Langoše – letní jídlo do ruky
Langoše na svačinu? Ano, hlavně teď v létě. Langoš na koupališti je lákavá (a občas i jediná možná) svačina; ještě lákavější je však jeho domácí verze.
Tohle maďarské jídlo z rychlého občerstvení se hodí k jídlu za běhu. Jediný háček tkví v tom, že vy ho v běhu nevyrobíte. Ale za ty blažené úsměvy trocha postávání u sporáku stojí.
Dalo by se totiž říct, že langoš je variací na koblihy – a jak známo, koblihám odolá málokdo. Historie si to ale s langoši pamatuje trochu jinak a má k tomu dobré argumenty: maďarské slovo láng znamená plamen. Pečivo podobné dnešním langošům se dříve peklo na kraji pece na chleba podobně jako naše tuzemské podplamenice.
Dnes se pro nedostatek kamenných pecí v domácnostech langoše smaží v olejové lázni. A jsou v téhle podobě rozšířeny do všech zemí, které sousedí s Maďarskem, a dále pak i do zemí, které sousedí s těmito zeměmi.
Mrkvové housky s výhodou
Tyhle mrkvové housky svedou několik kouzel.
Tak například: znáte ten pocit, když z trouby vytáhnete čerstvé nadýchané pečivo, načež si o pár hodin později povzdychnete, že jste ho asi neměli sníst tolik? Mrkev sice neumí omezit nutkání k další a další konzumaci, ale aspoň trochu tlumí výčitky svědomí. Jako každá zelenina.
Anebo: pokud doma odšťavňujete zeleninu a ovoce, třeba vás trápí dužina, která představuje odpad po odštavňování a která v lepším případě končí na kompostu. Dužina z mrkve se přitom dá zužitkovat, přičemž vzniknou tyto mrkvové housky. Kromě šťavnatosti takové vyšťavené mrkvi vlastně nic nechybí. A kdybyste odšťavňovač neměli, tak si prostě nastrouháte trochu mrkve, uberete tekutinu v receptu a upéct tyhle mrkvové housky můžete taky.
Konečně se dostávám k bodu, kdy musím kromě mrkve vyzdvihnout i jiné druhy zeleniny. Když to jde s mrkví, tak to samozřejmě půjde i s jinými zbytky po odšťavnění (nebo s jinou zeleninou před odšťavněním). U měkčích neodšťavněných druhů zeleniny možná bude potřeba opatrněji přilévat smetanu do těsta, aby nevznikla příliš řídká směs, ale jinak v záměně surovin nevidím problém.
Domácí veka nejen pro silvestrovskou oslavu
Domácí veka se mi do kuchyně nastěhovala až letos. Doposud začínala moje cesta za slavnostními obloženými chlebíčky běháním po pekárnách a sháněním dobré veky.
Před čtyřmi roky jsem tu napsala, že domácí rohlíky jsou hračka. A víte, co vám povím o vece? Domácí veka je ještě větší hračka. Těsto na veku má skoro stejné složení jako rohlíky, jenom odpadá práce se zamotáváním housek a rohlíků. Uděláte dva bochánky a hotovo.
Domácí pizza
Budu k vám upřímná hned od začátku: pokud si nedovedete doma v troubě pořádně zatopit, zapomeňte na představu, že si upečete skoro stejně tak dobrou pizzu jako ve vaší oblíbené pizzerii.
Dobrá pizza chce vysoké teplo. Čím rychleji a prudčeji se peče, tím je lepší. Když se podíváte na pizzu a uvidíte na ní pár spálených puchýřků, můžete si být v podstatě jisti, že si pochutnáte.
O pravé neapolské pizze se tvrdí, že se peče v pecích na dřevo při teplotě kolem 500 stupňů, pečení tedy trvá sotva jednu minutu. Jenomže taková italská zděná pec na pizzu je trochu něco jiného, než elektrická trouba doma. A právě v tomto rozdílu spočívá důvod, proč se domácí pizza vždycky bude lišit od té z italské pizzerie. Já vám pouze dovedu poradit, jak rozdíl co nejvíc zmenšit, ovšem zbavit se ho úplně v podstatě nejde.
