Vajíčkový salát neboli kam s nimi
Vajíčkový salát si můžete připravit kdykoli během roku – nejen po Velikonocích jako odpověď na otázku, kam s nimi. Kam s vařenými vejci, aby to pro změnu bylo něco jiného než vařená vejce a k nim chleba s máslem.
Vajíčkový salát si tedy naplánujte na jakýkoliv termín. Nelekejte se prvoplánového úmyslu. Není nutné celý rok čekat na týden začínající Velikonočním pondělím.
Vepřové rillettes z trouby
Když se řekne vepřové rillettes (a řekne se to s výslovností ri-jet), co se vám vybaví jako první? Výlet do Francie a svačina v malém šarmantním bistru? Hmm. Já zůstanu v myšlenkách doma za pecí, protože si vzpomenu na vepřové ve vlastní šťávě, zavařené ve sklenici.
Tohle jídlo, kterým budete chtít hostit pouze významné hosty – tedy pokud na ně něco zbude – snad ani žádný český název nemá, a tak jsem mu nechala ten původní.
Můj vlašský salát
Myslíte si, že vlašský salát odjakživa vypadá, jak vypadá? Že co lahůdkářství světem stojí, měl vždy stejnou podobu? A že kromě nehorázné porce majonézy obsahuje a vždycky obsahoval i trochu brambor, salámu a zeleniny? Tak to se hluboce mýlíte.
Vlašský salát se v průběhu let tak změnil, až to dopracoval do stavu, že jen málokdo tuší, jaká byla jeho původní podoba.
Rozpoznávací znamení vlašského salátu jistě znáte. Salám (a někdy i další suroviny) se krájí na nudličky spíš než na kostičky. Jenomže to je jen důsledek a pozůstatek toho, že dříve se ve vlašském salátu nacházely ryby. Dost podstatné množství ryb.
Pikantní bůček nastudeno
Pikantní bůček patří do té kategorie pochoutkových jídel, kterým pracovně říkám všechno, nebo nic. Buď si je dokážete odepřít, nebo je nedokážete přestat jíst. Ale ochutnat a zříct se dalšího sousta – to je předem vyloučeno.
Při pohledu na tento provokativně snadný, neodolatelně jedlý pikantní bůček se v hlavě rodí spousta protichůdných myšlenek. Vkrádají se do hlavy jako loupežníci z filmového Mrazíka:
Zhubnout?
Nezhubnout?
Sežrat?
Nesežrat?
Gazpacho pro celé léto
Gazpacho se označuje jako studená polévka. A v tom je celý problém. Slovní spojení studená polévka z něj dělá něco ne příliš žádaného. Dokonce odrazujícího. Kdo by jedl vystydlou polévku? Kdo by to vůbec ochutnával?
Pokud zažíváte stejné pocity, je čas se jich zbavit. Pevně věřím, že malá změna vnímání názvu a k tomu tenhle recept na milované andaluské gazpacho vám dovedou společně poskytnout významnou terapeutickou pomoc. Třeba se nakonec do téhle kategorie jídel bezhlavě zamilujete. O hezké zážitky byste se přece neměli ochudit jenom kvůli tomu, že se objekt zájmu divně jmenuje.
Abych nekázala vodu a nepila dobře vychlazeného radlera, přiznávám, že i já jsem na studené polévky koukala s opovržením. I já jsem patřila mezi ty, pro které bylo ochutnání takového jídla něco nepředstavitelného. Dokud jsem si nezakázala říkat tomu polévka, nic jsem na svém názoru nezměnila.
Domácí majonéza krok za krokem
Má domácí majonéza doma své místo, když se dá koupit úplně všude? Má smysl se ji učit? A když ne učit, tak se o ni aspoň jednou v životě pokusit?
Po pravdě řečeno, na obě dvě tyhle otázky si musíte odpovědět sami. Já vám pouze můžu poodhalit, jak to udělat, aby ve vás domácí majonéza nevyvolávala zbytečné otazníky, ale spíš vykřičníky předcházené citoslovci úžasu.
