Pečené kuře, které má dokonalost na dosah
V jednom starším článku na tomto blogu jsem zmínila, že upéct dokonalé pečené kuře nelze. Že se dá k dokonalosti pouze přiblížit, možná ji mít i téměř na dosah, ale plné dokonalosti dosáhnout nejde.
Důvod k takovému tvrzení mám jednoduchý: každé syrové kuře obvykle mívá dvě prsa a dvě stehna. Na tom by nebylo nic k podivení, kdyby ovšem oba dva druhy tohoto masa nevyžadovaly jiné množství tepla.
Pečená vepřová panenka – základní postup a tři možnosti vylepšení
Pečená vepřová panenka je dílo okamžiku.
Už několikrát jsem tu psala, že s panenkou se zachází jako s minutkovým masem, kterému sluší rychlá úprava do růžova, protože jen tak zůstane příjemně měkká. Příliš mnoho čekání nebo zbytečně moc tepla způsobí, že panenka zatuhne a ztvrdne a ztratí šťavnatost.
Ještě ani jednou jsem tu ale nepsala, jak připravit celou panenku v troubě bez použití jiného nádobí a sporáku. Najdete tu recept na medailonky z vepřové panenky, kdy se maso nejprve opéká na pánvi a pak chvíli odpočívá v troubě, najdete tu recept na grilovanou vepřovou panenku, kdy se postupně zprudka griluje ze všech stran, ale postup na pečení v troubě tu ještě nemám. Tyhle časné podzimní dny mě k němu doslova vyprovokovaly.
Pečený bůček, na který lze pět ódy
Tenhle pečený bůček je čistý minimalismus. Vždycky mě znovu a znovu přivede k údivu, jaké skvělé věci se můžou v kuchyni zrodit z pouhých dvou surovin – kousku masa a trošky soli.
Jak už to tak bývá, jediné tajemství křupavé kůže, měkkého masa a sytě zlaté barvy se skrývá ve způsobu, jak se maso peče. Peču ho položené na jeho vlastních kostech, které jsem mu předtím uzmula pár tahy ostrým nožem, a peču ho nezakryté.
Vepřové výpečky, nad kterými se budete rozplývat
Asi se shodneme, že vepřové výpečky by měly být řádně vypečené a řádně ochucené. Kdyby se prodávaly někde na rohu, dle mého skromného mínění by se na ně stály fronty, ale zřejmě ještě nikdo s podobným podnikatelským záměrem nepřišel. Vééépřovééé výpečkýýý! Úplně to slyším.
Nehledě na to, že kdyby se mezi státní symboly mohlo počítat i maso, Česko by zcela jistě dostalo přiděleno vepřové.
V zásadě těžko hledat na vepřových výpečcích nějaké kuchařské těžkosti a záludnosti, vždyť jde jen o maso nakrájené na kostičky, ochucené cibulí, česnekem a pepřem a pečené v troubě tak dlouho, až to s okolo přihlížejícími není k vydržení. Proto se s vámi ráda podělím o jednoduchý a spolehlivý recept (pokud byste ho snad hodlali zpeněžit v podobě výše uvedeného námětu, budu první zákazník a pevně věřím, že budete nabízet i věrnostní program).
Varování: Nadměrná konzumace vepřových výpečků vám může způsobit pocit přejedení.
Porchetta – pečené vepřové maso inspirované Itálií
Kus voňavého, šťavnatého a měkkého pečeného vepřového masa by měl být pevnou součástí repertoáru každého kuchaře, který to s domácím vařením myslí vážně. Skvělou inspiraci v tomto směru poskytuje italská porchetta, která se vyslovuje porket-ta a do které se, jako do každé šarmantní Italky, kterýkoli strávník snadno a bezhlavě zamiluje. V tomto případě ovšem nutno počítat s tím, že láska to nebude nevinná a platonická, nýbrž že společné štěstí bude vášnivě zkonzumováno.
Myslím tedy, že takové záležitosti je třeba se blíž podívat na zoubek. Tím spíš, když jsme jako Češi národ milovníků vepřového masa. A ještě tím spíš, když je momentálně období domácích zabíjaček, takže s umaštěnou pusou si na ulici netrhnete ostudu. Proto dovolte, abych vás seznámila.
Porchetta je šťavnatá, aromatická vepřová pečínka s dobrým rodokmenem a původem ve střední Itálii. Na její chuti se podílí především česnek, rozmarýn a fenykl. Přivonění a ochutnávání se obvykle děje v měkké italské housce, aby to nebránilo romantickým procházkám městem za doprovodu libých slov a slastných vzdychů.
