Rychlá letní omeleta z trouby
Bublanina se u mě v kuchyni dělá z piškotového těsta. Možná namítnete, že to tedy nemůže být bublanina, a já vám to odkývu na souhlas a nebudu nic vyvracet. Doposud mi totiž není jasné, jaké těsto je vlastně to pravé bublaninové. Někdo tvrdí, že piškotové, někdo kynuté, jinde se používá prášek do pečiva a pak taky existuje pár receptů s poměrně hutnými těsty plnými másla a vajec. Objevují se především ve starých kuchařských knihách — počínaje u Magdaleny Dobromily.
Doba ale pokročila a odlehčila a změnilo se i těsto na bublaninu. Za bublaninu se teď vlastně vydává cokoli, co má na sobě důlky po zabořeném letním ovoci. A tak bych i dnešní recept mohla směle nazvat jako směšně snadná a rychlá bublanina, protože takových důlků a prohlubní se na něm najde dost. Jenomže to by byla obrovská chyba, kterou bych si vyčítala do konce svých spisovatelských dní. Nemohla bych vám totiž dostatečně ukázat půvab a kouzlo a jednoduchost jednoho z mých nejoblíbenějších receptů vůbec.
Pokud vezmete v úvahu, kolik receptů už prošlo mou kuchyní a posléze i klávesnicí, je to tvrzení velmi závažné.
A tak ji tu dnes máte, tuhle rychlou, snadnou, lehkou, svůdnou a sladkou krásku z trouby, která se postará o hrst právě sklizených ostružin ze zahrádky stejně tak dobře, jako o misku mražených jahod, které zbyly v mrazáku jako vzpomínka na minulé léto. Obsahuje víc vajec než mouky, a tak jsem si dovolila dát jí název omeleta.
Kde beru kuchařskou inspiraci
Říká se, že pokud se chce člověk v kuchyni někam posunout, měl by si pečlivě vybrat důvěryhodnou kuchařskou knihu, která obsahuje jídla jemu blízká, a půl roku podle ní vařit, až pochopí kuchařský styl autora. Neznamená to vařit výhradně podle této knihy, ale znamená to uvařit z ní podstatnou část receptů. Je jedno, zda se takto chcete seznámit s jídly některé národní nebo etnické kuchyně nebo zda máte svou oblíbenou kuchařskou hvězdu, od které vám chutná a jejíž jídla byste chtěli umět. Jistě chápete, jaké důležitosti nabírá, aby autor nejen že opravdu uměl vařit, ale aby taky dokázal své recepty předat dál, v podobě přizpůsobené pro domácí následování, a jak je důležité, abyste od samého začátku na většinu jídel z jeho knihy měli chuť. Při nesplnění některé z těchto podmínek knihu odložíte příliš brzy a už se k ní nejspíš nevrátíte.
Kuchařské knížky jsem začala sbírat v domnění, že podle nich bezpečně uvařím jídla přesně taková, jaká jsou v nich zobrazená na fotkách. Viděla jsem se, jak přesně stejné talíře nesu ke stolu a jak sklízím ovace. Když se tak stále nedělo, začaly se mi kuchařky postupně hromadit a taky se začala psát, jak asi dobře víte, první kapitola Kuchařky pro dceru. Taky jsem značně přehodnotila přístup ke kupovaným kuchařkám: už jsem nekupovala knížky, ve kterých se mi líbily obrázky, ale začala jsem si pořizovat jen takové kousky, který mě mohly něčemu zcela konkrétnímu naučit a jejichž přínos měl vyvážit vynaloženou investici. Obvykle to byly kuchařky zahraniční, velmi úzce vymezené nebo aspoň zaměřené na určitou skupinu čtenářů.
Ukážu vám teď čtyři kousky z mé knihovničky, které považuji za nejlepší investici ve smyslu cena/výkon. Opravdu hodně mě ovlivnily a stále se k nim vracím pro nové rozumy.
Recept na kuskus, díky kterému už nikdy nebudete vařit jiný
Pokud hledáte ten nejlepší recept na kuskus, už dál nehledejte. Zde najdete všechno – krok za krokem vysvětlený postup základní přípravy, vypilovaný k dokonalosti, a nakonec přidám i spoustu inspirace, kam a jak kuskus použít.
