Opilé švestky, které se nemusí dočkat Vánoc
Opilé švestky vám možná připomenou jiné oblíbené spojení čokolády, ovoce a alkoholu. Totiž višně v čokoládě.
Miluju je. Jak opilé švestky, tak i druhá jmenovaná čokoládová zrada mi dovolí na chvíli zapomenout na cokoliv.
Dokud se nerozplyne hořká čokoláda, neodezní sladké alkoholické pošťouchnutí a neprokoušu se naloženým ovocem, přestanou všechny problémy světa existovat – nebo jen někde potichu a s pochopením čekají, až se na ně zase dostane.
Podobné pocity možná taky znáte, a pak vás můj recept okouzlí a poznamená na dlouhé roky dopředu.
Téměř ženevské placičky
Tentokrát vás seznámím s cukrovím, které měla moje babička pojmenované jako ženevské placičky. Patřilo k jednomu z nejoblíbenějších cukroví.
Potíž je, že ať dělám, co dělám, úplně stejné ženevské placičky jako ona prostě neudělám. Přestože mám její recept a přestože se ho držím zuby nehty.
Možná je to tím, že nemám troubu s nedoléhajícími dvířky, jako měla ona, možná mi chybí děda jako pomocník. Anebo nedovedu sehnat dobrou kandovanou pomerančovou kůru, ale k tomu se ještě dostanu.
Dobré na tom je, že pořád je to dobré. Co dobré, výborné. I když se výsledek vzhledem neshoduje s originálem, stejně vás svou chutí nadchne. Tyhle placičky, téměř ženevské, totiž chutnají skoro jako marokánky, jen jsou o něco měkčí, hebčí a šťavnatější.
Malinové stromečky – moje nové cukroví pro rok 2021
Tyhlety jednoduché malinové stromečky jsem stvořila do letošní kolekce našeho vánočního cukroví, abych do ní vnesla něco nového, nečekaného a neokoukaného. Vkládám do nich nejen spoustu lásky a bílé čokolády, ale i jistou naději, že se u nás novinka zabydlí a v příštích letech se s ní ještě mnohokrát potkáme.
Každý rok se pokouším objevit něco nového, co se nedá nalézt ani v sešitech po babičce, ani ve starých kuchařkách. Prostě něco, co může přijít na svět jen díky pokrokovosti naší doby.
Letos jsem tedy zkusila péct s lyofilizovanými malinami. To jsou maliny sušené nikoli v teplém vzduchu, ale mrazem, takže mají výraznější chuť, sytější a přírodnější barvu a hmotnost prachového peří.
Kakaové rohlíčky – žádaný druh ve sbírce cukroví
Kakaové rohlíčky v mnoha směrech předčí své vanilkové sourozence. Anebo je hezky doplní.
Pro mě to je cukroví doslova terapeutické, protože z těsta se line hebký a poslušný dojem, z trouby čokoládová vůně a z mé duše uspokojení nad dalším snadno zdolaným druhem cukroví, přestože je samozřejmě nepočítám a už vůbec s nikým nesoutěžím.
Vlastně ani netuším, že letos mám zatím napečeno pět druhů a těsto na šestý čeká v lednici.
Pokud mám srovnat těsto na kakaové rohlíčky s těstem na rohlíčky vanilkové, to kakaové je poslušnější, jednodušší na přípravu a méně rozpadavé. Po upečení se totiž rohlíčky tolik nelámou při obalování v cukru. Jsou skvělé pro ty, kdo s vánočními rohlíčky teprve začínají – na těch kakaových se skvěle naučí správnou přípravu těsta pro o něco náročnější vanilkové. A samozřejmě taky ruční tvarování.
Zázvorky – cukroví s příchutí zázvoru a tradice
Vykrajovátko na zázvorky, které by svým tvarem nepřipomínalo ohlodanou kost, jsem před dvěma lety objevila v jednom olomouckém bazaru. Udělalo mi obrovskou radost. Zázvorky totiž mají nejen chutnat, ale taky vypadat jako zázvor. Když už, tak už.
Cukroví je to velmi svérázné a ne pro každého. Proti oblibě zázvorek mluví snad všechno. Musí se dlouho odležet, protože měkké zůstanou jen asi tak dvacet vteřin po dopečení.
Mají pikantní chuť po zázvoru, miluje je opravdu jen málokdo a často na talíři s cukrovím zůstávají jako poslední.
Případná náklonnost, nebo dokonce láska k zázvorkám je však velmi intenzivní, nemluvě o vůni, která se při pečení line do všech zákoutí v domě. Pokud se mnou souzníte, pak pokračování tohoto článku jsem psala přesně pro vás.
Florentýnky neboli marokánky
Nebylo by zvláštní, kdybych já, Florentýna, neměla recept na florentýnky? A nebylo by zvláštní, kdyby tento recept nebyl něčím zvláštní?
Samozřejmě, že vím o receptu spřízněného jména a samozřejmě, že ho bezmezně miluju. Nemůžete po mně chtít nic víc ani nic míň.