Roastbeef na anglický způsob: sedněte si do křesla a mluvte o počasí, trouba upeče za vás
Roastbeef čili rostbíf čili přeloženo z angličtiny hovězí pečeně není nic jiného, než hovězí pečeně. Ovšem ne jen tak ledajaká hovězí pečeně. Je to hovězí pečeně pečená po anglicku.
To jsem vás dostala, že? Tak znovu a lépe.
Když se něco peče na anglický způsob, znamená to, že to má zůstat růžové uprostřed. Rozhodně se tedy nesnažte maso zcela propéct úplně dohněda, tak jak to známe pro typicky českou hovězí pečínku.
Vaším cílem je stupeň medium. Růžové barvy se opravdu nebojte. Když je něco růžové, vůbec to neznamená, že to zůstalo syrové. Syrové maso má jinou barvu.
Asi tušíte, že na anglickou úpravu se hodí maso minutkové. Řekněme, že především bifteky a roštěnky. Nečekejte tedy dnes hovězí pečení s nějakou typickou českou omáčkou, doprovázenou knedlíkem.
Recept na dokonalý rostbíf jsem zařadila do mé knížky Hovory s řezníkem, která učí čtenáře nebát se masa a rozumět mu. Přesto si myslím, že si tak skvělý a jednoduchý recept zaslouží trochu pozornosti i zde. A tak přidám něco, co se do knížky nevešlo. Tak třeba:
Víte, jak vypadá dokonalý roastbeef?
Dokonalý rostbíf má několik charakteristických rysů, díky kterým ho odlišíte od jeho nepovedených napodobenin.
Pečená kachna — pomalu upečená a přesto křupavá
Pečená kachna nebo husa nás na talíři doprovází hlavně ve druhé polovině roku, a v listopadu a prosinci obzvlášť. Zejména na Martina a na Štěpána se dost vykrmených opeřenců ocitne na pekáči a je vydáno na pospas společnému hodování.
Jenomže s čerty a s kachnou nejsou žerty.
Proč? Připomenu fakt, který tu zmiňuju zas a znovu. Každé zvíře má dva druhy masa, jeden minutkový a jeden vhodný na pomalejší a delší úpravu.
Minutkové maso potřebuje jen krátké propečení, aby zůstalo měkké a šťavnaté. Ten druhý typ masa potřebuje delší a pomalejší měknutí, aby vůbec začalo být měkké a šťavnaté.
Platí, že čím větší zvíře, tím větší rozdíl ve vlastnostech obou druhů mas. U kachny už je tento rozdíl znát dost.
Kachní prsa jsou minutková, kachní stehna potřebují delší přípravu. Když celou kachnu najednou zavřete do trouby a tohle předem nevíte, můžete si snadno vyrobit pečínku, která už je na jednom konci vysušená jako piliny a na druhém konci se ještě nedá pořádně rozkousat.
Sekaná pečeně vyladěná k dokonalosti
Když se řekne sekaná pečeně, rozhodně vám doporučuju, abyste si její přípravu spojili s víkendem. I když je ze zdánlivě poddajného mletého masa, má v názvu slovo pečeně a to vždycky zavání nedělním obědem.
Pokud se do sekané pečeně pustíte, měli byste mít na paměti aspoň dva kvalitativní požadavky. Jako každá pečeně, i tahle by měla být nehorázně šťavnatá, nikoli suchá nebo dokonce drobivá. A jako každý dobrý výrobek z mletého masa, neměla by při pečení popraskat nebo jinak nekontrolovaně měnit tvar.
Věřte mi, že když jen smícháte suroviny potřebné na sekanou, stane se přesný opak toho, co jsem popisovala. Ač se to nezdá, i v mletém masu je pěkná věda. Naštěstí ne zas taková, abyste zahodili pekáč do kouta a utekli vyplakat se na rameno kamarádce nebo skočili pro sekanou do obchodu.
Jehněčí kotlety, které zvládne každý
Takže je jasné, že kdo je ještě nikdy v životě nepřipravoval, chce mít záruku, že se mu to povede hned napoprvé. Že se investice vložená do masa několikanásobně vrátí v podobě hlasitých pochval a pomlaskávání u stolu. Sice se jedná o návratnost značně pomíjivou, ale i tak ten okamžik triumfu nad jehněčími kotletkami a úžas nad jejich dokonalou chutí za to stojí.
