Masové krokety nejen pro Pytlový čtvrtek
Masové krokety nepatří k těm jídlům, na které se suroviny chodí kupovat do obchodu. Masové krokety se dělají z toho, co doma zbylo z předchozího vaření.
Masové krokety se dělají proto, aby se neplýtvalo surovinami. Zejména když jde o tak důležitou a cennou věc, jako je maso.
Každý úsporný domácí rozpočet začíná tím, že odstraní problém s vyhazováním zbytků. A zbytky se dají snadno seřadit podle důležitosti – tedy podle pořizovací ceny. Maso na takovém seznamu obsadí všechna přední místa.
Vyřešit problém, kam s masem, které už nikdo nechce jíst ohřáté, tedy znamená významně ušetřit.
Vepřové rillettes z trouby
Když se řekne vepřové rillettes (a řekne se to s výslovností ri-jet), co se vám vybaví jako první? Výlet do Francie a svačina v malém šarmantním bistru? Hmm. Já zůstanu v myšlenkách doma za pecí, protože si vzpomenu na vepřové ve vlastní šťávě, zavařené ve sklenici.
Tohle jídlo, kterým budete chtít hostit pouze významné hosty – tedy pokud na ně něco zbude – snad ani žádný český název nemá, a tak jsem mu nechala ten původní.
Sádlo a škvarky v troubě
Nebojte se. Pohled na sádlo a škvarky vám arterie neucpe. Dokonce se nemusíte bát infarktu, ani když si sádlo a škvarky opatrně připravíte doma.
Už dávno se ví, že ztužené rostlinné tuky dovedou v lidském těle napáchat větší paseku než vepřové sádlo a kravské máslo. Margaríny, máslo i sádlo se sice dají shodně namazat na chleba nebo použít do těsta, ale už je konečně jasné, že tuky prošlé důmyslným a rafinovaným průmyslovým zpracováním, aby vůbec byly aspoň trochu jedlé, nemůžou být zdravější než doma vyškvařené sádlo ze šťastného pašíka.
Kvůli domácímu sádlu se nemusí stavět kilometry dlouhá rafinérka, stačí postavit kastrol na plotnu.
Pikantní bůček nastudeno
Pikantní bůček patří do té kategorie pochoutkových jídel, kterým pracovně říkám všechno, nebo nic. Buď si je dokážete odepřít, nebo je nedokážete přestat jíst. Ale ochutnat a zříct se dalšího sousta – to je předem vyloučeno.
Při pohledu na tento provokativně snadný, neodolatelně jedlý pikantní bůček se v hlavě rodí spousta protichůdných myšlenek. Vkrádají se do hlavy jako loupežníci z filmového Mrazíka:
Zhubnout?
Nezhubnout?
Sežrat?
Nesežrat?
Vepřová pečeně v mléce, která vás překvapí svou jemností
Vepřová pečeně v mléce působí na talíři jako zjevení. Patří k jemným, jarním jídlům, a tak je nejvyšší čas, abych vám přestala tajit, že se vepřová pečeně, přestože obsahuje název pečeně, může vařit.
V tomto receptu se vepřová pečeně nevaří ani ve vodě, ani ve vývaru, ale v mléce. Je poměrně jedinečné, že nepotřebuje skoro žádné ochucení. Koření by bylo spíše na škodu.
Hamburská kýta na nedělní stůl
Hamburská kýta je, dalo by se říct, hovězí pečeně na smetaně převlečená za vepřové maso. Postup i suroviny mají oba recepty podobné (byť ne zcela). Někdy dokonce můžete zaslechnout název hamburská kýta na smetaně.
Žádnou paniku, nejde o vepřový duplikát nejoblíbenějšího českého receptu z hovězího masa. Jedná se o unikát, vyznačující se přítomností kyselých okurek a libové šunky.
Protože momentálně vrcholí konzumace vepřového masa, dovolte mi vás tímto receptem provést. Vítejte v článku na téma, jak hamburské kýtě zajistit důstojnost.
Pečené vepřové maso – třeba na houbách, hlavně však rychlé a jednoduché
Toto pečené vepřové maso na houbách by se klidně mohlo jmenovat rychlé, snadné a přesto sváteční pečené vepřové maso na houbách.
Konec konců, houby nejsou v receptu až tak zásadní. Klidně si je vyměňte za slaninu. Za kapary. Za ančovičky. Za hrubozrnnou hořčici. Za cibuli. Za česnek. Za pórek. Za cuketu. Za pastinák. Za kakao z Tuzexu. I když…
Rychlost a snadnost se u tohoto receptu zakládá na výhradním použití vepřové pečeně. Ano, přesně toho kousku masa, který každý druhý řezník označí za zcela nevhodný k pečení. Nenechte se tím nikterak rozhodit.
