Palačinky á la činky
Věřte mi to nebo ne, palačinky jsou tím nejlepším cvičením kuchařské rovnováhy.
Nenarážím tím vůbec na nutnost vyrovnaného postoje, abyste nevrávorali, když jednoruč obracíte palačinku ve vzduchu, zatímco druhou rukou držíte dítě stranou od rozpálené plotýnky.
Vyváženost se tu projevuje především v přípravě těsta, které nesmí být ani moc husté, protože by se nerozlilo na pánvi, ani moc řídké, díky čemuž by se palačinka trhala. Dále se správná dávka přiměřenosti projevuje i v teplotě pánve, neboť špatně vyhřátá pánev palačinky opět trhá, zatímco moc horká pánev je dokáže v mžiku spálit. A když už se vám povede krásně kulatá palačinka, která nemá žádnou stranu šišatou a ani se nevyznačuje zvláštně roztřepenými cancoury, ještě je tu otázka, zda má taky správnou tloušťku a není náhodou příliš tlustá. Protože ty nejkrásnější palačinky, jak známo, mají křupavé krajkové okraje a jsou téměř průsvitné.
Pokusím se vám dát co nejlepší návod, jak udělat právě takové.
Mrkvový koláč alias nejzdravější dezert na světě
Co myslíte, dá se mrkvový koláč považovat za zdravé pečení? Vždyť obsahuje mrkvev, docela hodně mrkve, tedy zeleninu, tedy spoustu vlákniny, dokonce se do něj dají přidat ořechy, rozinky, může se potřít krémem z čerstvého sýra. To zní jako ten nejzdravější koláč na světě.
Takže zpátky na zem. Zní to zdravě, ale jako každý jiný sladký dezert, i tenhle je lepší jíst asi tak jednou týdně ve svátek, pokud možno raději dopoledne nebo kolem oběda, doplnit pohybem a nepřehánět to s velikostí porce. Sacharidy spořádané dopoledne se dají ještě vypotit a vyběhat, ty odpolední už hrozí, že je tělo nespálí a bude muset odložit na věčné časy. Ostatně na tomto principu je založená moje dopolední i odpolední kuchařka (Snídaně u Florentýny a Večeře u Florentýny, souhrnně u nás doma nazývané jako polopenze).
Karamelová omáčka
Karamelová omáčka kolem sebe šíří auru pokročilého cukrářského tajemna, přitom obsahuje jen pár obyčejných surovin a její výroba čítá jeden kastrůlek a deset až patnáct minut času. A když to dobře dopadne, obejde se to i bez spálenin.
O domácím karamelu už jsem tu jednou psala, a to v článku na téma svařák. Do svařeného vína totiž zásadně přidávám karamelový sirup ochucený a ovoněný kořením.
V případě karamelové omáčky je cílem vyrobit něco poněkud hustší konzistence než sirup. Něco, co může královsky ozdobit zmrzlinový pohár, kousek domácího zákusku nebo klidně i snídaňovou kaši. Něco, co okamžitě zvýší úvoveň přitažlivosti už tak dobré dobroty. Něco, co v lednici půvabně ztuhne a dá se následně loupežit lžičkou.
Měla bych vás předem varovat, že množství, které podle mého receptu vyrobíte, se dá nenápadnými kontrolními přepadovkami v lednici sníst během jednoho jediného dne, takže si prosím nejprve ujasněte, nakolik máte silnou vůli a kdo vám případně pomůže udržet karamelovou omáčku dostatečně daleko od těla (pak už ji ovšem nikdy neuvidíte, ale to je asi jasné).
Hříšný rýžový nákyp
Nákypy, a rýžový nákyp obzvlášť, tvoří úplně samostatnou kuchařskou disciplínu. Mají za úkol ohromit, údivem podlamovat kolena a rozezvučet hlasy stolovníků v harmonizovaném “mmmm!” To vše samozřejmě bez ohledu na to, že zpočátku tvrdili, jak jim rýžový nákyp nechutná.
Svou jemnost nákypy získávají od žloutků utřených s cukrem do pěny, nadýchanost pochází z našlehaných bílků a vláčnost jim zůstává především díky pečení v páře nebo ve vodní lázni, aby se vejce nesrazila příliš dosucha.
Jinými slovy, rýžový nákyp rozhodně není hromádka suché sladké rýže, kterou z kategorie těch největších dusivek vytáhne jen šťáva z kompotu, jíž se takové dílo bezpodmínečně musí přelévat, sic by od stolu utíkalo mnoho lidí, držících se přitom nepřítomně za hrdlo a významně kašlajících.
Ve spoustě věcí jsem ochotná se přesvědčit, že recept někoho jiného je ještě lepší, než moje nejlepší dosavadní zkušenost, zapsaná na kousku papíru, ale jakmile dojde na rýžový nákyp, budu si stát hrdě za svým. Můj rýžový nákyp dělá nadprůměrným kombinace kuchařských vědomostí šéfkuchaře hotelu Sacher a kolektivu autorů Velké domácí kuchařky v čele s Jarmilou Mandžukovou.
Jak na kosmatice – smažené květy černého bezu
Kosmatice je dle jazykových příruček lidový název pro smažené květy černého bezu. Květy namáčené v těstíčku a smažené pěkně na másle dozlatova a dokřupava.
Zdá se to jednoduché, ale i přes veškerou snadnost stojí kosmatice za malé kuchařské vyprávění. Povím vám, jak si je udělat předpisově vzorně, jaké na ně vzít těstíčko a jak se pozná, že je opravdu umíte udělat.
Kosmatice, abyste za ně mohli chtít jedničku s hvězdičkou, musí být křupavé. Nejen hned po usmažení, ale klidně o hodinu později. A hlavně a především musí vypadat načechraně až rozčepýřeně. Nikoli jako jedna velká placka nebo lívanec se stopkou. To by byl jen smutný důkaz, že nevíte, co s těmi nádhernými voňavými květy černého bezu děláte.
Kosmatice je od slova kosmatý
Pokud ještě nemáte recept na vzorné kosmatice ve své výbavě, ráda vám pomůžu, a stejně tak vám rozšířím slovní zásobu o slovo kosmatý.
Jablečný kompot, který má charakter
Přišlo období, kdy každý den dostávám chuť na jablečný kompot.
Tam, odkud pocházím, totiž roste na zahradě malá jabloňka. Nikdy moc nevyrostla, ale jablíčka má velká, voňavá, šťavnatá, překrásně barevná a sladká. Všech pět nebo šest jablek, kterým se podaří dozrát. Ta ostatní padnou za oběť někalým živlům. Jsou totiž vyhledávanou pochoutkou široko daleko, a tak se proměňují v červí ráj a vosí hnízda dlouho před tím, než dospějí do stavu sklizně. Taky jich dost samou radostí ze života a neposedností popadá na zem a přijde tak okamžitě do kompotu.
Takže se nedivte, že s počínajícím podzimem dostávám chuť na jablečný kompot tak nějak automaticky.
Zpočátku jsem se ho naučila připravovat kratičkým povařením ovoce a koření v oslazené, citronem okyselené vodě. Tak, aby se jablíčka ještě nerozpadla, ale přitom uvařila.
Jablečný kompot ve starých kuchařkách
Jenomže pak jsem při čtení starých kuchařek narazila na větu, která mi utkvěla v paměti a ještě se nestihla vypařit:
„Na kompot se čerstvé ovoce dusí, sušené vaří.“
Napsala ji Marie B. Svobodová ve své legendární kuchařce Kuchařská škola a poslala tím slovo kompot do úplně jiných dimenzí.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
