Vaječný koňak, který musí uzrát
Když dojde na vaječný koňak (a že na něj s příchodem Vánoc zaručeně dojde!), nedám dopustit na domácí výrobu. To, co se v obchodech skrývá pod podobným názvem, mi připadá jako výsměch českým hospodyňkám. Copak tu směs chemie, barviv a divného alkoholu opravdu chce někdo pít?
Ukážu vám, jak na vaječný koňak s kapkou fištronu. Pardon, vlastně se špetkou muškátového oříšku.
Postup je primitivní, suroviny též. Nic se nevaří, žádná zázračná surovina se nepřidává. Je to celé jednodušší, než si pro něj zajít do obchodu. Přesto má tenhle recept na vaječný koňak kouzlo, které se stává jen jednou do roka v období čekání na Vánoce.
Óda na vaječný koňak
Tento recept jsem potkala už před osmi lety a řeknu vám, že lepší opravdu neznám.
Do základu musíte vzít pár syrových žloutků, trochu smetany ke šlehání, trochu cukru a pochopitelně alkohol. To všechno jen krátce promícháte a zavřete do sterilní lahve. Když vydržíte tři týdny neupíjet, stane se zázrak.
Nejen, že se vajíčka ani smetana nezkazí. Rozležením se v něm cosi přihodí a chuť jednotlivých ingrediencí se spojí do jedné, finální, jedinečné a nezapomenutelné. Likér zhoustne, zežloutne, dospěje.
Čím déle ho vydržíte v lednici skladovat, byť klidně už načatý, tím lepší chuť i konzistence bude. Naposledy jsem to vydržela tři roky a řeknu vám, že lepší vaječný koňak jsem v životě nepila. Byl tak hebký, tak svůdný, tak hustý a okouzlující, že pouhá malá štamprle původně zamýšlená jen na ochutnání zpečetila celý jeho osud během jediného večera.
Svařák, punč a glögi – domácí horké nápoje pro tuto zimu
Domácí svařák se začíná pít právě… teď!
Přichází čas přesně na to, abychom si předvánoční atmosféru vpustili domů, do duší i do kuchyně, užili si ji dosytosti každý den a přitom se zbytečně nestresovali, že jsme nestihli tohleto, támhleto a že v předvečer 24. prosince nemáme pro babičku důstojný balící papír bez dovádějících postaviček.
S příchodem Nového roku na Vánoce totiž rychle zapomeneme, zabalíme je do krabic a vykročíme vstříc novým předsevzetím. Odhodíme hrnek se svařákem, s punčem i s grogem a začneme pít zelený ječmen nebo něco podobně zdravého. Takže jistě chápete, jak je důležité, abychom si do hrnečku rychle něco uvařili, neboť v tuhle chvíli nám na to už zbývá jen asi tak 40 dní.
Domácí svařák
Kdysi jsem někde napsala, že každý rok zahajuju adventní přípravy tím, že si vyrobím sirup na svařené víno. Ano, sirup. Domácí, z karamelu, směsi čtyř druhů koření a kůry z citrusů.
Dobré svařené víno se totiž nesmí vařit, může jen lehce zpěnit, načež je hotové. To je ale v přímém rozporu s požadavkem, aby se v něm dostatečně vyluhovala chuť koření a dalších přísad. Dá se to vyřešit jen dvěma způsoby. Buď si koupit nějaký zázračný sáček s instantní svařákovou příchutí, nebo koření povařit a vyluhovat zvlášť. Pro vás, čtenáře tohoto webu, připadá samozřejmě v úvahu jen ta druhá možnost.
Pečená kachna — pomalu upečená a přesto křupavá
Pečená kachna nebo husa nás na talíři doprovází hlavně ve druhé polovině roku, a v listopadu a prosinci obzvlášť. Zejména na Martina a na Štěpána se dost vykrmených opeřenců ocitne na pekáči a je vydáno na pospas společnému hodování.
Jenomže s čerty a s kachnou nejsou žerty.
Proč? Připomenu fakt, který tu zmiňuju zas a znovu. Každé zvíře má dva druhy masa, jeden minutkový a jeden vhodný na pomalejší a delší úpravu.
Minutkové maso potřebuje jen krátké propečení, aby zůstalo měkké a šťavnaté. Ten druhý typ masa potřebuje delší a pomalejší měknutí, aby vůbec začalo být měkké a šťavnaté.
Platí, že čím větší zvíře, tím větší rozdíl ve vlastnostech obou druhů mas. U kachny už je tento rozdíl znát dost.
Kachní prsa jsou minutková, kachní stehna potřebují delší přípravu. Když celou kachnu najednou zavřete do trouby a tohle předem nevíte, můžete si snadno vyrobit pečínku, která už je na jednom konci vysušená jako piliny a na druhém konci se ještě nedá pořádně rozkousat.
Foodstyling na doma
Foodstyling je umění udělat jídlo na talíři pěkné. Pokud se říká, že jíme i očima, tak přesně o to tu jde.
Budu vám dnes vyprávět o tom, jak si udělat estetično na talíři v domácích podmínkách, každý den při večerním kalupu i během víkendového hodování, bez nějaké velké vědy, bez desítek let praxe v restaurační kuchyni a bez nároků na přílišnou zručnost.
Co to je foodstyling
Pokud už jste někdy zkoušeli najít nějaké rady o tom, jak pěkně upravit a naaranžovat jídlo na talíř, asi jste byli zklamaní, protože dostupné foodstylingové poučky jsou buď příliš profesionální, nebo příliš fotograficky zaměřené, nebo vyžadují speciální náčiní a nejedlé suroviny.
Třeba jste se už dozvěděli, že pečené kuře vypadá nejlíp, když ho upečete jen asi tak z poloviny a pak mu trochu opálíte kůži dozlatova, aby získala barvu. Pak se kůže nescvrkne, maso se neodtáhne od konců kostí, ale bude pěkně naducané a šťavnaté. Prostě rada, která se do domácích podmínek moc nehodí, protože v první řadě jde o jídlo k jídlu, ne na billboard nebo do časopisu.
Nebo jste si třeba všimli, že když profi kuchař nalévá na talíř omáčku, není u toho jedno, jak drží lžíci, protože jiný úchop vede k jinému aranžmá omáčky.
Domácí kuchaři a kuchařky jsou nadále ponecháni na pospas tomu, co kde na internetu pěkného zahlídnou, tak si říkám, že je možná čas pro pár základních pravidel, která vám můžou usnadnit váš kuchařsko-estetický život.
To, co vám teď předám, jsem si kdysi vytvořila sama pro sebe. Nemá to žádné vědecké opodstatnění, ani to nevychází z žádného výzkumu. Jsou to však pravidla, která podle mě dávají víc než dobrý smysl, protože jsou snadno použitelná, pochopitelná a nestaví vaření na hlavu. Nechávají jídlo, aby bylo opravdu k jídlu.