Špičaté zelí jako salát
Špičaté zelí se od září do prosince dá sem tam potkat u českých farmářů a obchodníků se zeleninou. Tahle hlávka zelí je skvostně tvarovaná do špičky a právem se v kuchyni projevuje špičkově. Hned vám ukážu, jak a proč.
Špičaté zelí je mnohem šťavnatější, sladší a jemnější než klasická hlávka bílého zelí. Dá se bez problému jíst zasyrova v podobě salátu, ale sluší mu i tepelná úprava. Přirovnala bych to k situaci, kdy se žena chystá na ples. Jen místo obvyklé věty plné obdivného úžasu „Jsi to opravdu ty, miláčku?“ si dosaďte: „Chceš říct, že tohle jsi udělala ze zelí?“
Jenomže na rozdíl od chystání na ples je příprava špičatého zelí velmi krátká, hbitá a bezproblémová. Stačí, když listy v teple trochu zavadnou a ztratí část svého objemu; v tu chvíli je hotovo. Malý kulinářský zázrak vzniká přesně na pomezí mezi syrově křupavými a doměkka podušenými listy.
Znáte amarant? Tady jsou mé nápady, co s ním pro začátek v kuchyni
Když se řekne amarant, zní to jako zaříkávadlo ze zdravé kuchyně. A ono taky ano. Moderní člověk shledal, že se jedná o superpotravinu nabitou bílkovinami, vlákninou, vápníkem a železem, přirozeně bezlepkovou. A tahle zázračná surovina přesto vypadá jako ta nejprťavější semínka, která se vám kdy v kuchyni můžou objevit.
Jedná se o semínka laskavce, která se už před mnoha tisíciletími používala pro obživu člověka. Dávní Aztékové a Mayové si ho nesmírně cenili a používali jako zdroj síly pro své bojovníky, panovníky i vytrvalce.
Ze všech existujicích šedesáti druhů laskavce jsou jedlé tři, ty ostatní možná znáte jako okrasnou zahradní květinu s působivými květenstvími. Jedlé druhy se dají zpracovat včetně listí, já se však dnes zaměřím pouze na semena.
Lečo aneb vymazlený recept na rychlé zeleninové jídlo
Až se vám omrzí lečo s vejci, uvařte si lečo s vejci. Opravuji: uvařte si dokonalé lečo s vejci.
Troufám si tvrdit, že víc vypiplat lečo už snad ani nejde. Pevně věřím, že po přečtení tohoto receptu si třeba uvědomíte některé své dosavadní chyby a přestanete jednou pro vždy za lečo považovat letní zeleninovou směs se sraženými vajíčky. Směs plnou slupek ze zeleniny a uvolněné tekutiny, která pak putuje napříč talířem a schovává se pod brambory. Opravdové lečo je krémové, hebké, husté, jemné, nepouští tekutinu, hladí na jazyku a párátka nechává neužitečně stát na stole.
Je dost možné, že vaši blízcí se vás budou nechápavě ptát, jak že se jídlo, které se ocitlo na jejich talířích. Možná nic takového ještě neviděli. Následně nebudou ochotni uvěřit, že se jedná o něco tak známého, jako je lečo.
Abych to shrnula: víc vyladit už snad ani recept na lečo nejde. Rozdíl oproti běžnému postupu je, mám-li ho kvantifikovat, pět minut práce navíc. Veskrze je budete muset investovat do dokonalejší přípravy surovin.
Jak plánovat jídlo a nákup potravin
Často se mě ptáte, jak plánovat jídlo. Jak si dopředu rozvrhnout, co budete vařit, aby se vám lépe nakupovalo a lépe hospodařilo se surovinami. Abyste nemuseli nic vyhazovat a abyste se nedostávali do bezradné situace, že není z čeho vařit.
Vezmu to úplně od základů, moje rady dnes budou velmi jednoduché a velmi praktické, takže pokud jste v kuchyni jako doma a tyhle rozhodovací a plánovací problémy nemáte, asi tu nic překvapivého nenajdete. Přesto zůstávám v pevné víře, že má doporučení mohou být užitečná těm, kdo teprve stojí na prahu své domácí kuchařské kariéry.
Jak a kdy se vaří u mě doma
Nejdřív vás zasvětím do toho, jak často a kdy se vaří u mě doma, ať jsou vám jasné souvislosti a omezení mého systému.
Držím se názoru, že když už nemám pod kontrolou školní obědy a obědy v kantýně, musím se postarat o to, že aspoň večeře bude plnohodnotná, zdravá a poskytne dostatek živin pro všechny mé blízké. Nemám žádnou jistotu, že jim oběd dal, co bylo třeba. Natož že ho snědli.