Věděli jste například, že jeden jediný žloutek stačí skoro na 500 ml majonézy? Dovedete si představit, jak velkou pojivou schopnost má a jaká nebezpečná síla se tedy skrývá v jednom platu vajec?
Vajíčková pomazánka, která přichází s koledou
Kdy jindy přijde vajíčková pomazánka vhod, když ne po Velikonocích? To vám můžu říct naprosto přesně. Vajíčková pomazánka přijde vhod kdykoli během roku.
Nicméně mi to stejně nedá a přidám se do zástupu těch, kdo vás v týdnu po Velikonočním pondělí potřebují oblažit projevem čiré originality a naservírovat vám – na nějakém dobrém chlebu – vajíčkovou pomazánku z vařených vajec.
Protože recept je to zcela prostý a čítá jen čtyři suroviny, z nichž jedna je sůl, ráda bych ho ještě opepřila krátkou úvahou o tom, jak tyto suroviny smíchat dohromady, aby vznikla pomazánka věrohodně nadýchaná a vaječně hebká. V kuchyni vždycky platilo, platí a bude platit, že nezáleží jen na tom, co se dává dohromady, ale jak se to dává dohromady a s jakou láskou se k tomu přistupuje.
Guacamole aneb etuda s avokádem
Když se řekne guacamole, tak se musí zároveň vyslovit taky slovo avokádo. Guacamole je totiž studená mexická omáčka z avokáda, kterou si lze velmi snadno zamilovat i v našich zeměpisných končinách – především v době, kdy jsou teploty tam i tady zhruba srovnatelné.
[Na okraj: V mexicko-španělské výslovnosti zní guacamole jako waka-mole, v americké angličtině zhruba jako guake-mouli.]
To vše vychází z předpokladu, že vezmete na milost avokádo. Jeho chuť je přinejmenším zvláštní; jako ovoce je měkké a málo šťavnaté asi tak jako banán, ale vypadá zeleně a nechutná vůbec sladce. Tahle jeho krémová konzistence a nevýrazná chuť ho předurčuje k tomu, aby posloužilo jako čisté kuchařské malířské plátno. Jíst ho jen tak samotné moc nejde; to si raději zakousněte zmíněný banán.
Polský chlodnik (chłodnik) čili studená polévka z červené řepy
Kdykoli se kolem mě v minulosti protřela studená polévka nebo jen pouhá zmínka o ní, spolehlivě jsem nakrčila nos. Tohle přece není pořádné jídlo a ani to nemůže chutnat dobře. Vydrželo mi to přesně do té doby, než jsem poprvé zkusila gazpacho, studenou rajčatovou polévku španělského původu.
Na druhý pokus mě dostaly studené polské polévky, kterým se říká chlodnik (chłodnik) a kterých existuje mnoho zajímavých druhů. Dokonce jsem si kvůli nim loni ve Varšavě koupila polskou národní kuchařku.
Jednoho horkého skoro letního dne v jakémsi parku na kraji města mi to totiž do sebe zapadlo a začalo to dávat smysl. Studené zeleninové polévky fungují stejně jako salát! Jsou lehké, osvěžující, plné zeleniny a přitom na chvíli zasytí. Bodejť by ne, když je tvoří hlavně zelenina, bylinky a mléčné produkty v čele s kyselým mlékem a zakysanou smetanou. Vzdor mým předpokladům chutnají naprosto skvěle. Vždyť i řecké tzatziki by se v podstatě dalo považovat za studenou okurkovou polévku.
Hummus a kouzla s ním
Hummus se díky velké vlně zájmu o luštěniny a vegetariánská jídla stal dostatečně populárním jídlem i v tuzemských gastronomických vodách, abych ho mohla bez nějakého velkého naparování publikovat i na těchto stránkách.
Pokud jste slovo hummus nikdy neslyšeli a nevíte, o co jde, představte si ho jako skvěle ochucenou pomazánku z rozmixované vařené cizrny. Hummus se však nemaže na chleba, ale spíš se v něm kousky pečiva typu pita chleba namáčejí, případně se v něm dají skvěle koupat kousky čerstvé zeleniny.
