Trhané hovězí maso na grilu – recept i pro méně pohodlné podmínky
Trhané hovězí maso na grilu může klidně vypadat jako vyšší dívčí či chlapecká, ale ve skutečnosti jde o naprosto jednoduché jídlo, u kterého se větší část přípravy odehraje potichu v kuchyni. Teprve ta efektní část nastane venku před grilovacím publikem, které následně nemá daleko k potlesku, k přípitkům na adresu grilmajstra a všemožným dalším projevům pochval.
Aby se maso dalo roztrhat po vláknech a udělalo příslušný vizuální efekt, je k tomu potřeba zakoupit lehce prorostlý kus hovězího. Jenomže prorostlé maso se griluje podstatně hůř než maso libové. Hodně dlouho mu trvá, než dostatečně změkne, nejde o minuty, nýbrž o hodiny.
Pečený bůček, na který lze pět ódy
Tenhle pečený bůček je čistý minimalismus. Vždycky mě znovu a znovu přivede k údivu, jaké skvělé věci se můžou v kuchyni zrodit z pouhých dvou surovin – kousku masa a trošky soli.
Jak už to tak bývá, jediné tajemství křupavé kůže, měkkého masa a sytě zlaté barvy se skrývá ve způsobu, jak se maso peče. Peču ho položené na jeho vlastních kostech, které jsem mu předtím uzmula pár tahy ostrým nožem, a peču ho nezakryté.
Vyladěné chřestové rizoto krok za krokem
Chřestové rizoto si podle mě zaslouží poklonu každému kuchaři, který ho přivede na svět, protože v sobě snoubí dvě dovednosti najednou: připravení krémového rizota a správné zacházení se zeleným chřestem.
Pokud se pokusíte touhle lahůdkou ohromit rodinu, drahou polovičku nebo jen sami sebe, budu vám držet palce – a aby mě v chřestové sezóně moc nebolely a trochu jsem si usnadnila práci, zde máte k dobrému úmyslu i podrobný návod krok za krokem.
Cizrnový salát pro spoustu hladových situací
Cizrnový salát oceníte hlavně jako záložní vyprošťovák. Což znamená, že na vás ochotně počká třeba i několik dní v lednici, abyste do něj mohli zabořit vidličku, kdykoli vás přepadne hlad, aniž by se zároveň dostavila chuť vařit. A je dokonce připraven posloužit i v časovém presu, stresu a nepohodě.
Teplé salátové zálivky mají podle mne své důležité místo v kuchyni a zároveň i jisté kouzlo. Na křehké salátové listy, které by neměly zavadnout, se samozřejmě nehodí, ale na baby špenát, který trochu tepla nejen snese, ale dokonce uvítá, se přilnou náramně. Druhý takový skvělý případ jsou vařené luštěniny, i když jsou už dávno vychladlé.
Kedlubna na chlebu, kedlubnové zelí a podobné jarní zázraky
Čerstvá kedlubna je plná kontrastů. Na svou zelenou barvu je sladká až příliš, v jednom exempláři se často najde cosi heboučce křehkého i suše dřevnatého, a kromě máslové konejšivosti z ní čiší i špetka překvapivé pikantnosti. A pak je taky nenáviděnou i zbožňovanou zeleninou mého dětství (čímž se jen potvrzuje, jak blízko má láska k opačnému citu).
Milovala jsem čerstvý chléb s máslem a kedlubnou, ideálně konzumovaný při dětské honičce nebo při vášnivé diskusi o včerejším večerníčku. Nenáviděla jsem kedlubnové polévky a kedlubnové zelí a zvláštní strach jsem měla z podzimních gigantů, obřích verzí kedluben, které dokázaly na záhoně přečkat i první mráz a pak se záhadně dostat až na můj talíř s večeří.
Zatímco chutí se kedlubna blíží spíš k zelí nebo košťálu květáku, vzezřením připomíná řepu. Za peprností až kořenitostí prý stojí síra a dusík a do salátu se kvůli obsahu vápníku a vitamínu C hodí více mladé listy kedlubny než bulva samotná. Pomáhá při neprůchodnosti střev a neudělá dobře při podrážděném žaludku a dvanáctníku. Zlepšuje kvalitu pokožky a vlasů, podpoří imunitní systém a dokonce obsahuje protisklerotický inositol.