Moji milí!

Už jsou tu zase přelomové dny starého a nového roku. Čas ohlížení se zpět a vyhlížení vpřed.

Rok 2018 mi hlavně přinesl celkovou obnovu domácnosti. Ani nevíte, kolikrát jsem si v předchozích letech řekla: „Čert aby tu naši kuchyň vzal.” Nízká výška pracovní plochy, digestoř, o kterou jsem se pokaždé praštila do čela a přes kterou jsem neviděla do hrnců na zadních plotýnkách, zatékající dřez, rozklížené skříňky, tmavá barva v tmavé místnosti, bylo toho hodně. Nakonec jsem se dočkala, jen ji nakonec neodnesl pekelník, ale rok 2018.

Je milé, že jste se mnou vydrželi, i když už víc než půl roku vařím v polních podmínkách a fotím jídlo na blog mobilem, takže se na fotky moc koukat nedá. Nová kuchyň je na cestě a foťák už mám taky zpátky v ruce, takže to výhledově bude opět o něco lepší, slibuju.

Jako tradičně, i začátkem tohoto roku přináším přehled deseti nejčtenějších článků za rok 2018. Berte to třeba jako novoroční dárek pro případ, že jste si dali závazné kuchařské předsevzetí, že se s vařením a jídlem zase posunute o kousek dál.

A pokud byste v přehledu nenašli, na co zrovna máte chuť, klidně mi napište do komentářů, co vám tu na blogu v receptech zatím chybí. Konec prosince a začátek ledna je pro mě tradiční čas celoročního plánování, takže to je zároveň nejvhodnější doba, jak vaše náměty můžu snadno vyslyšet a pamatovat na ně.

Kdybyste měli chuť se probírat v hitech let minulých, žebříčky za roky 2015-2017 si můžete prohlédnout zde:

• Best of 2015
• Best of 2016
• Best of 2017

Tak ať vám to v kuchyni skvěle vaří. Na vlastní svědomí můžu odpřísáhnout, že to vůbec není o tom, jak vaše kuchyně vypadá a jak dobře je vybavená, ale o tom, jak si rozumíte se základními postupy a jakou úctu projevujete surovinám.
Pokračovat ve čtení

Horká čokoláda, která nevypadá jako řídké kakao se šlehačkovou závějí, je pro mě vzácný kavárenský úkaz. Tak vzácný, že potichu výskám radostí, když ho potkám a povede se. Horkou čokoládu si přeju mít hustou a černou jako noc a hebkou jako samet. Klidně i bez té šlehačky.

A klidně si ji uvařím i doma.
Pokračovat ve čtení

Člověk se nemusí jmenovat Einstein, aby rychle přišel na to, že jediná rozumná doba, kdy zaměstnaná žena dokáže ve všední den napéct trochu vánočního cukroví do zásoby a pro okamžitou atmosféru, je v době večeře. Tedy pokud si neplánuje vzít den dovolené.

Jenomže s plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko.

A to ještě nemluvím o tom, že při pečení cukroví se pusa sama slepí od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácá skládačkou všeho, čím se příval sladkého dá vyvážit. Včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína.

Přesto se dá na večerní kuchařskou povinnost vyzrát.
Pokračovat ve čtení