Pohanka: recepty pro začátek a k nim cenná rada, jak jí přijít na chuť
Zajímá vás pohanka jakožto novodobá zdravá surovina? Chtěli byste nějaké recepty? Pak dobře poslouchejte, pár jich tu mám.
Ale pojďme si to říct pěkně od začátku. Zatímco v minulosti patřila pohanka za plodinu chudých lidí, za rostlinu odolávající drsnějšímu klimatu hornatého Valašska, dnes patří k moderní součásti zdravého talíře a její výživné přednosti vyzdvihuje kdejaká učebnice zdravého stravování.
Pohanka je přirozeně bezlepková plodina a tak ji uvítají především celiaci. Zároveň obsahuje rutin, látku, která má mimořádné účinky pro pružnost cév, proto se pravidelná konzumace pohanky doporučuje především starším lidem, při potížích s hemeroidy nebo při praskání očních cévek.
Zbývá vyřešit jediné: Jak to udělat, aby to, co je zdravé, bylo zároveň chutné?
Rychlé omáčky k minutkovému masu: jak na ně vyzrát během pár okamžiků
Připravili jste si v pánvi skvělé maso, ale chybí vám k němu omáčka? Pokud možno rychlá, aby maso nemuselo dlouho čekat, než ji vyrobíte? Žádný problém. Dnes vám ukážu, jak na rychlé omáčky jednou a provždy vyzrát.
Určitě znáte ty situace, kdy jen tak rychle opečete kus kuřecího plátku, uvaříte brambory a chcete podávat, načež zjisíte, že to sice vypadá krásně, ale přesto je to nějaké neúplné. Tak neúplné, že to ani okurkový salát nezachrání.
Chce se vám nad omáčkou mávnout rukou a obejít se bez ní? Nedělejte to. Bez omáčky není jídlo nikdy kompletní. Stejně jako salát potřebuje zálivku, stejně jako smažený sýr potřebuje tatarku, tak i maso na talíři přímo žadoní o omáčku, se kterou mu to líp klouže do krku.
Abychom si ujasnili startovní pozici: rychlé omáčky se týkají všech případů, kdy jste sice rychle přivedli na svět maso opečené v pánvi, ale nějak mu chybí šťáva. Ano, bavíme se tu o minutkách. O všech těch biftecích, steacích, nudličkách, medailoncích a plátcích, které jdou do pánve nebo na gril nasucho a odcházejí z ní stále nasucho. Zní to podobně jako řeči o tom, že se člověk rodí nahý, ale nenechte se tím příliš unést. Některé odvážné asociace by mohly vést až ke rčení prach jsi a v prach se obrátíš, což u nedělního obědového masa není úplně vhodný výběr a příměr.
Beleše čili béleše alias báleše
Béleše či báleše jsou vlastně takové rohlíky slovácké kuchyně. Omlouvám se za to přirovnání, samozřejmě to vůbec nemyslím zle. Jako pečivo z jednoduchého kynutého těsta, pečené nasucho na plotně, se daly použít skoro ke všemu, prostě jako rohlík. Se zavařenonou, s tvarohem, ale taky k masu, k zelí nebo k polévce.
Beleše se nachází, obrazně i zeměpisně, někde mezi maďarským langošem a bavorským vdolečkem. Jsou to placky, které potřebují vlastně jen trochu mouky a droždí, času, tepla a práce. Dají se opékat na sucho na kamnech nebo na pánvi, ale stejně tak by se daly usmažit.
Podobně jako zmiňované langoše a vdolečky jsou placaté, mají důlek uprostřed a ochotně tedy pojmou tekutou zavařeninu, měkký tvroh, kyselou smetanu i dušené zelí, jak je vám libo a na co zrovna máte chuť.
Sražené těsto a další pekařské katastrofy
Sražené těsto. Propadlý dort. Popraskané řezy. Vyboulený koláč. Zborcená vánočka. Korpus á la beton. Muffiny zvenku spálené a zevnitř syrové. Je toho hodně, co se může přihodit při pečení. Tento článek je o tom, jak se takovým katastrofám vyhnout a jak pochopit, proč se vlastně staly.
Recepty na sladké pečení jsou obvykle pro začínající kuchařku jednodušší, než následovat recepty k vaření běžného všednodenního jídla. Proč? Protože mívají mnohem jasnější instrukce a přesné dávkování surovin. Tedy jsou rovnou předurčeny k mnohem vyšší úspěšnosti.
A znáte to: když se něco v kuchyni povede, udělá vám to radost a příště se do nových věcí budete pouštět s o to větším zápalem. Naopak neúspěch demotivuje a první myšlenka, která člověka napadne, obvykle zní: jsem k ničemu. Tohle nikdy nezvládnu. Tohle se nenaučím.
V kuchyni platí, že je snazší hledat chyby v sobě než v receptu. Přitom opak je z 99 procent pravdou a to zbývající jedno procento jsou obvykle nešťastné náhody, nevhodné suroviny a neblahá opomenutí, než jakákoli neschopnost nebo nedostatek kuchařských genetických dispozic.
Proto bych si přála, abyste vaření a pečení nikdy nevzdávali a nelámali nad sebou hůl. Nikdy. Nanejvýš tak třískněte vařečkou, ale nikoli o sebe, nýbrž o zdroj receptu, který vám neřekl vše potřebné a svedl vás na scestí.
Každá kuchařská chyba vás může naučit něčemu novému, když budete chtít. Nejen povedené recepty, ale i ty pokažené v sobě skrývají velký kus pokroku. Stačí se ptát: proč se tahle katastrofa stala? Co mi uniklo? Co se musím dozvědět, aby to příště klaplo?
Zrovna se slaví dušičky, proto je tento článek je věnován všem kuchařským duším, které se cítí ve světě sladkého pečení ztracené a zatracené. Které mají pocit, že jejich život dobrého domácího pekaře nadobro a navždy skončil. Neskončil. Zapalte pietní svíčku, zapněte troubu a vzpomínejte na své bývalé já v dobrém.