Best of 2016
Milí moji!
Je to tu. Poslední článek letošního roku. Víc čtvrtků už rok 2016 nemá a mít nebude. Ale i tak jich měl až dost, protože jen za letošní rok navštívily blog Kuchařky pro dceru skoro čtyři miliony čtenářů. Ti si dohromady přečetli přes 10 milionů článků.
Nevím, jak vám, ale mně se z těchto počtů lehce točí hlava a dostávám závratě. Stejné závratě z toho dostává i server, na kterém blog bydlí, takže jsme mu společně s adminem museli pořídit dalšího kamaráda do party, který mu pomáhá vydýchat špičky v návštěvnosti. Jako třeba den před Štědrým den, když vánočku podle mého postupu zaplétalo 11 tisíc lidí najednou.
Dívám se na tato čísla proto, že každoročně věnuju poslední prosincové dny zhodnocení uplynulého roku a plánování roku dalšího. Je to taková moje soukromá duševní očista, která obnáší uzavření věcí minulých a těšení se na věci budoucí. Třeba i vy máte svá vlastní předsevzetí, která vás mají zvednout ze židle, přimět něco nového udělat, nebo naopak vás zbavit něčeho, co vás nětěší.
Černá omáčka ze sušeného ovoce
Omáčka ze sušeného ovoce rozhodně patří k tradičním štědrovečerním nebo aspoň vánočním jídlům. Stačí na ni málo: jen hrst sušených švestek a jablek, hrst vlašských ořechů a kousek perníku. Přes její jednochost, nenáročnost a nepopíratelné kouzlo je v některých rodinách neznámá, takže se vše pokusím napravit. Beru si k tomu na pomoc památeční recept po babičce, tak jak se připravoval u ní v kuchyni ve starém domě s pavlačí v třebíčské židovské čtvrti.
Asi si dovedete představit, jak to v babiččině kuchyni těsně před Vánocemi vonělo. Tahle omáčka ze sušeného ovoce byl očekávaný hřeb kuchařských příprav; přikusovala se ještě teplá k vánočce, vařila se na litry a putovala po celém příbuzenstvu. Někde se této omáčce říká muzika, jinde vánoční odvárka, u nás to vždycky byla černá omáčka.
Černá proto, že jí barvu dávají sušené švestky, perník a čokoláda. Ano. Jakmile čokoládu vmícháte do hotové omáčky, bez protestů s ní splyne, pronese ještě narychlo něco jako čárymáryfuk a zařídí, že se stane jeden z mnoha vánočních zázraků. Omáčka dosáhne naprosté dokonalosti a váženosti.
Žloutkové cukroví, křehulky a rakvičky
Žloutkové cukroví je přesně ten druh vánočního pečiva, které po vás bude vyžadovat velmi důvěrný vztah s vaší troubou. Příprava těsta ani obstarání surovin vás nerozhodí z předvánoční pohody, jediné, na čem se můžete zaseknout a vyvztekat, je teplota, čas a způsob pečení.
Když se pak ale všechno konečně povede a vy z formiček vyklopíte žlutý, křehký, sladký zázrak, který toužebně volá po šlehačce jako jeho přítelkyně rakvička, slastně si oddychnete. Ale jen dočasu; tohle cukroví mizí z mísy i ze skladovací krabice zamknuté na pět petlic ze všech nejdříve, takže než se nadějete, už zase budete stát v kuchyni a šlehat žloutky s cukrem do pěny.
Třeba vám pomůže pár mých rad, jak si zachovat klid i v době adventní.
Kokosky pro radost
Kokosky patří k těm druhům cukroví, na kterých se vytváří celoživotní závislost už od útlého dětsví. Za moji závislost na kokoskách jednoznačně může babička. Její kokosky byly šťavnaté, měkké, rozčepýřené, prostě dokonalé. Zajímal by vás její recept a jeho tajemství?
Recepty na kokosky si obvykle vystačí s pouhými třemi surovinami: s bílky, cukrem a kokosem. Takže je víc než jasné, že hlavní roli bude hrát způsob, jak se to všechno smíchá a zpracuje dohromady.
Spousta návodů tvrdí, že stačí vyšlehat bílky na sníh, zašlehat cukr a nakonec vmíchat kokos. Z této hmoty se pak lžičkou odkrajují kousky a kladou se na plech.
Můžete si být jisti, že tahle cesta mojí babičce nestačila. Takto připravené kokosky mají tendenci špatně držet tvar, roztékat se, mokvat. Jsou dobré, ale ne dokonalé. Vlastně jsou to takové rychlé sněhové pusinky s velkorysou dávkou kokosu.
Babička si postup komplikovala a sníh s cukrem pečlivě šlehala v páře. Nutno dodat, že jedinou dostupnou mechanizací v babiččině kuchyni byl děda, jehož silné ruce ušlehaly, utřely, uhnětly nebo oškrábaly vše, co bylo potřeba. Vždycky jel na maximální výkon a nikdy se nemusel opravovat, složitě po použití umývat nebo odkládat pod postel.
I přes skromný kuchyňský inventář se kokosky začínaly připravovat tím, že se dala vařit voda, aby byla nachystaná vodní lázeň. A pak už se jen poctivě ručně šlehalo a šlehalo.
Linecké cukroví – pět rad k pečení a jeden návrat k tradici
Linecké cukroví je krásné a dobré, takže patří do každé slušné vánoční sbírky. Tento článek je věnován všem, kdo si na fotogenické cukroví potrpí. Především pak Niki, která fotí krásné fotky do mých kuchařek a která žije v daleké, studené severské cizině, kde je slovo cukroví docela neznámé, takže na jejích bedrech leží břímě povinnosti šířit věhlas českého vánočního pečiva vlastnoručně.
Milá Niki a vy ostatní, ať vám tohle cukroví rozzáří den, i když zrovna venku slunce nesvítí. Aby bylo jasno, ve Finsku už v tuto roční dobu v podstatě nesvítí, i kdyby bylo jasno.
Linecké těsto
Možná se vám vybaví základní poučka pro linecké cukroví, která říká, že mouka, máslo a cukr mají jednoduchý a zapamatovatelný poměr, totiž 3-2-1. Tedy 300 g hladké mouky, 200 g másla, 100 g cukru moučka a navrch jeden žloutek na zvláčnění těsta. Držte se jí, protože je skvělá. Líp to nejde.
K tomu všemu můžete přidat trochu čerstvě nastrouhané citronové kůry a vanilku na ovonění, rozhodně vám to nažene plusové body v rámci pochvaly a zlepší to předvánoční kuchyňskou atmosféru.