Kynutý švestkový koláč s drobenkou
Přebývají vám švestky a dali byste si švestkový koláč? Podle mého skromného názoru, na kterém vlastně vůbec nezáleží, má švestkový koláč chuť zvacího dopisu, kterým podzim ohlašuje, že se hodlá zakrátko nastěhovat do našich kuchyní. A je tedy, dalo by se říct, takovou nezbytnou sezónní kuchařskou záležitostí, protože mít podzim v kuchyni – to je čirá radost.
Na švestkový koláč můžete použít klidně recept na kynutý ovocný koláč na plech čili táč, který už tu na blogu mám. Vysvětlila jsem v něm dopodrobna, jak se chovat ke kynutému těstu, aby opravdu nakynulo a poslouchalo, takže pokud vám to takto stačí k podzimnímu štěstí, zde je návod na obojí – na droždí i na ovocný táč:
Pro všechny ostatní, kdo milují švestky tak moc, až si říkají, že by to chtělo recept švestkám na míru, tu mám následující postup.
Kynuté ovocné knedlíky na celý rok
Moc dobře vím, že mi tady na blogu ovocné kynuté knedlíky dlouhé roky chyběly. Ale už nebudou. Trubte na poplach, neboť droždí se možná znovu stane nedostatkovým artiklem. Začala sezóna ovoce, které tomuto receptu náramně svědčí.
Moc bych si přála, abyste po přečtení tohoto postupu ztratili všechny zbývající obavy z kynutého knedlíkového těsta. Žádná věda to není. Ale zase bych nerada, abyste už při čtení úvodu brali míru na knedlíky (rozumějte – zívali), takže půjdu rovnou k věci.
Tedy, nejprve jsem samozřejmě zašla k Lázničkům, kde dělají nejlepší knedlíky, abych se na nejlepší postup vyptala přímo u zdroje.
Kynuté ovocné knedlíky jsou typické tím, že mají poměrně velkou vrstvu nadýchaného těsta a tedy mohou vzbuzovat pocit, že vzdor vaší kuchařské snaze obsahují málo ovoce. Nenechte se tím zaskočit a ovoce klidně přidejte na talíř ještě i v jiné podobě, třeba jako studenou omáčku.
Housky na hamburgery, které zůstanou dlouho vláčné
Housky na hamburgery musí splňovat asi tak milion požadavků, aby měla domácí příprava smysl. Musí být nadýchané, ale přesto pevné a dost velké, aby udržely několik šťavnatých vrstev obsahu. Musí zůstat po upečení měkké a vláčné aspoň dva dny, protože dělat se s nimi v den grilování může způsobit časově-organizační problém.
Pokud znáte, jak se chová kynuté těsto druhý a další den po upečení, tak tušíte, že už jen tento požadavek je sám o sobě značná výzva.
Housky na hamburgery musí mít taky krásnou, sytou barvu a lesklou, hladkou kůrku. Musí se dát na rozkrojené straně opéct, přičemž opečení by mělo znatelně zvýraznit jejich chuť. Musí mít natolik houbovitou střídku, aby vsákla většinu šťávy, kterou pustí maso a zelenina. Musí mít dobrou chuť samy o sobě a přitom nezastínit burger, který tu hraje hlavní roli. Ještě pořád si myslíte, že takový recept na housky na hamburgery vůbec existuje?
Dalo by se říct, že existuje. Dokonce se s vámi o tuto dokonalost podělím, ale varuju vás hned ve dvou věcech.
Jak na kynutý houskový knedlík, abyste ho zvládli napoprvé a na jedničku
Pokud to s českou kuchyní a se svým kuchařským vlastenectvím myslíte vážně, jednou musí zákonitě přijít den, kdy se rozhodnete pokořit kynutý houskový knedlík.
Je zvláštní, že něco s tak prostým složením dovede vyvolat tak bouřlivé emoce – a to všemi směry. Kynutý houskový knedlík láme srdce silných mužů, z křehkých bezbranných žen dělá neporazitelné superhrdinky, ze zlotřilých dětí vyrobí u stolu andílkovsky roztomilé beránky. Rozhádané příbuzenstvo na chvíli zapomene na předmět sporu a mezigenerační neshody se zmenší nejmíň o padesát let.
Jediná možná reakce, přicházející v úvahu, je maminko, tatínku, lásko, babičko, dědečku, drahá vnučko, drahý vnuku, tetičko, sestřičko, bratře, to se ti povedlo.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
