Fašírky na přírodní způsob
Miluju fašírky. Líbí se mi, jak to slovo zní, líbí se mi, jak tohle jídlo chutná, a hlavně: kdykoli fašírky vařím, mám pocit, že se zuby nehty držím naší kuchařské tradice a ještě ke všemu si ji nehorázně vychutnávám.
Když zazní slovo fašírka, co vás napadne? Myslím, že to není těžké uhodnout. Jestliže fašírovaný znamená mletý čiliže sekaný, pak fašírka logicky znamená sekanou. Tak a nejinak.
Fašírky jsou potom malé sekané řízky, ovšem nikoli řízky obalované a smažené, ale připravené na přírodní způsob, pěkně se zlatavou šťávou, která se tak neuvěřitelně svůdně umí přitulit k bramborové kaši nebo ke šťouchaným bramborám. Spoléhám na vás, že si to dovedete představit.
Než přikročím k barvitému popisu příprav a k jiným zákeřnostem, které se nedají číst před obědem na prázdný žaludek, mám pro vás ještě jednu hádanku. Vypůjčila jsem si ji z časopisu Český rozhlas z roku 1941.
Víte, co je důležité při přípravě fašírky z mamuta? Směs masa musíte zbavit přimíšených kamenů…
Jak plánovat jídlo a nákup potravin
Často se mě ptáte, jak plánovat jídlo. Jak si dopředu rozvrhnout, co budete vařit, aby se vám lépe nakupovalo a lépe hospodařilo se surovinami. Abyste nemuseli nic vyhazovat a abyste se nedostávali do bezradné situace, že není z čeho vařit.
Vezmu to úplně od základů, moje rady dnes budou velmi jednoduché a velmi praktické, takže pokud jste v kuchyni jako doma a tyhle rozhodovací a plánovací problémy nemáte, asi tu nic překvapivého nenajdete. Přesto zůstávám v pevné víře, že má doporučení mohou být užitečná těm, kdo teprve stojí na prahu své domácí kuchařské kariéry.
Jak a kdy se vaří u mě doma
Nejdřív vás zasvětím do toho, jak často a kdy se vaří u mě doma, ať jsou vám jasné souvislosti a omezení mého systému.
Držím se názoru, že když už nemám pod kontrolou školní obědy a obědy v kantýně, musím se postarat o to, že aspoň večeře bude plnohodnotná, zdravá a poskytne dostatek živin pro všechny mé blízké. Nemám žádnou jistotu, že jim oběd dal, co bylo třeba. Natož že ho snědli.
Chleba s něčím tedy k večeři nepřipadá v úvahu. Ten je dobrý tak na svačinu.
Doma všichni snídáme, z domova si odnášíme svačiny. Během odpoledne se zase postupně doma scházíme, svačíme a nejpozději v době večeře jsme komplet.
Víkendové vaření je pochopitelně trochu jiné a závisí hlavně na tom, jestli jsme vůbec přítomni nebo ne. Místo večeře vařím raději pořádný oběd a večer si můžu dát pohov. Jedno kompletní jídlo denně podle mě stačí, na poli nepracujeme a po horách nelezeme. Večeře u nás může být o víkendu jednodušší a prostší.
Suma sumárum to dává sedm příležitostí k vaření týdně plus nějaké drobnosti navrch.
Fazolkový salát: letní, křupavý, šťavnatý a překvapivě sytý
Tento můj dnešní fazolkový salát je ten nejlepší důkaz, že když máte v malíčku základní kuchařské techniky, zvládnete udělat skvostné jídlo za deset minut a bez receptu.
Navíc je to malá ochutnávka z mé nové kuchařky o rychlých a snadných večeřích, ale o tom se víc rozepíšu až příště, ať se máte na co těšit.
V tomto salátu se ukázkově sešlo několik věcí najednou:
- Umění uvařit zeleninu tak, aby se nerozblemcala. Zejména u zelených druhů je třeba mít se na pozoru, neboť po pár minutách v teple šednou, měknou a blemcají se. Pardon za ten výraz. Zelené fazolky do této kategorie zcela jasně spadají.
- Umění uvařit vejce tak, aby se zůstalo tekuté uvnitř a pevné po okrajích. A samozřejmě taky vědět, jak ho v tomto ne zcela pevném stavu dostat v jednom kuse ven ze skořápky. Takové vejce nesmí vytéct dřív, než do něj zakrojí hladoví strávníci.
- Umění opéct slaninu dokřupava. Pěkně pomalu, trpělivě, sotva na středním plameni, aby dostala šanci pustit tuk, pak se v něm opéct. Nakonec slanina musí malou chvíli vychladnout na papírové kuchyňské utěrce, načež je dokonalá a nechá se rozdrobit nejen na fazolkový salát.
- Všechno to smíchat a spojit základní salátovou zálivkou dohromady, aby jídlo bylo dobře ochucené a přitom se zálivka nenaředila špatně okapanou vodou ze zeleniny.
Kisir – snadný recept s bulgurem
Dnes vás naučím další snadný letní kuchařský hmat. Jmenuje se kisir, má původ v Turecku, ale při přípravě si plně vystačíte s tuzemskými surovinami. Kromě toho využijete surovinu, která je nyní v kurzu: bulgur.
Mám ostříží reflex na cizokrajně znějící názvy jídel. Jakmile se přede mnou něco takového mihne, zbystřím a zamyslím se, zda by to mohlo být užitečné a k snědku i pro běžného středoevropana. Obvykle se rozhoduju velmi rychle: pokud na seznamu surovin nenajdu nic podezřelého nebo nesehnatelného, vrhám se do vaření střemhlav.
Právě při jednom takovém poletování mezi recepty jsem jednoho dne narazila na tureckou úpravu bulguru, které se říká kisir. Uchvátila mne už při čtení postupu, a jakmile jsem kisir zkusila uvařit, už si bez něj nedovedu představit svou letní kuchyň.
Co to je kisir
Kisir pochází z horkého Turecka, kde funguje především jako skvělá odpolední svačina. U nás, mírně přizpůsobený českým chutím, se hodí jako zajímavá příloha ke grilování nebo lehká letní večeře. Použité suroviny jsou vděčné a snesou se v nejrůznějších kombinacích a poměrech, včetně posunu k pálivému.