Hot dog, americká inspirace pro bezva českou večeři
Ano, když píšu hot dog, skutečně mám na mysli opravdový americký hot dog, nikoli český párek zasunutý do rohlíku, který vám ochotně prodají z každého druhého stánku s rychlým občerstvením a doprovodí otázkou, zda do něj chcete raději kečup, anebo hořčici.
Americký hot dog je podélně rozříznutý, nepodává se v tradičním českém rohlíku, a hlavně je zasypán a dozdoben spoustou surovin, které mohou snadno a nenápadně zvýšit váš denní příděl zeleniny.
Cuketka v minulých dnech napsal, že popularita hot dogů v Česku prudce roste a že to vypadá, že se dost možná brzy dočkají podobné popularity jako hamburgery. Jsem s ním naprosto zajedno, myslím, že zanedlouho tu budou vyhlášená hot dogová bistra a jejich fanoušci se budou předhánět v sestavování žebříčků oblíbenosti. Takže je nejvyšší čas podívat se na to, jak si i doma dopřát zážitek jako z amerického seriálu.
Naprosto jednoduchý dort, kterým všechny uchvátíte
Mám pro vás recept na slavnostní a přesto jednoduchý dort, který se skládá ze tří (slovy tří!) levných a snadno dostupných surovin. Ukážu vám dort, který je nádherný za všech okolností, dokonce bez ohledu na to, kolik rukou máte momentálně levých. Klidně si je mějte levé všechny. Představte si, že i postup má tenhle dort směšně snadný.
Ptáte se, proč to všechno a proč jsem tenhle zázrak před vámi tak dlouho schovávala? Dneska totiž společně slavíme. Já s vámi a vy se mnou.
E-mailový klub Kuchařky pro dceru má přesně jeden rok. Před rokem, 25. dubna 2014, jsem odeslala úplně první pravidelný čtvrteční e-mail.
Odeslala jsem ho na dvě e-mailové adresy: na tu svoji a na jednu, která patřila mně úplně neznámé Lucii. Ta se totiž zaregistrovala jako historicky první členka. O týden později už bylo příjemců šestnáct. Týden na to 38. Za měsíc nás byla skoro stovka. Dnes jsou nás tři tisíce, čili taková vesnice střední velikosti.
Už rok odchází mé e-maily s kuchařskou inspirací všem členům E-mailového klubu každý čtvrtek dopoledne v 10 hodin, na vteřinu přesně. Takže jednoduchý dort, který vám nezabere moc času a nezamotá ruce, je myslím zcela na místě. Pevně věřím, že si ho upečete se mnou a že se nenecháte připravit o tohle sladké sousto, lehké jako vánek.
Omáčky k masu aneb jak zachránit náš národní kulinární poklad
Omáčky k hovězímu masu patří do základní kuchařské výbavy, ať se vám to líbí, nebo ne. Pokud se v omáčkách nevyznáte, bojíte se jich, cítíte se v nich nejistě, jste houby kuchař(ka). Rajská omáčka, křenová omáčka, koprová omáčka, houbová omáčka světlá i tmavá, česneková omáčka, švestková omáčka, majoránková omáčka a spol. by měli být vaši milí a vyhledávaní společníci, nikoli obávané noční můry.
Jak se vyznat v omáčkách
Dnes vám otevřu dveře do zázračného omáčkového světa. Dám vám k němu mapu a základní pokyny, jak se v něm pohybovat. Je jen na vás, co v něm objevíte, jaké omáčky vyzkoušíte, jak si je podle sebe upravíte a jaké pak ještě sami vymyslíte.
Po dnešku můžete mít pocit zásadního procitnutí. Upozorňuju, že se vám při čtení může stát, že začnete děsit své okolí hlasitým vykřikováním slov jako aha!, heuréka!, halelujá! nebo kde je ten papír do tiskárny?, ale stejně tak si můžete zoufat, že jste pořád ztraceni. Pak vám doporučuju začít číst znovu a pozorněji, protože podrobněji už vám to nikdo nenapíše (kdo by se s tím taky dělal, že).
Možná si říkáte, co mě to napadlo, vždyť je jaro, všude se to zelená, tak proč raději nepřijdu s nějakou elegantní a výživnou špenátovou polívkou? Ono se to má s omáčkami tak, že jsou nadčasové. Na jaře si klidně uvařte pažitkovou omáčku, v létě rajskou omáčku z čerstvých rajčat, na podzim si udělejte omáčku hříbkovou a v zimě třeba křenovou. Zjistíte, že na ně používáte pořád stejná pravidla, postupuje stále stejným směrem, jen si libovolně volíte chuť podle toho, co vám roste v květináči či na záhoně nebo co jste si vyprosili na půlnočním zasedání dvanácti měsíčků nebo u Pauluse v Lidlu.
Takže se na ta omáčková pravidla pojďme podívat, ať můžete konečně začít vykřikovat a vařit.
