Nahrávání…
Navigace
Archiv štítků pro

tradiční recepty

jidáše

Velikonoční jidáše, u kterých je mazání medu kolem pusy povoleno

Velikonoční jidáše s sebou nesou spoustu příběhů. Ten hlavní z nich, totiž že jidáše symbolizují provaz, na kterém se oběsil proradný a zrádný Jidáš, určitě znáte.

Ale protože jsou Velikonoce zároveň svátky jara, symbolizují konec zimy a začátek nového života, prolíná se jimi i pohanská tradice a tak můžou mít taky symboliku ptáčků, raků, šneků, housátek, hadů, ježků a třeba i želviček. Záleží na tom, k jakému zvěřinci inklinujete.

Podle tradice se jidáše potírají medem a jedí se na Zelnený čtvrtek dopoledne, lépe ráno, ještě lépe před východem slunce. Má to zajistit nejen pevné zdraví, ale i ochranu před nebezpečím typu uštknutí hadem a píchnutí vosou. Určitě je vám jasné, že jakmile kouzlo tohoto ranního okamžiku pomine, budete po jidáších přibírat a bude vám stoupat hladina cukru v krvi jako u kteréhokoli jiného sladkého pečiva.
Pokračovat ve čtení

velikonční vajíčka

Velikonoční vajíčka aneb dejte vejce malovaný

Průmyslové barvy na velikonoční vajíčka jsou jedním z vynálezů, bez kterých by se lidstvo bez problémů obešlo. Vajíčka jimi obarvená jsou nesmírně pestrá a barevná, asi tak jako moje vzpomínky na hrátky s nimi v dětství. Máma vzala několik zavařovaček, nalila do nich horkou vodu, přidala ocet a rozpustila pytlíkové barvy. Ve žluté to vajíčkům trvalo vždy dlouho, červená fungovala spolehlivě, brčálově zelenou jsme neměli rádi a modrá byla flekatá.

Zdobení velikonočních vajec jsme pokaždé završili jedněmi a těmi samými vodovými nálepkami, jejichž design se neměnil po celá desetiletí. Vrcholem našich kreací bylo zdobení pomocí gumiček nebo vosku. Jak se uvolňovalo politické povědomí, společenská morálka i mravy výrobců, objevily se postupně také oranžové a fialové prášky, nové samolepky, a nakonec kdosi na trh přispěchal s plastovými rukávy, které se prostě jen navléknou na vajíčko, ponoří do horké vody a nechají smrsknout. Zatímco doba potřebná pro rozveselení vaječné velikonoční skořápky se zkrátila na pár vteřin, doba potřebná pro oloupání takového vajíčka nehorázně roste. Nemluvě o ztracené estetice i úctě k vítání probouzející se přírody.

Před lety jsem se rozhodla, že na rozdíl od učitelek své děti do něčeho podobného zatáhnout nehodlám. Hledala jsem ve starých kuchařkách, ve kterých ale o babičkovském způsobu barvení vajíček nebyla ani zmínka. Byla jsem si ovšem zcela jistá, že v původním starém postupu na barvení nádherných malovaných kraslic průmyslová chemie žádnou roli nehrála, a tak jsem ještě trochu zabrousila i do národopisu. Vždyť naše země je jednou z mála, která se může tradičními kraslicemi pochlubit, navíc v takovém množství druhů – zdobené slámou nebo jezerní sítinou, batikované, leptané, vyškrabované, voskované…
Pokračovat ve čtení

omáčka ze sušeného ovoce

Černá omáčka ze sušeného ovoce

Omáčka ze sušeného ovoce rozhodně patří k tradičním štědrovečerním nebo aspoň vánočním jídlům. Stačí na ni málo: jen hrst sušených švestek a jablek, hrst vlašských ořechů a kousek perníku. Přes její jednochost, nenáročnost a nepopíratelné kouzlo je v některých rodinách neznámá, takže se vše pokusím napravit. Beru si k tomu na pomoc památeční recept po babičce, tak jak se připravoval u ní v kuchyni ve starém domě s pavlačí v třebíčské židovské čtvrti.

Asi si dovedete představit, jak to v babiččině kuchyni těsně před Vánocemi vonělo. Tahle omáčka ze sušeného ovoce byl očekávaný hřeb kuchařských příprav; přikusovala se ještě teplá k vánočce, vařila se na litry a putovala po celém příbuzenstvu. Někde se této omáčce říká muzika, jinde vánoční odvárka, u nás to vždycky byla černá omáčka.

Černá proto, že jí barvu dávají sušené švestky, perník a čokoláda. Ano. Jakmile čokoládu vmícháte do hotové omáčky, bez protestů s ní splyne, pronese ještě narychlo něco jako čárymáryfuk a zařídí, že se stane jeden z mnoha vánočních zázraků. Omáčka dosáhne naprosté dokonalosti a váženosti.
Pokračovat ve čtení

kokosky recept

Kokosky pro radost

Kokosky patří k těm druhům cukroví, na kterých se vytváří celoživotní závislost už od útlého dětsví. Za moji závislost na kokoskách jednoznačně může babička. Její kokosky byly šťavnaté, měkké, rozčepýřené, prostě dokonalé. Zajímal by vás její recept a jeho tajemství?

