Salát s celerem a krůtími stripsy
Už jsem tu jednou psala, že si na salát s celerem zrovna dvakrát nepotrpím. Že syrový celer a já k sobě nepatříme a že tenhle náš vztah není ten případ, kdy dlouhodobé přehlížení náhle přeroste v zalíbení.
Zkoušela jsem ledacos, ale celeru k účasti v mém salátu nepomůže ani nakrájení na papírově tenké plátky, ani nastrouhání najemno, ani zaříkávání za úplňku. Jediné, jak může tahle zelenina uspět, je nechat se mi do salátu předem uvařit.
Můj vlašský salát
Myslíte si, že vlašský salát odjakživa vypadá, jak vypadá? Že co lahůdkářství světem stojí, měl vždy stejnou podobu? A že kromě nehorázné porce majonézy obsahuje a vždycky obsahoval i trochu brambor, salámu a zeleniny? Tak to se hluboce mýlíte.
Vlašský salát se v průběhu let tak změnil, až to dopracoval do stavu, že jen málokdo tuší, jaká byla jeho původní podoba.
Rozpoznávací znamení vlašského salátu jistě znáte. Salám (a někdy i další suroviny) se krájí na nudličky spíš než na kostičky. Jenomže to je jen důsledek a pozůstatek toho, že dříve se ve vlašském salátu nacházely ryby. Dost podstatné množství ryb.
Domácí majonéza krok za krokem
Má domácí majonéza doma své místo, když se dá koupit úplně všude? Má smysl se ji učit? A když ne učit, tak se o ni aspoň jednou v životě pokusit?
Po pravdě řečeno, na obě dvě tyhle otázky si musíte odpovědět sami. Já vám pouze můžu poodhalit, jak to udělat, aby ve vás domácí majonéza nevyvolávala zbytečné otazníky, ale spíš vykřičníky předcházené citoslovci úžasu.
Věděli jste například, že jeden jediný žloutek stačí skoro na 500 ml majonézy? Dovedete si představit, jak velkou pojivou schopnost má a jaká nebezpečná síla se tedy skrývá v jednom platu vajec?
Coleslaw – zelný salát
Za louží velkou tak, že se dá přeplout zaoceánskou lodí, a dost možná ještě dál, je v oblibě zelný salát Coleslaw. Podle seznamu surovin je docela obyčejný, ale sotva ho postavíte na stůl vedle grilovaného nebo pomalu dušeného masa, začnou se dít podivuhodné věci.
Jako každý rok ve stejnou dobu, i tentokrát už začala sezóna čerstvého zelí. A jelikož jedna pořádná hlávka se jen těžko dá sníst na posezení, ledaže by u stolu sedělo čtyřicet loupežníků, každý další recept na zpracování této zeleniny se hodí.
Třeba vám i tenhle zelný Coleslaw přijde vhod. V nejprostší podstatě na něj stačí smíchat nakrájené zelí a majonézu ochucenou octem, cukrem a solí ve vhodném poměru, aby výsledná chuť byla dost výrazná.
U většiny receptů však platí, že dobré jídlo se od vynikajícího obvykle odlišuje množstvím času a práce, které mu člověk poskytne. Ani zde tomu není jinak.
Okurkový salát 6x jinak
Pokud začnu okurkový salát hledat ve svých dávných a ještě dávnějších vzpomínkách, najdu jenom jeden stále se opakující recept. Vypadal takto: okurka nastrouhaná na průsvitně tenké plátky, obdařená velkým množstvím zálivky z vody, octa, moučkového cukru a špetky mletého pepře.
Tenhle folklór závodního stravování vůbec nechutná špatně, nebojte se, že bych ho tu chtěla hanit. Octová zálivka se nedala udělat, než naředěním s vodou, neboť v dřívějších dobách se jiný ocet než kvasný lihový těžko sháněl – a tento je sám o sobě příliš silný a čpavý na to, aby rovnou z lahve přišel do salátu.
Teoreticky by se zálivka dala svařit na třetinu svého objemu, aby nebyla tak vodnatá, ale pokud jste někdy doma svařovali ocet bez výkonné digestoře, tak tušíte, že to je jako vypustit slzný plyn. Nicméně svařená zálivka by salát notně vylepšila a vymanila z retro kuchyně, o tom žádná.
