Přírodní kuřecí plátky – z prsou i ze stehen
Přírodní kuřecí plátky jsou takový malý pilíř domácího vaření. Vynikají malou pracností, příjemnou chutí, rychle dosažitelnou měkkostí a možností dochutit je na všechny myslitelné způsoby.
No a taky se na nich dá poznat, jak vládce kuchyně vládne základním kuchařským technikám. Ne těm pokročilým. Docela a dočista základním.
Přejme si tedy pro tentokrát zlatavé (nikoli bledé) kuřecí plátky s příjemně výraznou (nikoli mdlou) chutí, měkké a šťavnaté (nikoli tuhé a suché), doprovázené sympaticky zhoustlou šťávou (nikoli vodnatou a nikoli klihovatou), to vše v příjemném množství a bez použití jakýchkoli dochucovadel.
Kuřecí wrap mnoha podob
Kuřecí wrap považuju za vítězství kuchyně nad karanténou. Není na něj potřeba kynuté pečivo. Schová se do něj spousta zeleniny. Má chuť a úroveň. Dá se jíst skoro pořád dokola, protože má mnoho obměn. A zavzpomínáte si přitom na staré dobré časy, kdy se ještě wrapy mohly konzumovat v bistrech.
Základní rovnice pro kuřecí wrap zní takhle: wrap = tortillová placka + salátové listy + čerstvá zelenina + zálivka + výrazně ochucené a opečené kuřecí maso. Pochopitelně to bude podobně fungovat pro hovězí maso, vepřové maso, krůtí maso, králičí maso, mleté maso, dokonce i pro luštěniny, které dostaly podobu karbanátků či jiných opečených placiček.
Kdybych měla ještě trochu napovědět, dá se takto šikovně spotřebovat i kus dušeného nebo pečeného masa, který zbyl z jiného jídla.
Jak naporcovat kuře
Znám několik receptů, které začínají slovy: rozporcujte kuře. Uznávám, stává se to výjimečně a jev je to čím dál vzácnější. Přesto si myslím, že by každá kuchařka měla moc dobře vědět, jak naporcovat kuře. Že to patří k základní kuchařské gramotnosti.
Hned se pokusím vysvětlit, proč je důležité tohle umět i v době moderní a pokrokové.
Pečené kuře, které má dokonalost na dosah
V jednom starším článku na tomto blogu jsem zmínila, že upéct dokonalé pečené kuře nelze. Že se dá k dokonalosti pouze přiblížit, možná ji mít i téměř na dosah, ale plné dokonalosti dosáhnout nejde.
Důvod k takovému tvrzení mám jednoduchý: každé syrové kuře obvykle mívá dvě prsa a dvě stehna. Na tom by nebylo nic k podivení, kdyby ovšem oba dva druhy tohoto masa nevyžadovaly jiné množství tepla.
Kuřecí pilaf z Remosky
Když se řekne pilaf, stačí si představit dušenou rýži a nemůžete se splést. Takže když zazní slovní spojení kuřecí pilaf, je hned jasné, že se jedná o rýži dušenou s kuřecím masem. Čili jídlo snadné a zároveň jídlo z jednoho hrnce. V mém případě z jedné remosky.
Moje nová – nebo vlastně dočasná a provizorní – kuchyně se skládá z nerezového stolku se dřezem, do kterého jsme vestavěli starou mikrovlnku od babičky, a dál z jedné spodní kuchyňské skříňky s pracovní deskou. Obojí značky IKEA a obojí časem dostane druhou šanci ve venkovní kuchyni na léto.
Kuře zelí brambory – recept z jednoho pekáčku
Když se v jedné nádobě zapeče kuře, zelí, brambory, navíc ještě přelité smetanou, tak z toho může vzniknout naprosto skvělá večeře.
Může, ale taky nemusí. Protože i tak jednoduché jídlo chce trochu kuchařského fištronu. Ten vám níže posílám, takže vám nic nebrání si tohle kuře zapečené v zelí společně s brambory nadmíru užít.
Večeře do 30 minut
Požadavek na rychlou večeři obvykle končí někde u 30 minut. To se dá snadno pochopit. Kdo by chtěl po náročném dni dvě hodiny vyvařovat a pak jen v němém a vyčerpaném úžasu sledovat, jak to během dvou minut nenávratně zmizí do žaludků těch, které milujeme nade vše? Tohle není ten správný recept na šťastné manželství.
Jenomže kterákoli třicetiminutová večeře má spoustu omezení. Například maso: není moc druhů mas, která za půl hodiny stihnete nakrájet a uvařit doměkka. Obvykle se do kategorie rychlovek dá počítat jen maso minutkové – tedy to nejdražší. Do půlhodiny též nezměkne spousta luštěnin a ani červená řepa.
