Co vařit, když pečete
Člověk se nemusí jmenovat Einstein, aby rychle přišel na to, že jediná rozumná doba, kdy zaměstnaná žena dokáže ve všední den napéct trochu vánočního cukroví do zásoby a pro okamžitou atmosféru, je v době večeře. Tedy pokud si neplánuje vzít den dovolené.
Jenomže s plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko.
A to ještě nemluvím o tom, že při pečení cukroví se pusa sama slepí od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácá skládačkou všeho, čím se příval sladkého dá vyvážit. Včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína.
Kuřecí pilaf z Remosky
Když se řekne pilaf, stačí si představit dušenou rýži a nemůžete se splést. Takže když zazní slovní spojení kuřecí pilaf, je hned jasné, že se jedná o rýži dušenou s kuřecím masem. Čili jídlo snadné a zároveň jídlo z jednoho hrnce. V mém případě z jedné remosky.
Moje nová – nebo vlastně dočasná a provizorní – kuchyně se skládá z nerezového stolku se dřezem, do kterého jsme vestavěli starou mikrovlnku od babičky, a dál z jedné spodní kuchyňské skříňky s pracovní deskou. Obojí značky IKEA a obojí časem dostane druhou šanci ve venkovní kuchyni na léto.
Pórková polévka
Na tomhle receptu na pórkovou polévku není nic extra. Dokonce se ani nemusíte extra vypravovat do obchodu pro suroviny, protože je nejspíš najdete doma.
Extra by samozřejmě bylo, kdyby recept vyšel třeba v magazínu eXtra, ale to se prozatím nestalo – aspoň pokud je mi známo. Pórková polévka doposud vyšla jen v knižní Kuchařce pro dceru. Ale abych se do toho hned zpočátku nějak extra nezamotala, asi je čas, abych přistoupila k věci a nezacházela tu do extrémů.
Pórková polévka je hřejivá, levná, snadná, líbivá českým chutím a stačí na ni znát tři důležité věci. Kuchařsky starší a pokročilí prominou, tohle bude povídání spíš pro novice a začátečníky.
Vepřové plátky s omáčkou
Udělat rychlé vepřové plátky v pánvi se dřív nebo později naučí každý. Udělat rychlé vepřové plátky s omáčkou, která by měla výraznou chuť, správnou hustotu a bylo jí potřebné množství, to už se každému nepovede, přestože kuchařská věda na tento problém nabízí několik řešení.
Ukážu vám jednu ze zmiňovaných možností. Není jediná, ale hodí se ke kuchařskému podzimu. Pracuje se v ní totiž s jíškou, která vždy vytváří jistou hřejivost a uspokojení na duši (když se povede).
Pečená řepa – jak si jednoduše upéct podzimní radost
Řepa nepotřebuje být pečená, aby chutnala dobře. Vlastně si klidně může zůstat syrová – pokud se nakrájí na tenoučké plátky, snadno se tak může stát ozdobou salátů, chlebíčků i jednohubek. Taky se může uvařit ve vodě. Ale pečená řepa je ze všech možností nejlepší.
Myslím řepa pečená jen tak, ve slupce, zprudka a dlouho.
Pečení ve vysokých teplotách probouzí v řepě sladké tóny hraničící s rozkoší způsobenou karamelem. Tohle se při vaření ve vodě nestává. Logicky – vždyť vroucí voda dosahuje pouze sto stupňů, zatímco trouba umí třeba i dvaapůlkrát víc. Dost na to, aby to pečené řepě zesílilo chuť i vůni a dodalo jí to zmíněný karamelizovaný tón.