Mrkvový koláč alias nejzdravější dezert na světě
Co myslíte, dá se mrkvový koláč považovat za zdravé pečení? Vždyť obsahuje mrkvev, docela hodně mrkve, tedy zeleninu, tedy spoustu vlákniny, dokonce se do něj dají přidat ořechy, rozinky, může se potřít krémem z čerstvého sýra. To zní jako ten nejzdravější koláč na světě.
Takže zpátky na zem. Zní to zdravě, ale jako každý jiný sladký dezert, i tenhle je lepší jíst asi tak jednou týdně ve svátek, pokud možno raději dopoledne nebo kolem oběda, doplnit pohybem a nepřehánět to s velikostí porce. Sacharidy spořádané dopoledne se dají ještě vypotit a vyběhat, ty odpolední už hrozí, že je tělo nespálí a bude muset odložit na věčné časy. Ostatně na tomto principu je založená moje dopolední i odpolední kuchařka (Snídaně u Florentýny a Večeře u Florentýny, souhrnně u nás doma nazývané jako polopenze).
Karamelová omáčka
Karamelová omáčka kolem sebe šíří auru pokročilého cukrářského tajemna, přitom obsahuje jen pár obyčejných surovin a její výroba čítá jeden kastrůlek a deset až patnáct minut času. A když to dobře dopadne, obejde se to i bez spálenin.
O domácím karamelu už jsem tu jednou psala, a to v článku na téma svařák. Do svařeného vína totiž zásadně přidávám karamelový sirup ochucený a ovoněný kořením.
V případě karamelové omáčky je cílem vyrobit něco poněkud hustší konzistence než sirup. Něco, co může královsky ozdobit zmrzlinový pohár, kousek domácího zákusku nebo klidně i snídaňovou kaši. Něco, co okamžitě zvýší úvoveň přitažlivosti už tak dobré dobroty. Něco, co v lednici půvabně ztuhne a dá se následně loupežit lžičkou.
Měla bych vás předem varovat, že množství, které podle mého receptu vyrobíte, se dá nenápadnými kontrolními přepadovkami v lednici sníst během jednoho jediného dne, takže si prosím nejprve ujasněte, nakolik máte silnou vůli a kdo vám případně pomůže udržet karamelovou omáčku dostatečně daleko od těla (pak už ji ovšem nikdy neuvidíte, ale to je asi jasné).
Hříšný rýžový nákyp
Nákypy, a rýžový nákyp obzvlášť, tvoří úplně samostatnou kuchařskou disciplínu. Mají za úkol ohromit, údivem podlamovat kolena a rozezvučet hlasy stolovníků v harmonizovaném “mmmm!” To vše samozřejmě bez ohledu na to, že zpočátku tvrdili, jak jim rýžový nákyp nechutná.
Svou jemnost nákypy získávají od žloutků utřených s cukrem do pěny, nadýchanost pochází z našlehaných bílků a vláčnost jim zůstává především díky pečení v páře nebo ve vodní lázni, aby se vejce nesrazila příliš dosucha.
Jinými slovy, rýžový nákyp rozhodně není hromádka suché sladké rýže, kterou z kategorie těch největších dusivek vytáhne jen šťáva z kompotu, jíž se takové dílo bezpodmínečně musí přelévat, sic by od stolu utíkalo mnoho lidí, držících se přitom nepřítomně za hrdlo a významně kašlajících.
Ve spoustě věcí jsem ochotná se přesvědčit, že recept někoho jiného je ještě lepší, než moje nejlepší dosavadní zkušenost, zapsaná na kousku papíru, ale jakmile dojde na rýžový nákyp, budu si stát hrdě za svým. Můj rýžový nákyp dělá nadprůměrným kombinace kuchařských vědomostí šéfkuchaře hotelu Sacher a kolektivu autorů Velké domácí kuchařky v čele s Jarmilou Mandžukovou.
Jak na kosmatice – smažené květy černého bezu
Kosmatice je dle jazykových příruček lidový název pro smažené květy černého bezu. Květy namáčené v těstíčku a smažené pěkně na másle dozlatova a dokřupava.
Zdá se to jednoduché, ale i přes veškerou snadnost stojí kosmatice za malé kuchařské vyprávění. Povím vám, jak si je udělat předpisově vzorně, jaké na ně vzít těstíčko a jak se pozná, že je opravdu umíte udělat.