Proto kudy chodím, tudy tvrdím, že by až tak nemělo jít o dobu, za kterou bude večeře komplet hotová, ale o dobu, kterou kvůli jídlu musí člověk strávit v kuchyni. Když během deseti minut naskládám suroviny do pekáčku a pak je nechám, aby se hodinu bez jakékoli další námahy pekly v troubě, je to snadná a rychlá večeře? Pro mě rozhodně ano. Jediné omezení má v tom, abych byla včas doma a zavřela jídlo do trouby.
K přesně takovému jídlu patří tento recept, které se nedá nazvat jinak než kuře zelí brambory. Upozornila mě na něj letos v zimě kamarádka při jízdě lanovkou nahoru na kopec, když jsme si pohled na zasněženou přírodu ještě vylepšovaly líčením nápadů na snadné večeře.
Kuřecí nudličky na sedm základních způsobů
Kuřecí nudličky, nebo obecně jakékoli maso pokrájené na nudličky, působí jednoduše na pohled a často na nich spočine zrak i veškerá naděje kuchaře – začátečníka. Je to malé, tak to musí být jednoduché, že?
Jenomže občas se stane, že i nevinně vypadající kuřecí nudličky skončí vysušené, tuhé, nepříliš šťavnaté. Někdy se k tomu všemu honosí i mdlou chutí a nevýraznou barvou. Kde pak hledat chybu? V sobě? V receptu? Ve špatných surovinách? Po kom hodit vařečku?
Kde se vzala záplava receptů na kuřecí nudličky
Když se podíváte do starých kuchařek, moc receptů na kuřecí maso pokrájené na nudličky v nich nenajdete. Pokud už se drůbeží maso dostalo na stůl, tak spíš v podobě vysloužilé slepice, leč ta se nehodila na pánev, ale raději do polívky. Ani domlouvání Chucka Norrise, ani křik Zdeňka Pohlreicha by ji neobměkčil, čtyři hodiny ve vývaru už snad ano.
Postupně s tím, jak se svět zmenšuje, letadel přibývá, vzdálenosti se zkracují a kuchyně jednotlivých národů se propojují, se v Evropě objevila rychlá příprava masových nudliček v pánvi, které se říká wok.
Hbití Asiaté to s ní umí tak mrštně, že nudličky na první pohled vypadají jako něco proklatě jednoduchého. Něco, co se i doma dá připravit za tři a půl vteřiny, tedy značka ideál na všednodenní večeři. Na druhý pohled navíc člověk zjistí, že se dá do woku kromě masa vhodit kde co, čili značka ideál na zbavení se zbytků z lednice.
Pokud jste to někdy zkusili napodobit, tak určitě souhlasně přikyvujete na souhlas, že značka ideál to rozhodně není. Bez woku, bez příslušných krájecích grifů, bez výkonného plynového hořáku a bez nehorázně mrštných rukou se sice dá připravit jídlo, které však nepůsobí ani křehce, ani nadýchaně, ani šťavnatě; ale spíš utrápeně a unaveně a pouze se zlomkem očekávané chuti.
Perkelt čili rychlé a snadné jídlo ze tří surovin
Sotva se někde řekne perkelt, okamžitě mě napadne souvislost s rychlou večeří. Přestože perkelt zavání maďarskými vůněmi plnými papriky a dlouhým dušením, pravda je to jen z jedné poloviny. Paprika rozhodně ano, ale dlouhé dušení v žádném případě. Když už, tak krátké vaření, ale k tomu se ještě dostanu.
Perkelt je takový vzdálený příbuzný guláše. Obsahuje maso nakrájené na kostky a obsahuje cibuli a papriku. Tam ale veškerá podobnost končí a začíná kuchařův jásot nad tím, jak je to snadné a rychlé.
Perkelt vs. guláš
Výhoda perkeltu nad gulášem by se dala shrnout asi takto:
- Perkelt nemusíte zahušťovat. Dokonce by jakékoli zahuštění bylo proti dobrým maďarským mravům.
- Na perkelt stačí jen pár základních surovin. Vystačíte si s cibulí, trochou tuku, masem, mletou paprikou, další trochou mleté papriky a možná přisypte ještě špetku papriky, ať to má barvu.
- Perkelt je vařené jídlo, má tedy tu nejzákladnější, nejjednodušší tepelnou úpravu, kterou si lze představit. Oproti tomu guláš už patří do kategorie dušených pokrmů, které dají trochu víc práce.
Doufám, že jste se zarazili u třetího bodu, kde jsem naznačila, že jde o vařené maso. Za časů našich babiček a prababiček se na vařené maso pohlíželo s úctou hodnou nedělního stolu. Pak jsme změnili názor a dnes se raději rozplýváme před rychle opečeným biftekem, takže na obdiv k vařenému masu nezbývá dost kapacit. V případě perkeltu by to ale byla velká chyba, kterou doufám neuděláte.
