Crème brûlée na spolehlivý způsob
Říká se, že crème brûlée je nejprodávanějším dezertem na světě. Někdy se mu říká pálený krém, protože hlavním rozpoznávacím znamením tohoto slavného dezertu je vrstva páleného cukru – tedy karamelu – která leží na jeho povrchu. Už málo se ale říká, jak snadnou má tento skvost přípravu.
Klidně by se mohlo zdát, že největším požitkem bude prolomit křupavou vrstvu karamelu lžičkou, ale tím to teprve začíná. Ještě větší pocit blaha poskytne ochutnání krému, který se nachází pod ní.
Mléčná rýže alias rýžová kaše
Není mléčná rýže jako mléčná rýže. Některá je dobrá, některá lepší, a znám dokonce jednu, kterou považuji za dechberoucí.
Když mluvím o mléčné rýži, mám samozřejmě na mysli rýžovou kaši s mlékem.
Ať už k ní vede v kuchyni jakákoli cesta, jedním si člověk může být jist: pokaždé se to sní. Mléčná rýže poskytuje zvláštní konejšivý pocit a nikdy nezbude.
Ano, ohrožuje tajli, vyvolává rozbroje s pevnou vůlí a leckdy kazí i dobré mravy při stolování, ale co člověk nadělá? Nenadělá nic. Udělat si může pouze další dávku hříšně krémové mléčné rýže.
Sněhová roláda – dezert k zalíbení
Sněhová roláda, roláda Pavlova, bezé roláda, bílková roláda, pusinková roláda – máte spoustu možností na výběr, jak si ji pojmenovat.
Jako když jste zamilovaní: taky se vám na jazyku samo od sebe objevuje mnoho libozvučných jmen.
Četná jména jsou zde skutečně oprávněná, protože do sněhové rolády budete zamilovaní raz dva. Nejen na první pohled, ale i na první sousto.
A u jediného sousta nezůstane, obávám se. Budete se do ní lžičkou bořit stále dál a nebudete mít dost. Tahle láska bývá rychle zkonzumována. Bez výčitek a bez pardonu.
Jablka v županu (nejen pro dny v pyžamu)
Jablka v županu zatvrzele potvrzují utvrzelé tvrzení, že pečených jablek nemůže být nikdy dost. Všechny ty strouhané jablečné buchty, nadýchané hraběnčiny řezy, křehké koláče, tažené štrúdly a kynuté záviny budiž mi toho důkazem.
Ze všech jmenovaných laskomin mají jablka v županu schopnost objevit se na talíři v co nejkratším možném termínu.
Pokud máte po ruce hotové listové těsto a dále pak i jablka, která už třeba ztratila část své svěžesti a nyní se v koutku na míse stydí za své počínající vrásky, zahalte je do županu z těsta a upečte je. Uvidíte, jak jim to dodá odvahu ukázat se na talíři.
Krupicové flameri – noblesní dezert na lžičku
Krupicové flameri bude u stolu dosahovat – nedělám si o tom žádné iluze – podobné obliby jako krupicová kaše. Co na tom, že kaše se připravuje z dětské krupičky, zatímco flameri z krupice, která je o něco hrubší. Obojí dovede rozdělit publikum na dva vzájemně si nerozumící tábory.
Krupicové flameri je i přes podobnost s kaší velmi noblesní dezert na lžičku. Připomíná třeba pudink. Nebo panna cottu či termix. Základem flameri je kaše uvařená z krupice a mléka, doplněná něčím hebkým a našlehaným.
Právě to hebké a nadýchané udělá z tuctové kaše dezertní zázrak. A udělá ho v podstatě na počkání, nikoli do tří dnů. Nanejvýš budete čekat do druhého dne, než to všechno zatuhne.
Domácí Kinder řezy – 20 kousků mléčné radosti
Tento recept na domácí Kinder řezy ukončí všechna škemrání u chladicího pultu se sladkostmi. Ne na chvíli, aspoň na týden, neboť výsledkem vám může být dvacet kousků Kinder mléčného řezu jednou ranou.
Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila, abych se vyhnula prášku do pečiva. Taky jsem chtěla, abych měla těsto příjemně piškotové, avšak hutnější a méně nadýchané, prostě takové, jaké i přes svou malou tloušťku udrží náplň a nerozpadne se vlivem její vlhkosti. Mléčné náplně totiž musí být v poměru k čokoládovému těstu docela hodně. A náplň samotná? Od té jsem chtěla, aby byla slazená a ochucená pouze medem a byla dosti pevná, aby nevytékala, a zároveň dost hebká a krémová, aby pohladila.
Tiramisu
Tiramisu se tváří jako dezert, který musí mít obrovskou tradici. Ale pravda se má tak, že o něm před rokem 1983 nejsou v literatuře žádné zmínky.
Tedy se musíme spolehnout na fámy a ty praví, že tiramisu bylo stvořeno v severní Itálii během první světové války. Ženy ho prý připravovaly jako dárek na rozloučenou pro své muže, kteří byli povoláni do boje.
