Nahrávání…
Navigace
Archiv štítků pro

studená kuchyně

vepřové rillettes

Vepřové rillettes z trouby

Když se řekne vepřové rillettes (a řekne se to s výslovností ri-jet), co se vám vybaví jako první? Výlet do Francie a svačina v malém šarmantním bistru? Hmm. Já zůstanu v myšlenkách doma za pecí, protože si vzpomenu na vepřové ve vlastní šťávě, zavařené ve sklenici.

Tohle jídlo, kterým budete chtít hostit pouze významné hosty – tedy pokud na ně něco zbude – snad ani žádný český název nemá, a tak jsem mu nechala ten původní.
Pokračovat ve čtení

vlašský salát

Můj vlašský salát

Myslíte si, že vlašský salát odjakživa vypadá, jak vypadá? Že co lahůdkářství světem stojí, měl vždy stejnou podobu? A že kromě nehorázné porce majonézy obsahuje a vždycky obsahoval i trochu brambor, salámu a zeleniny? Tak to se hluboce mýlíte.

Vlašský salát se v průběhu let tak změnil, až to dopracoval do stavu, že jen málokdo tuší, jaká byla jeho původní podoba.

Rozpoznávací znamení vlašského salátu jistě znáte. Salám (a někdy i další suroviny) se krájí na nudličky spíš než na kostičky. Jenomže to je jen důsledek a pozůstatek toho, že dříve se ve vlašském salátu nacházely ryby. Dost podstatné množství ryb.
Pokračovat ve čtení

pikantní bůček

Pikantní bůček nastudeno

Pikantní bůček patří do té kategorie pochoutkových jídel, kterým pracovně říkám všechno, nebo nic. Buď si je dokážete odepřít, nebo je nedokážete přestat jíst. Ale ochutnat a zříct se dalšího sousta – to je předem vyloučeno.

Při pohledu na tento provokativně snadný, neodolatelně jedlý pikantní bůček se v hlavě rodí spousta protichůdných myšlenek. Vkrádají se do hlavy jako loupežníci z filmového Mrazíka:

Zhubnout?
Nezhubnout?
Sežrat?
Nesežrat?

Nechat bůček na talíři, nebo si ho hřát na těle?
Pokračovat ve čtení

gazpacho

Gazpacho pro celé léto

Gazpacho se označuje jako studená polévka. A v tom je celý problém. Slovní spojení studená polévka z něj dělá něco ne příliš žádaného. Dokonce odrazujícího. Kdo by jedl vystydlou polévku? Kdo by to vůbec ochutnával?

Pokud zažíváte stejné pocity, je čas se jich zbavit. Pevně věřím, že malá změna vnímání názvu a k tomu tenhle recept na milované andaluské gazpacho vám dovedou společně poskytnout významnou terapeutickou pomoc. Třeba se nakonec do téhle kategorie jídel bezhlavě zamilujete. O hezké zážitky byste se přece neměli ochudit jenom kvůli tomu, že se objekt zájmu divně jmenuje.

Abych nekázala vodu a nepila dobře vychlazeného radlera, přiznávám, že i já jsem na studené polévky koukala s opovržením. I já jsem patřila mezi ty, pro které bylo ochutnání takového jídla něco nepředstavitelného. Dokud jsem si nezakázala říkat tomu polévka, nic jsem na svém názoru nezměnila.
Pokračovat ve čtení

domácí majonéza

Domácí majonéza krok za krokem

Má domácí majonéza doma své místo, když se dá koupit úplně všude? Má smysl se ji učit? A když ne učit, tak se o ni aspoň jednou v životě pokusit?

Po pravdě řečeno, na obě dvě tyhle otázky si musíte odpovědět sami. Já vám pouze můžu poodhalit, jak to udělat, aby ve vás domácí majonéza nevyvolávala zbytečné otazníky, ale spíš vykřičníky předcházené citoslovci úžasu.

