Dušená mrkev v poctivé máslové podobě
Jak je možné, že dušená mrkev dovede vyvolat tak vřelé pocity? Kde se v obyčejném jídle z naprosto tuctové suroviny vzalo tohle sebevědomí, kterým si omotalo polovinu Česka kolem prstu?
Není mi jasné, jak to dušená mrkev udělala a jak její kouzlo funguje. Mrkev je obyčejná zelenina. Častá. Objevuje se všude možně. Tady plave kousek v polévce, tady je pasírovaná v omáčce, tady nastrouhaná v salátu, tady nakrájená do zeleninové směsi pod maso.
V podstatě si jí člověk při jídle zrovna dvakrát nevšimne. Ale když se mrkev na talíři objeví jako jediný představitel perfektní dušené přílohy, vonící máslem a muškátovým oříškem, zazáří jako supernova a zanechá ve všech účastnících dojem, že právě zažili hvězdný výbuch něčeho výjimečného.
Myslím, že neexistuje jiný recept, ve kterém by mrkev lámala srdce stejně jako Popelka na svém prvním plese.
Jste už dost naladěni na trochu práce navíc, která se projeví v té nejlepší podobě dušené mrkve, jakou jste kdy jedli?
Perníkové řezy neboli litý perník
Dotaz na recept na perníkové řezy čili na litý perník na plech dostávám překvapivě často. Navzdory skutečnosti, že je napsán na každém druhém sáčku s práškem do perníku.
Nebo možná navzdory tomu a s nadějí, že budu mít návod na perníkové řezy ještě voňavější, šťavnatější, vláčnější a slavnostnější? Tak jo, máte je mít. Neplačte, sami jste si to zavinili.
Mrkvové chimichurri
Pravé chimichurri pochází z Argentiny, takže v našich zeměpisných šířkách může žít spousta takových, kdo vůbec netuší, s čím mají tu čest.
Čest je slovo, které bych podtrhla. Mít v kuchyni chimichurri by skutečně mělo být předmětem opravdového vděku, protože kdo ho jednou ochutná, nemůže přestat, a sklání se mu v podstatě neustále.
Pravé argentinské chimichurri je obyčejné ochucovadlo z petrželové nati, česneku a chilli papriček, smíchaných s olejem a trochou octa. Na první pohled se jedná o zcela tuctové suroviny, nikoli o dalekou exotiku.
I celá příprava vypadá dost tuctově. Ovšem na talíři chimichurri udělá z grilovaného masa nebeský zážitek a to samé by se dalo říct o pečených bramborách nebo o pečené zelenině. Taky o chlebu. Nebo o zakysané smetaně, kterou přetvoří ve skvělou studenou omáčku. Na to, že chimichurri můžete použít i do zálivky na salát, přijdete taky dost rychle.
Dýňová polévka, radost podzimu
Dýňová polévka se dá na svět přivést mnoha různými způsoby. Nechci je poměřovat, hodnotit, vychvalovat nebo kritizovat, ale o dvou mých oblíbených podobách dýňové polévky se zmínit musím, protože v obchodech a na trzích se to zrovna začalo barvit do oranžova.
Dýně sama o sobě poskytuje tolik chuti i škrobu na zahuštění, že když ji očistíte, v některých případech i zbavíte slupky, nakrájíte, krátce opečete na tuku, zalijete vývarem, uvaříte doměkka a rozmixujete, vy i vaši blízcí si společně pomyslíte: to je ale dobrá a hustá dýňová polévka!
V tomto prvoplánovém postupu spočívá i nevýhoda dýňových polévek: občas z nich ta dýně vyčnívá až moc. I mně tak trochu vadí, když je jí v polévce příliš a když jediné, co v chuti cítím, je dýně jako taková. Vím, máme tu pandemii a pro někoho i chuť dýně může být vlastně výhra, ale to jsem tím vůbec říct nechtěla.
Bramboračka – jak ji uvařit bez vývaru
Bramboračka mě kdysi dávno hodně překvapila. Chystala jsem se uvařit svou první bramborovou polévku, pátrala jsem po receptech, listovala v kuchařkách a porovnávala je, a vůbec mi nešlo do hlavy, proč je ve všech postupech potřeba vývar.
Bramboračka, tenhle prototyp obyčejné polévky, tohle jídlo, které si pobublává na starých kamnech v malé chaloupce pod lesem, to že potřebuje domácí vývar? A kde by se v té chaloupce, prosím pěkně, vzal?
Jistě, masové vývary mají tu výhodu, že si snadno poradí s výslednou chutí polévky – kuchař se v podstatě může dopustit i několika kuchařských chyb najednou anebo odfláknout přípravu polévky, a stejně to bude dost dobré, aby pořád schytal jednu nebo dvě pochvaly. Jenomže masové vývary se vyskytovaly jen v bohatších rodinách, kde na vaření připadalo víc surovin, víc času i víc služebnictva. Dnes se čas, suroviny i služebnictvo nahrazují malou nenápadnou kostičkou, kterou vymyslel potravinářský průmysl.
Takže jak se vaří bramboračka bez vývaru? Jde to vůbec? Jak ji udělat výraznou a vydatnou, nebojím se říct úplnou, aniž by došlo na úskok zvaný bujonová kostka či magický glutamátový sáček s neškodným nápisem polévkové koření?