Dýňové bagety se sýrem
Nelekněte se prosím názvu dýňové bagety. Moje rodina tvrdí, že to jsou ty nejlepší bagety, které doma pečeme. Já jim to nevymlouvám a o dýni se nijak zvlášť nezmiňuju a neupozorňuji na ni, protože když se tak nad tím zamyslím, jsou to vlastně jediné bagety, které dělám.
Důvod to má jednoduchý. Vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou doma asi tak polovinu dní v roce, zatímco zbytek mi vždycky nějak záhadně vyjde na cestování, ještě jsem nenašla to správné tempo na laškování s chlebovým kváskem, domácím chlebem a celkově domácím pečivem. Jediné, s čím můžu počítat, pokud se mi náhodou zachce péct, je droždí. To se v lednici nebo v mrazáku najde vždycky.
Velikonoční jidáše, u kterých je mazání medu kolem pusy povoleno
Velikonoční jidáše s sebou nesou spoustu příběhů. Ten hlavní z nich, totiž že jidáše symbolizují provaz, na kterém se oběsil proradný a zrádný Jidáš, určitě znáte.
Ale protože jsou Velikonoce zároveň svátky jara, symbolizují konec zimy a začátek nového života, prolíná se jimi i pohanská tradice a tak můžou mít taky symboliku ptáčků, raků, šneků, housátek, hadů, ježků a třeba i želviček. Záleží na tom, k jakému zvěřinci inklinujete.
Podle tradice se jidáše potírají medem a jedí se na Zelnený čtvrtek dopoledne, lépe ráno, ještě lépe před východem slunce. Má to zajistit nejen pevné zdraví, ale i ochranu před nebezpečím typu uštknutí hadem a píchnutí vosou. Určitě je vám jasné, že jakmile kouzlo tohoto ranního okamžiku pomine, budete po jidáších přibírat a bude vám stoupat hladina cukru v krvi jako u kteréhokoli jiného sladkého pečiva.
Domácí rohlíky, housky a jiné drobné slané pečivo
Jsem si jistá, že vůbec nepochybujete o kouzlu rohlíků v naší stravě. Tím spíš, když jde o rohlíky obzvlášť vypečené, hutné tak akorát, aby neměly papírovou střídku a nechaly se rozkrojit a namazat máslem nebo pomazánkou. Ale protože takové aby v obchodě pohledal, měli byste mít v zásobě spolehlivý recept, jehož pomocí zachráníte nedělní večeři i páteční svačinu.
Náročnost na přípravu domácích rohlíků je zhruba jedna hodina – a z toho většinu zabere bezpracné kynutí těsta. Plus necelých dvacet minut pečení v troubě. Pokud tedy máte k dispozici asi tak hodinu a půl času, kdy se občas můžete pohybovat poblíž kuchyně, a pokud najdete v lednici kousek čerstvého droždí, nic by vás už nemělo zastavit. Jedině snad výmluvy na lenost, ale věřím, že ty jsou v současné době novoročních kuchařských předsevzetí poněkud tiché až nehlasné.
Ukážu vám dnes základy slaného kynutého pečiva a nastavím srovnávací laťku. Kde jinde než doma má člověk získat etalon pro zjištění, jak řemeslně zdatná je nejbližší pekárna? Pokud rohlíky neupeče líp než vy, stala se někde chyba. A věřte mi, moje recepty jsou sice fajn, ale dobrá pekárna by měla mít po ruce mnohem vydařenější kousky.
Aby to nebylo jen o domácích rohlíčkách, návdavkem připojuji několik dalších způsobů, jak jedno a to samé rohlíkové těsto zauzlovat do nejroztodivnějších tvarů, totiž pletýnek, kaiserek, růžiček, spirálek nebo buclatých rolek.
Beleše čili béleše alias báleše
Béleše či báleše jsou vlastně takové rohlíky slovácké kuchyně. Omlouvám se za to přirovnání, samozřejmě to vůbec nemyslím zle. Jako pečivo z jednoduchého kynutého těsta, pečené nasucho na plotně, se daly použít skoro ke všemu, prostě jako rohlík. Se zavařenonou, s tvarohem, ale taky k masu, k zelí nebo k polévce.
