Jak zvýraznit chuť aneb maso dušené v nepříznivých podmínkách
Malý kastrůlek nebo malý žár plotýnky nebo ještě hůř obojí najednou vedou k malému kuchařskému problému: jak dát jídlu pořádnou chuť, když není možnost maso nebo jiné suroviny před dušením pořádně osmahnout na tuku?
V malém přeplněném kastrůlku pustí maso rychle šťávu, takže se neopeče, a na slabém plameni se stane totéž.
Podobně to funguje i se zeleninou, pokud ji chcete zprudka opéct do polévky, aby získala lepší chuť, nebo do zeleninového ragú.
Opečení masa v první fázi dušení je důležité, protože dodává jídlu chuťovou hloubku, takže není potřeba na samý závěr vaření složitě dochucovat jídlo jen proto, že chutná planě a nevýrazně. Osmahnutí masa prostě znamená, že není třeba čarovat ani dochucovadly, ani kořením. Víc o principech dušení píšu v samostatném článku: Dušení – tepelná úprava.
A teď si vezměte situaci, že jste někde v maličké kuchyni s maličkým sporákem s maličkým proviantem a máte chuť na pořádné dušené maso, které vás v chladný povečer zasytí a zahřeje. Zdá se, že bez kupovaných bujónů nebo dochucovadel to nejde, ale to není pravda.
Gruzínská sladká rýže jako překvapení z cest
Dušená rýže se dá udělat na mnoho způsobů a v podstatě celý svět to dokazuje. I když si ji každý národ nakonec vaří po svém, hlavní principy zůstávají stejné. Mění se chuť, barva i přidané suroviny, ale načechranost a nadýchanost překračují hranice.
A tak ochucený rýžový pilaf figuruje mimo jiné i v gruzínské národní kuchyni. Přijde mi skoro nepatřičné říct, že jsem ho potkala na poznávací cestě kolem Baltu, protože zas tak špatná jsem v zeměpisu nebyla, přísahám. Nicméně stalo se.
Jahelné rizoto
Tohle jahelné rizoto je první zhmotněné předsevzetí, že se vás pokusím i nadále každý čtvrtek zásobovat novými recepty, byť jsem na čtvrt roku bez vlastní kuchyně.
Momentálně vařím někde na polsko-běloruském pomezí a zdárně se s vypůjčenou kuchyní na čtyřech kolech posunuju ještě dál na sever. Jelikož nikdy nevím, kde budeme v noci spát a zda bude vůbec možné v Bělověžském pralese dokoupit čerstvé suroviny, mám s sebou malou zásobu trvanlivých potravin, které přežijí všechno.
Ostatně stejně mi zbyly, když jsem likvidovala starou kuchyň, tak co už s nimi jiného, než je strčit do krabice a následně do karavanu.
Mimo jiné s námi jedou i sáček jahel a zbytek sušených hub od babičky. Tedy vlastně až do včerejška jely.
Jak na snadné vaření o prázdninách a jak si zabalit jídlo na cesty
Naše letní i zimní dovolené mívají podobný scénář: vybereme místo, zjistíme, jak se tam dostaneme, a nakonec hledáme ubytování i s vlastní kuchyní. Vaření o prázdninách je velká součást nadcházejícího dobrodružství.
Ne, že bych vaření během roku neměla dost a že bych si za řádnou péči o domácí krb nezasloužila pohledného barmana s podnosem plným drinků někde na kraji moře. Troufám si říct, že zasloužila, a myslím, že kdybych dostatečně dupala nožkou do podlahy a kroutila očima (nebo zadkem?) na všechny strany, tak bych ho nakonec měla.
Problém je, že už kdysi dávno jsme se vespolek doma shodli, že pokud se na dovolené nenecháme zavřít kamsi do rezortu a zůstaneme odkázáni na to, jaké jídlo si koupíme nebo uvaříme, tak se mnohem líp poznáme s místními lidmi, místní kulturou a místními zvyklostmi. A navíc, co si budeme povídat: najít někdy restauraci, která nezneužívá dav turistů na jedno použití a zároveň si neúčtuje nesmyslné ceny, je často samo o sobě dost velké dobrodružství, na které mám vyčleněno hned několik aplikací ve svém mobilu.
Takže abych to shrnula: až na pár víkendových výletů se mi obvykle při dovolených stává, že vařím. Občas se mi dokonce přihodí, že strávníků je víc než deset a že je na pořadu dne víc než jeden chod. Přesto se na vaření na dovolené nijak extra nepřipravuju a nezavařuju maso do sklenic. Beru si s sebou jen to nejnutnější a myslím, že i to by se ještě dalo seškrtat na polovinu a vyházet z kufru.
Tady je můj sedmibodový seznam, jak si i vaření o prázdninách užít a nezbláznit se z toho.