Okurka je pro kuchaře jako čisté plátno. Má tak nevtíravou chuť, že snese všechno výrazné ochucení. Proto jí silná octová zálivka nečiní žádný problém. Ale jelikož píšu tenhle článek, tak určitě dobře tušíte, že to jde i jinak a jinudy. Cestovat do zahranicí se v současné době dá hlavně prstem po mapě, a tak tu máte inspiraci z celého světa, kterou však není obtížné připravit, aniž by člověk opustil hranice svého okresu.
Libozrnný salát
Přítomní pánové snad odpustí, když je tentokrát nepotěším. Vymyslela jsem si recept, který jsem nazvala libozrnný salát a který dnes věnuju všem ženám. Jde totiž o jídlo zdravé skrz naskrz. Za dveřmi je svátek všech žen celého světa a navíc už začal půst, takže spěchám se svým dárkem, který by tuto důležitou polovinu lidstva potěšil.
Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že libozrnný salát je sice z výživového hlediska vyvážený, z genderového však vůbec. Ale jaký by to byl dárek k svátku, kdyby z něj tu největší radost neměl právě obdarovaný?
Myslím, že nemá smysl si před přírodou nalhávat, že ženy jsou stejné jako muži. Prostě nejsou. Ženy jsou slabší, citlivější, křehčí, jejich těla umí vyrobit jiná těla – sice menší, ale neméně opravdová. Tak proč si taky nepřipustit, že ženy mají i jiné chutě?
Doufám tedy, že tento recept přispěje k rovnoprávnosti chutí v rodinách.
Jakkoli přitažený za vlasy se vám tento úvod může zdát, věřte mi, že vím, o čem píšu. Čtu to ve svých emailech dnes a denně a je mi z toho smutno. Píší mi ženy, skutečné, plnohodnotné, svéprávné bytosti, že některé jídlo doma uvařit nemůžou, i když by na něj měly velkou chuť. Buď by jim to doma nikdo nejedl, anebo by se dokonce zbytek rodiny nahlas zlobil. A že pokud si něco takového uvaří, tak až ostatní nebudou doma, aby o tom nikdo nevěděl. Jako kdyby chutě ostatních rodinných příslušníků byly mnohem důležitější a nadřezenější. Nejsou! Všechny jsou přece důležité stejně. A pokud si někdo myslí, že jeho chutě mají mít neustále přednost, klidně ho odkažte na kus chleba v chlebníku, až si jednoho dne uvaříte něco podle sebe a uslyšíte protesty.
Řecký salát a další letní poklady
Ze všech jižních zemí, které jsem kdy viděla, je pro mě řecká přívětivost a pohostinnost na prvním místě. A tak jsem se ani moc nebránila, když mě manžel poslal s dětmi na maličkatý řecký ostrov jíst řecký salát a jiná letní jídla, zatímco on bude zpovzdálí a bezpečí vypůjčeného bytu hlídat a kontrolovat stavbu.
Co se týká surovin; je to tu zajímavé. Místní supermarkety o velikosti menší české večerky nabízejí jen omezený sortiment; žádné extrabuřty, které by sem bylo komplikované dopravit. Čili v nich najdete místní produkci s bohatým podílem bíle zbarvených sýrů a skromným výběrem pečiva, coca colu a nescafé.
Vaříme si každý den večer a nikdy u toho nechybí řecký salát.
Baby špenát – ani syrový, ani vařený
Víte, proč je pro mě baby špenát symbolem jara na talíři? Protože je zelený a protože je mladý, sotva v rozpuku. A nepochybně taky proto, že je hotový za deset vteřin, což mi dává víc času, abych mohla být konečně venku.
Každý milovník špenátu ví, že křehký a mladý jarní baby špenát patří spíš zasyrova do salátu, zatímco tužší dospělá letní verze špenátových listů se hodí hlavně na tepelnou úpravu.
S ohledem na datum v kalendáři vám proto ukážu, jak si užít tu mladší verzi špenátu a jak ji nenechat sedět v koutě (protože bejby, jak známo, nemá v koutě co dělat). Když vám slíbím, že přidám i kousek masa, třeba si tím zajistím audienci taky u vyznavačů jiného než zeleninového směru.