Chleba s něčím tedy k večeři nepřipadá v úvahu. Ten je dobrý tak na svačinu.
Doma všichni snídáme, z domova si odnášíme svačiny. Během odpoledne se zase postupně doma scházíme, svačíme a nejpozději v době večeře jsme komplet.
Víkendové vaření je pochopitelně trochu jiné a závisí hlavně na tom, jestli jsme vůbec přítomni nebo ne. Místo večeře vařím raději pořádný oběd a večer si můžu dát pohov. Jedno kompletní jídlo denně podle mě stačí, na poli nepracujeme a po horách nelezeme. Večeře u nás může být o víkendu jednodušší a prostší.
Suma sumárum to dává sedm příležitostí k vaření týdně plus nějaké drobnosti navrch.
Fazolkový salát: letní, křupavý, šťavnatý a překvapivě sytý
Tento můj dnešní fazolkový salát je ten nejlepší důkaz, že když máte v malíčku základní kuchařské techniky, zvládnete udělat skvostné jídlo za deset minut a bez receptu.
Navíc je to malá ochutnávka z mé nové kuchařky o rychlých a snadných večeřích, ale o tom se víc rozepíšu až příště, ať se máte na co těšit.
V tomto salátu se ukázkově sešlo několik věcí najednou:
- Umění uvařit zeleninu tak, aby se nerozblemcala. Zejména u zelených druhů je třeba mít se na pozoru, neboť po pár minutách v teple šednou, měknou a blemcají se. Pardon za ten výraz. Zelené fazolky do této kategorie zcela jasně spadají.
- Umění uvařit vejce tak, aby se zůstalo tekuté uvnitř a pevné po okrajích. A samozřejmě taky vědět, jak ho v tomto ne zcela pevném stavu dostat v jednom kuse ven ze skořápky. Takové vejce nesmí vytéct dřív, než do něj zakrojí hladoví strávníci.
- Umění opéct slaninu dokřupava. Pěkně pomalu, trpělivě, sotva na středním plameni, aby dostala šanci pustit tuk, pak se v něm opéct. Nakonec slanina musí malou chvíli vychladnout na papírové kuchyňské utěrce, načež je dokonalá a nechá se rozdrobit nejen na fazolkový salát.
- Všechno to smíchat a spojit základní salátovou zálivkou dohromady, aby jídlo bylo dobře ochucené a přitom se zálivka nenaředila špatně okapanou vodou ze zeleniny.
Domácí čerstvý krémový sýr čili labneh
Co byste řekli na domácí čerstvý krémový sýr? Zkusíte si ho doma vyrobit se mnou? Pokud máte rádi lučinu, tak tohle je recept právě pro vás. Nemusíte se bát, že by k tomu bylo třeba speciální vybavení, speciální pomůcky nebo sýrařské suroviny. Bude vám stačit jen a pouze jogurt.
Pokud o výrobě sýrů jen letecky něco tušíte, tak víte, že se nejdřív vezme mléko a musí se s ním něco udělat, obvykle vysrážet syřidlem. Mléko je příliš tekuté, vysrážením se oddělí pevnější bílkovina od vody, vysrážený základ se scedí a teprve potom se může přistoupit k druhému kroku, tedy k tvorbě sýra samotného.
V dnešním receptu je ale malý úskok. Jako vstupní surovina nebude sloužit mléko, nýbrž jogurt. Ten už tak tekutý není, cedníkem neproteče, takže nám dá možnost neřešit srážení mléka, vybalit nádobí a pustit se do hry zvané Malý sýrař.
Krémový sýr z jogurtu čili labneh
Výsledku dnešního počínání klidně můžete říkat domácí lučina. Ale protože jistě stojíte o rozšíření obzorů daleko za hranice vašeho pozemku, vaší obce, vašeho kraje a dost možná i naší vlasti, seznámím vás s něčím, co se jmenuje labneh.
Slanorožec – 5 snadných receptů na první seznámení
Slanorožec je velmi zvláštní slaná rostlinka. Pokud se občas necháte unést novinkou na talíři a nebojíte se vyzkoušet něco netradičního, tak si na dnešním článku s chutí smlsnete. Slanorožec se právě začíná objevovat na českém trhu a přichází jeho sezóna.
Já jsem tu od toho, aby se vám takové první seznámení povedlo.
Zatímco v přímořských státech Evropy je slanorožec (taky se mu říká salicorne, mořský chřest, mořská fazole či slanomil) vcelku oblíbenou letní rostlinkou, kterou pořídíte na farmářském trhu, u nás se teprve dostává do obchodů, takže je možné, že vám ještě nepřišel do cesty.
