Špičaté zelí jako salát
Špičaté zelí se od září do prosince dá sem tam potkat u českých farmářů a obchodníků se zeleninou. Tahle hlávka zelí je skvostně tvarovaná do špičky a právem se v kuchyni projevuje špičkově. Hned vám ukážu, jak a proč.
Špičaté zelí je mnohem šťavnatější, sladší a jemnější než klasická hlávka bílého zelí. Dá se bez problému jíst zasyrova v podobě salátu, ale sluší mu i tepelná úprava. Přirovnala bych to k situaci, kdy se žena chystá na ples. Jen místo obvyklé věty plné obdivného úžasu „Jsi to opravdu ty, miláčku?“ si dosaďte: „Chceš říct, že tohle jsi udělala ze zelí?“
Jenomže na rozdíl od chystání na ples je příprava špičatého zelí velmi krátká, hbitá a bezproblémová. Stačí, když listy v teple trochu zavadnou a ztratí část svého objemu; v tu chvíli je hotovo. Malý kulinářský zázrak vzniká přesně na pomezí mezi syrově křupavými a doměkka podušenými listy.
Bejlík – recept na staročeská husí nebo kachní prsa
Víte, co je bejlík? Tenhle název patří do židovské kuchyně a znamená husí nebo kachní prsa, která jsou ponechaná v páru, včetně spojující hrudní kosti a kůže. Bejlík se obvykle nepeče, ale dusí společně s česnekem, zázvorem a cibulí a řeknu vám, že je to vynikající záležitost.
Jakmile se na dohled přiblíží svatý Martin se všemi jeho bujarými oslavami mladého vína a vypečených husiček, restaurace v Praze a okolí začnou bejlík nabízet v rámci svého svátečního menu. Toto jídlo je typické pro oblast Středních Čech a přestože se na něj pod tíhou předešlé doby málem zapomnělo, v rámci archeologických gastrovykopávek prvorepublikových tradic se opět těší nové oblibě.
Příprava bejlíku je velmi jednoduchá, za hodinu máte hotovo a není vůbec třeba se této nezvyklé suroviny obávat. Uznávám, že husa nebo kachna se nejlíp vyjímá na pekáči vcelku, ale pokud toužíte po jiné úpravě této drůbeže, jako jednu z prvních možností na ráně přijměte bez obav tuto.
Výsledkem je měkké maso a neobyčejná omáčka, na kterou od vás každý bude chtít recept.
Kuře zelí brambory – recept z jednoho pekáčku
Když se v jedné nádobě zapeče kuře, zelí, brambory, navíc ještě přelité smetanou, tak z toho může vzniknout naprosto skvělá večeře.
Může, ale taky nemusí. Protože i tak jednoduché jídlo chce trochu kuchařského fištronu. Ten vám níže posílám, takže vám nic nebrání si tohle kuře zapečené v zelí společně s brambory nadmíru užít.
Večeře do 30 minut
Požadavek na rychlou večeři obvykle končí někde u 30 minut. To se dá snadno pochopit. Kdo by chtěl po náročném dni dvě hodiny vyvařovat a pak jen v němém a vyčerpaném úžasu sledovat, jak to během dvou minut nenávratně zmizí do žaludků těch, které milujeme nade vše? Tohle není ten správný recept na šťastné manželství.
Jenomže kterákoli třicetiminutová večeře má spoustu omezení. Například maso: není moc druhů mas, která za půl hodiny stihnete nakrájet a uvařit doměkka. Obvykle se do kategorie rychlovek dá počítat jen maso minutkové – tedy to nejdražší. Do půlhodiny též nezměkne spousta luštěnin a ani červená řepa.
Proto kudy chodím, tudy tvrdím, že by až tak nemělo jít o dobu, za kterou bude večeře komplet hotová, ale o dobu, kterou kvůli jídlu musí člověk strávit v kuchyni. Když během deseti minut naskládám suroviny do pekáčku a pak je nechám, aby se hodinu bez jakékoli další námahy pekly v troubě, je to snadná a rychlá večeře? Pro mě rozhodně ano. Jediné omezení má v tom, abych byla včas doma a zavřela jídlo do trouby.
K přesně takovému jídlu patří tento recept, které se nedá nazvat jinak než kuře zelí brambory. Upozornila mě na něj letos v zimě kamarádka při jízdě lanovkou nahoru na kopec, když jsme si pohled na zasněženou přírodu ještě vylepšovaly líčením nápadů na snadné večeře.
Obatzda – neodolatelná pomazánka z Bavorska
Obatzda je na první pohled docela obyčejná pomazánka, která, když se jí podíváte blíže na zoubek, odhalí svou neobyčejnost a své kouzlo.
Abych vás trochu nalákala k ochutnání, je třeba, abyste se se mnou aspoň v myšlenkách přenesli do sousedního Bavorska. Obatzda se tam narodila jako levoboček zhruba před sto lety. Byla míněna jako východisko pro spotřebování zbytků přezrálého sýra Camembert.
Poprvé spatřila světlo světa v mnichovské pivovarské krčmě Weihenstephan ve městě Freising kousek od Mnichova někdy po roce 1920, kde byla naservírována dopoledním hostům jako svačina. Oblibu si získala okamžitě. Od té doby si ji zamilovali nejen hosté, ale i majitelé spousty dalších pivovarů.
Když dnes usednete na jakoukoli pivní zahrádku v Bavorsku, Obatzdu na jídelním lístku velmi pravděpodobně najdete. Někdy se nazývá Obazda nebo Obatzter, ale pořád jde o to samé. Podává se k preclíkům nebo slaným tyčinkám jakožto chuťovka k pivu a často ji doprovází nejen cibule nakrájená na kolečka, ale i ředkvičky.
A proč o ní dnes píšu? Přece proto, že zrovna skončil Oktoberfest, největší svátek piva na světě. No a pak taky proto, že mám v lednici dva pěkně vyzrálé kousky sýra, které škemraly o okamžitou pozornost. Protože ač se jedná o recept ryze bavorský, českým chutím se líbí a suroviny na něj seženete v prvním obchodě s potravinami.