Teplý čočkový salát s pečenou dýní
Čím blíž jsou Vánoce, tím míň je času na večerní vaření, protože přichází období večerního pečení. Nabízí se proto otázka, co vařit, když pečete cukroví.
S plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko. Ale i přesto, že máte pusu slepenou od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácaný skládačkou všeho, co se k večeru objevilo ve vaší kuchyni – včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína – se dá na večerní kuchařskou povinnost vyzrát.
Chce to jen pár věcí:
- Jídla z druhého konce stupnice chutí – kyselejší, ostřejší a lehčí;
- Jídla, která se nebudou muset dělit s cukrovím o prostor v troubě;
- Jídla, u kterých jsou vám kuchařské zákonitosti jednotlivých surovin i použitých technik natolik známé, že nebudete muset stále koukat do receptu.
U mě vyhrávají ryby a drůbež, zvolna dušené na plotýnce; pošírovaná kuřecí prsa nebo teplé zimní saláty. Pomalé vaření či dušení, které nepotřebuje dohled, je značka ideál.
Salát dakos, kterým si přivodíte léto kdykoli
Z prázdninových cest by si měl člověk přivézt aspoň jeden suvenýr na památku, že? Nevím přesně, kdy se mi to stalo, ale od jisté doby si místo levných slunečních brýlí, magnetů na lednici, tetování hennou a šatů z vlající pestrobarevné látky vozím domů recepty.
A tak jsem před třemi lety přivezla domů z Kréty salát jménem dakos. Fascinující na něm je, že dovede geniálně spoijit běžně známé a dostupné suroviny, které by mě dát dohromady nenapadlo, takže může chutnat stejně tak dobře ve sluncem zalitém místě svého původu jako uprostřed Evropy. Od té doby se s ním prsím každé léto.
Špičaté zelí jako salát
Špičaté zelí se od září do prosince dá sem tam potkat u českých farmářů a obchodníků se zeleninou. Tahle hlávka zelí je skvostně tvarovaná do špičky a právem se v kuchyni projevuje špičkově. Hned vám ukážu, jak a proč.
Špičaté zelí je mnohem šťavnatější, sladší a jemnější než klasická hlávka bílého zelí. Dá se bez problému jíst zasyrova v podobě salátu, ale sluší mu i tepelná úprava. Přirovnala bych to k situaci, kdy se žena chystá na ples. Jen místo obvyklé věty plné obdivného úžasu „Jsi to opravdu ty, miláčku?“ si dosaďte: „Chceš říct, že tohle jsi udělala ze zelí?“
Jenomže na rozdíl od chystání na ples je příprava špičatého zelí velmi krátká, hbitá a bezproblémová. Stačí, když listy v teple trochu zavadnou a ztratí část svého objemu; v tu chvíli je hotovo. Malý kulinářský zázrak vzniká přesně na pomezí mezi syrově křupavými a doměkka podušenými listy.
Červená řepa: snadné recepty, které potěší
Když se mi do kuchyně dostane červená řepa, recepty skoro nepotřebuju Je to tak inspirativní surovina, že se s ní vaří skoro samo. Ale to neznamená, že pro vás pár nápadů nemám.
Určitě ji znáte, tuhle znovu uznávanou celebritu. Objevuje se s velkou slávou v televizi, dost se o ní poslední dobou mluví, potkáte ji tam, kde byste ji dřív nečekali – v sendvičích, salátech, hamburgerech, v těstovinách, ba i ve sladkém pečivu. Ano, opravdu jde o červenou řepu.
Kdyby sterilovaná, kyselá červená řepa byla jediná podoba červené řepy, kterou jste kdy ochutnali, o mnoho přijdete. S řepou se dá provádět ledacos, však dnes můžete posoudit sami. I to nakládání do kyselého nálevu lze udělat podstatně lépe, než to umí v konzervárnách.
Co s červenou řepou v kuchyni
Pokud je řepa syrová, je velmi tvrdá. Takže když už ji chcete nutně sníst zasyrova, buď ji musíte nastrouhat velmi najemno, nakrájet velmi natenko anebo odšťavnit.
V ostatních případech chce řepa tepelnou úpravu a žadoní přitom o spoustu času.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