Kdo mě už nějakou dobu sledujete, moc dobře znáte mé tajné těstovinové úterky. A kdo nevíte, shrnu vám to do jedné věty: každé úterý vařím k večeři těstoviny v jakékoli z jejich tisíce podob. Vzhledem k neomezeným možnostem si u nás doma nikdo ničeho podezřelého nebo systematického na talíři nevšiml, dokud jsem se sama nenapráskala. Následnou vzpouru jsem zvládla se ctí a velkou, výhružně vztyčenou vařečkou, takže na těstovinové úterky se u nás doma zase rychle zapomnělo. Tedy – zapomněli všichni, kromě mě!
Snadným řešením mých těstovinových úterků je kuskus. Když obzvlášť nestíhám, mám díky němu uvařeno za deset minut, ať za okny zuří zimní vichřice nebo se roztéká asfalt (mohu-li tedy mluvit obecně, protože naše lesní – polní – luční cesta se asfaltu jen tak nedočká). Každopádně čím víc se počasí dá nazvat jako letní, tím častěji zařazuji kuskus na jídelníček i mimo své vyhrazené úterky.
Kuskus – recept krok za krokem
Receptů na kuskus je poměrně dost, ale stejně se všechny dobré kuskusové recepty upínají k jedné a té samé základní přípravě. S čím potom uvařený kuskus smícháte je samozřejmě věc docela jiná.
Sám sobě barmanem: takhle se dělá dobré mojito
Asi znáte ty letní večerní chvilky, kdy si sednete na terasu, na balkon nebo aspoň otevřete všechna okna, odhodíte mikiny a svetry, nohy umístíte do zvýšené polohy, chytnete za ruku osobu vám blízkou a sborově si řeknete, že by to chtělo něco chladivého do sklenky. Srkání brčkem nikdy nezní tak dobře, jako při pohledu na řvoucí západ slunce (ok, možná ještě v Karibiku u bazénu, jehož zadní stěna plynule splývá s mořem). A když konečně padne rozhodnutí, že hlasování vyhrálo mojito, neboť suroviny na přípravu má v létě každý doma po ruce, na zahradě a v příručním baru, zbývá vyřešit zdánlivě snadnou otázku, jak z těch čtyř požadovaných surovin vytřískat co nejlepší nápoj. Čili, jak vlastně zní recept na dobré mojito.
Slovo vytřískat není zas tak daleko od pravdy. K dispozici máte jen pár lístků máty, třetinku limetky, lžičku třinového cukru, panáka karibského rumu a velkou sklenici vody a ledu. Z těch pár surovin máte za úkol udělat nápoj, který bude mít poměrně výraznou chuť. Vzpomeňte si, jak jste se tuhle těšili na mojito a místo toho jste na dně sklenky míchali brčkem nerozpuštěné krystalky cukru jako o život, aby to vůbec nějak chutnalo.
Bazalkové pesto, které neztrácí zelenou barvu
Sklizeň bazalky právě začíná. A tedy i sezóna pesta. Vím, že receptů na bazalkové pesto se potuluje po světě celá tlupa a že některý z nich se už určitě ukázal i u vás. Neškodí však mít po ruce spolehlivé poměry surovin a k tomu pár rad, jak to udělat, aby pesto zůstalo zelené a nešedlo skladováním. Případně, jak ho uskladnit pro zimní měsíce.
Jak na bazalkové pesto, které zůstane zelené
Rada první: jakmile bazalku rozsekáte nebo rozemnete v hmoždíři, začne černat, šednout, ztrácet svou zelenou svěžest. Zcela nekompromisně a nenávratně. Pěkná barva vydrží pestu pár minut, takže s ním musíte spěchat na talíř. Aby zelená zůstala zelená i zítra, pozítří a popozítří, protože kdo se má pořád s tím mixérem umývat, hodí se postarat se o bazalkové listy a provést jim něco, co je udrží zelené i po rozmixování. To kouzlo se jmenuje blanšírování, znamená to rychlé spaření ve vroucí vodě a okamžité prudké zchlazení. Nedávno jsem na téma blanšírování zeleniny napsala celý podrobný návod, takže pokud tápete, koukněte nejprve tam.
Rada druhá: pozor na pinie. Ty čínské jsou pěkné potvory, leckdy si s sebou nesou skoro až nejedlou, nahořklou či kovovou pachuť. V tom horším případě vám tahle pachuť zůstane v ústech i několik následujících dnů či týdnů. Raději skloňte hlavu, otevřete peněženku a připlaťte si pár korun za pravé středomořské.