Beleše se nachází, obrazně i zeměpisně, někde mezi maďarským langošem a bavorským vdolečkem. Jsou to placky, které potřebují vlastně jen trochu mouky a droždí, času, tepla a práce. Dají se opékat na sucho na kamnech nebo na pánvi, ale stejně tak by se daly usmažit.
Podobně jako zmiňované langoše a vdolečky jsou placaté, mají důlek uprostřed a ochotně tedy pojmou tekutou zavařeninu, měkký tvroh, kyselou smetanu i dušené zelí, jak je vám libo a na co zrovna máte chuť.
Velikonoční mazanec zvláčněný tvarohem
Však víte, jak se to říká v té známé koledě:
Hody, hody, doprovody
dejte vejce malovaný…
Když se nad tím zamyslíte, hody jsou jasné, v neděli se hodovalo, a co dál? Zdálo by se, že někdo někoho někam doprovází. Ale ono houby.
Správně by se totiž říkanka měla psát takhle:
Hody, hody, do Provody,
dejte vejce malovaný…
A Provoda, prosím pěkně, je starý název pro Velikonoční neděli. Neděli, kdy se poprvé po dlouhé době zase mohlo pořádně jíst, kdy po půstu přichází hodování, kdy si konečně do kuchyně můžeme pustit spoustu vajec.
Takže se nelze divit, že i těsto na mazanec mělo být pro takový hodovací den bohaté, plné žloutků a smetany. Baculatý symbol konce odříkání a radosti z nového života. Žloutky samozřejmě dodávají krásnou barvu a křížek na bochánku symbolizuje ukřižování.
Tvarohové těsto na velikonoční mazanec
Tento článek bych mohla v klidu skončit s tím, že mazancové těsto si uděláte stejně jako vánočku, kterou už jsem vám podrobně představila koncem loňského roku. Ale to bych nesměla najít v literatuře zmínku, že kdysi se do těsta na mazance přidával i tvaroh, aby byly mazance kypřejší a vláčnější.
Masopustní koblihy — recept do každé rodiny
Když se přiblíží konec masopustního období, německé i rakouské pekárny a obchody s potravinami zaplaví koblihy. Velké, zcela nepřehlédnutelné množství koblih. Jsou to koblihy nadýchané jako vánek a když se do nich pořádně zakousnete, můžete se spolehnout, že vám na tváři skončí poprašek vanilkového cukru.
Koblihy a masopust
Trochu mě mrzí, že v Česku tohle koblihové veselí tak trochu chybí. Koblihy si můžeme kdekoli koupit celý rok a jejich masopustní kampaň vlastně neexistuje. Přitom koblihy dřív patřily k masopustu stejně jako koláče k posvícení, tak moc, že se — jak píše Marie Úlehlová-Tilschová — masopustu přezdívalo karneval z Koblihovic a slovo kobližný znamenalo labužnický až prostopášný. Včetně kobližné ženy.
A tak si říkám: pojďte se mnou obsadit aspoň kousek Česka masopustními koblihami. Vím, že vás sem chodí strašně moc (občas sleduji statistiky návštěvnosti, takže se přede mnou neschováte) a že to vydá na hodně koblih, když se do nich pustíme. Pojďme společně masopustu vrátit koblihy. Zaplavme své blízké a známé touhle sladkou dobrotou a ukažme zbývajícímu světu, který se už nevejde k našim stolům, aspoň fotku.
Stačí k tomu půl kila mouky, tři vajíčka, trocha droždí a několik málo dalších surovin. Můžete si u toho notovat Já koblížek, koblížek, na másle smažený, protože potom kynuté těsto podstatně lépe kyne.
Jak udělat dobré koblihy
Dobrá kobliha by měla být nadýchaná jako pírko, zlatá na povrchu a se světlým kroužkem kolem dokola, sladká a třeba i naplněná zavařeninou. Aby to nebyly jen čáry máry, abyste se nemuseli spoléhat na správnou fázi měsíce a na básničku o koblížku, ukážu vám, jak na koblihy, aby se zaručeně povedly kdykoliv.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
