Nahrávání…
Navigace
Archiv štítků pro

pečení

semínkový chléb

Semínkový chléb, který se obejde bez lepku i bez vajec

Semínkový chléb, který vám chci tentokrát představit, má tolik důvodů k vyzkoušení, že si na ně vyhradím číslovaný seznam, abych se jich vůbec dopočítala.

Bylo by určitě výzvou upéct semínkový chléb zcela bez mouky, ale výsledek by dost špatně držel pohromadě a byl by už příliš hutně semínkový. To se tu tedy dít nebude.

Na druhou stranu nečekejte ani žádný šizuňk, ve kterém se mihne spousta mouky a nenápadná hrstka semínek, která má ospravedlnit název. Semínka zůstanou v naprosté převaze a mouky bude jenom tak málo, aby se to všechno dobré a křupavé při krájení nerozpadlo.
Pokračovat ve čtení

odpalované těsto

Odpalované těsto, které vás nedopálí

Odpalované těsto je jeden z mnoha důkazů, jaké zázraky se v kuchyni dají připravit z trochy mouky a pár dalších základních surovin. V jeho případě se ovšem nic netře, nehněte, nekyne, netáhne, ani se nad těstem nepronášejí půlnoční zaklínadla, zato se odpalované těsto vaří na sporáku. Prostě se teplem odpálí.

To si tak přivedete k varu vodu s tukem, naráz do ní vsypete odměřenou mouku a pak už jen usilovně mícháte. V průběhu odpalování se z fáze „něco jako jíška“ přenesete přes „vypadá to jako jedna velká koule“ až ke konečnému stádiu, kdy těsto sice zůstane v jednom kuse neurčitého tvaru, ale leskne se tukem a na dno kastrůlku se začne připékat tenký film z mouky. Suma sumárum dvě minuty práce.
Pokračovat ve čtení

plněné pečené brambory

Plněné pečené brambory, ochucené, jak je libo

Plněné pečené brambory mají všechno, co od nich můžete chtít: skoro křupavou slupku a měkký, nadýchaný a dobře ochucený vnitřek. Ten chutná skoro jako bramborová kaše smíchaná s vtipně zvolenými surovinami.

Brambory se v tomto případě pečou nejdřív celé, a to až úplně doměkka, načež se po upečení rozpůlí, vydlabou, vnitřek se rozšťouchá a smíchá s dodatky. Poté se náplň vrátí zpět do slupek a znovu krátce zapeče.

Vzniknou tak plněné pečené brambory, které uspokojí nejedny hřejivé podzimní choutky – bez ohledu na to, zda je tepve čas na teplou svačinu nebo všednodenní večeři. Obstojí dokonce jako impozantní příloha k pečeným masům, pokud se v neděli v poledne potřebujete pořádně vytáhnout.

Co nesníte teplé, dá se dobře spořádat i zastudena. Aby to však nebyla jen samá pozitiva a kuchařské jistoty, jednu nevýhodu tento recept přece jenom má: i přes surovinovou a finanční nenáročnost počítejte s tím, že časová investice je tu poměrně vysoká. Pečení obnáší hodinu v troubě v první fázi a pak ještě dalších 15 minut ve druhé fázi po naplnění. Pracnost receptu je v pořádku, to slibuju, ale čekání za doprovodu vůně pečených brambormůže být dost náročné.
Pokračovat ve čtení

noky s pečenými rajčaty

Noky s pečenými rajčaty

Teď uprostřed léta, když je chuť rajčat nejrajčatovější a chuť bazalky nejbazalkovatější, se nemůžu nabažit chuti salátu caprese, čili rajčat s mozzarellou a bazalkou. Tohle jídlo nejen že hraje italskými národními barvami, taky hraje na city. Prožívám s ním letní romanci se vším všudy, včetně následných bolavých vzpomínek, až nastane ochlazení a zima.

Proto se mi prosím nedivte, že trojboj rajčata+mozarella+bazalka vidím a cpu, kam se dá. Zamilovaný člověk je svým způsobem částečně nesvéprávný a uvažuje přinejmenším zkratkovitě. Když může být salát caprese podávaný s bílým pečivem, proč by nemohl být servírován s těstovinami? A když s těstovinami, tak zatepla, nebo jako chlazený salát? A když jedno nebo druhé, nešlo by těstoviny vyměnit za celozrnné? Nebo za kuskus? Případně za bramborové noky?

