Guacamole aneb etuda s avokádem
Když se řekne guacamole, tak se musí zároveň vyslovit taky slovo avokádo. Guacamole je totiž studená mexická omáčka z avokáda, kterou si lze velmi snadno zamilovat i v našich zeměpisných končinách – především v době, kdy jsou teploty tam i tady zhruba srovnatelné.
[Na okraj: V mexicko-španělské výslovnosti zní guacamole jako waka-mole, v americké angličtině zhruba jako guake-mouli.]
To vše vychází z předpokladu, že vezmete na milost avokádo. Jeho chuť je přinejmenším zvláštní; jako ovoce je měkké a málo šťavnaté asi tak jako banán, ale vypadá zeleně a nechutná vůbec sladce. Tahle jeho krémová konzistence a nevýrazná chuť ho předurčuje k tomu, aby posloužilo jako čisté kuchařské malířské plátno. Jíst ho jen tak samotné moc nejde; to si raději zakousněte zmíněný banán.
Špagetová dýně
Myslím, že v dnešní době by se skvěle uplatnil slogan: Špagetová dýně – hit moderní kuchyně. Ona vám totiž přinese do kuchyně spoustu legrace.
Špagetová dýně vypadá docela nenápadně oproti svým oranžovým kolegyním. Je žlutá, oválná, protáhlá, dužinu má též světle žlutou. Ze všech dýní, které znám, má tahle kráska nejjemnější a nejméně vtíravou dýňovou chuť i vůni, takže se snadno do jídla maskuje, pokud něco takového máte vůči dalším členům rodiny zapotřebí.
Nejlepší na ní však je skutečnost, že když ji rozkrojíte, odstraníte semínka a dáte tyhle vydlabané poloviny upéct do trouby, za 30 minut při 200 stupních dostanete pečenou dýni, jejíž dužina se při načechrání vidličkou doslova rozpadá na vlákna, skoro k nerozeznání podobná špagetám. Čímž je konečně jasné, odkud dostala špagetová dýně svůj název.
Jelikož má špagetová dýně nejen nevýraznou barvu, ale i vůni a chuť, klidně se můžete tvářit, že vnitřek jsou opravdové špagety a přesně tak se k nim na talíři chovat.
Můžete je přelévat rajčatovou omáčkou a sypat parmazánem, ušetříte tak odhadem 80 procent kalorií oproti běžným těstovinám a vyhnete se i lepku. Jeden podobný recept na dýni á la špagety dokonce naleznete níže.
V ostatních případech se nechte zlákat k zajímavému upotřebení upečené a vychladlé dužiny. Řeknu vám, je to opravdu zážitek, protože dužina rozpadající se na jednotlivá vlákna se velmi snadno a ráda stane součástí těsta na pečivo nebo na rychlé placičky z pánve.
Noky s pečenými rajčaty
Teď uprostřed léta, když je chuť rajčat nejrajčatovější a chuť bazalky nejbazalkovatější, se nemůžu nabažit chuti salátu caprese, čili rajčat s mozzarellou a bazalkou. Tohle jídlo nejen že hraje italskými národními barvami, taky hraje na city. Prožívám s ním letní romanci se vším všudy, včetně následných bolavých vzpomínek, až nastane ochlazení a zima.
Proto se mi prosím nedivte, že trojboj rajčata+mozarella+bazalka vidím a cpu, kam se dá. Zamilovaný člověk je svým způsobem částečně nesvéprávný a uvažuje přinejmenším zkratkovitě. Když může být salát caprese podávaný s bílým pečivem, proč by nemohl být servírován s těstovinami? A když s těstovinami, tak zatepla, nebo jako chlazený salát? A když jedno nebo druhé, nešlo by těstoviny vyměnit za celozrnné? Nebo za kuskus? Případně za bramborové noky?
