Bezlepkový beránek
Dá se upéct bezlepkový beránek, který by směle konkuroval tomu tradičnímu? Který by chutnal všem, tedy nejenom těm, kdo se musí lepku vyhýbat a tak jsou ve vší pokoře zvyklí i na jinou kvalitu a horší chuť pečiva?
Dá se upéct bezlepkový beránek, u kterého si nikdo nemusí všimnout, že je jiný, bezlepkový?
Ryba po florentinsku
Ryba po florentinsku, nebo vlastně cokoli po florentinsku, co se ocitne na talíři, má vzdálený původ ve Florencii. Nijak to nesouvisí s tím, že si na tyto chutě docela potrpím.
Příběh o původu názvu vypráví o tom, jak se Kateřina Medicejská z Florencie vdala za Jindřicha II. Francouzského, budoucího krále Francie. Měla si k němu nastěhovat i dvorní kuchaře a lásku ke špenátu. A tak Paříž poznala jídla ve florentinském stylu. Ve skutečnosti se obliba špenátu rozšířila ve francouzské kuchyni mnohem dřív, ale to stejně libozvučnosti jídel inspirovaných Florencií neubírá.
Peciválky z Vysočiny
Slovo peciválky vzniklo z válení se na peci. Nikoli však z válení se někoho, nýbrž něčeho. Tyhle sladké pečené a následně spařené vdolečky z bramborového těsta se na peci dokázaly válet klidně i půl dne.
Pocházím z Vysočiny, kraje brambor. Takže miluju brambory ve všech jejich podobách a tajně doufám, že s náklonností k nim to máte tak nějak podobně.
Jídlo, které jsem v dětství potkala a které se se mnou odtud málem neodstěhovalo, byly peciválky. Povidly plněné vdolečky, trochu pečené, trochu vařené (nebo spíš spařené), a hlavně bramborové. Milované peciválky. Nejoblíbenější oběd ve školce.