U noků se obvykle ve svých úvahách zaseknu, neboť se zde dostávám do citového konfliktu se svou první láskou na talíři, totiž s bramborami. Postavte přede mne pekáč brambor a vrátím vám ho prázdný; když vidím v restauračním menu francouzské brambory, jiná volba už pro mne neexistuje, zmiňte se přede mnou, že večer smažíte bramboráky, a v tu ránu jsem nastěhovaná u vás doma.

Je-li tedy něco ještě lepšího než rajčata s bazalkou a mozzarellou, tak rajčata s bazalkou, mozzarellou a bramborovými noky. A když dovolíte, i to se dá ještě vylepšit.
Pokračovat ve čtení

pečený bůček

Pečený bůček, na který lze pět ódy

Tenhle pečený bůček je čistý minimalismus. Vždycky mě znovu a znovu přivede k údivu, jaké skvělé věci se můžou v kuchyni zrodit z pouhých dvou surovin – kousku masa a trošky soli.

Jak už to tak bývá, jediné tajemství křupavé kůže, měkkého masa a sytě zlaté barvy se skrývá ve způsobu, jak se maso peče. Peču ho položené na jeho vlastních kostech, které jsem mu předtím uzmula pár tahy ostrým nožem, a peču ho nezakryté.
Pokračovat ve čtení

lasagne recept

Lasagne pro obětavé

Navrhovala bych všechny domácí recepty rozdělit do tří škatulek nazvaných snadné, těžké a lasagne. Neznám totiž žádné jiné jídlo, při jehož přípravě se zašpiní tolik nádobí a u kterého výroba trvá tak dlouho, jako u lasagní.

Tím nechci ani špetku naznačit, že výrobu lasagní zvládne jedině velmi pokročilá kuchařka, která má všechny základy v malíku. Lasagne zvládne i začátečník. Oběma to přitom bude trvat asi tak stejně dlouho.

To, co z jmenovaného jídla dělá kategorii samu o sobě, jsou dvě samostatné omáčky, které je potřeba uvařit ze všeho nejdřív, posléze trocha kuchyňského lega, kdy se to všechno společně s těstovinami musí pečlivě poskládat do pekáčku, a nakonec ještě hodinové pečení a zapékání v troubě.

Máme tu tedy tři fáze receptu, z nichž by každá vydala na přípravu samostatného jídla, máme tu hromadu špinavého nádobí a navíc to všechno zabere spoustu času.

Z toho vyplývá jediné: pokud nemáte obě dvě omáčky uvařené den dopředu a pokud nepřijdete asi tak o hodinu dřív z práce domů, nemá smysl se o domácí lasagne pokoušet ve všední den na večeři. Nechte si to na víkend, až bude venku ošklivo a přijde vám jako dobrý nápad zavřít se na půl dne do kuchyně a udělat svým blízkým pořádně velkou radost.
Pokračovat ve čtení

vepřové výpečky

Vepřové výpečky, nad kterými se budete rozplývat

Asi se shodneme, že vepřové výpečky by měly být řádně vypečené a řádně ochucené. Kdyby se prodávaly někde na rohu, dle mého skromného mínění by se na ně stály fronty, ale zřejmě ještě nikdo s podobným podnikatelským záměrem nepřišel. Vééépřovééé výpečkýýý! Úplně to slyším.

Nehledě na to, že kdyby se mezi státní symboly mohlo počítat i maso, Česko by zcela jistě dostalo přiděleno vepřové.

V zásadě těžko hledat na vepřových výpečcích nějaké kuchařské těžkosti a záludnosti, vždyť jde jen o maso nakrájené na kostičky, ochucené cibulí, česnekem a pepřem a pečené v troubě tak dlouho, až to s okolo přihlížejícími není k vydržení. Proto se s vámi ráda podělím o jednoduchý a spolehlivý recept (pokud byste ho snad hodlali zpeněžit v podobě výše uvedeného námětu, budu první zákazník a pevně věřím, že budete nabízet i věrnostní program).

Varování: Nadměrná konzumace vepřových výpečků vám může způsobit pocit přejedení.
Pokračovat ve čtení

brambory v kožíšku

Brambory v kožíšku

Miluju brambory. Vařené, pečené, v podobě kaše, bramboráku (ty nejvíc!), halušek, salátu, knedlíku, šťouchané, gratinované, francouzské, prostě jakékoli. Miluju je v jakékoli podobě a tajně po nocích toužím po domácích bramborových lupíncích a hranolkách.

Pokud jsou brambory na talíři, jsem šťastná víc než obvykle. V této raně podzimní době, kdy mají brambory zatím jen papírově tenkou slupku, si je však užívám ještě radši.

