Játrová paštika v pěti snadných krocích
Játrová paštika se ve vyspělých kuchařských kruzích honosí pojmenováním pâté i parfait; vy ji ale klidně říkejte Májko, Majko nebo Mařenko. Jakmile poznáte, jak snadný je recept, bez váhání ji adoptujete do své rodiny a budete pro ni potřebovat nějaké familiérní pojmenování.
Požadavky má tahle játrová paštika jen tři: trochu jater, ideálně jemných kuřecích, kostku másla, a pak ještě 15 minut vašeho času. Vlastně taky kousek místa v lednici, protože k dokonalosti potřebuje i odležení v chladu.
Recept, který vám na játrovou paštiku dnes předkládám, je ryzí a čistý, abyste si s ním mohli dělat, co chcete. Je libo játrovou paštiku s armaňakem? Nebo paštiku s portským vínem a piniovými oříšky? Či snad dokonce domácí játrovou paštiku s tymiánem a brusinkovým želé? To všechno vám dnešní recept splní na počkání. Záleží jen na nabídce vašeho domácího baru, spíže, kredence nebo online shopu s dovozem potravin.
Pevně věřím, že už vaše fantazie pracuje naplno a že si představujete, koho si domů pozvete na játrovou paštiku. Kousek dobré paštiky skutečně dělá posezení s přáteli něčím výjimečným a přináší dojem okamžité domácí pohody.
Kuře zelí brambory – recept z jednoho pekáčku
Když se v jedné nádobě zapeče kuře, zelí, brambory, navíc ještě přelité smetanou, tak z toho může vzniknout naprosto skvělá večeře.
Může, ale taky nemusí. Protože i tak jednoduché jídlo chce trochu kuchařského fištronu. Ten vám níže posílám, takže vám nic nebrání si tohle kuře zapečené v zelí společně s brambory nadmíru užít.
Večeře do 30 minut
Požadavek na rychlou večeři obvykle končí někde u 30 minut. To se dá snadno pochopit. Kdo by chtěl po náročném dni dvě hodiny vyvařovat a pak jen v němém a vyčerpaném úžasu sledovat, jak to během dvou minut nenávratně zmizí do žaludků těch, které milujeme nade vše? Tohle není ten správný recept na šťastné manželství.
Jenomže kterákoli třicetiminutová večeře má spoustu omezení. Například maso: není moc druhů mas, která za půl hodiny stihnete nakrájet a uvařit doměkka. Obvykle se do kategorie rychlovek dá počítat jen maso minutkové – tedy to nejdražší. Do půlhodiny též nezměkne spousta luštěnin a ani červená řepa.
Proto kudy chodím, tudy tvrdím, že by až tak nemělo jít o dobu, za kterou bude večeře komplet hotová, ale o dobu, kterou kvůli jídlu musí člověk strávit v kuchyni. Když během deseti minut naskládám suroviny do pekáčku a pak je nechám, aby se hodinu bez jakékoli další námahy pekly v troubě, je to snadná a rychlá večeře? Pro mě rozhodně ano. Jediné omezení má v tom, abych byla včas doma a zavřela jídlo do trouby.
K přesně takovému jídlu patří tento recept, které se nedá nazvat jinak než kuře zelí brambory. Upozornila mě na něj letos v zimě kamarádka při jízdě lanovkou nahoru na kopec, když jsme si pohled na zasněženou přírodu ještě vylepšovaly líčením nápadů na snadné večeře.
Kuřecí nudličky na sedm základních způsobů
Kuřecí nudličky, nebo obecně jakékoli maso pokrájené na nudličky, působí jednoduše na pohled a často na nich spočine zrak i veškerá naděje kuchaře – začátečníka. Je to malé, tak to musí být jednoduché, že?
Jenomže občas se stane, že i nevinně vypadající kuřecí nudličky skončí vysušené, tuhé, nepříliš šťavnaté. Někdy se k tomu všemu honosí i mdlou chutí a nevýraznou barvou. Kde pak hledat chybu? V sobě? V receptu? Ve špatných surovinách? Po kom hodit vařečku?
Kde se vzala záplava receptů na kuřecí nudličky
Když se podíváte do starých kuchařek, moc receptů na kuřecí maso pokrájené na nudličky v nich nenajdete. Pokud už se drůbeží maso dostalo na stůl, tak spíš v podobě vysloužilé slepice, leč ta se nehodila na pánev, ale raději do polívky. Ani domlouvání Chucka Norrise, ani křik Zdeňka Pohlreicha by ji neobměkčil, čtyři hodiny ve vývaru už snad ano.
Postupně s tím, jak se svět zmenšuje, letadel přibývá, vzdálenosti se zkracují a kuchyně jednotlivých národů se propojují, se v Evropě objevila rychlá příprava masových nudliček v pánvi, které se říká wok.
Hbití Asiaté to s ní umí tak mrštně, že nudličky na první pohled vypadají jako něco proklatě jednoduchého. Něco, co se i doma dá připravit za tři a půl vteřiny, tedy značka ideál na všednodenní večeři. Na druhý pohled navíc člověk zjistí, že se dá do woku kromě masa vhodit kde co, čili značka ideál na zbavení se zbytků z lednice.
Pokud jste to někdy zkusili napodobit, tak určitě souhlasně přikyvujete na souhlas, že značka ideál to rozhodně není. Bez woku, bez příslušných krájecích grifů, bez výkonného plynového hořáku a bez nehorázně mrštných rukou se sice dá připravit jídlo, které však nepůsobí ani křehce, ani nadýchaně, ani šťavnatě; ale spíš utrápeně a unaveně a pouze se zlomkem očekávané chuti.