U noků se obvykle ve svých úvahách zaseknu, neboť se zde dostávám do citového konfliktu se svou první láskou na talíři, totiž s bramborami. Postavte přede mne pekáč brambor a vrátím vám ho prázdný; když vidím v restauračním menu francouzské brambory, jiná volba už pro mne neexistuje, zmiňte se přede mnou, že večer smažíte bramboráky, a v tu ránu jsem nastěhovaná u vás doma.
Je-li tedy něco ještě lepšího než rajčata s bazalkou a mozzarellou, tak rajčata s bazalkou, mozzarellou a bramborovými noky. A když dovolíte, i to se dá ještě vylepšit.
Polský chlodnik (chłodnik) čili studená polévka z červené řepy
Kdykoli se kolem mě v minulosti protřela studená polévka nebo jen pouhá zmínka o ní, spolehlivě jsem nakrčila nos. Tohle přece není pořádné jídlo a ani to nemůže chutnat dobře. Vydrželo mi to přesně do té doby, než jsem poprvé zkusila gazpacho, studenou rajčatovou polévku španělského původu.
Na druhý pokus mě dostaly studené polské polévky, kterým se říká chlodnik (chłodnik) a kterých existuje mnoho zajímavých druhů. Dokonce jsem si kvůli nim loni ve Varšavě koupila polskou národní kuchařku.
Jednoho horkého skoro letního dne v jakémsi parku na kraji města mi to totiž do sebe zapadlo a začalo to dávat smysl. Studené zeleninové polévky fungují stejně jako salát! Jsou lehké, osvěžující, plné zeleniny a přitom na chvíli zasytí. Bodejť by ne, když je tvoří hlavně zelenina, bylinky a mléčné produkty v čele s kyselým mlékem a zakysanou smetanou. Vzdor mým předpokladům chutnají naprosto skvěle. Vždyť i řecké tzatziki by se v podstatě dalo považovat za studenou okurkovou polévku.
Jak ochutit polévku bez masoxu, jak jí dát dostatek chuti při vaření a květákový krém jako bonus
Bylo nebylo, v jedné jmenované facebookové skupině (pochopitelně to byla Kuchařka pro dceru) se jedna z členek zeptala, jak ochutit polévku, aby měla výraznou chuť a nebylo k tomu potřeba stavět chuťové základy z kostek masoxu, potažmo nelít do hotové polívky litry maggického polévkového koření. Čili jaké použít koření a bylinky, aby vzniklo něco výborného.
Tohle je parádní otázka a myslím, že si zaslouží pozornost i zde na blogu.
Polévkovou teorii vám postavím na několika kuchařských pravidlech a základech, takže se tentokrát budu častěji odkazovat na starší články, ve kterých jsem jednotlivé zákonitosti a rady popsala a vysvětlila podrobněji.
Co je mi známo, chuť se dá do polévky dostat jedině z použitých surovin a taky ze způsobu, jak na ně člověk nechá působit teplo. Jinak chutná mrkev vařená, jinak mrkev dušená a jinak mrkev pečená, proto lze výsledek ovlivnit i tím, co se se surovinami během přípravy stane. Ze všech výše jmenovaných mrkví se totiž dá polívka připravit. Nejslabší chuť bude mít ta z vařené mrkve a nejsilnější ta z mrkve pečené.
Řecký salát a další letní poklady
Ze všech jižních zemí, které jsem kdy viděla, je pro mě řecká přívětivost a pohostinnost na prvním místě. A tak jsem se ani moc nebránila, když mě manžel poslal s dětmi na maličkatý řecký ostrov jíst řecký salát a jiná letní jídla, zatímco on bude zpovzdálí a bezpečí vypůjčeného bytu hlídat a kontrolovat stavbu.
Co se týká surovin; je to tu zajímavé. Místní supermarkety o velikosti menší české večerky nabízejí jen omezený sortiment; žádné extrabuřty, které by sem bylo komplikované dopravit. Čili v nich najdete místní produkci s bohatým podílem bíle zbarvených sýrů a skromným výběrem pečiva, coca colu a nescafé.
Vaříme si každý den večer a nikdy u toho nechybí řecký salát.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
