Sádlovky čili sádlové koláčky
Sádlovky se tak jmenují, protože se při jejich přípravě používá sádlo jako jediný tuk. Projeví se to pak úplně všude: v chuti, vůni i v rychlosti rozplynutí na jazyku.
Sádlovky opravdu patří k rozplývacím druhům cukroví. Nejen že se takřka samy rozpustí na jazyku, ony stejně záhadně a hladce mizí z talíře.
A přidám ještě jejich další silnou stránku, než přikročím k vysvětlení postupu: krásné sádlovky připraví i ti méně zruční, méně zkušení, méně velcí lidé – chci říct, že jsou doslova dětsky snadné. Kdo umí uválet kuličku, svede upéct i výstavní sádlovky.
Domácí Baileys (anebo ještě něco lepšího)
Kdybych dělala domácí Baileys, dělala bych ho přesně takto. Ale raději ho nedělám, protože se vypije ještě rychleji než originál. Takže pokud máte rádi Baileys, dál čtěte pouze na vlastní riziko.
Pokud bych byla v nějaké televizní tipovací soutěži a měla hádat tradiční krémový alkoholický vánoční nápoj, bez zaváhání bych odpověděla vaječný koňak. Baileys by skončilo až na druhém místě.
Možná to máte stejně, a tak se ještě jednou a naposledy pokusím o poslední varování. Je dost možné, že až ochutnáte tohle domácí Baileys, zamíchá se pořadí v čele vaší domácí adventní hitparády.
Opilé švestky, které se nemusí dočkat Vánoc
Opilé švestky vám možná připomenou jiné oblíbené spojení čokolády, ovoce a alkoholu. Totiž višně v čokoládě.
Miluju je. Jak opilé švestky, tak i druhá jmenovaná čokoládová zrada mi dovolí na chvíli zapomenout na cokoliv.
Dokud se nerozplyne hořká čokoláda, neodezní sladké alkoholické pošťouchnutí a neprokoušu se naloženým ovocem, přestanou všechny problémy světa existovat – nebo jen někde potichu a s pochopením čekají, až se na ně zase dostane.
Podobné pocity možná taky znáte, a pak vás můj recept okouzlí a poznamená na dlouhé roky dopředu.
Čokoládové vafle s láskou
Na čokoládové vafle jsem si dělala zálusk už dlouho. Úplně jsem jejich chuť cítila na jazyku, hořká vůně kakaa se mi drala do nosu a jejich nadýchaná měkkost spojená s povrchovou křupavostí všech drobných prohlubní mě nenechávala na pochybách, jak jsou neodolatelné. Chybělo mi k tomu jediné: recept.
Žádný recept na čokoládové vafle, který by konejšivě chutnal po čokoládě, hořce voněl po kakau a vedl k vaflím uvnitř měkkým a na povrchu křupavým, jsem jaksi neměla po ruce a nedařilo se mi na něj ani natrefit.
Vzpomínala jsem na své úplně první experimenty s vaflovacími nástavci našeho tehdejšího domácího sendvičovače, dej mu sběrný dvůr věčnou slávu. Moc dobře vím, že vaflovač snese všechno. (Stejně tak skoro všechno snesou i výměnné vaflovací desky v přístroji na zapékání sendvičů.)
Domácí marshmallows (čili žužu)
Je jim úplně jedno, jestli je budete nazývat marshmallows, maršmelouny nebo žužu. Budou naprosto fantastické bez ohledu na název. Budou vaše domácí. Budou návykové. Budou nekonečně trvanlivé (to je samozřejmě velký omyl zakládající se na předpokladu, že neochutnáte ani jeden kousek). Budete se znovu a znovu omlouvat, že za to nemůžete (další velký omyl, způsobený ochutnáním prvního kousku).
Nevím, proč jsem na domácí marshmallows přikývla až letos, ale teď už vám můžu ze své čerstvé zkušenosti říct – dejte si pozor. Dejte si sakra velký pozor. Jak se do nich jednou pustíte, už nepřestanete.
