Míchaná vajíčka 10x jinak
Upozornění: tento návod není určen pro ty, kdo mají rádi míchaná vajička sypká, hrudkovitá a vysušená. Hodlám se rozepsat o tom, jak je připravit perfektně krémová a jak si je užít na tisíc způsobů.
No dobře, možná ne na tisíc, ale deset jich zmíním určitě.
Míchaná vajíčka se dají do krémového stavu dostat pouze jedním jediným způsobem: musí se šetřit teplem. Jakmile se zahřejí moc, komplet se srazí a pak už není cesty zpět. Z vařeného vejce se syrové udělat nedá a drobivé míchané vejce se nedá vrátit do krémového stavu.
Hrách a kroupy pro 21. století
Hrách a kroupy mají být dle proslulé lidové říkanky hloupé, neboť se na talíři vyskytují každý den. S výjimkou neděle, to se podávají vdolky z bílé mouky.
Tím povídačky o hrachu a kroupách zdaleka nekončí. Například když se o někom řeklo, že umí víc než vařit hrách, myslelo se tím, že je protřelý. Ovšem protřelý nikoli skrz síto. Vaření hrachu patřilo ke každodennímu životu prostého vesnického lidu, bez ohledu na to, jak se mu panské stavy vysmívaly. Proto taky zaznívalo „Hrách, slanina a kroupy, to sluší na sedláky a troupy.“
Vařit hrách prostě uměl každý obyčejný člověk a lidé si této suroviny vážili jako jedny z nejzákladnějších. I vozka s těžkým vozem by se zrnku hrachu na cestě raději vyhnul, než aby ho přejel.
Zvlášť oblíbený a dostupný byl hrách ve spojení s kroupami. Toto kuchařské sezdání dostalo pojmenování kočičí svarba, nebo prostě jen svarba. Obojí se vařilo zvlášť, ve vrstvách urovnalo na mísu a řádně omastilo sádlem. Pokud se doma našly také škvarky, tím líp, neboť neomaštěné jídlo bylo skutečně nuzné a zejména čeládce dvakrát nejelo. Říkalo se, že nemastný hrách je jako nebitá žena – a pro nás z toho plyne poučení, že do praktického života bychom ani jedno neměli brát.
Tím plané řeči o hrachu a kroupách ukončím a přejdu k praktické stránce věci, tedy k tomu, co si můžeme z tak obyčejných surovin odnést do dnešní kuchyně.
Jak vybrat nádobí do kuchyně, aby vydrželo a byli jste s ním dlouho spokojeni
Kolikrát vás napadla otázka, jak vybrat nádobí do kuchyně? Mýma rukama prošlo nádobí opravdu hodně. Z každého jsem měla nejprve velkou radost, ale postupem doby jsem si začala říkat: je to dobrý, ale… mohlo by to být ještě lepší. Začala jsem poznávat různé nedostatky a taky se s nimi smiřovat, protože nádobí na vaření není laciná ozdoba, kterou by člověk měnil každou sezónu.
U mého prvního nerezového nádobí mi například vadily špatně řešené poklice, plastová ucha a postupem času taky nemožnost použití na indukci. Poprvé jsem zjistila, že na indukci toho moc neuvařím, v živém televizním vysílání.
U nepřilnavých pánví jsem zase nikdy nedokázala udržet nepřilnavost povrchu navždy a myslela jsem si, že jsem jenom nekoupila tu správnou značku a že si musím našetřit na ještě kvalitnější výrobek s přesvědčivější televizní reklamou.
Po tolika letech a zkušenostech a vystřídaných značkách si ale myslím, že už vím, co od nádobí chtít, a ráda se o to s vámi podělím.
Tiramisu
Tiramisu se tváří jako dezert, který musí mít obrovskou tradici. Ale pravda se má tak, že o něm před rokem 1983 nejsou v literatuře žádné zmínky.
Tedy se musíme spolehnout na fámy a ty praví, že tiramisu bylo stvořeno v severní Itálii během první světové války. Ženy ho prý připravovaly jako dárek na rozloučenou pro své muže, kteří byli povoláni do boje.
Ale třeba byla skutečnost mnohem méně romantická a někdo tiramisu ve své kuchyni vymyslel, aby zpracoval výtečnou, ovšem vychladlou italskou kávu a našel upotřebení pro zbytky piškotového korpusu.
Kromě nepopsatelné historie má tiramisu všechno ostatní lehce uchopitelné: jedná se o snadný a celkem rychlý nepečený dezert, kdy se do hranaté mísy vyskládají cukrářské piškoty pokropené kávou a proloží se vrstvami hebkého krému z mascarpone. Nakonec se dílo posype kakaem a nechá odpočinout v lednici, aby piškoty nasákly, krém zpevnil a dal se krájet na kostky.