Celestýnské a fritátové nudle
Celestýnské a fritátové nudle se v kuchařkách objevily někdy na přelomu 19. a 20. století. Obojí začínají palačinkou v pánvi a liší se jen tím, co se s opečenou palačinkou dál stane, než se dostane na talíř s polévkou.
Třeba taková Magdalena Dobromila v prvních čtyřech vydáních své Domácí kuchařky žádné palačinkové nudle do polévky nemá. Až od pátého vydání, kdy se jejího díla ujaly další autorky a začaly ho doplňovat a rozšiřovat i o své recepty, se objevily tzv. svítkové nudličky.
V jiných kuchařkách se rozkrájené palačinky v polévce nazývají omeletky, jinde omeletové nudle, až se postupně objevuje i název fritátové nudle. A myslím, že nikdo nezapomene na legendární fridátní nudle z Takové normální rodinky.
Krupicové noky, které už nadýchanější být nemohou
Krupicové noky jsou podle toho, co se píše v receptech, nesmírně jednoduché. Stačí vzít vejce, máslo, krupici, všechno smíchat na těsto, vytvarovat z něj nočky, chvíli povařit v osolené vodě nebo v polévce a můžou se hned podávat. Zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jim člověk měl vyhýbat.
Vlastně mě napadá jediný: touha po dokonalosti. Představte si krupicové noky jako nadýchané obláčky, které jsou nejen hodny nedělní polévky, ale mohou se klidně použít i jako příloha k dušenému masu. Výše naznačeným postupem se bohužel k takovému obláčku ani nepřiblížíte.
Smícháním rozkvedlaného vajíčka, rozpuštěného másla, hrstky krupice a pár minutovým vařením žádný nadýchaný výsledek prostě nevznikne. Tím tento postup nehaním, neboť k jídlu dozajista je, jen bych ráda podotkla, že se krupicové noky dají udělat i o trochu líp a dá se jím postoupit o další krok k pověstnému babičkovskému ideálu.
Zejména pokud vám nejde o nočky maličké, ale o pořádné krupicové noky přes půl talíře, je o to důležitější, jak těsto připravíte a jak ho uvaříte, aby noky nebyly uvnitř tvrdé a tuhé.
Domácí nudle aneb hromada radosti z jednoho vajíčka
Ať se na domácí nudle podíváte z jakéhokoli úhlu pohledu, vždycky se budou tvářit jako naprostá samozřejmost:
- Samozřejmě, že se dělají doma, dokonce do zásoby. Vždyť stojí pár korun a chvilku času.
- Samozřejmě, že se nevyplatí dělat domácí, jednak jsou v obchodě levné a jednak to zabere spoustu času a postup je složitý.
Pro tu první skupinu samozřejmníků tu mám článek, který jim nic nového neřekne, protože jde o tak samozřejmou záležitost, jako nudle do polévky, a pro tu druhou skupinu tu mám ten samý článek, který jim ukáže, že domácí nudle stojí za trochu času a námahy, protože chutnají úplně jinak, než kupované. A to nemluvím o té hromadě radosti nad hromadou nudliček. Třeba se jim z toho jednou stane samozřejmost.
Hovězí vývar, hovězí polévka a vařené hovězí maso
Jak uvařit hovězí vývar, aby z něj byla dobrá, čirá, silná polévka a dalo se využít i maso, které se v něm vařilo?
To je otázka, která jednoho dne dostihne každou kuchařku. Pokud právě dostihla i vás, pokusím se co nejlíp odpovědět.
Hovězí vývar, hovězí polévka i vařené hovězí maso mají v české kuchyni tak silnou tradici a tak výtečnou pověst, že vyvolávají postoj: to raději vařit nebudu, stejně bych to zkazila. Přinejmenším by to nebylo ono. Hovězí vývar tak pro jistotu zůstává doménou babiččiny kuchyně, tedy éterem, který postupně vyprchává, až zmizí docela.
Ráda bych vám ukázala, že hovězí vývar je záležitost zcela jednoduchá. Jejím jediným slabým místem je potřebný čas, protože v blízkosti kuchyně se budete muset vyskytovat zhruba 4 hodiny.
Tělesně se nijak nevysílíte, většinu času zabere čekání a nenásilný dohled. Postupně vám přijde, že vývar můžete vařit jen tak mimochodem, v průběhu jiných činností a při současné přípravě dalších částí oběda.
Best of 2018
Moji milí!
Už jsou tu zase přelomové dny starého a nového roku. Čas ohlížení se zpět a vyhlížení vpřed.
Rok 2018 mi hlavně přinesl celkovou obnovu domácnosti. Ani nevíte, kolikrát jsem si v předchozích letech řekla: „Čert aby tu naši kuchyň vzal.” Nízká výška pracovní plochy, digestoř, o kterou jsem se pokaždé praštila do čela a přes kterou jsem neviděla do hrnců na zadních plotýnkách, zatékající dřez, rozklížené skříňky, tmavá barva v tmavé místnosti, bylo toho hodně. Nakonec jsem se dočkala, jen ji nakonec neodnesl pekelník, ale rok 2018.
Je milé, že jste se mnou vydrželi, i když už víc než půl roku vařím v polních podmínkách a fotím jídlo na blog mobilem, takže se na fotky moc koukat nedá. Nová kuchyň je na cestě a foťák už mám taky zpátky v ruce, takže to výhledově bude opět o něco lepší, slibuju.
Jako tradičně, i začátkem tohoto roku přináším přehled deseti nejčtenějších článků za rok 2018. Berte to třeba jako novoroční dárek pro případ, že jste si dali závazné kuchařské předsevzetí, že se s vařením a jídlem zase posunute o kousek dál.
A pokud byste v přehledu nenašli, na co zrovna máte chuť, klidně mi napište do komentářů, co vám tu na blogu v receptech zatím chybí. Konec prosince a začátek ledna je pro mě tradiční čas celoročního plánování, takže to je zároveň nejvhodnější doba, jak vaše náměty můžu snadno vyslyšet a pamatovat na ně.
Kdybyste měli chuť se probírat v hitech let minulých, žebříčky za roky 2015-2017 si můžete prohlédnout zde:
Tak ať vám to v kuchyni skvěle vaří. Na vlastní svědomí můžu odpřísáhnout, že to vůbec není o tom, jak vaše kuchyně vypadá a jak dobře je vybavená, ale o tom, jak si rozumíte se základními postupy a jakou úctu projevujete surovinám.