Kosmatice, abyste za ně mohli chtít jedničku s hvězdičkou, musí být křupavé. Nejen hned po usmažení, ale klidně o hodinu později. A hlavně a především musí vypadat načechraně až rozčepýřeně. Nikoli jako jedna velká placka nebo lívanec se stopkou. To by byl jen smutný důkaz, že nevíte, co s těmi nádhernými voňavými květy černého bezu děláte.
Kosmatice je od slova kosmatý
Pokud ještě nemáte recept na vzorné kosmatice ve své výbavě, ráda vám pomůžu, a stejně tak vám rozšířím slovní zásobu o slovo kosmatý.
Jablečný kompot, který má charakter
Přišlo období, kdy každý den dostávám chuť na jablečný kompot.
Tam, odkud pocházím, totiž roste na zahradě malá jabloňka. Nikdy moc nevyrostla, ale jablíčka má velká, voňavá, šťavnatá, překrásně barevná a sladká. Všech pět nebo šest jablek, kterým se podaří dozrát. Ta ostatní padnou za oběť někalým živlům. Jsou totiž vyhledávanou pochoutkou široko daleko, a tak se proměňují v červí ráj a vosí hnízda dlouho před tím, než dospějí do stavu sklizně. Taky jich dost samou radostí ze života a neposedností popadá na zem a přijde tak okamžitě do kompotu.
Takže se nedivte, že s počínajícím podzimem dostávám chuť na jablečný kompot tak nějak automaticky.
Zpočátku jsem se ho naučila připravovat kratičkým povařením ovoce a koření v oslazené, citronem okyselené vodě. Tak, aby se jablíčka ještě nerozpadla, ale přitom uvařila.
Jablečný kompot ve starých kuchařkách
Jenomže pak jsem při čtení starých kuchařek narazila na větu, která mi utkvěla v paměti a ještě se nestihla vypařit:
„Na kompot se čerstvé ovoce dusí, sušené vaří.“
Napsala ji Marie B. Svobodová ve své legendární kuchařce Kuchařská škola a poslala tím slovo kompot do úplně jiných dimenzí.
Jak napsat knihu
Přes sedmdesát procent lidí prý sní o tom, že jednou vydají svou vlastní knížku.
Třeba k nim taky patříte. Třeba máte nápad, třeba se chcete podělit o něco, co by nemělo zůstat jen ve vaší hlavě. Pokud chcete vědět, kudy do toho šlápnout, pokud si stále dokola dáváte předsevzetí, že teď už teda opravdu začnete psát, je dnešní příběh o tom, jak napsat knihu, právě pro vás. Z těch sedmdesáti procent lidí totiž pravidelně píše jen šestnáct procent, byť by to bylo pouze do vlastního šuplíku.
Povím vám, jak jsem se vlastně úplně omylem stala spisovatelem. To proto, abych vám ukázala, že napsat knihu může úplně každý, i ten, kdo si myslí, že k tomu nemá vůbec žádné předpoklady. Že všechno, co potřebujete, je hlavně vaše vůle a vytrvalost a k tomu jen malá špetka nápadu.
Všechno to u mě začíná někde na základní a střední škole. Milovala jsem matematiku, fyziku a informatiku, četla jsem spoustu knížek, do školy jsem se nepřipravovala a bytostně jsem nenáviděla tělocvik a sloh. Každé ráno, kdy byl jeden z těchto předmětů na rozvrhu, jsem odcházela z domova se staženým žaludkem. Doufala jsem v nemoc tělocvikářky a zapomětlivost češtinářky. Že se to nakonec úplně obrátí, že na přírodní vědy zapomenu a budu s radostí psát a běhat po lese, jsem naštěstí nic nevěděla.
Odpor ke slohu jsem zlomila v den písemné maturitní práce z češtiny. Jestliže mi vadila malá slohová díla v průběhu roku, asi si dovedete představit, jak úzko mi bylo ode dne, kdy jsem se dozvěděla datum maturitní písemné práce. Jak nepředstavitelné pro mě bylo popsat čtyři strany textem, který nejsem schopná vymyslet. Jak zbytečné mi přišly všechny slohové poučky, když mi chybělo to nejdůležitější: přijít s nějakým smysluplným obsahem. Vyprávět příběh nebo vystavět úvahu, oblíbené to útvary učitelů.
Trocha lásky
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