Ani já od florentýnek nechci míň. Chci jich raději víc. Nejvíc. Jenomže pro florentýnky (nebo též marokánky) je při pečení typické, že se jedna lžička těsta rozteče na placku velikosti dlaně, takže se jich na plech najednou moc nevejde.
Na tenhle zádrhel mám dvě různá řešení. Jedno vám ukážu letos, a to druhé zase až za rok.
Ovesné cukroví hopsa, plné kokosu a ovsa
Dovolila jsem si pojmenovat tento vánoční pamlsek jako cukroví hopsa. I malým dětem jest známo, že když vraným koňům dáte ovsa, budou skákat hopsa. A toto cukroví obsahuje ovsa opravdu hodně. Tak hodně, že už nepotřebuje žádnou jinou mouku.
Ptáte se mě, proč jsem to udělala? Tak trochu tím chci dokázat, že vánoční cukroví, po kterém nepřiberete, neexistuje. Leda byste za cukroví vydávali kolečka syrové mrkve, umně prokládané okurkou a bílou ředkví, aby tahle barevná kombinace aspoň v něčem připomínala Vánoce.
Ať už při pečení cukroví vyměníte pšeničnou mouku za jinou, ať už vyměníte bílý rafinovaný cukr za něco s lepší pověstí, vždycky z toho zase vznikne cukroví, tedy něco, co je v lidské stravě zbytné, co obsahuje různě složité až sofistikované sacharidy a k tomu navrch taky tuky a co se tedy musí vyvážit pohybem. Hopsa hejsa.
Cukroví není základ stravy. Ani zdravé cukroví není základ stravy. A už vůbec se zdravé cukroví nemůže považovat za základ zdravé stravy.
Domácí marshmallows (čili žužu)
Je jim úplně jedno, jestli je budete nazývat marshmallows, maršmelouny nebo žužu. Budou naprosto fantastické bez ohledu na název. Budou vaše domácí. Budou návykové. Budou nekonečně trvanlivé (to je samozřejmě velký omyl zakládající se na předpokladu, že neochutnáte ani jeden kousek). Budete se znovu a znovu omlouvat, že za to nemůžete (další velký omyl, způsobený ochutnáním prvního kousku).
Nevím, proč jsem na domácí marshmallows přikývla až letos, ale teď už vám můžu ze své čerstvé zkušenosti říct – dejte si pozor. Dejte si sakra velký pozor. Jak se do nich jednou pustíte, už nepřestanete.
Domácí marshmallows jsou zcela nenáročné na suroviny a tedy levné, nenáročné na práci a tedy snadné, a jedinou vzácnější ingrediencí je důslednost v dodržení postupu. Pokud ji ze sebe dokážete vydolovat, budete se nad výsledkem rozplývat stejně, jako se jednotlivé kousky marshmallows rozplynou v hrnku horké čokolády.
Kavárenský pomeranč
Kavárenský pomeranč je takový napůl kandovaný plátek pomeranče namočený v čokoládě. Co vám mám povídat, je úchvatný na pohled, krásně voní a ještě líp chutná.
Před lety jsem si recept musela poskládat dohromady sama, protože moje účty za podobnou lahůdku z kaváren a cukráren povážlivě rostly, až bylo jasné, že pokud se mám i nadále tvářit jako vcelku finančně gramotný člověk, budu muset zjednat nápravu. Pojmenovala jsem si ho ovšem kavárenský pomeranč, abych nikdy nezapomněla na ten okamžik, kdy jsem ho poprvé spatřila za vitrínou v jedné cukrárně na Letné.
Popraskané sušenky čili crinkles
Úmyslně popraskané sušenky jako cíl vánočního pečení? No jasně. Vždyť je to několik let docela slušný hit.
Když něco pečete a popraská to, je to obvykle k vzteku. Ledaže… ledaže byste si přesně tohle dali za cíl, popraskání zvýraznili a použili coby estetický prvek.
Tyto popraskané sušenky splňují mnoho kritérií úspěchu: vypadají neodolatelně a chuť vás dostane do kolen. Klečet budou i vaši drazí, až budou škemrat o další dávku (tahle věta vytržená z kontextu zní dost pochybně, uznávám), případně vaši kolegové, sousedi a známí, až budou chtít recept.
Sněhové pusinky nejen pro vánoční dny
Zdálo by se, že sněhové pusinky nemůžou být žádná věda, jenomže trochu jsou. Potvrdí to každý, komu našlehané bílky s cukrem přišly při pečení o své ostře řezané tvary nebo kdo místo suchého, křupavého vnitřku z trouby vytáhl pusinky s měkkým středem, který se lepí na zuby.
Proč má někdo pusinky pevné, hutné a křupavé, doslova se rozplývající v ústech, zatímco jinému se uvnitř tenké krusty vytvoří měkký vnitřek plný velkých bublin? V čem spočívá tohle tajemství z cukrárny? V tajné přísadě?
Vůbec ne. Jde jen a pouze o postup, jak spojit bílky a cukr dohromady, aby vzniklý sníh byl po upečení k zulíbání, čili jako pravá křupavá pusinka.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.