Ale třeba byla skutečnost mnohem méně romantická a někdo tiramisu ve své kuchyni vymyslel, aby zpracoval výtečnou, ovšem vychladlou italskou kávu a našel upotřebení pro zbytky piškotového korpusu.
Kromě nepopsatelné historie má tiramisu všechno ostatní lehce uchopitelné: jedná se o snadný a celkem rychlý nepečený dezert, kdy se do hranaté mísy vyskládají cukrářské piškoty pokropené kávou a proloží se vrstvami hebkého krému z mascarpone. Nakonec se dílo posype kakaem a nechá odpočinout v lednici, aby piškoty nasákly, krém zpevnil a dal se krájet na kostky.
Lívance bez mouky – a skoro bez výčitek
Lívance bez mouky jsem doposud považovala za krok směrem k bezlepkovému vaření, za vykročení vstříc zdravější stravě a za snahu si věci v kuchyni zkomplikovat.
Ono totiž odmítnout pšeničnou mouku a nahradit ji moukou jinou nemusí vůbec skončit dobře. I když za tím stojí ty nejlepší úmysly.
- Různé mouky chutnají jinak.
- Různé mouky potřebují jiné množství tekutiny (obvykle větší). Na zadělání těsta té správné konzistence se proto musí změnit poměry surovin. Někdy nestačí jen přilít vodu nebo mléko, ale taky počítat s jiným množstvím vajec.
- Různé mouky mají různý podíl lepku. A lepek, byť odmítaný, je často jediný důvod, proč těsto drží nadýchané. Bez něj vznikají placky vhodné například jako obranné štíty.
Piškotová roláda
Piškotová roláda mi kdysi dala pekelně zabrat. Přitom se recept i postup vždycky tváří nevinně, suroviny vypadají nenáročně a fotky dokonalých rolád řvou do světa, že to všechno jenom stačí zarolovat a je hotovo.
Tak vůbec ne.
Mohla bych vyprávět, jak se docela nevinná piškotová roláda dá proklít na tisíc nejrůznějších způsobů a pokaždé z jiného důvodu.
Dovolím si vám ty nejdůležitější důvody vyjmenovat, abyste nemuseli zbytečně chodit v mých stopách a mohli na stůl servírovat hned první pokus o roládu, aniž byste museli předstírat, že jste zamýšleli vyrobit něco jiného.
Hraběnčiny řezy, tradičnější než tradiční
Hraběnčiny řezy se považují za tradiční český moučník. Tak tradiční, že všechny recepty, které najdete, jsou v podstatě na gram totožné.
Moučník, který dostal tohle zámecké pojmenování, se skládá ze čtyř vrstev – a dovedla bych si představit ještě pátou, prostřední. Vespod leží vrstva křehkého, pevného těsta, která nese jablečnou náplň s ořechy. To je završeno čepicí z bílkového sněhu a tenoučkou vrstvou těsta, která se na sníh strouhá.
Už jen tento popis mě naplňuje chvěním a očekáváním a chce se mi nahlas zavolat: Dejte mi kousek, hned, netrapte mě! Ovšem mé nadšení vždycky trochu zchladne, když se podívám na recept.
Kde se v tak tradičním dezertu například vzal kypřicí prášek? Vždyť to, co se vaří a peče věky věků, nikdy nepotřebovalo moderní chemická kypřidla. Vzduch se do těsta dostával jinak, obvykle intenzivní prací vařečkou nebo metličkou.
A pak je tu ta část s těstem odloženým do mrazáku, aby ztuhlo a dalo se strouhat. Která prababička měla doma mrazák? Nebo mikrotenový sáček či folii, aby do nich zabalila těsto?
Jak asi chápete, musela jsem si tu tradičnost v tradici trochu proklepnout.
Skořicové šneky kynuté přes noc
Skořicové šneky zná a konzumuje celý sever Evropy. Nejvíc asi Švédové, kteří podle údajných statistik sní přes 300 skořicových šneků na osobu a rok. A to se započítávají pouze šneky prodané v kavárnách a pekárnách, domácí výrobky zcela unikly sledování.
Na skořicové šneky budete kromě skořice (logicky) potřebovat taky mouku, droždí, máslo, cukr a čas. Kynuté těsto, které tvoří základ pečiva, není nijak zvláštní, já bych ho klidně zařadila mezi ty obyčejnější. Ovšem sladká skořicová náplň mu dodává tu správnou chuť a zajímavost, a ještě ke všemu se tohle těsto výtečně hodí k nočnímu pomalému kynutí v lednici. Chlad a dostatek času mu podstatně zlepší chuť, přidá mu jemnost a vláčnost.
Pokud vás tedy studené a dlouhé kynutí zajímá a chcete si ho vyzkoušet, tohle je parádní příležitost. Vaše rodina se ráno vzbudí do vůně čerstvého pečiva, nevyjde z údivu, jak jste to mohli stihnout, a vy si pro sebe můžete nechat sladké tajemství, že zapnout troubu a přesunout do ní vykynuté pečivo z lednice vlastně ani nestojí za řeč.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