Jehněčí maso patří na velikonoční stůl už docela dlouho, neboť ovce se v našich krajinách chovaly v mnohem větších počtech, než jak to známe dnes. Chudší rodiny, které si nemohly jehněčí dovolit, začaly péct beránky z těsta a tak vznikla další velikonoční tradice.
Jehněčí kotlety v kuchyni: zásady, na které byste měli pokaždé pamatovat
Pojďme si sjednotit kuchařská fakta o jehněčích kotletkách.
- Nejjemnější z celého jehněčího je maso podél hřbetu, tedy téměř nenamáhané svaly z obou stran páteře. Říká se jim kotlety. A jak už víte z předchozích článků, nenamáhané maso se hodí hlavně na minutkovou úpravu a nejvíc mu sluší úprava dorůžova. (Poznámka pro rýpavé: Výjimkou je kuřecí maso, kde musíme brát ohled na bezpečnou, zdravotně nezávadnou teplotu, která úpravu dorůžova vylučuje.)
- Jehněčí kotleta se prodává obvykle nerozdělená, s ponechanými kousky žeberních kostí, takže to dohromady vypadá jako hřebínek a taky se tomu tak říká.
- Tyhle vyčnívající žeberní kosti jsou při minutkové úpravě dost k ničemu a navíc se musí předem pořádně očistit od všech zbytků masa, což dá trochu námahy. Jenomže na talíři to pak vypadá tak fantasticky, že nikdo se nad tou hromadou přípravné práce vůbec nepozastavuje. Když budete mít štěstí, seženete jehněčí hřebínek už očištěný. Když ne, vezměte ostrý nožík, vyžízněte mezižeberní kousky masa, a pak ještě z kostí oškrábejte blánu, která je obepíná (myslím, že se jí říká okostice). Musíte se dostat doslova až na kost, jinak to nebude vypadat hezky.
- Nemá smysl hřebínek rozřezávat na jednotlivé kotletky a ty pak opékat samostatně na pánvi. Jehněčí kotletky jsou totiž tak maličkaté, že při opečení po obou stranách by vám uvnitř nezůstalo skoro žádné růžové maso. Proto mějte na paměti, že nejdokonalejší kotlety připravíte, když hřebínek necháte v celku, takto ho upečete nebo opečete a na kotlety ho nařežete až po tepelné úpravě, tedy těsně před podáváním.
Svíčková na smetaně — recept krok za krokem
Svíčková omáčka čili svíčková na smetaně jsou pojmy, které by v gastronomii vlastně vůbec neměly existovat. Pouze pletou hlavu začínajícím kuchařkám. Svíčková vůbec není ze svíčkové, protože tenhle nejjemnější a nejdražší kousek hovězího masa se pro dlouhé dušení v troubě vůbec nehodí.
Stejně tak nevěřím tomu, že by název svíčková omáčka měl co do činění s jídlem při svíčkách, protože pokud se vztahuje k neelektrizované době, měli bychom určitě i nějakou petrolejkovou nebo loučňovou omáčku. A tu jsem opravdu nedohledala. Našla jsem jen úsměvný pojem candle sauce v anglické verzi několika pražských restauračních menu, určených pro nebohé turisty.
Dnes proto budu psát o hovězí pečeni na smetaně a vy se přesto můžete těšit na perfektní svíčkovou omáčku, jak ji znáte. S jemnou, přesto však kořenitou zeleninovu chutí, podávanou zásadně s dobrým houskovým knedlíkem.
Hovězí pečeně na smetaně alias svíčková na smetaně představuje obrovskou výzvu, i když na ní skoro nic není. Má statut národního pokrmu a obestírá ji tolik tajemství, že leckoho už jen název odradí od vaření. Nejde tedy ani tak o to, zdolat maso a omáčku, ale hlavně překonat sám sebe a pustit se do toho.
Svíčková na smetaně: tři tajemství úspěchu
Pokud jste ještě nikdy hovězí pečeni na smetaně nevařili, jde v receptu zhruba o tohle: nachystáte si maso a základ z kořenové zeleniny a koření a to vše společně zakryté dusíte v troubě, až je maso měkké. Poté vypečenou šťávu zahustíte jíškou, přidáte propasírovanou použitou zeleninu, zjemníte smetanou a máte hotovo.
Když budete v každém kroku vědět, co přesně máte dělat a jak to má vypadat, zjistíte, že na svíčkové vlastně kromě pár umazaných kastrůlků vůbec nic není a že ji můžete opakovat třeba každých čtrnáct dní. Stačí to jednou zkusit a hned budete vědět.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
