Noky s pečenými rajčaty
Teď uprostřed léta, když je chuť rajčat nejrajčatovější a chuť bazalky nejbazalkovatější, se nemůžu nabažit chuti salátu caprese, čili rajčat s mozzarellou a bazalkou. Tohle jídlo nejen že hraje italskými národními barvami, taky hraje na city. Prožívám s ním letní romanci se vším všudy, včetně následných bolavých vzpomínek, až nastane ochlazení a zima.
Proto se mi prosím nedivte, že trojboj rajčata+mozarella+bazalka vidím a cpu, kam se dá. Zamilovaný člověk je svým způsobem částečně nesvéprávný a uvažuje přinejmenším zkratkovitě. Když může být salát caprese podávaný s bílým pečivem, proč by nemohl být servírován s těstovinami? A když s těstovinami, tak zatepla, nebo jako chlazený salát? A když jedno nebo druhé, nešlo by těstoviny vyměnit za celozrnné? Nebo za kuskus? Případně za bramborové noky?
U noků se obvykle ve svých úvahách zaseknu, neboť se zde dostávám do citového konfliktu se svou první láskou na talíři, totiž s bramborami. Postavte přede mne pekáč brambor a vrátím vám ho prázdný; když vidím v restauračním menu francouzské brambory, jiná volba už pro mne neexistuje, zmiňte se přede mnou, že večer smažíte bramboráky, a v tu ránu jsem nastěhovaná u vás doma.
Je-li tedy něco ještě lepšího než rajčata s bazalkou a mozzarellou, tak rajčata s bazalkou, mozzarellou a bramborovými noky. A když dovolíte, i to se dá ještě vylepšit.
Jahelné rizoto
Tohle jahelné rizoto je první zhmotněné předsevzetí, že se vás pokusím i nadále každý čtvrtek zásobovat novými recepty, byť jsem na čtvrt roku bez vlastní kuchyně.
Momentálně vařím někde na polsko-běloruském pomezí a zdárně se s vypůjčenou kuchyní na čtyřech kolech posunuju ještě dál na sever. Jelikož nikdy nevím, kde budeme v noci spát a zda bude vůbec možné v Bělověžském pralese dokoupit čerstvé suroviny, mám s sebou malou zásobu trvanlivých potravin, které přežijí všechno.
Ostatně stejně mi zbyly, když jsem likvidovala starou kuchyň, tak co už s nimi jiného, než je strčit do krabice a následně do karavanu.
Mimo jiné s námi jedou i sáček jahel a zbytek sušených hub od babičky. Tedy vlastně až do včerejška jely.
Cizrnový salát pro spoustu hladových situací
Cizrnový salát oceníte hlavně jako záložní vyprošťovák. Což znamená, že na vás ochotně počká třeba i několik dní v lednici, abyste do něj mohli zabořit vidličku, kdykoli vás přepadne hlad, aniž by se zároveň dostavila chuť vařit. A je dokonce připraven posloužit i v časovém presu, stresu a nepohodě.
Teplé salátové zálivky mají podle mne své důležité místo v kuchyni a zároveň i jisté kouzlo. Na křehké salátové listy, které by neměly zavadnout, se samozřejmě nehodí, ale na baby špenát, který trochu tepla nejen snese, ale dokonce uvítá, se přilnou náramně. Druhý takový skvělý případ jsou vařené luštěniny, i když jsou už dávno vychladlé.
Kedlubna na chlebu, kedlubnové zelí a podobné jarní zázraky
Čerstvá kedlubna je plná kontrastů. Na svou zelenou barvu je sladká až příliš, v jednom exempláři se často najde cosi heboučce křehkého i suše dřevnatého, a kromě máslové konejšivosti z ní čiší i špetka překvapivé pikantnosti. A pak je taky nenáviděnou i zbožňovanou zeleninou mého dětství (čímž se jen potvrzuje, jak blízko má láska k opačnému citu).