Recepty na kokosky si obvykle vystačí s pouhými třemi surovinami: s bílky, cukrem a kokosem. Takže je víc než jasné, že hlavní roli bude hrát způsob, jak se to všechno smíchá a zpracuje dohromady.

Spousta návodů tvrdí, že stačí vyšlehat bílky na sníh, zašlehat cukr a nakonec vmíchat kokos. Z této hmoty se pak lžičkou odkrajují kousky a kladou se na plech.

Můžete si být jisti, že tahle cesta mojí babičce nestačila. Takto připravené kokosky mají tendenci špatně držet tvar, roztékat se, mokvat. Jsou dobré, ale ne dokonalé. Vlastně jsou to takové rychlé sněhové pusinky s velkorysou dávkou kokosu.

Babička si postup komplikovala a sníh s cukrem pečlivě šlehala v páře. Nutno dodat, že jedinou dostupnou mechanizací v babiččině kuchyni byl děda, jehož silné ruce ušlehaly, utřely, uhnětly nebo oškrábaly vše, co bylo potřeba. Vždycky jel na maximální výkon a nikdy se nemusel opravovat, složitě po použití umývat nebo odkládat pod postel.

I přes skromný kuchyňský inventář se kokosky začínaly připravovat tím, že se dala vařit voda, aby byla nachystaná vodní lázeň. A pak už se jen poctivě ručně šlehalo a šlehalo.
Pokračovat ve čtení

linecké cukroví

Linecké cukroví – pět rad k pečení a jeden návrat k tradici

Linecké cukroví je krásné a dobré, takže patří do každé slušné vánoční sbírky. Tento článek je věnován všem, kdo si na fotogenické cukroví potrpí. Především pak Niki, která fotí krásné fotky do mých kuchařek a která žije v daleké, studené severské cizině, kde je slovo cukroví docela neznámé, takže na jejích bedrech leží břímě povinnosti šířit věhlas českého vánočního pečiva vlastnoručně.

Milá Niki a vy ostatní, ať vám tohle cukroví rozzáří den, i když zrovna venku slunce nesvítí. Aby bylo jasno, ve Finsku už v tuto roční dobu v podstatě nesvítí, i kdyby bylo jasno.

Linecké těsto

Možná se vám vybaví základní poučka pro linecké cukroví, která říká, že mouka, máslo a cukr mají jednoduchý a zapamatovatelný poměr, totiž 3-2-1. Tedy 300 g hladké mouky, 200 g másla, 100 g cukru moučka a navrch jeden žloutek na zvláčnění těsta. Držte se jí, protože je skvělá. Líp to nejde.

K tomu všemu můžete přidat trochu čerstvě nastrouhané citronové kůry a vanilku na ovonění, rozhodně vám to nažene plusové body v rámci pochvaly a zlepší to předvánoční kuchyňskou atmosféru.
Pokračovat ve čtení

pohanka recepty

Pohanka: recepty pro začátek a k nim cenná rada, jak jí přijít na chuť

Zajímá vás pohanka jakožto novodobá zdravá surovina? Chtěli byste nějaké recepty? Pak dobře poslouchejte, pár jich tu mám.

Ale pojďme si to říct pěkně od začátku. Zatímco v minulosti patřila pohanka za plodinu chudých lidí, za rostlinu odolávající drsnějšímu klimatu hornatého Valašska, dnes patří k moderní součásti zdravého talíře a její výživné přednosti vyzdvihuje kdejaká učebnice zdravého stravování.

Pohanka je přirozeně bezlepková plodina a tak ji uvítají především celiaci. Zároveň obsahuje rutin, látku, která má mimořádné účinky pro pružnost cév, proto se pravidelná konzumace pohanky doporučuje především starším lidem, při potížích s hemeroidy nebo při praskání očních cévek.

Zbývá vyřešit jediné: Jak to udělat, aby to, co je zdravé, bylo zároveň chutné?
Pokračovat ve čtení

začátečnický kurz vaření
Trocha lásky

E-mailový kuchařský kurz pro začátečníky

Máte pocit, že jste v kuchyni ztraceni? Nastartujte své vaření pomocí mého pětitýdenního e-mailového kurzu určeného pro kuchařsky nesmělé jedince. Kurz obsahuje pět lekcí, které jsou zdarma a které ode mě dostanete každou neděli v 10 hodin dopoledne.

Přihlásit se můžete zde:

Přihlášky se uzavírají vždy v neděli zhruba v 8:00 ráno.

PS. Jako BONUS ke kurzu získáte i členství v E-mailovém klubu (víc informací)


Trocha pravdy
Jana Florentýna Zatloukalová

Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.


Trocha inspirace

Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru obálka 5. vydání
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.

Snídaně u Florentýny

Snídaně u Florentýny obálka
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.

Večeře u Florentýny

Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.

Hovory s řezníkem

Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.

Zpět na horu