Tak tedy zbystřete, protože je o co stát.
Co to je slanorožec
Slanorožec roste ve slaných pobřežních půdách na samém kraji moře, obvykle v deltách řek. Na rozdíl od jiných rostlin mu nevadí, když půdu zaplaví mořská voda, zvykl si na to a je takové zálivce odolný. Díky tomu má pochopitelně slanou chuť.
Možná překvapivou, ale jakmile si na ni jednou zvyknete, jakmile víte, že při ukousnutí křupne jako čerstvý chřest a po ústech se vám zaplaví podobně slaná chuť jako s kaviárem, jste ztraceni.
Grilovaná zelenina na tři způsoby
Grilovaná zelenina pro mě představuje snadný způsob, jak se kolem rozžhaveného grilu mihnout, jak si užít práci s grilovacími kleštěmi, aniž bych u něj vystála důlek a celá se v tom horku roztekla.
Grilovaná zelenina, grilované maso a oslavovaný mistr grilu
Kdo chce být jen trochu moderní, už je hrdým majitelem grilu. Ti největší borci z něj každý rok na jaře ometou pavučiny, pořádně ho rozpálí, usuší si na něm pár plátků kuřecího masa, opečou dočerna dvě klobásky nebo Pepu v alobalu a po zbytek sezóny na něj ochotně zapomenou – tedy pokud není v dosahu někdo, komu by bylo záhodno demonstrovat míru moderní vybavenosti této domácnosti a zběhlost hlavy domu v disciplíně grilování.
Pokus o ohromení hostů tímto způsobem nemám na mysli a už vůbec nemůžu začínajícímu kuchaři doporučit, aby se o něco takového pokoušel sám.
Hovězí steak – nejjednodušší recept se zaručeným výsledkem
Hovězí steak je příčinou mnoha nešťastných výroků typu “nikdy se nenaučím vařit, zase je to jako podešev!” Přitom je tohle jídlo naprosto snadné, obnáší pouhých pět minut práce a jediným předpokladem úspěchu je dobře vybrané maso.
V případě hovězího steaku je v 99 procentech případů zcestné hledat chybu v sobě a ve svých kuchařských schopnostech. Hodit hovězí maso na pánev se dokáže naučit úplně každý, ostatně vám to dnes ukážu.
Začít ovšem musíme už při nákupu.
Jak vybrat hovězí maso na steak
Ano, pochopili jste to dobře. Jestliže si vaše rodina oblíbila šťavnaté hovězí stejky, musíte někde adoptovat dobrého řezníka, abyste si je mohli dopřát, až na ně zase dostanete chuť.
Zatímco u jiných jídel může nakupování surovin začínat a končit v supermarketu, u hovězích steaků pouze výjimečně a spíš nahodile. Naštěstí se ale časy postupně mění a v běžných řetězcích se nabídka steakového masa začíná sebevědomě objevovat. Na dnešní recept jsem maso koupila v nedalekém malém supermarketu a nemůžu si vůbec stěžovat.
Přírodní řízek z vepřového masa snadno a rychle
Dobrý přírodní řízek je zlatavý, měkký, radost pohledět, a podává se s omáčkou, která je též zlatavá a zahuštěná tak akorát, tedy též radost pohledět.
Postup není nijak složitý. Skládá se ze tří částí: z přípravy masa, z opečení masa a z dokončení omáčky. Ale pozor, pokud nevíte, co děláte, můžete skončit s vodnatou šťávou nevalné chuti, s masem bez barvy, případně i s masem tuhým, suchým a žvýkacím.
Dnes vás naučím přírodní vepřový řízek a vezmu to pěkně krok za krokem. U jiných druhů masa můžete postupovat úplně stejně. Trochu obezřetnosti bych vám doporučovala pouze u hovězích plátků. Ty budou rychlé jen tehdy, když použijete vyzrálé maso. V opačném případě budete muset maso trochu déle dusit doměkka, časové určení se může pohybovat od jedné až do tří nebo dokonce čtyř hodin.
Česká versus rakouská kuchařská škola
Česká gastronomická norma považuje za maso na přírodní způsob něco, co se nejprve opeklo, potom se to dusilo v cibulovém základu doměkka a nakonec byla šťáva zahuštěná jíškou. Tímto způsobem se můžou připravovat nejen velké kusy masa protknuté slaninou, ale taky plátky.
Mně osobně se mnohem víc líbí rakouský přístup k přírodním plátkům. Připravený kousek masa se v něm nejprve jednou stranou obtiskne do mouky, potom se zprudka opeče, vyndá z pánve, a v použité pánvi se bleskově připraví šťáva.
