Červená řepa: snadné recepty, které potěší
Když se mi do kuchyně dostane červená řepa, recepty skoro nepotřebuju Je to tak inspirativní surovina, že se s ní vaří skoro samo. Ale to neznamená, že pro vás pár nápadů nemám.
Určitě ji znáte, tuhle znovu uznávanou celebritu. Objevuje se s velkou slávou v televizi, dost se o ní poslední dobou mluví, potkáte ji tam, kde byste ji dřív nečekali – v sendvičích, salátech, hamburgerech, v těstovinách, ba i ve sladkém pečivu. Ano, opravdu jde o červenou řepu.
Kdyby sterilovaná, kyselá červená řepa byla jediná podoba červené řepy, kterou jste kdy ochutnali, o mnoho přijdete. S řepou se dá provádět ledacos, však dnes můžete posoudit sami. I to nakládání do kyselého nálevu lze udělat podstatně lépe, než to umí v konzervárnách.
Co s červenou řepou v kuchyni
Pokud je řepa syrová, je velmi tvrdá. Takže když už ji chcete nutně sníst zasyrova, buď ji musíte nastrouhat velmi najemno, nakrájet velmi natenko anebo odšťavnit.
V ostatních případech chce řepa tepelnou úpravu a žadoní přitom o spoustu času.
Jíška – všechno, co jste o ní chtěli vědět, ale báli jste se zeptat
Jíška vypadá jako kuchařský úkrok stranou. Když chcete něco zahustit jíškou, musíte vytáhnout čistý kastrůlek, nechat do něj vklouznout trochu másla, zpěnit v něm mouku a teprve když vznikne jíška, můžete ji použít do vaší hlavní kuchařské tvorby.
Takže se logicky nabízí otázka, jestli by to nešlo nějak jednodušeji. Bez míchání, hlídání, zašpiněného kastrůlku a metličky.
Už se objevilo mnoho zlepšováků, jak dostat mouku do jídla jinak. Jenomže všechny tyhle zlepšováky jídlo spíš kazí a následně vyvolávají dojem, že zahuštění moukou je něco nedobrého, špuntózního, nežádoucího a nedietního.
Dnes vám proto řeknu úplně všechno, co o jíšce vím, a věřím, že ji nejenže vezmete na milost, ale dokonce se před ní začnete sklánět v hluboké kuchařské úctě. Jíška totiž opravdu není bezduché přidávání kalorií, tuku a bílé mouky do jídla.
Jíška posune vaše vaření na úroveň, kdy budete vědět, že to, co dáváte na talíř, je dokonalé a žádá si velmi hlasitou pochvalu.
Znáte amarant? Tady jsou mé nápady, co s ním pro začátek v kuchyni
Když se řekne amarant, zní to jako zaříkávadlo ze zdravé kuchyně. A ono taky ano. Moderní člověk shledal, že se jedná o superpotravinu nabitou bílkovinami, vlákninou, vápníkem a železem, přirozeně bezlepkovou. A tahle zázračná surovina přesto vypadá jako ta nejprťavější semínka, která se vám kdy v kuchyni můžou objevit.
Jedná se o semínka laskavce, která se už před mnoha tisíciletími používala pro obživu člověka. Dávní Aztékové a Mayové si ho nesmírně cenili a používali jako zdroj síly pro své bojovníky, panovníky i vytrvalce.
Ze všech existujicích šedesáti druhů laskavce jsou jedlé tři, ty ostatní možná znáte jako okrasnou zahradní květinu s působivými květenstvími. Jedlé druhy se dají zpracovat včetně listí, já se však dnes zaměřím pouze na semena.
Salsiccia – italská klobása na cibuli a další nápady
Salsiccia je syrová italská klobása, která vám zpříjemní mnoho chvil v kuchyni podobně nápaditě jako špagety. Navíc se vyznačuje všestranností podobnou mletému masu. Je to prostě velmi inspirativní surovina a stojí za malé kuchařské zastavení.
Její jméno vyslovujte salsičča. Po celé Itálii existuje mnoho druhů těchto klobás, dalo by se říct, že co region, to několik variant s chráněným původem. Nejznámější vám nejspíš bude syrová klobása z Toskánska, která ve střívku obsahuje směs nahrubo pokrájeného vepřového masa, špeku, soli, vína, koření a bylinek. Na rozdíl od sušených klobás se musí uchovávat v chladu a rychle spotřebovat.
Jakkoli exoticky nebo vzdáleně vám tenhle popis může znít, salsiccia se dá koupit i u nás, aniž by bylo třeba si nejprve opatřit zpáteční letenku do Říma. Já ji mám ve své kuchyni velmi ráda, a to nejen v té letní, prázdninové. Vždyť i Italové si na ní raději smlsnou ve studenější polovině roku, protože syrová klobása vyžaduje tepelnou úpravu – a to ne zrovna na grilu, ale raději v pánvi nebo v troubě.
Jak se dělá bylinková sůl
Má ve vaší kuchyni místo bylinková sůl? A co teprve domácí bylinková sůl? Nemá? Tak to musíme rychle napravit.
Argumenty jsou pádné, takže to bude stručné povídání. Do bylinkové soli byste se měli pustit, protože:
- Přetvoříte velkou hromadu bylinek do malého příručního množství, což se hodí hlavně v době sklizně
- Výroba bylinkové soli je rychlá a na dva dny vám provoní kuchyň líp než osvěžovač vzduchu z reklamy
- Bylinky si tímto způsobem zachovají svěžest, pěknou barvu i aroma až do zimy a určitě ještě dál
Ovšem na druhou stranu – pokud si myslíte, že stačí bylinky naházet do mixéru a rozmixovat s trochou soli, ráda vás uvedu z omylu. Jde to lépe.
Bylo by mi velkou ctí, pokud vás dnes dokážu strhnout k tomu, že si se mnou připravíte několik druhů bylinkových solí. Abyste pak s nimi mohli frajeřit v kuchyni, sypat je na maso před opékáním a pečením, na zeleninu, do luštěnin, do polévek, na vajíčka, abyste je podávali k obyčejným bramborám na loupačku a dělali z nich brambory neobyčejné, anebo si s nimi třeba ochutili domácí bramborové čipsy, sýr nebo popcorn.