Domácí knäckebrot = láska na první křupnutí
Domácí knäckebrot je tááák dobrý! Tenoučký, křupavý, zdravý, plný vlákniny, prostě dokonalý. Od chvíle, co jsem tenhle recept objevila, se ho nemůžu nabažit.
V době, kdy pšeničná mouka upadá v nemilost, vás určitě potěší, že do něj přijde jen mouka žitná, drcené ovesné vločky a spousta semínek. Prostě ideální domácí zdravé pečivo se vším všudy.
Ani na přípravě nenajdete žádný zádrhel. Stačí umíchat poměrně řídké těsto, rozetřít ho v tenké vrstvě na plech a upéct do takového stavu křupavosti, který vám vyhovuje. Žádná věda, samá radost.
Čočkový kastrůlek aneb jídlo (skoro) z jednoho hrnce
Jídlo z jednoho hrnce dává jakousi záruku, že se příprava večeře nezvrhne v něco komplikovaného, duševně i fyzicky náročného. Slibuje, že jste na správné cestě zachovat si důstojnost před sebou samými i před ostatními, kteří se případně vyskytnou v blízkosti kuchyně.
Na nikoho nebudete výhružně ukazovat nožem, po nikom nebudete házet struhadlo a nebudete se vztekat, že vám byly od přírody naděleny jen dvě ruce a jedny nervy.
Čočkový kastrůlek můžete bez obav považovat za skoro přesně takové jídlo z jednoho hrnce. Dostatečně zasytí, přiměřeně zahřeje a ještě ho může zbýt dost pro další dny. Netvrdím, že bude hotové za 15 minut, protože některé suroviny si dávají na čas, ale rozhodně si u něj užijete pohodu a nezůstane po vás hromada nádobí.
Palačinky á la činky
Věřte mi to nebo ne, palačinky jsou tím nejlepším cvičením kuchařské rovnováhy.
Nenarážím tím vůbec na nutnost vyrovnaného postoje, abyste nevrávorali, když jednoruč obracíte palačinku ve vzduchu, zatímco druhou rukou držíte dítě stranou od rozpálené plotýnky.
Vyváženost se tu projevuje především v přípravě těsta, které nesmí být ani moc husté, protože by se nerozlilo na pánvi, ani moc řídké, díky čemuž by se palačinka trhala. Dále se správná dávka přiměřenosti projevuje i v teplotě pánve, neboť špatně vyhřátá pánev palačinky opět trhá, zatímco moc horká pánev je dokáže v mžiku spálit. A když už se vám povede krásně kulatá palačinka, která nemá žádnou stranu šišatou a ani se nevyznačuje zvláštně roztřepenými cancoury, ještě je tu otázka, zda má taky správnou tloušťku a není náhodou příliš tlustá. Protože ty nejkrásnější palačinky, jak známo, mají křupavé krajkové okraje a jsou téměř průsvitné.
Pokusím se vám dát co nejlepší návod, jak udělat právě takové.
Libozrnný salát
Přítomní pánové snad odpustí, když je tentokrát nepotěším. Vymyslela jsem si recept, který jsem nazvala libozrnný salát a který dnes věnuju všem ženám. Jde totiž o jídlo zdravé skrz naskrz. Za dveřmi je svátek všech žen celého světa a navíc už začal půst, takže spěchám se svým dárkem, který by tuto důležitou polovinu lidstva potěšil.
Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že libozrnný salát je sice z výživového hlediska vyvážený, z genderového však vůbec. Ale jaký by to byl dárek k svátku, kdyby z něj tu největší radost neměl právě obdarovaný?
Myslím, že nemá smysl si před přírodou nalhávat, že ženy jsou stejné jako muži. Prostě nejsou. Ženy jsou slabší, citlivější, křehčí, jejich těla umí vyrobit jiná těla – sice menší, ale neméně opravdová. Tak proč si taky nepřipustit, že ženy mají i jiné chutě?
Doufám tedy, že tento recept přispěje k rovnoprávnosti chutí v rodinách.
Jakkoli přitažený za vlasy se vám tento úvod může zdát, věřte mi, že vím, o čem píšu. Čtu to ve svých emailech dnes a denně a je mi z toho smutno. Píší mi ženy, skutečné, plnohodnotné, svéprávné bytosti, že některé jídlo doma uvařit nemůžou, i když by na něj měly velkou chuť. Buď by jim to doma nikdo nejedl, anebo by se dokonce zbytek rodiny nahlas zlobil. A že pokud si něco takového uvaří, tak až ostatní nebudou doma, aby o tom nikdo nevěděl. Jako kdyby chutě ostatních rodinných příslušníků byly mnohem důležitější a nadřezenější. Nejsou! Všechny jsou přece důležité stejně. A pokud si někdo myslí, že jeho chutě mají mít neustále přednost, klidně ho odkažte na kus chleba v chlebníku, až si jednoho dne uvaříte něco podle sebe a uslyšíte protesty.