Milovala jsem čerstvý chléb s máslem a kedlubnou, ideálně konzumovaný při dětské honičce nebo při vášnivé diskusi o včerejším večerníčku. Nenáviděla jsem kedlubnové polévky a kedlubnové zelí a zvláštní strach jsem měla z podzimních gigantů, obřích verzí kedluben, které dokázaly na záhoně přečkat i první mráz a pak se záhadně dostat až na můj talíř s večeří.
Zatímco chutí se kedlubna blíží spíš k zelí nebo košťálu květáku, vzezřením připomíná řepu. Za peprností až kořenitostí prý stojí síra a dusík a do salátu se kvůli obsahu vápníku a vitamínu C hodí více mladé listy kedlubny než bulva samotná. Pomáhá při neprůchodnosti střev a neudělá dobře při podrážděném žaludku a dvanáctníku. Zlepšuje kvalitu pokožky a vlasů, podpoří imunitní systém a dokonce obsahuje protisklerotický inositol.
Květákový bulgur
Květákový bulgur oceníte tím víc, čím výš stoupá venku teplota. Jde o rychlou přílohu nebo dokonce samostatné jídlo, které snese podávání za tepla i za studena a které je lehké do žaludku. A navíc to vypadá na talíři hezky a vyvolá u vás doma pocit, že jdete s dobou.
Na květákový bulgur budete potřebovat necelou hlávku květáku, který se letos už začíná objevovat na pultech v dobré kvalitě a parádní bělostné podobě, a pochopitelně taky trochu bulguru. Chuť vytvoří trocha koření a másla a celé se to odehraje pouze v jednom hrnci a s minimem práce. Dokonce i míchání najdete v receptu jen poskrovnu.
Kuřecí játra bez bázně a strachu
Pokud si teprve hledáte cestu k vnitřnostem (na talíři i při vaření), nejlepší východisko vám poskytnou kuřecí játra: levná, dostupná, snadná a rychlá na přípravu.
Jak ušetřit při nákupu masa
Zatímco dřív bylo jídlo s masem vzácností hodnou svátečního stolu, dnes se situace otočila a mezi vyhledávané pokrmy patří nesladká jídla bez masa. Podle hesla, že co je vzácné, to musí být logicky dobré pro tělo, se maso dostalo do jídel všedního dne, aniž by to mělo nějaké opodstatnění ve výživě kancelářsky nebo lehce pracujících lidí.
Takže pokud nepočítám těžce pracující a děti v rychlém vývinu, maso jednou za týden bohatě stačí. Moderní populace trpí přebytkem všeho: nejen sacharidů a tuků, ale taky bílkovin. Jenomže i přes doporučovanou frekvenci jednou týdně jsou tací, kterým je každý druh masa v obchodě příliš drahý a peníze na maso nemají. Ne každý je schopen, ochoten nebo připraven platit jednou týdně poměrně vysokou cenu za kvalitní druhy masa.
Existuje vůbec nějaká jiná možnost, jak neutrácet za prvotřídní maso a nekupovat přitom šizené suroviny? Jistě. Vždycky se dají pořídit méně žádané kousky masa s nižší cenou. A pokud i tam je cena stále vysoká, jsou v nabídce ještě vnitřnosti. Těch je přebytek, leckdy si je řezníci ani neberou z jatek. A najíte se z nich stejně dobře jako z masa, pokud víte, jak na ně.
Cesta k vnitřnostem sice začíná kuřecími játry, jak už jsem v úvodu naznačila, ale i tak může být dlouhá, spletitá, s mnoha ostrými zatáčkami připomínajícími leckdy spíš zpátečku. Chcete-li v kuchyni pořádnou výzvu, tahle kategorie masa vám ji poskytne na mnoho dalších let. Až vyzkoušíte běžné kousky jako játra a žaludky a ledvinky a bude chtít pokračovat dál, stačí se zeptat řezníka. Uvidíte, že vám rád a za pár peněz sežene i méně běžné záležitosti.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