Domácí marshmallows jsou zcela nenáročné na suroviny a tedy levné, nenáročné na práci a tedy snadné, a jedinou vzácnější ingrediencí je důslednost v dodržení postupu. Pokud ji ze sebe dokážete vydolovat, budete se nad výsledkem rozplývat stejně, jako se jednotlivé kousky marshmallows rozplynou v hrnku horké čokolády.
Čokoládové bábovičky a jednoduchá čokoládová poleva
Čokoládové bábovičky jsem chtěla zkusit už od té doby, co jsem si na ně pořídila formu. Jenomže vždycky se našlo něco důležitějšího, co dostalo v troubě přednost. Až teď, když jsem hledala něco pěkného na oslavu šestiletého výročí E-mailového klubu Kuchařky pro dceru, konečně přišly na svět.
Peču sladké nejvýš jednou týdně a i tak mám pocit, že to je až moc. Sladké pečení vnímám jenom jako nástavbu nad vařením běžného jídla, protože základem je se nejdřív hodnotně najíst, zatímco dezert je nepovinný přídavek. Ale teď je třeba slavit šestileté výročí, i když je to uprostřed týdne, takže vám láskyplně nabídnu tyhle čokoládové bábovičky i s naprosto snadnou čokoládovou polevou, kterou neváhám použít třeba i na velikonočního beránka. Budete se smát, jak je to s ní jednoduché.
Popraskané sušenky čili crinkles
Úmyslně popraskané sušenky jako cíl vánočního pečení? No jasně. Vždyť je to několik let docela slušný hit.
Když něco pečete a popraská to, je to obvykle k vzteku. Ledaže… ledaže byste si přesně tohle dali za cíl, popraskání zvýraznili a použili coby estetický prvek.
Tyto popraskané sušenky splňují mnoho kritérií úspěchu: vypadají neodolatelně a chuť vás dostane do kolen. Klečet budou i vaši drazí, až budou škemrat o další dávku (tahle věta vytržená z kontextu zní dost pochybně, uznávám), případně vaši kolegové, sousedi a známí, až budou chtít recept.
Avokádové brownies
Recept na avokádové brownies jsem opsala. Nebudu vám nic předstírat a přiznám se rovnou. Opsala jsem ho od sebe, protože jsem vyšla ze svého receptu na klasické brownies. Jen jsem ho jarně odlehčila a upravila a vpašovala jsem do něj něco zeleného, což zajistilo jedno rozmačkané avokádo.
Momentálně mám doma avokáda tři. Ve volném čase se totiž věnuju zvláštnímu koníčku. Probírám se recepty na zelená smoothies a nechávám se unášet představou jarního detoxu. Řílám si, že aspoň jeden den bych to mohla vydržet.
Obvykle mě to popadá večer, kdy se s představou zelené tekuté snídaně vcelku odhodlaně odebírám do postele. Bodejť by ne, když jsem předtím uspokojivě povečeřela. Ráno je pochopitelně situace jiná a první, po čem se ptám a po čem s napůl otevřenýma očima šmátrám, je hrnek kafe a hrnek čaje.
Takže ta moje opuštěná, plně vyzrálá avokáda už několik dní čekala na svou snídaňovou šanci. Protože mi bylo záhy jasné, že letního detoxu se nedožijí, rychle jsem jim nabídla tohle využití tvářící se jako brownies, ačkoli je to avokádové brownies.
Čokoládová pěna, se kterou můžete hřešit nejen na Valentýna
Čokoládová pěna se dá vyrobit jen z tabulky čokolády a trochy vody (jakkoli neslučitelné se tyto dvě suroviny zdají být).
Poněkud pokročilejší a hříšnější recept na čokoládovou pěnu už vyžaduje čokoládu a smetanu ke šlehání. Čokoláda se nejprve s trochou šlehačky rozpustí na hebký krém a poté vmíchá do našlehaného zbytku smetany.
Modernější verze vznikne, když se vám do seznamu surovin připlete zralé avokádo.
Ovšem ta nejlepší čokoládová pěna na světě potřebuje kromě čokolády a smetany taky vajíčka. A protože je dnes Valentýn, rozhodla jsem se vás tímto receptem svádět. Ovšem musím vás varovat. Pokud byste nepřestali včas ujídat, čokoládová pěna bude jediný hříšný bod vašeho valentýnského dne.