Jak vařím kokosové kari
Kuře na kari a jiná indická jídla mě z nějakého důvodu poslední dobou přitahují jako magnet. Snad proto, že už jsem gulášů pár uvařila a hledám změnu, snad pouze proto, že se mi cizokrajné suroviny a koření čím dál tím víc pletou do cesty, těžko říct.
Nechci si hrát na autentickou indickou kuchyni, chraň mě svatý Vavřinec a nejbdělejší čtenáři k tomu. Nadále zastávám názor, že na indickou kuchyni je třeba stavit se v Indii, kde se na chuti jídla podepíší místní suroviny, místní koření, místní zkušené ruce a místní podmínky pro vaření.
Přestože jsem už nohu v Indickém oceánu smočila a kurz o místní kuchyni jsem tam taky absolvovala, stejně nadále vůbec nerozumím slovům jako je korma, tikka masala, garam masala, biryani nebo papadum. Jen mi pěkně znějí a ráda si je opakuju pořád dokola. Je to jako kdyby člověk při vaření pronášel tajemné čarodějnické formule a přivolával vyšší mocnosti, aby tohle jídlo zajistilo nehynoucí obdiv všech, kdo ho ochutnají.
Co to je kari
Asi by se ale slušelo vysvětlit, co se doopravdy skrývá pod slůvkem kari. Pokud myslíte, že ten sáček z regálu s kořením, který má tohle slovo napsané na obalu, tak ten to opravdu není. Jestliže už ho máte doma, možná je právě teď čas udělat mu pápá a nenechat se jím dál omezovat v rozletu. Kari je totiž cokoli dušeného, aromatického, plného zajímavých svěžích chutí a taky koření, pocházejícího hlavně z indické kuchyně. Může to být zelenina, luštěniny, ale taky maso nebo ryby.
Perkelt čili rychlé a snadné jídlo ze tří surovin
Sotva se někde řekne perkelt, okamžitě mě napadne souvislost s rychlou večeří. Přestože perkelt zavání maďarskými vůněmi plnými papriky a dlouhým dušením, pravda je to jen z jedné poloviny. Paprika rozhodně ano, ale dlouhé dušení v žádném případě. Když už, tak krátké vaření, ale k tomu se ještě dostanu.
Perkelt je takový vzdálený příbuzný guláše. Obsahuje maso nakrájené na kostky a obsahuje cibuli a papriku. Tam ale veškerá podobnost končí a začíná kuchařův jásot nad tím, jak je to snadné a rychlé.
Perkelt vs. guláš
Výhoda perkeltu nad gulášem by se dala shrnout asi takto:
- Perkelt nemusíte zahušťovat. Dokonce by jakékoli zahuštění bylo proti dobrým maďarským mravům.
- Na perkelt stačí jen pár základních surovin. Vystačíte si s cibulí, trochou tuku, masem, mletou paprikou, další trochou mleté papriky a možná přisypte ještě špetku papriky, ať to má barvu.
- Perkelt je vařené jídlo, má tedy tu nejzákladnější, nejjednodušší tepelnou úpravu, kterou si lze představit. Oproti tomu guláš už patří do kategorie dušených pokrmů, které dají trochu víc práce.
Doufám, že jste se zarazili u třetího bodu, kde jsem naznačila, že jde o vařené maso. Za časů našich babiček a prababiček se na vařené maso pohlíželo s úctou hodnou nedělního stolu. Pak jsme změnili názor a dnes se raději rozplýváme před rychle opečeným biftekem, takže na obdiv k vařenému masu nezbývá dost kapacit. V případě perkeltu by to ale byla velká chyba, kterou doufám neuděláte.
Přestože se jedná o vařené maso, chutná báječně. Ono totiž jde o to, v čem se tohle maso vaří. Využívá se tu ohromné síly, která pramení ze spojení tří ingrediencí — tuku, cibule a papriky — a která dá chuťový základ vodní lázni pro maso.
Perfektní čína – recept pro jednu pánev a pět minut času
Potřebuje vůbec dobrá čína recept? Nestačí jen všechno rychle smíchat v jedné pánvi? Případně maso předem naložit do nějaké marinády á la čína?
Pokud toužíte po co nejlepším zážitku, po co nejměkčím a nejšťavatějším mase, pokud chcete zeleninu nechat tak akorát křupavou a přitom téměř měkkou, pokud netoužíte do jídla sypat glutamátové prášky, pokud se chcete dostat co nejblíž originálu, jak jen naše zeměpisná poloha umožňuje, je tahle čína a recept na ni právě pro vás.
Nemusíte se bát, že by první pokyn v receptu zněl: běžte do obchodu a kupte si naložené a ochucené maso. Takhle se dobrá čína opravdu nepřipravuje. Recept vyžaduje trochu jiné zacházení s masem.
Rychlá čína – recept krok za krokem
Postup na poměrně hodnověrnou čínu by měl mít pokaždé stejný scénář. Ukážu vám ho krok za krokem, abyste si ho mohli přizpůsobit masu, které zrovna máte po ruce, koření, které zrovna máte ve špajzu, a chutím, které zrovna máte na jazyku.
Nevlastníte-li plynový sporák, zřejmě ani nemáte plechový wok a nikdy mít nebudete. To vás samozřejmě nevylučuje z vyzkoušení receptu, stačí velká pánev s těžkým dnem, kterou se nebudete bát pořádně rozehřát.
Trocha lásky
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