Dnes vám tento rakouský postup ukážu. Je rychlejší, nevyžaduje jíšku, i když trocha mouky v postupu přece jenom je. Myslím si, že maso si v něm zachová trochu lepší chuť.
Nejvíc práce vám v něm zabere příprava masa, pak už to jde ráz naráz. A co je na tom nejlepší, tohle jídlo má patřičnou důstojnost nejen pro nedělní stůl, zároveň má i patřičnou rychlost pro všednodenní večeři.
Vepřenky
Vepřenky vyhrály moje dlouhé rozhodování o tom, jakým jídlem z vepřového masa vám v období masopustu zlepším a zpříjemním čekání na půst. Masopust je čas zabíjaček, tak to samozřejmě musí být něco vepřového.
Na rozdíl od všech kuchařských mistrů bych byla ráda, kdybyste svou cestu k masu nezačínali na zabíjačce ani při spařování a škubání drůbeže, natož při pečení celé kachny, ale pěkně s nenápadnou miskou mletého masa a velkolepým záměrem před sebou.
Nemusíme chodit daleko pro inspiraci, i v české kuchyni se dá najít mnoho skvostů: především sekaná a karbanátky. Nyní vlastně také hamburger, boloňská omáčka, čevapčiči a chilli con carne. A při těch všech moderních možnostech se neprávem zapomíná na vynikající české vepřenky. Ráda bych vám ukázala, že takové zapomínání je dost velká chyba.
Ale nejdřív malé povídání o mletém mase, protože samotný recept pak už bude proklatě krátký a rychlý.
Červená čočka na talíři: návod, jak se jí nebát a jak ji zařadit do jídelníčku
Červená čočka sice patří do šuplíčku s ostatními luštěninami, ale potřebuje samostatné zacházení a trochu jiný přístup k vaření. Luštěninová pravidla pro ni přestávají platit hned za pokladnou supermarketu, kde ji snadno pořídíte.
Jak se červená čočka liší?
Tady je pět hlavních rozdílů.
1. Červená čočka nemá slupku jako jiné luštěniny
Jak asi víte, slupka u luštěnin je problematická a způsobuje nadýmání. Přestože nadýmání má též půvabný název meteorismus, ve skutečnosti na něm nic půvabného není, jak se můžete přesvědčit krátkodobým pobytem s meteorickou osobou v jedné místnosti. Červená čočka už je ale vyloupaná a proto nadýmá podstatně méně.
2. Červenou čočku nemusíte předem namáčet
Kde není slupka, není ani důvod luštěniny předem namáčet ve studené vodě. Namáčení se děje proto, aby slupka změkla a umožnila postupný průchod vody dovnitř, takže luštěniny pak při vaření měknou rovnoměrněji, rychleji a nepopraskají.
3. Červená čočka se rozváří a je to tak správně
Měkká červená čočka nenápadně připomíná kaši. Nezabráníte tomu. Pokud se ji budete snažit vařit šetrně, zvolna, a jen tak akorát, stejně se částečně rozpadne. Nechte tomu raději volný průchod a využijte toho. Rozhodně se nesnažte uvařit ji jako fazole do salátu, ale spíš ji použijte do polévek, do omáček, do příloh s kašovitější konzistencí, po vychladnutí ji můžete propašovat i do pomazánek.
4. Červenou čočku nenaklíčíte
Pochopitelně. Už to není celé semeno. Celý hrášek klíčit můžete, loupaný a půlený nikoli. Tohle je stejná analogie.
5. Když červenou čočku rozmixujete, nemusíte ji pasírovat
Zkoušeli jste někdy udělat hebké pyré ze zeleného hrášku? Nestačí jen uvařit hrášek a rozmixovat ho. Aby pyré bylo skvělé, musí ještě projít přes cedník a zbavit se tak slupek. Je to pracné, spotřebuje se na to dvojnásobné množství hrášku, než by jeden čekal, ale teprve potom to má úroveň. U červené čočky se ničeho takového nemusíte obávat, protože neobsahuje nic tuhého, co by se muselo zachytit na cedníku.
Jak vám určitě neušlo, ze všech luštěnin má červená čočka nejblíž k loupanému a půlenému hrachu. Dokonce i podobně chutná.
A teď tedy konkrétní rady do vaření
Ze všeho nejdřív si uvědomte, že červená čočka funguje na talíři stejně jako maso. Jedná se o bílkovinu, nikoli o zeleninu. Tuhle větu bych klidně zvýraznila červeným písmem, desetkrát podtrhla a umístila do blikajícího rámečku, kdyby mi k tomu dalo souhlas to nepatrné estetické cítění, které snad mám.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
