Nahrávání…
Navigace
Archiv štítků pro

tradiční recepty

vepřové koleno pečené

Bezpracné pečené vepřové koleno

Na pečené vepřové koleno jezdí do Čech turisté z celého světa a v celých smečkách si ho dávají v restauracích a pivnicích. Uvádí se v tradičních českých kuchařkách vydávaných v cizích jazycích jako jedno z našich národních jídel, ale ani to ještě není dostatečný důvod, abyste se do výroby pečeného kolena museli okamžitě pustit taky.

Když však naznačím, jak může být snadné a přitom perfektně vypečené, jak měkké a šťavnaté uvnitř a přitom s křupavě vypečenou kůží na povrchu, jak sofistikované, a přitom za ním nestojí víc než deset minut práce, myslím, že zlákám i vás.

Jakékoli výtvarné výjevy staré dvě stě let a více, znázorňující panskou hostinu, v sobě obsahují i atmosféru okamžiku, kdy do tohoto nádherně upečeného kolene zabodnete svou vidličku.
Pokračovat ve čtení

tradiční hrachová polévka

Tradiční hrachová polévka

Podle mého soukromého odhadu je tradiční hrachová polévka nejčastější volbou štědrovečerního menu všude tam, kde se rybí polévce nehoví. Proto si neumím představit lepší příležitost, kdy o ní napsat, než teď.

Aby nedošlo k mýlce. Hrachová polévka není totéž jako hrášková polévka. Hrachová polévka se vaří ze suchého hrachu, proti tomu hrášková potřebuje zelený, měkký hrášek, ať už čerstvý přímo ze zahrádky, nebo mražený. Nenápadná změna v názvu, ale velký rozdíl na talíři.

Tentokrát tedy píšu o polévce z hrachu suchého.
Pokračovat ve čtení

bramboráky recept

Bramboráky, po kterých se můžu utlouct

Bramborák je od slova brambora, a tak by měl mít co nejbramborovější chuť. Pokud se na tom shodneme hned na začátku, jistě po mně nebudete chtít recept s příměsí cukety, mrkve nebo celeru, ale dáme si vespolek zapravdu, že nám jde o dokonalost zvící křupavý okraj, hebce měkký vnitřek a chuť vystřelenou do výšin česnekem a majoránkou.

OK?

V tom případě na chvíli společně zapomeneme na jakoukoli dietu, protože tajemstvím skvostného bramboráku je…

… docela obyčejné sádlo.

Chcete vědět víc? :-)
Pokračovat ve čtení

houbový kuba

Houbový kuba

Houbový kuba, anebo též černý kuba, je velmi dobré a velmi prosté jídlo, které si klade nemalý cíl: zasytit na Štědrý den, ať už k obědu, anebo ke slavnostní večeři.

Houbový kuba, i přes tajemný název, obnáší jen uvařené kroupy a namočené, uvařené nebo podušené houby. Hodně hub. Bez jediného mrknutí klidně řeknu, že houby v tomhle jídle hrají hlavní roli. Nesnažte se je omezovat nebo je použít jen jako doplňující surovinu. Do vedlejších rolí radši obsaďte česnek, tedy mnoho česneku, a majoránku, opět velmi mnoho majoránky. Kmín a pepř tyhle zážitky ještě umocní. Všechny suroviny pak spolu usmiřte štědrou dávkou sádla a zapečte v troubě do dokonalého celku.

Černou barvu houbový kuba získá použitím podzimní houby zvané stroček trubkovitý, který vypadá skoro jako lišky, jen je tmavý, téměř černý. Pokud ji máte doma v zásobě nasušenou nebo zmraženou, zajásejte, v opačném případě zachovejte klid a použijte jiné sušené houby.
Pokračovat ve čtení

jidáše

Velikonoční jidáše, u kterých je mazání medu kolem pusy povoleno

Velikonoční jidáše s sebou nesou spoustu příběhů. Ten hlavní z nich, totiž že jidáše symbolizují provaz, na kterém se oběsil proradný a zrádný Jidáš, určitě znáte.

Ale protože jsou Velikonoce zároveň svátky jara, symbolizují konec zimy a začátek nového života, prolíná se jimi i pohanská tradice a tak můžou mít taky symboliku ptáčků, raků, šneků, housátek, hadů, ježků a třeba i želviček. Záleží na tom, k jakému zvěřinci inklinujete.

Podle tradice se jidáše potírají medem a jedí se na Zelnený čtvrtek dopoledne, lépe ráno, ještě lépe před východem slunce. Má to zajistit nejen pevné zdraví, ale i ochranu před nebezpečím typu uštknutí hadem a píchnutí vosou. Určitě je vám jasné, že jakmile kouzlo tohoto ranního okamžiku pomine, budete po jidáších přibírat a bude vám stoupat hladina cukru v krvi jako u kteréhokoli jiného sladkého pečiva.
Pokračovat ve čtení

velikonční vajíčka

Velikonoční vajíčka aneb dejte vejce malovaný

Průmyslové barvy na velikonoční vajíčka jsou jedním z vynálezů, bez kterých by se lidstvo bez problémů obešlo. Vajíčka jimi obarvená jsou nesmírně pestrá a barevná, asi tak jako moje vzpomínky na hrátky s nimi v dětství. Máma vzala několik zavařovaček, nalila do nich horkou vodu, přidala ocet a rozpustila pytlíkové barvy. Ve žluté to vajíčkům trvalo vždy dlouho, červená fungovala spolehlivě, brčálově zelenou jsme neměli rádi a modrá byla flekatá.

Zdobení velikonočních vajec jsme pokaždé završili jedněmi a těmi samými vodovými nálepkami, jejichž design se neměnil po celá desetiletí. Vrcholem našich kreací bylo zdobení pomocí gumiček nebo vosku. Jak se uvolňovalo politické povědomí, společenská morálka i mravy výrobců, objevily se postupně také oranžové a fialové prášky, nové samolepky, a nakonec kdosi na trh přispěchal s plastovými rukávy, které se prostě jen navléknou na vajíčko, ponoří do horké vody a nechají smrsknout. Zatímco doba potřebná pro rozveselení vaječné velikonoční skořápky se zkrátila na pár vteřin, doba potřebná pro oloupání takového vajíčka nehorázně roste. Nemluvě o ztracené estetice i úctě k vítání probouzející se přírody.

Před lety jsem se rozhodla, že na rozdíl od učitelek své děti do něčeho podobného zatáhnout nehodlám. Hledala jsem ve starých kuchařkách, ve kterých ale o babičkovském způsobu barvení vajíček nebyla ani zmínka. Byla jsem si ovšem zcela jistá, že v původním starém postupu na barvení nádherných malovaných kraslic průmyslová chemie žádnou roli nehrála, a tak jsem ještě trochu zabrousila i do národopisu. Vždyť naše země je jednou z mála, která se může tradičními kraslicemi pochlubit, navíc v takovém množství druhů – zdobené slámou nebo jezerní sítinou, batikované, leptané, vyškrabované, voskované…
Pokračovat ve čtení


Trocha pravdy
Jana Florentýna Zatloukalová

Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.

Kuchárka pre dcéru


Trocha inspirace

Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru obálka 5. vydání
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.

Snídaně u Florentýny

Snídaně u Florentýny obálka
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.

Večeře u Florentýny

Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.

Hovory s řezníkem

Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.

Zpět na horu