Kromě chuti a snadné přípravy je na hummusu obzvlášť chvályhodné, že jak pečivu, tak i zelenině při namáčení několikanásobně zvyšuje výživovou hodnotu a vcelku uspokojivě uspokojuje hlad.
Když si koupíte konzervovanou cizrnu, za pět minut nemáte v kuchyni co dělat (a za dalších pět minut nemáte co dělat ani u stolu, ale to už je ta část příběhu, o které se ve slušně vychované společnosti a na slušném blogu obvykle mlčí).
Ale jak asi tušíte, i docela obyčejná jídla se dají vylepšit nevídaným způsobem, když si o nich člověk něco zjistí a trochu upraví postup přípravy. Takže tady je pár postřehů z kuchařského života horních deseti procent lidí, kteří si vaří nejlíp.
Obatzda – neodolatelná pomazánka z Bavorska
Obatzda je na první pohled docela obyčejná pomazánka, která, když se jí podíváte blíže na zoubek, odhalí svou neobyčejnost a své kouzlo.
Abych vás trochu nalákala k ochutnání, je třeba, abyste se se mnou aspoň v myšlenkách přenesli do sousedního Bavorska. Obatzda se tam narodila jako levoboček zhruba před sto lety. Byla míněna jako východisko pro spotřebování zbytků přezrálého sýra Camembert.
Poprvé spatřila světlo světa v mnichovské pivovarské krčmě Weihenstephan ve městě Freising kousek od Mnichova někdy po roce 1920, kde byla naservírována dopoledním hostům jako svačina. Oblibu si získala okamžitě. Od té doby si ji zamilovali nejen hosté, ale i majitelé spousty dalších pivovarů.
Když dnes usednete na jakoukoli pivní zahrádku v Bavorsku, Obatzdu na jídelním lístku velmi pravděpodobně najdete. Někdy se nazývá Obazda nebo Obatzter, ale pořád jde o to samé. Podává se k preclíkům nebo slaným tyčinkám jakožto chuťovka k pivu a často ji doprovází nejen cibule nakrájená na kolečka, ale i ředkvičky.
A proč o ní dnes píšu? Přece proto, že zrovna skončil Oktoberfest, největší svátek piva na světě. No a pak taky proto, že mám v lednici dva pěkně vyzrálé kousky sýra, které škemraly o okamžitou pozornost. Protože ač se jedná o recept ryze bavorský, českým chutím se líbí a suroviny na něj seženete v prvním obchodě s potravinami.
Domácí čerstvý krémový sýr čili labneh
Co byste řekli na domácí čerstvý krémový sýr? Zkusíte si ho doma vyrobit se mnou? Pokud máte rádi lučinu, tak tohle je recept právě pro vás. Nemusíte se bát, že by k tomu bylo třeba speciální vybavení, speciální pomůcky nebo sýrařské suroviny. Bude vám stačit jen a pouze jogurt.
Pokud o výrobě sýrů jen letecky něco tušíte, tak víte, že se nejdřív vezme mléko a musí se s ním něco udělat, obvykle vysrážet syřidlem. Mléko je příliš tekuté, vysrážením se oddělí pevnější bílkovina od vody, vysrážený základ se scedí a teprve potom se může přistoupit k druhému kroku, tedy k tvorbě sýra samotného.
V dnešním receptu je ale malý úskok. Jako vstupní surovina nebude sloužit mléko, nýbrž jogurt. Ten už tak tekutý není, cedníkem neproteče, takže nám dá možnost neřešit srážení mléka, vybalit nádobí a pustit se do hry zvané Malý sýrař.
Krémový sýr z jogurtu čili labneh
Výsledku dnešního počínání klidně můžete říkat domácí lučina. Ale protože jistě stojíte o rozšíření obzorů daleko za hranice vašeho pozemku, vaší obce, vašeho kraje a dost možná i naší vlasti, seznámím vás s něčím, co se jmenuje labneh.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