Jak uvařit vejce
Jak obarvit vejce?
Jak spotřebovat vejce poté, co proběhne výměna uvařených a obarvených vajec mezi domácnostmi, zapojenými do tradiční rituální bojovky zvané koleda?
Tahle posloupnost témat je během velikonočního týdne v médiích tak spolehlivá jako bankovní poplatky na výpisu z účtu. Najdete je tam vždycky. A pokud ne, tak to znamená, že se někdo spletl a odskáče si to.
Teď už je tomu pár dní, co doznělo poslední Hody hody do Provody odněkud z příkopu, kde se k pondělnímu večeru probral z alkoholického opojení jeden z nebohých koledníků.
V mé domácnosti je obvyklým výsledkem Velikonočního pondělí pár nežádaných jelit a pár vykoledovaných vajec. Vajec uvařených natvrdo, takže s nimi už žádná kouzla v kuchyni dělat nelze. Kromě vaječných pomazánek, tam se samozřejmě čarovat dá, především s ingrediencemi. Něco jako čáry máry, ukaž co ledničko máš, já to nechám zmizet v pomazánce.
O vaječných pomazánkách píšou tento týden pochopitelně úplně všichni, takže si dovedu představit, kolik inspirace máte a kolik jí ještě unesete.
Symbolem počínajícího jara ale naštěstí vařená vajíčka nejsou, zato syrová ano. Tudíž vás dnes raději vyzbrojím spoustou rad, co si s nimi v kuchyni počít, když je nedostanete vařená od koledníků, ale pěkně syrová od slepiček.
Možná si myslíte, že uvařit vejce zvládnete. Co když ale ne? Co když vás ještě překvapím něčím, co nevíte? To se nedozvíte, když dnešní článek nedočtete.
Následující triky a fígle byste měli mít v rukávu, protože vajíčko je natolik základní surovinou v kuchyni, že si naši úctu, lásku a dobrou péči právem zaslouží. To díky němu pořídíte velkou spoustu rychlých, snadných, výživných a chutných večeří.
Jehněčí kotlety, které zvládne každý
Takže je jasné, že kdo je ještě nikdy v životě nepřipravoval, chce mít záruku, že se mu to povede hned napoprvé. Že se investice vložená do masa několikanásobně vrátí v podobě hlasitých pochval a pomlaskávání u stolu. Sice se jedná o návratnost značně pomíjivou, ale i tak ten okamžik triumfu nad jehněčími kotletkami a úžas nad jejich dokonalou chutí za to stojí.
Jehněčí maso patří na velikonoční stůl už docela dlouho, neboť ovce se v našich krajinách chovaly v mnohem větších počtech, než jak to známe dnes. Chudší rodiny, které si nemohly jehněčí dovolit, začaly péct beránky z těsta a tak vznikla další velikonoční tradice.
Jehněčí kotlety v kuchyni: zásady, na které byste měli pokaždé pamatovat
Pojďme si sjednotit kuchařská fakta o jehněčích kotletkách.
- Nejjemnější z celého jehněčího je maso podél hřbetu, tedy téměř nenamáhané svaly z obou stran páteře. Říká se jim kotlety. A jak už víte z předchozích článků, nenamáhané maso se hodí hlavně na minutkovou úpravu a nejvíc mu sluší úprava dorůžova. (Poznámka pro rýpavé: Výjimkou je kuřecí maso, kde musíme brát ohled na bezpečnou, zdravotně nezávadnou teplotu, která úpravu dorůžova vylučuje.)
- Jehněčí kotleta se prodává obvykle nerozdělená, s ponechanými kousky žeberních kostí, takže to dohromady vypadá jako hřebínek a taky se tomu tak říká.
- Tyhle vyčnívající žeberní kosti jsou při minutkové úpravě dost k ničemu a navíc se musí předem pořádně očistit od všech zbytků masa, což dá trochu námahy. Jenomže na talíři to pak vypadá tak fantasticky, že nikdo se nad tou hromadou přípravné práce vůbec nepozastavuje. Když budete mít štěstí, seženete jehněčí hřebínek už očištěný. Když ne, vezměte ostrý nožík, vyžízněte mezižeberní kousky masa, a pak ještě z kostí oškrábejte blánu, která je obepíná (myslím, že se jí říká okostice). Musíte se dostat doslova až na kost, jinak to nebude vypadat hezky.
- Nemá smysl hřebínek rozřezávat na jednotlivé kotletky a ty pak opékat samostatně na pánvi. Jehněčí kotletky jsou totiž tak maličkaté, že při opečení po obou stranách by vám uvnitř nezůstalo skoro žádné růžové maso. Proto mějte na paměti, že nejdokonalejší kotlety připravíte, když hřebínek necháte v celku, takto ho upečete nebo opečete a na kotlety ho nařežete až po tepelné úpravě, tedy těsně před podáváním.