Přestože se jedná o vařené maso, chutná báječně. Ono totiž jde o to, v čem se tohle maso vaří. Využívá se tu ohromné síly, která pramení ze spojení tří ingrediencí — tuku, cibule a papriky — a která dá chuťový základ vodní lázni pro maso.
Jak z jednoho kuřete uvařit čtyři večeře aneb základní recepty z kuřecího masa
Jedno kuře může stačit dvěma lidem na čtyři dny. Přísahám a dokážu vám to. Mám tu pro vás čtyři recepty z kuřecího masa, které byste měli mít v základní výbavě, protože vám nejen zachrání nejednu večeři, ale ještě s nimi ušetříte.
Stačí koupit jedno celé dobré kuře a vtipně využít každý jeho kousek: prsa na rychlé minutkové jídlo, stehna k rychlému zapečení, abyste si vychutnali i křupavou kůži, kostru a odřezky vyvaříte na vývar a z něj si uděláte vydatnou polévku a risotto.
Ušetříte už jen tím, že nekoupíte předem připravené části kuřete: prsa jsou ze všeho nejdražší, stehna následují hned za nimi. Zkuste sehnat kuře s droby, pomohou vám ochutit vývar, případně si ke kuřeti kupte ještě půl kila kuřecích koster, které nestojí skoro nic a dodají vaší polévce výraznější chuť.
O grilování bez tuku
I obyčejný zahradní gril umí vyvolávat neobyčejné zážitky. Nemám teď na mysli vypuzení sousedů kouřem nebo rychlou akci s hasicím přístrojem, ale výrazy údivu u společného venkovního stolu. Pokud máte gril, který umožňuje nejen přímé, ale i nepřímé grilování, kdy maso neleží přímo nad zdrojem žáru, máte o zábavu na celé léto postaráno.
Na téma přímého a nepřímého grilování jen pár letmých vět. Přímé grilování je vhodné pro maso, které vyžaduje rychlou úpravu, jinak ho vysušíte. Ano, jsou to všechna na minutková masa, jako hovězí biftek, vepřová panenka nebo kuřecí prsa. Zde můžete kouzlit nejen s ochucením, ale můžete přidat zvukové efekty, jako je výrazné syčení a prskání, případně zrealizovat i pár vizuálních triků v podobě mlsných plamenů a rychlé práce obracečkou. Abych to shrnula: hezky se na to dívá a zejména muži se v tu chvíli u grilu cítí jako pánové všeho tvorstva.
Ta pravá zábava však začíná až s nepřímým grilováním. Trvá to trochu déle, maso se opéká pomaleji, ale využít tak můžete v podstatě jakýkoli kousek masa. Potřebujete k tomu gril, který umožní rozdělení žhavých uhlíků do několika zón, protože maso musí ležet v místě malého žáru. Dále musí být váš gril vybaven poklopem, který nad masem drží teplo jako ochrannou, pečující ruku. Když takto ugrilované maso někomu naservírujete, sklidíte zasloužený obdiv. Nikomu pak nemusíte vykládat, že jste grilovali v mnohem větší pohodě, v klidu a bez obav, že si na chvíli odskočíte a vrátíte se pozdě, až když z masa budou smutné černé uhlíky.
Dovolím si domnívat se, že vepřovou krkovici naloženou do oleje, grilovacího koření (případně ještě kečupu, worchestru, hořčice a medu) ugrilovat zvládnete. Dělají to tak všichni. Dále si dovolím podotknout, že o tomhle není umění grilovat. Takže jestliže se až do konce všech vašich grilovacích sezón spokojíte s krkovicí a klobásami, přeskočte tenhle článek a neztrácejte se mnou čas.
Grilovaná kuřecí stehna, o kterých se nyní hodlám láskyplně rozepsat, jsou pro začínajícího grilaře pokročilou metou. Nejsou ani libová, ani minutková, a nemůžete je proto položit přímo nad žhavé uhlíky. Vždycky musí ležet trochu bokem a oddávat se nepřímému teplu, jinak je sežehnete, aniž by se stačily dodělat uvnitř. Potřebují 20 minut, někdy ještě trochu víc. Ano, jde o nepřímé grilování.
Přestože mluvím o pokročilé technice, popsala jsem ji tak, abyste to zvládli hned napoprvé. Jako bonus pro všechny, kdo zrovna hubnou do plavek, jde o recept, který v podstatě nepotřebuje olej. Těch pár kapek na potření grilovací roštu ani nemá smysl počítat do kalorické hodnoty. Přidávám i druhý recept: návod na dokonalou grilovanou zeleninu. Tentokrát ji můžete grilovat přímo, abyste jí přivodili ty krásné, černé pruhy od rozpáleného roštu. Zeleninu je vždy lepší grilovat nasucho, a teprve opečenou naložit do marinády. Ať už to bude olivový olej s bylinkami nebo třeba bazalkové pesto, nemůžete takto šlápnout vedle.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
