Mačkané brambory a co k nim dál
Určitě jste mačkané brambory v posledních pár letech někde viděli. Když ne na svém talíři, tak na nějaké fotce v časopisu nebo na videu na sociální síti.
Na mačkané brambory se nejprve uvaří brambory i se slupkou, vyskládají na plech, trochu rozmáčknou na placku, až po stranách popraskají, pokapou se olejem a ještě zapečou pro barvu a křupavost.
Nachystat mačkané brambory z vařených brambor ze včerejška je jedna z nejvtipnějších večeří ze zbytků.
K tomu si domyslete smetanovou omáčku k namáčení téhle svůdnosti a máte plnou informaci, abyste si udělali představu, jak můžou být mačkané brambory nebezpečné.
Chlupaté knedlíky s návodem proti rozváření
Chlupaté knedlíky, též zvané bosáky či klouzáky, se pěkně vyjímají na talíři i v žaludku zejména v době masopustu. Hodí se skvěle k dušenému zelí a k vypečenému vepřovému masu a hodí se na ně uskladněné brambory, které zatím setrvávají v dobré kondici.
Italové mají svoje ňoky, my zase chlupaté knedlíky. Rozčepýřené z toho, jak z nich trčí kousky brambor, a tvaru nokovitého, jak se během přípravy odkrajují lžící do horké vody.
Dušené zelí na několik způsobů
Jaké dušené zelí máte nejraději? Bílé, nebo červené? Kysané, sterilované, nebo čerstvé? Zahušťované, nebo bez zahuštění? České, anebo moravské? Na cibulce? Na slanině? Na víně? S jablkem? S bramborou? S brusinkami? A není to náhodou příliš mnoho otázek na jednu snadnou přílohu?
Co se dá dělat; nabídnu vám několik různých pohledů na dušené zelí a vezmu v úvahu všechny zmíněné možnosti. Ale nenechte se vyvést z rovnováhy, pokud po jejich pečlivém prostudování dospějete nakonec k názoru, že se jedná o různá provedení jednoho a toho samého receptu.
Americké brambory
Co všechno se dá udělat, aby americké brambory, připravované doma pěkně po česku, byly jejich nejlepší dosažitelnou verzí?
Pod pojmem americké brambory si pro účely tohoto receptu představuju brambory rozkrájené na měsíčky, výrazně ochucené a upečené tak šikovně, až jsou na povrchu křupavé a uvnitř dokonale nadýchané a rozpadavé.
Pokud by někdy někde došlo k nepříjemnému výslechu pod lampou a v něm padla otázka, zda jsem se někdy dopustila takové zjednodušené přípravy pečených brambor, kdy jsem je letmo rozkrájela na čtvrtky, omastila, osolila a prostě jen strčila do horké trouby upéct, odpověděla bych: vinna, ctihodnosti. Vinna v plném rozsahu obvinění. Bylo to ode mě nedbalé a zcela úmyslné, protože jsem si chtěla ušetřit práci a být z kuchyně co nejdřív pryč.
Karlovarský knedlík čili knedlík z ubrousku
Karlovarský knedlík nepotřebuje ani gram mouky. Opravdu. Samozřejmě jí trochu můžete přidat – a za chvíli vám prozradím, proč – ale vlastně na něj docela stačí pečivo, vejce a mléko. A ubrousek, ve kterém se to všechno uvaří.
Ubrousek je základní poznávací znamení karlovarského knedlíku. Proto se mu někdy říká knedlík ubrouskový. A proto tenhle knedlík nepotřebuje žádné zvláštní těsto ani žádné zvláštní zacházení, protože to, co ho při vaření drží pohromadě, je pevný stisk obalu.