Věděli jste například, že jeden jediný žloutek stačí skoro na 500 ml majonézy? Dovedete si představit, jak velkou pojivou schopnost má a jaká nebezpečná síla se tedy skrývá v jednom platu vajec?
Pokračovat ve čtení

vajíčková pomazánka

Vajíčková pomazánka, která přichází s koledou

Kdy jindy přijde vajíčková pomazánka vhod, když ne po Velikonocích? To vám můžu říct naprosto přesně. Vajíčková pomazánka přijde vhod kdykoli během roku.

Nicméně mi to stejně nedá a přidám se do zástupu těch, kdo vás v týdnu po Velikonočním pondělí potřebují oblažit projevem čiré originality a naservírovat vám – na nějakém dobrém chlebu – vajíčkovou pomazánku z vařených vajec.

Protože recept je to zcela prostý a čítá jen čtyři suroviny, z nichž jedna je sůl, ráda bych ho ještě opepřila krátkou úvahou o tom, jak tyto suroviny smíchat dohromady, aby vznikla pomazánka věrohodně nadýchaná a vaječně hebká. V kuchyni vždycky platilo, platí a bude platit, že nezáleží jen na tom, co se dává dohromady, ale jak se to dává dohromady a s jakou láskou se k tomu přistupuje.
Pokračovat ve čtení

guacamole

Guacamole aneb etuda s avokádem

Když se řekne guacamole, tak se musí zároveň vyslovit taky slovo avokádo. Guacamole je totiž studená mexická omáčka z avokáda, kterou si lze velmi snadno zamilovat i v našich zeměpisných končinách – především v době, kdy jsou teploty tam i tady zhruba srovnatelné.

[Na okraj: V mexicko-španělské výslovnosti zní guacamole jako waka-mole, v americké angličtině zhruba jako guake-mouli.]

To vše vychází z předpokladu, že vezmete na milost avokádo. Jeho chuť je přinejmenším zvláštní; jako ovoce je měkké a málo šťavnaté asi tak jako banán, ale vypadá zeleně a nechutná vůbec sladce. Tahle jeho krémová konzistence a nevýrazná chuť ho předurčuje k tomu, aby posloužilo jako čisté kuchařské malířské plátno. Jíst ho jen tak samotné moc nejde; to si raději zakousněte zmíněný banán.
Pokračovat ve čtení

polský chlodnik

Polský chlodnik (chłodnik) čili studená polévka z červené řepy

Kdykoli se kolem mě v minulosti protřela studená polévka nebo jen pouhá zmínka o ní, spolehlivě jsem nakrčila nos. Tohle přece není pořádné jídlo a ani to nemůže chutnat dobře. Vydrželo mi to přesně do té doby, než jsem poprvé zkusila gazpacho, studenou rajčatovou polévku španělského původu.

Na druhý pokus mě dostaly studené polské polévky, kterým se říká chlodnik (chłodnik) a kterých existuje mnoho zajímavých druhů. Dokonce jsem si kvůli nim loni ve Varšavě koupila polskou národní kuchařku.

Jednoho horkého skoro letního dne v jakémsi parku na kraji města mi to totiž do sebe zapadlo a začalo to dávat smysl. Studené zeleninové polévky fungují stejně jako salát! Jsou lehké, osvěžující, plné zeleniny a přitom na chvíli zasytí. Bodejť by ne, když je tvoří hlavně zelenina, bylinky a mléčné produkty v čele s kyselým mlékem a zakysanou smetanou. Vzdor mým předpokladům chutnají naprosto skvěle. Vždyť i řecké tzatziki by se v podstatě dalo považovat za studenou okurkovou polévku.
Pokračovat ve čtení


Trocha pravdy
Jana Florentýna Zatloukalová 2020

Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.


Trocha inspirace

Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru obálka 5. vydání
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.

Snídaně u Florentýny

Snídaně u Florentýny obálka
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.

Večeře u Florentýny

Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.

Hovory s řezníkem

Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.

Kuchárka pre dcéru

Zpět na horu