Hamburská kýta na nedělní stůl
Hamburská kýta je, dalo by se říct, hovězí pečeně na smetaně převlečená za vepřové maso. Postup i suroviny mají oba recepty podobné (byť ne zcela). Někdy dokonce můžete zaslechnout název hamburská kýta na smetaně.
Žádnou paniku, nejde o vepřový duplikát nejoblíbenějšího českého receptu z hovězího masa. Jedná se o unikát, vyznačující se přítomností kyselých okurek a libové šunky.
Protože momentálně vrcholí konzumace vepřového masa, dovolte mi vás tímto receptem provést. Vítejte v článku na téma, jak hamburské kýtě zajistit důstojnost.
Škvarkové pesto pro chladnější dny
Škvarkové pesto jsem letmo zmínila, když jsem psala článek o pestech všech možných druhů a barev. Ale už jsem nenapsala, jak ho připravit.
Únor je čas škvarků, tedy přišel čas i na škvarkové pesto. Samozřejmě jen v případě, že by vám nějakým nedopatřením pár škvarků zbylo. Můžete-li se o takové neodpatření postarat, zde jsem se vám postarala o recept.
Čokoládové vafle s láskou
Na čokoládové vafle jsem si dělala zálusk už dlouho. Úplně jsem jejich chuť cítila na jazyku, hořká vůně kakaa se mi drala do nosu a jejich nadýchaná měkkost spojená s povrchovou křupavostí všech drobných prohlubní mě nenechávala na pochybách, jak jsou neodolatelné. Chybělo mi k tomu jediné: recept.
Žádný recept na čokoládové vafle, který by konejšivě chutnal po čokoládě, hořce voněl po kakau a vedl k vaflím uvnitř měkkým a na povrchu křupavým, jsem jaksi neměla po ruce a nedařilo se mi na něj ani natrefit.
Vzpomínala jsem na své úplně první experimenty s vaflovacími nástavci našeho tehdejšího domácího sendvičovače, dej mu sběrný dvůr věčnou slávu. Moc dobře vím, že vaflovač snese všechno. (Stejně tak skoro všechno snesou i výměnné vaflovací desky v přístroji na zapékání sendvičů.)
Šoulet aneb pomalu pečené kroupy, fazole a maso
Šoulet, tohle jídlo židovské kuchyně, které se dá připravit předem a od pátečního večera udržovat teplé, aby se pak jedlo jako slavnostní oběd o šabatu, si parádně notuje s českými chutěmi. A vzhledem k uvedenému slibuje velkou míru bezpracnosti a bezstarostnosti.
Ze všech různých zmínek, vzpomínek a receptů na židovský šoulet (někdy jen šoule) si můžeme vytvořit představu jídla, které se o sebe mnoho a mnoho hodin postará v troubě úplně samo. Spojuje v sobě tři základní suroviny: kroupy, luštěniny – nejčastěji fazole či hrách – a také maso. Takové maso, kterému sluší dlouhý pobyt v teple. Třeba kachnu či husu. Nadívané husí krky. Tučnější hovězí.
To vše je doprovázeno cibulí, česnekem a kořením, takže se toto tradiční židovské jídlo nemělo problém usadit v české kuchyni. Tím získalo mnoho dalších podob, které už nemusí být nezbytně košer, proto se dá vypátrat například i recept na šoulet s klobásou. Na jednu ze zevšednělých podob šouletu si moc dobře pamatuji z dob své povinné školní jídelní docházky a není to vzpomínka nepříjemná.