Knedlíkové těsto při vaření nabobtná, ale obal mu nedovolí, aby se rozpínalo, takže uvnitř dojde k přetlačování a upěchování surovin. Vejce, jak známo, v teple zatuhne, čímž způsobí, že knedlík bude držet pohromadě i po uvaření. Pokud tedy umíte v míse smíchat nakrájené pečivo, mléko a vejce na podivnou, nesoudržnou směs, umíte i karlovarský knedlík.
Hrách a kroupy pro 21. století
Hrách a kroupy mají být dle proslulé lidové říkanky hloupé, neboť se na talíři vyskytují každý den. S výjimkou neděle, to se podávají vdolky z bílé mouky.
Tím povídačky o hrachu a kroupách zdaleka nekončí. Například když se o někom řeklo, že umí víc než vařit hrách, myslelo se tím, že je protřelý. Ovšem protřelý nikoli skrz síto. Vaření hrachu patřilo ke každodennímu životu prostého vesnického lidu, bez ohledu na to, jak se mu panské stavy vysmívaly. Proto taky zaznívalo „Hrách, slanina a kroupy, to sluší na sedláky a troupy.“
Vařit hrách prostě uměl každý obyčejný člověk a lidé si této suroviny vážili jako jedny z nejzákladnějších. I vozka s těžkým vozem by se zrnku hrachu na cestě raději vyhnul, než aby ho přejel.
Zvlášť oblíbený a dostupný byl hrách ve spojení s kroupami. Toto kuchařské sezdání dostalo pojmenování kočičí svarba, nebo prostě jen svarba. Obojí se vařilo zvlášť, ve vrstvách urovnalo na mísu a řádně omastilo sádlem. Pokud se doma našly také škvarky, tím líp, neboť neomaštěné jídlo bylo skutečně nuzné a zejména čeládce dvakrát nejelo. Říkalo se, že nemastný hrách je jako nebitá žena – a pro nás z toho plyne poučení, že do praktického života bychom ani jedno neměli brát.
Tím plané řeči o hrachu a kroupách ukončím a přejdu k praktické stránce věci, tedy k tomu, co si můžeme z tak obyčejných surovin odnést do dnešní kuchyně.
Hrachová kaše – jak z levné suroviny připravit jídlo na úrovni
Hrachová kaše z půleného hrachu má mnohé přídavky, milé i ty méně pěkné. Stejně tak ji často doprovází milé i méně pěkné vzpomínky. Ale musí se jí dát za pravdu, že dovede skvěle zasytit a posloužit tam, kde je maso z jídelníčku dočasně nebo trvale vyloučeno.
Bílkoviny z luštěnin umí poskytnout částečnou náhradu za bílkoviny z masa a jsou proto v takových situacích velmi důležité.
Abyste u stolu nemuseli argumentovat výživnou hodnotou luštěnin a číslovaným seznamem vitamínů skupiny B v hrachu, dám vám návod, který vede k heboučké, chuťově plné hrachové kaši, jež má velkou šanci být přijata bez výčitek. Strávníkům dojdou slova a vy žádná další nebudete potřebovat.
Lokše čili bramborové placky
Pod označením lokše může v kuchyni vystupovat věcí víc, já mám tentokrát na mysli nasucho pečené placky z vařených brambor. Označení lokše se vyskytuje především na Slovensku, odkud proniklo v nestřežených místech přes hranice až do moravské kuchyně.
Placka je to nejobyčejnější a nejstarší pečivo, které si vůbec lze v kuchyni představit. Nechte svou mysl doputovat k prvnímu nekynutému chlebu, pečeném v popelu. Možná jste už někde zaslechli slova podpopelník nebo rozpek – tak teď už si je máte s čím spojit. Když se o několik set let později jednou za týden pekl v chalupách chleba, na kraji pece se s ním pekly i placky podplamenice, sypané mákem nebo kmínem.
A kolik druhů placek se dříve jedlo! Samožitné, otrubové, medové (tedy perníky), kukuřičné, ječné, v lepším případě pšeničné. Placky prostě dost často patřily společně s polévkami k několika málo jídlům, které si vařili lidé v chudších podhorských krajích. V dobách opravdové nouze se do nich přidávala i rozemletá kůra stromů nebo listy kopřiv.
