Mléčná rýže alias rýžová kaše
Není mléčná rýže jako mléčná rýže. Některá je dobrá, některá lepší, a znám dokonce jednu, kterou považuji za dechberoucí.
Když mluvím o mléčné rýži, mám samozřejmě na mysli rýžovou kaši s mlékem.
Ať už k ní vede v kuchyni jakákoli cesta, jedním si člověk může být jist: pokaždé se to sní. Mléčná rýže poskytuje zvláštní konejšivý pocit a nikdy nezbude.
Ano, ohrožuje tajli, vyvolává rozbroje s pevnou vůlí a leckdy kazí i dobré mravy při stolování, ale co člověk nadělá? Nenadělá nic. Udělat si může pouze další dávku hříšně krémové mléčné rýže.
Sněhová roláda – dezert k zalíbení
Sněhová roláda, roláda Pavlova, bezé roláda, bílková roláda, pusinková roláda – máte spoustu možností na výběr, jak si ji pojmenovat.
Jako když jste zamilovaní: taky se vám na jazyku samo od sebe objevuje mnoho libozvučných jmen.
Četná jména jsou zde skutečně oprávněná, protože do sněhové rolády budete zamilovaní raz dva. Nejen na první pohled, ale i na první sousto.
A u jediného sousta nezůstane, obávám se. Budete se do ní lžičkou bořit stále dál a nebudete mít dost. Tahle láska bývá rychle zkonzumována. Bez výčitek a bez pardonu.
Jablka v županu (nejen pro dny v pyžamu)
Jablka v županu zatvrzele potvrzují utvrzelé tvrzení, že pečených jablek nemůže být nikdy dost. Všechny ty strouhané jablečné buchty, nadýchané hraběnčiny řezy, křehké koláče, tažené štrúdly a kynuté záviny budiž mi toho důkazem.
Ze všech jmenovaných laskomin mají jablka v županu schopnost objevit se na talíři v co nejkratším možném termínu.
Pokud máte po ruce hotové listové těsto a dále pak i jablka, která už třeba ztratila část své svěžesti a nyní se v koutku na míse stydí za své počínající vrásky, zahalte je do županu z těsta a upečte je. Uvidíte, jak jim to dodá odvahu ukázat se na talíři.
Krupicové flameri – noblesní dezert na lžičku
Krupicové flameri bude u stolu dosahovat – nedělám si o tom žádné iluze – podobné obliby jako krupicová kaše. Co na tom, že kaše se připravuje z dětské krupičky, zatímco flameri z krupice, která je o něco hrubší. Obojí dovede rozdělit publikum na dva vzájemně si nerozumící tábory.
Krupicové flameri je i přes podobnost s kaší velmi noblesní dezert na lžičku. Připomíná třeba pudink. Nebo panna cottu či termix. Základem flameri je kaše uvařená z krupice a mléka, doplněná něčím hebkým a našlehaným.
Právě to hebké a nadýchané udělá z tuctové kaše dezertní zázrak. A udělá ho v podstatě na počkání, nikoli do tří dnů. Nanejvýš budete čekat do druhého dne, než to všechno zatuhne.
Domácí Kinder řezy – 20 kousků mléčné radosti
Tento recept na domácí Kinder řezy ukončí všechna škemrání u chladicího pultu se sladkostmi. Ne na chvíli, aspoň na týden, neboť výsledkem vám může být dvacet kousků Kinder mléčného řezu jednou ranou.
Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila, abych se vyhnula prášku do pečiva. Taky jsem chtěla, abych měla těsto příjemně piškotové, avšak hutnější a méně nadýchané, prostě takové, jaké i přes svou malou tloušťku udrží náplň a nerozpadne se vlivem její vlhkosti. Mléčné náplně totiž musí být v poměru k čokoládovému těstu docela hodně. A náplň samotná? Od té jsem chtěla, aby byla slazená a ochucená pouze medem a byla dosti pevná, aby nevytékala, a zároveň dost hebká a krémová, aby pohladila.
Tiramisu
Tiramisu se tváří jako dezert, který musí mít obrovskou tradici. Ale pravda se má tak, že o něm před rokem 1983 nejsou v literatuře žádné zmínky.
Tedy se musíme spolehnout na fámy a ty praví, že tiramisu bylo stvořeno v severní Itálii během první světové války. Ženy ho prý připravovaly jako dárek na rozloučenou pro své muže, kteří byli povoláni do boje.
Ale třeba byla skutečnost mnohem méně romantická a někdo tiramisu ve své kuchyni vymyslel, aby zpracoval výtečnou, ovšem vychladlou italskou kávu a našel upotřebení pro zbytky piškotového korpusu.
Kromě nepopsatelné historie má tiramisu všechno ostatní lehce uchopitelné: jedná se o snadný a celkem rychlý nepečený dezert, kdy se do hranaté mísy vyskládají cukrářské piškoty pokropené kávou a proloží se vrstvami hebkého krému z mascarpone. Nakonec se dílo posype kakaem a nechá odpočinout v lednici, aby piškoty nasákly, krém zpevnil a dal se krájet na kostky.
Lívance bez mouky – a skoro bez výčitek
Lívance bez mouky jsem doposud považovala za krok směrem k bezlepkovému vaření, za vykročení vstříc zdravější stravě a za snahu si věci v kuchyni zkomplikovat.
Ono totiž odmítnout pšeničnou mouku a nahradit ji moukou jinou nemusí vůbec skončit dobře. I když za tím stojí ty nejlepší úmysly.
- Různé mouky chutnají jinak.
- Různé mouky potřebují jiné množství tekutiny (obvykle větší). Na zadělání těsta té správné konzistence se proto musí změnit poměry surovin. Někdy nestačí jen přilít vodu nebo mléko, ale taky počítat s jiným množstvím vajec.
- Různé mouky mají různý podíl lepku. A lepek, byť odmítaný, je často jediný důvod, proč těsto drží nadýchané. Bez něj vznikají placky vhodné například jako obranné štíty.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.