Vepřová roláda s medvědím česnekem (nebo jinou zelení)
Vepřová roláda vám dá možnost zapůsobit na ostatní a způsobit jim radost u stolu. Opravdu.
Věřím, že i vám dokážu představou libového vepřového masa, zarolovaného s náplní, v podstatě bezpracně a celkem rychle upečeného, natolik svázat a zamotat a naplnit hlavu, že budete chtít tuhle roládu vyzkoušet taky.
Abych vás k tomu popohnala, naplnila jsem ji bleskově snadnou, jarně svěží, zelenou náplní s medvědím česnekem, kterému právě končí sezóna, tak si budete muset pospíšit. Ale kdybyste to už náhodou nestihli, prozradím vám jednu drobnost: použít půjde i čerstvý špenát nebo jiné zelené listy.
Takže kdybyste se taky chtěli nechat strhnout, tady vám píšu, jak na to.
Holandský řízek v libové i tučné verzi
Holandský řízek není žádná dietka. A nikdy nebude. On teda žádný řízek není dietní, ovšem zde se jedná ještě o vyšší úroveň nedietního požitku.
Z libového masa se dělá řízek snadno. Stačí maso nakrájet na plátky, obalit v trojobalu a usmažit ani rychle, ani pomalu, ani krátce, ani dlouho, prostě tak akorát, aby z oleje vyšel řízek perfektně měkký, perfektně šťavnatý a perfektně dozlatova usmažený.
Libové maso zde skvěle naplňuje svou roli minutkovou, kdy se nemusí nijak dlouho čekat, až maso změkne, protože měkké je přesně v tom okamžiku, kdy uvnitř dosáhne dostatečné teploty. Nemusí při této teplotě pobýt delší dobu, to by naopak bylo na škodu šťavnatosti i měkkosti.
Plněný bůček, kterým překvapíte nejen sebe
Plněný bůček? Kde by bez něj byla česká kuchyně? Ani si to nechci představit. Tak si to nebudu představovat. Místo toho si se mnou představte, že máte tuhle krásu na stole.
Anebo ještě jinak: představte si, že máte tuhle krásu na stole a v podstatě vás to nestálo skoro žádnou námahu. Plněný bůček vypadá jako něco složitého, a přitom na něm vůbec nic není.
Zkusím vás přesvědčit ještě takto: proč má vlastně smysl nadívat bůček? Proč do tak nereprezentativního masa vkládat naději i nádivku? Protože se tím toto maso značně vylepší a odlehčí. A zkrásní. Nestojí to ani moc peněz, ani moc námahy. Zabodujete na všech stranách.
Katův šleh, Luciferovo tajemství, pekelné nudličky, čertovská směs – prostě kaťák
Kaťák čili katův šleh byl zhruba před deseti lety veřejně odsouzen k násilnému odsunu z restauračních jídelních lístků. Upřímně – došlo k tomu celkem právem, v podstatě si to zasloužil.
Katův šleh se koncem osmdesátých a v celém průběhu devadesátých let díky své pikantní a výrazné, navinulé chuti dokázal v nejedné restauraci postarat o neupotřebitelné odřezky masa z předchozích dní. Prostě se do něj dalo schovat ledacos a prošlo to.
Proto mu nějakou dobu nemohli televizní šéfkuchaři přijít ani na chuť, ani na jméno, a už mu to vyhnanství zůstalo.
Tak si říkám: co když už je připravený na nápravu? Nešlo by ho podmínečně přijmout zpátky? Tedy s výhradami, že se bude chovat slušně a uvědoměle? Přimlouvám se za něj. Mohla by to být docela sympatická hotovka. Takže se o to dnes pokusím znovu a lépe.
Vepřová žebra pečená podle metody 3-2-1
Jsem skálopevně přesvědčená, že tato vepřová žebra vás naučí pár novým chmatům v kuchyni, takže z nich budete mít upřímnou radost objevitele. Vydáte se s nimi na novou cestu a poznáte další možnosti svého vaření.
Ale tím vaše radost končit zdaleka nebude. V roztodivné říši receptů a jídel se občas pohybují i takové, které vás usadí na zadek a přinutí ani nedutat. Ale jen chvíli, pak se vše zvrhne v bouřlivá vyjádření obdivu a chvály. Tato vepřová žebra jsou přesně takový případ.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.