Šunkofleky, které ohromí i návštěvu
Šunkofleky došly takového zjednodušení, že už snad ani víc zjednodušit nejdou. Tak víte co? Já jim tentokrát vrátím trochu složitosti, protože si myslím, že se s nimi klidně můžete vytáhnout před návštěvou.
Dovedete si to představit? Nemyslím ten nepředstavitelný nápad, že návštěvu uctíte něčím tak obyčejným, jako jsou šunkofleky. Myslím celou tu situaci, která kolem toho vznikne. Udivená návštěva, udiveně ochutnávající a pak ještě udiveně žádající o recept. Škemrající o vaše tajemství. Proč? Protože takhle dobré šunkofleky ještě nejedla.
Dál vám mohu slíbit, že návštěva bude udivená ještě jednou, neboť podle seznamu surovin to bude vypadat, že se váš recept nijak zvlášť neliší od těch ostatních.
Boršč, který zahřeje
Boršč dokáže vyvolat hodně silné emoce. Svou barvou, přítomností řepy, dlouhým vařením, nezaměnitelnou chutí a taky původem.
Kvůli boršči revoltovali nejen námořníci bitevníku Potěmkin. Vzpoura snadno propukne i doma, neboť polévka obsahuje podezřelé suroviny s řepou a koprem v čele a kromě nich i takovou hromadu další zeleniny, že si jí nejde nepovšimnout, natož zamaskovat pod kousky vařeného masa.
Polévka je to tedy svérázná. Každý si ji zařadí k ruské kuchyni, nikdo nebude překvapen, když se s ní potká v Polsku a pobaltských zemích, patří do Rumunska stejně jako do Moldavska, ale obliba ji stejně nakonec rozšířila po celém světě.
Sádlo a škvarky v troubě
Nebojte se. Pohled na sádlo a škvarky vám arterie neucpe. Dokonce se nemusíte bát infarktu, ani když si sádlo a škvarky opatrně připravíte doma.
Už dávno se ví, že ztužené rostlinné tuky dovedou v lidském těle napáchat větší paseku než vepřové sádlo a kravské máslo. Margaríny, máslo i sádlo se sice dají shodně namazat na chleba nebo použít do těsta, ale už je konečně jasné, že tuky prošlé důmyslným a rafinovaným průmyslovým zpracováním, aby vůbec byly aspoň trochu jedlé, nemůžou být zdravější než doma vyškvařené sádlo ze šťastného pašíka.
Kvůli domácímu sádlu se nemusí stavět kilometry dlouhá rafinérka, stačí postavit kastrol na plotnu.
Best of 2022
Jako každý rok, i letos tu nejprve mám důležitý přehled. Jsou v něm nejlepší články z blogu Kuchařka pro dceru za rok 2022.
Které recepty se vařily nejvíc? Co vás nejvíc zaujalo? K čemu jste se nejčastěji vraceli? Přináším tradiční novoroční ohlédnutí za minulým rokem a zároveň jedním dechem dodávám, že dalších padesát receptů už pro vás mám na letošek vymyšlených a naplánovaných. Teď už je jen uvařit, vyfotit a napsat o nich :-)
Statistika však je, jak známo, nuda. Prozradíte mi tedy, jaká nová jídla jste loni objevili vy? Co vás nejvíc zaujalo? K čemu jste se vraceli znovu a znovu? Nenechte se omezovat tím, co je nebo není na tomto blogu. Prozraďte mi, co vás loni bavilo vařit. Jsem na vaše komentáře zvědavá.
Můj vlašský salát
Myslíte si, že vlašský salát odjakživa vypadá, jak vypadá? Že co lahůdkářství světem stojí, měl vždy stejnou podobu? A že kromě nehorázné porce majonézy obsahuje a vždycky obsahoval i trochu brambor, salámu a zeleniny? Tak to se hluboce mýlíte.
Vlašský salát se v průběhu let tak změnil, až to dopracoval do stavu, že jen málokdo tuší, jaká byla jeho původní podoba.
Rozpoznávací znamení vlašského salátu jistě znáte. Salám (a někdy i další suroviny) se krájí na nudličky spíš než na kostičky. Jenomže to je jen důsledek a pozůstatek toho, že dříve se ve vlašském salátu nacházely ryby. Dost podstatné množství ryb.
Téměř ženevské placičky
Tentokrát vás seznámím s cukrovím, které měla moje babička pojmenované jako ženevské placičky. Patřilo k jednomu z nejoblíbenějších cukroví.
Potíž je, že ať dělám, co dělám, úplně stejné ženevské placičky jako ona prostě neudělám. Přestože mám její recept a přestože se ho držím zuby nehty.
Možná je to tím, že nemám troubu s nedoléhajícími dvířky, jako měla ona, možná mi chybí děda jako pomocník. Anebo nedovedu sehnat dobrou kandovanou pomerančovou kůru, ale k tomu se ještě dostanu.
Dobré na tom je, že pořád je to dobré. Co dobré, výborné. I když se výsledek vzhledem neshoduje s originálem, stejně vás svou chutí nadchne. Tyhle placičky, téměř ženevské, totiž chutnají skoro jako marokánky, jen jsou o něco měkčí, hebčí a šťavnatější.
Vánoční štóla k snědení i k odležení
Vánoční štóla sice nepatří mezi vyloženě české tradiční pečivo, ale jelikož to k nám má přes hranice z Německa jen kousek, kde kdo si ji chce v období adventu vychutnat. Nebo aspoň ochutnat.
Vánoční štóla prostě stojí za zakrojení. A taky za ní stojí hromada surovin, hromada času a hromada (ale už ne tak velká) práce.