Do dnešní doby nám zůstaly hlavně placky bramborové, asi proto, že jsou na rozdíl od mnoha ostatních velmi chutné, měkké a poddajné a stále mají své starobylé kouzlo, když se doma při pečení na suchých tálech kamen rozvoní.
Jak na kynutý houskový knedlík, abyste ho zvládli napoprvé a na jedničku
Pokud to s českou kuchyní a se svým kuchařským vlastenectvím myslíte vážně, jednou musí zákonitě přijít den, kdy se rozhodnete pokořit kynutý houskový knedlík.
Je zvláštní, že něco s tak prostým složením dovede vyvolat tak bouřlivé emoce – a to všemi směry. Kynutý houskový knedlík láme srdce silných mužů, z křehkých bezbranných žen dělá neporazitelné superhrdinky, ze zlotřilých dětí vyrobí u stolu andílkovsky roztomilé beránky. Rozhádané příbuzenstvo na chvíli zapomene na předmět sporu a mezigenerační neshody se zmenší nejmíň o padesát let.
Jediná možná reakce, přicházející v úvahu, je maminko, tatínku, lásko, babičko, dědečku, drahá vnučko, drahý vnuku, tetičko, sestřičko, bratře, to se ti povedlo.
Vídeňský bramborový salát
Jako vídeňský bramborový salát se označují bramborové saláty, které nepotřebují majonézu, ale přesto jsou krémové. Do zálivky se používá pouze vývar, ocet a olej, tedy veskrze tekuté přísady. I tak se dá docílit krémové, husté zálivky.
Horké brambory totiž dokážou dvě zajímavé věci:
pohltit spoustu tekutiny a uvolnit spoustu škrobu.
V tom je tajemství, které skrývá vídeňský bramborový salát. Zalijete ho tak nehorázně velkým množstvím zálivky, aby se vsákla jen část a zbytek se díky škrobu proměnil v hebký zálivkový krém.
Šťouchané brambory ve čtyřech snadných krocích
Řekla bych, že šťouchané brambory patří k těm jednoduchým jídlům, které vás rozhodně nebudou chodit strašit do snů.
Jenomže právě proto, že na jejich přípravě není zdánlivě nic složitého, se o nich málokde píše nebo mluví. Když jsem kvůli dnešnímu receptu procházela kuchařské knihy staré i nové, populární i naučné, ohmatané i sotva otvírané, nenašla jsem o šťouchaných bramborách skoro nic.
To skoro nic by se dalo shrnout do této věty:
Oloupané a nakrájené brambory uvaříme ve slané vodě doměkka, scedíme, rozšťoucháme a promícháme s cibulkou opečenou na sádle.
Jak říkám. Zdánlivě nic, co by stálo za další úvahu. Jenomže stojí, a tak se hlásím o slovo.
Dušený špenát
Což takhle dát si dušený špenát? Už několik týdnů si říkám, že je na něj nejvyšší čas. Na farmářských trzích už se prodává a i kdyby ne, v obchodech se dá celoročně sehnat mladičký, sotva narozený baby špenát.
Špenát je zelená zelenina. A u zelené zeleniny by se vám vždycky měly rozsvítit červené vykřičníky v hlavě.
Zelená zelenina, pokud má zůstat i po tepelné úpravě zelená a nerozblemcaná, musí dostat jen rozumnou dávku tepla. U špenátu jde doslova o minuty, což se moc neslučuje se slovem dušení. Dušení totiž vždycky chce o něco víc času, aby vznikla omáčka, která je chuťově výrazná, nese chuť použitých surovin a která je zahuštěná tak akorát.
Takže když v kuchyni padne rozhodnutí udělat dušený špenát, musí hned poté dojít na vzetí rozumu do hrsti.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
