Vločková polévka
Než se začnete škaredit, že vločková polévka je ta škaredá věc, která nemá pořádnou chuť ani barvu, zadržte. Vločkovou polévku si můžete oblíbit, ba dokonce zamilovat.
Stačí, když si představíte výbornou podzimní polévku se slaninou, bramborami, mrkví, cibulí a fazolemi. Vločky jakožto malá, drobná, běžná a nenápadná surovina pouze lehce změní vyznění a zahuštění téhle polévky.
Vnesou do ní spojující chuťový článek, a to doslova. Pokud použijete velké a silné ovesné vločky, užijete si je v polévce podobně jako kroupy. Jestliže se rozhodnete o vločky drobné a drcené, získáte naopak hustou polévku bez známek jakéhokoli ovsa. Drcené vločky se totiž snadno rozvaří a rozplynou, takže je v polévce nikdo identifikovat nebude.
Lokše čili bramborové placky
Pod označením lokše může v kuchyni vystupovat věcí víc, já mám tentokrát na mysli nasucho pečené placky z vařených brambor. Označení lokše se vyskytuje především na Slovensku, odkud proniklo v nestřežených místech přes hranice až do moravské kuchyně.
Placka je to nejobyčejnější a nejstarší pečivo, které si vůbec lze v kuchyni představit. Nechte svou mysl doputovat k prvnímu nekynutému chlebu, pečeném v popelu. Možná jste už někde zaslechli slova podpopelník nebo rozpek – tak teď už si je máte s čím spojit. Když se o několik set let později jednou za týden pekl v chalupách chleba, na kraji pece se s ním pekly i placky podplamenice, sypané mákem nebo kmínem.
A kolik druhů placek se dříve jedlo! Samožitné, otrubové, medové (tedy perníky), kukuřičné, ječné, v lepším případě pšeničné. Placky prostě dost často patřily společně s polévkami k několika málo jídlům, které si vařili lidé v chudších podhorských krajích. V dobách opravdové nouze se do nich přidávala i rozemletá kůra stromů nebo listy kopřiv.
Do dnešní doby nám zůstaly hlavně placky bramborové, asi proto, že jsou na rozdíl od mnoha ostatních velmi chutné, měkké a poddajné a stále mají své starobylé kouzlo, když se doma při pečení na suchých tálech kamen rozvoní.
Hraběnčiny řezy, tradičnější než tradiční
Hraběnčiny řezy se považují za tradiční český moučník. Tak tradiční, že všechny recepty, které najdete, jsou v podstatě na gram totožné.
Moučník, který dostal tohle zámecké pojmenování, se skládá ze čtyř vrstev – a dovedla bych si představit ještě pátou, prostřední. Vespod leží vrstva křehkého, pevného těsta, která nese jablečnou náplň s ořechy. To je završeno čepicí z bílkového sněhu a tenoučkou vrstvou těsta, která se na sníh strouhá.
Už jen tento popis mě naplňuje chvěním a očekáváním a chce se mi nahlas zavolat: Dejte mi kousek, hned, netrapte mě! Ovšem mé nadšení vždycky trochu zchladne, když se podívám na recept.
Kde se v tak tradičním dezertu například vzal kypřicí prášek? Vždyť to, co se vaří a peče věky věků, nikdy nepotřebovalo moderní chemická kypřidla. Vzduch se do těsta dostával jinak, obvykle intenzivní prací vařečkou nebo metličkou.
A pak je tu ta část s těstem odloženým do mrazáku, aby ztuhlo a dalo se strouhat. Která prababička měla doma mrazák? Nebo mikrotenový sáček či folii, aby do nich zabalila těsto?
Jak asi chápete, musela jsem si tu tradičnost v tradici trochu proklepnout.
Jak na kynutý houskový knedlík, abyste ho zvládli napoprvé a na jedničku
Pokud to s českou kuchyní a se svým kuchařským vlastenectvím myslíte vážně, jednou musí zákonitě přijít den, kdy se rozhodnete pokořit kynutý houskový knedlík.
Je zvláštní, že něco s tak prostým složením dovede vyvolat tak bouřlivé emoce – a to všemi směry. Kynutý houskový knedlík láme srdce silných mužů, z křehkých bezbranných žen dělá neporazitelné superhrdinky, ze zlotřilých dětí vyrobí u stolu andílkovsky roztomilé beránky. Rozhádané příbuzenstvo na chvíli zapomene na předmět sporu a mezigenerační neshody se zmenší nejmíň o padesát let.
Jediná možná reakce, přicházející v úvahu, je maminko, tatínku, lásko, babičko, dědečku, drahá vnučko, drahý vnuku, tetičko, sestřičko, bratře, to se ti povedlo.
Vepřová žebra pečená podle metody 3-2-1
Jsem skálopevně přesvědčená, že tato vepřová žebra vás naučí pár novým chmatům v kuchyni, takže z nich budete mít upřímnou radost objevitele. Vydáte se s nimi na novou cestu a poznáte další možnosti svého vaření.
Ale tím vaše radost končit zdaleka nebude. V roztodivné říši receptů a jídel se občas pohybují i takové, které vás usadí na zadek a přinutí ani nedutat. Ale jen chvíli, pak se vše zvrhne v bouřlivá vyjádření obdivu a chvály. Tato vepřová žebra jsou přesně takový případ.
Vídeňský bramborový salát
Jako vídeňský bramborový salát se označují bramborové saláty, které nepotřebují majonézu, ale přesto jsou krémové. Do zálivky se používá pouze vývar, ocet a olej, tedy veskrze tekuté přísady. I tak se dá docílit krémové, husté zálivky.
Horké brambory totiž dokážou dvě zajímavé věci:
pohltit spoustu tekutiny a uvolnit spoustu škrobu.
V tom je tajemství, které skrývá vídeňský bramborový salát. Zalijete ho tak nehorázně velkým množstvím zálivky, aby se vsákla jen část a zbytek se díky škrobu proměnil v hebký zálivkový krém.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