Čokoládové křupinky na poslední chvíli
Moje čokoládové křupinky vznikly někdy na přelomu tisíciletí a vznikly ze zoufalství.
Bylo 24. prosince ráno a měla jsem poprvé v životě na starost svou vlastní domácnost. Žádné Vánoce u maminky, která se o upečené cukroví postará. Měla jsem se postarat já sama a protože jsem nevěděla jak, odkládala jsem to do poslední možné chvíle. Jenomže dál už výrobu cukroví odkládat nešlo.
A tak jsem na poslední chvíli rozpustila tabulku čokolády a zamíchala do ní, co bylo po ruce. Následně jsem tvořila hromádky, které jsem po ztuhnutí prohlásila za naše vlastní a jediné cukroví. Já vím, hrůza. Asi jsem chtěla z lásky vytvořit něco jako Studentskou pečeť, protože tu měl můj tehdejší vyvolený rád.
Možná jsem se tou dobou vyznala v pracovních věcech, ale Vánoce ve vlastní kuchyni mi moc nešly. Ony mi tam vlastně nešly ani ty obyčejnější dny v roce.
Domácí termix
Jde vyrobit domácí termix? Jistěže ano. Termix obsahuje tepelně upravený čili termizovaný tvaroh. Nejjednodušší způsob, jak něco takového přibližně napodobit v domácích podmínkách, je uvařit nějaký horký krém, vmíchat do něj měkký tvaroh z vaničky a nechat všechno vychladnout.
Poměry si zapamatujete snadno. Na 250-300 g krému připadne jedna vanička tvarohu, jehož tučnost si zvolte dle libosti. Vanička váží obvykle 250 g, takže krém je vůči tvarohu zhruba v rovnováze.
Brownies: recept na čokoládový moučník pro hříšné duše
Historie brownies se začala psát v Americe před sto lety a za tu dobu se tenhle čokoládový moučník stačil napevno uhnízdit v americké povaze. Vysvětlení je naprosto jednoduché: všechno, co obsahuje hodně čokolády, je hříšné a svůdné a návykové a snadno nakažlivé.
Tak trochu si myslím, že se na popularitě brownies dost zasloužili i tehdejší výrobci čokolády, protože to pro ně byl jeden z prvních čokoládových moučníků, do kterého přišla rozpuštěná čokoláda, nikoli práškové kakao. A takový recept je pochopitelně třeba podporovat, protože se pak prodá mnohem víc čokolády.
Ráda bych za sebe dodala, že mě to těší a že by bez něj nebylo moje vaření kompletní. Brownies už se staly nedílnou součástí mé kuchyně a kdo znáte moji Vánoční kuchařku pro dceru, tak víte, že kousky tohoto dezertu ochotně schovávám do dospěláckého adventního kalendáře.
Kdyby se mě někdo nějakým nedopatřením zeptal, v jaké podobě mám čokoládu nejradši, nebudu muset dlouho přemýšlet o odpovědi. Samozřejmě se vždycky hodí mít po ruce nějakou mimořádně úžasnou bonboniéru. Láska prochází žaludkem za všech okolností, ale opentlené a s kyticí růží poblíž jí to tam klouže trochu líp.
Pak bych pokračovala pečenou čokoládou, kterou už ode mě znáte, Sacher dortem, který jsem tu taky vychválila, a do třetice je mojí pekařskou čokoládovou láskou tohle dnešní brownies.
Příprava brownies
Než v kastrůlku rozpustíte první tabulku čokolády, měli byste vědět, že existují dva druhy brownies. Vlhké a vláčné a temně čokoládové, a pak suché a jakoby dortové. Rozdíl mezi nimi je hlavně v množství mouky a v poměru ostatních surovin. A protože receptů na dorty a čokoládové řezy se v našich končinách pohybuje dost, budu dnes psát o těch prvních, vláčných a šťavnatých.
Na brownies je hříšné už jen to, jak snadno se připravují. Vlastně se jedná o pokušení, sotva na ně pomyslíte, protože k realizaci toho opravdu moc nepotřebujete — ani co do surovin, ani co se času nebo práce týká.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
