Vepřová roláda s medvědím česnekem (nebo jinou zelení)
Vepřová roláda vám dá možnost zapůsobit na ostatní a způsobit jim radost u stolu. Opravdu.
Věřím, že i vám dokážu představou libového vepřového masa, zarolovaného s náplní, v podstatě bezpracně a celkem rychle upečeného, natolik svázat a zamotat a naplnit hlavu, že budete chtít tuhle roládu vyzkoušet taky.
Abych vás k tomu popohnala, naplnila jsem ji bleskově snadnou, jarně svěží, zelenou náplní s medvědím česnekem, kterému právě končí sezóna, tak si budete muset pospíšit. Ale kdybyste to už náhodou nestihli, prozradím vám jednu drobnost: použít půjde i čerstvý špenát nebo jiné zelené listy.
Takže kdybyste se taky chtěli nechat strhnout, tady vám píšu, jak na to.
Holandský řízek v libové i tučné verzi
Holandský řízek není žádná dietka. A nikdy nebude. On teda žádný řízek není dietní, ovšem zde se jedná ještě o vyšší úroveň nedietního požitku.
Z libového masa se dělá řízek snadno. Stačí maso nakrájet na plátky, obalit v trojobalu a usmažit ani rychle, ani pomalu, ani krátce, ani dlouho, prostě tak akorát, aby z oleje vyšel řízek perfektně měkký, perfektně šťavnatý a perfektně dozlatova usmažený.
Libové maso zde skvěle naplňuje svou roli minutkovou, kdy se nemusí nijak dlouho čekat, až maso změkne, protože měkké je přesně v tom okamžiku, kdy uvnitř dosáhne dostatečné teploty. Nemusí při této teplotě pobýt delší dobu, to by naopak bylo na škodu šťavnatosti i měkkosti.
Plněný bůček, kterým překvapíte nejen sebe
Plněný bůček? Kde by bez něj byla česká kuchyně? Ani si to nechci představit. Tak si to nebudu představovat. Místo toho si se mnou představte, že máte tuhle krásu na stole.
Anebo ještě jinak: představte si, že máte tuhle krásu na stole a v podstatě vás to nestálo skoro žádnou námahu. Plněný bůček vypadá jako něco složitého, a přitom na něm vůbec nic není.
Zkusím vás přesvědčit ještě takto: proč má vlastně smysl nadívat bůček? Proč do tak nereprezentativního masa vkládat naději i nádivku? Protože se tím toto maso značně vylepší a odlehčí. A zkrásní. Nestojí to ani moc peněz, ani moc námahy. Zabodujete na všech stranách.
Katův šleh, Luciferovo tajemství, pekelné nudličky, čertovská směs – prostě kaťák
Kaťák čili katův šleh byl zhruba před deseti lety veřejně odsouzen k násilnému odsunu z restauračních jídelních lístků. Upřímně – došlo k tomu celkem právem, v podstatě si to zasloužil.
Katův šleh se koncem osmdesátých a v celém průběhu devadesátých let díky své pikantní a výrazné, navinulé chuti dokázal v nejedné restauraci postarat o neupotřebitelné odřezky masa z předchozích dní. Prostě se do něj dalo schovat ledacos a prošlo to.
Proto mu nějakou dobu nemohli televizní šéfkuchaři přijít ani na chuť, ani na jméno, a už mu to vyhnanství zůstalo.
Tak si říkám: co když už je připravený na nápravu? Nešlo by ho podmínečně přijmout zpátky? Tedy s výhradami, že se bude chovat slušně a uvědoměle? Přimlouvám se za něj. Mohla by to být docela sympatická hotovka. Takže se o to dnes pokusím znovu a lépe.
Vepřová žebra pečená podle metody 3-2-1
Jsem skálopevně přesvědčená, že tato vepřová žebra vás naučí pár novým chmatům v kuchyni, takže z nich budete mít upřímnou radost objevitele. Vydáte se s nimi na novou cestu a poznáte další možnosti svého vaření.
Ale tím vaše radost končit zdaleka nebude. V roztodivné říši receptů a jídel se občas pohybují i takové, které vás usadí na zadek a přinutí ani nedutat. Ale jen chvíli, pak se vše zvrhne v bouřlivá vyjádření obdivu a chvály. Tato vepřová žebra jsou přesně takový případ.
Bezpracné pečené vepřové koleno
Na pečené vepřové koleno jezdí do Čech turisté z celého světa a v celých smečkách si ho dávají v restauracích a pivnicích. Uvádí se v tradičních českých kuchařkách vydávaných v cizích jazycích jako jedno z našich národních jídel, ale ani to ještě není dostatečný důvod, abyste se do výroby pečeného kolena museli okamžitě pustit taky.
Když však naznačím, jak může být snadné a přitom perfektně vypečené, jak měkké a šťavnaté uvnitř a přitom s křupavě vypečenou kůží na povrchu, jak sofistikované, a přitom za ním nestojí víc než deset minut práce, myslím, že zlákám i vás.
Jakékoli výtvarné výjevy staré dvě stě let a více, znázorňující panskou hostinu, v sobě obsahují i atmosféru okamžiku, kdy do tohoto nádherně upečeného kolene zabodnete svou vidličku.
Sulc nejen pro masopust
Domácí sulc patří k těm formám kouzlení v kuchyni, ke kterým se přistupuje s jistou opatrností a obezřetností, ačkoli se jedná o naprosto jednoduchou záležitost, která se při troše pečlivosti snad vždy musí podařit.
Kdybych ho měla porovnat s tlačenkou, je to takový její chudší příbuzný, protože se dělá z podřadnějšího masa. To ovšem neznamená, že si zaslouží, aby se na něj koukalo skrz prsty. I obyčejný sulc se dá trochu vylepšit, odlehčit a udělat z něj pochoutku hodnou bílého ubrusu a stříbrného příboru.
Na sulc v malém lahůdkovém množství vám bude stačit jedna vepřová nožička, jejíž pořizovací cena se pohybuje kolem 19 korun za kilo. Nožička proto, že obsahuje spoustu kůže, šlach, chrupavek i kus kosti, což jsou všechno důležité přísady pro úspěšný vznik rosolu. Žádné práškové želatiny netřeba, ztuhne to všechno samo. Případně můžete postupovat po vepřové nožičce ještě kousek výš a použít kolena, jsou též skvělá a obsahují víc masa než nožičky.
Druhou důležitou přísadou je čas, neboť rosol vznikne jedině při delším vaření. Řekněme, že dvě a půl až tři hodiny budou tak akorát.
A poslední důležitou surovinou, na kterou nezapomeňte, je loučící se zima za okny. Blíží se konec masopustu, vrchol vepřových hodů, za chvíli začne šestitýdenní velikonoční půst a tedy to správné období pro shazování několika přebytečných kil. Je prostě nejvyšší čas užít si vepřové v jeho zimní podobě vonící zabíjačkou.
Vepřové plátky s omáčkou
Udělat rychlé vepřové plátky v pánvi se dřív nebo později naučí každý. Udělat rychlé vepřové plátky s omáčkou, která by měla výraznou chuť, správnou hustotu a bylo jí potřebné množství, to už se každému nepovede, přestože kuchařská věda na tento problém nabízí několik řešení.
Ukážu vám jednu ze zmiňovaných možností. Není jediná, ale hodí se ke kuchařskému podzimu. Pracuje se v ní totiž s jíškou, která vždy vytváří jistou hřejivost a uspokojení na duši (když se povede).
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