Jenomže když něco milujete, zároveň to také nenávidíte. Možná o tom nevíte a nenávist se zatím jen skrývá kdesi v temném a zastrčeném zákoutí vaší duše, možná o ní naopak dobře víte a necháte ji občas se projevit a zaskotačit si s vámi na tomto světě; anebo je vám to dost možná úplně fuk. Mně to ale fuk není, a proto už hezky dlouho chovám k bramborám dvojaký vztah.

Zhluboka nenávidím jejich slupku, která dost často musí před vařením pryč. Čím víc lidí se mi sejde u stolu a čím větší bramborová vášeň se má rozvonět v mé kuchyni, tím víc škrábání brambor proklínám.
Pokračovat ve čtení

pečená zelenina recept

Pečená zelenina, na kterou nepotřebujete recept, a 10 nápadů, co s ní druhý den

Zelenina má mnoho chutných podob. Naprosto nepřekonatelná je ovšem upečená velmi zprudka a s trochou oleje a soli, což je zejména pro kuchařské novice a elévy objev na úrovni Kolumbovy Ameriky.

Prostě jen vezmete pár kousků zeleniny, vhodíte do pekáčku a zavřete do trouby rozehřáté na 220 stupňů. O půl hodiny a jedno až dvě promíchání později máte nebezpečně návykovou přílohu pro všednodenní večeře. Zelenina na povrchu vlivem prudkého žáru zkaramelizuje, změkne, zezlátne a zesládne. Chutě se zkoncentrují a vylepší, syrová křupavost se ztratí. To vše tak nějak bezpracně a samovolně.

Protože je tento postup tak přímočarý, že v podstatě vylučuje všechna zbytečná slova, takže jsem už všechny řekla, raději ještě jednou zopakuji to podstatné, na co si dát v začátečnické úrovni pozor.
Pokračovat ve čtení

rýžový nákyp recept

Hříšný rýžový nákyp

Nákypy, a rýžový nákyp obzvlášť, tvoří úplně samostatnou kuchařskou disciplínu. Mají za úkol ohromit, údivem podlamovat kolena a rozezvučet hlasy stolovníků v harmonizovaném “mmmm!” To vše samozřejmě bez ohledu na to, že zpočátku tvrdili, jak jim rýžový nákyp nechutná.

Svou jemnost nákypy získávají od žloutků utřených s cukrem do pěny, nadýchanost pochází z našlehaných bílků a vláčnost jim zůstává především díky pečení v páře nebo ve vodní lázni, aby se vejce nesrazila příliš dosucha.

Jinými slovy, rýžový nákyp rozhodně není hromádka suché sladké rýže, kterou z kategorie těch největších dusivek vytáhne jen šťáva z kompotu, jíž se takové dílo bezpodmínečně musí přelévat, sic by od stolu utíkalo mnoho lidí, držících se přitom nepřítomně za hrdlo a významně kašlajících.

Ve spoustě věcí jsem ochotná se přesvědčit, že recept někoho jiného je ještě lepší, než moje nejlepší dosavadní zkušenost, zapsaná na kousku papíru, ale jakmile dojde na rýžový nákyp, budu si stát hrdě za svým. Můj rýžový nákyp dělá nadprůměrným kombinace kuchařských vědomostí šéfkuchaře hotelu Sacher a kolektivu autorů Velké domácí kuchařky v čele s Jarmilou Mandžukovou.
Pokračovat ve čtení

zapečená pomazánka

Zapečená pomazánka s mrkví

Znáte klasickou pomazánku z nastrouhaného sýra, majonézy a česneku, která se vyskytuje především v silvestrovském a jiném společenském domácím občerstvení? Prima. Tak si ji představte ještě o tři stupně vylepšenou.

Zní to odvážně, vylepšovat něco, co funguje desetiletí a co zná 90 procent českých domácností. Ale jde to. Když:

  1. pomazánku odlehčíte nastrouhanou mrkví (první krok výš),
  2. namažete na pečivo a zapečete v troubě (druhý krok výš) a
  3. navíc zapomenete na malé jednohubky, ale prostě pomazánku natřete na běžné krajíce pečiva (třetí krok výš), dosáhnete hned několika opakování v témž týdnu a upíšete si ruku, až budete rozdávat recept.

Pokračovat ve čtení

kokosky recept

Kokosky pro radost

Kokosky patří k těm druhům cukroví, na kterých se vytváří celoživotní závislost už od útlého dětsví. Za moji závislost na kokoskách jednoznačně může babička. Její kokosky byly šťavnaté, měkké, rozčepýřené, prostě dokonalé. Zajímal by vás její recept a jeho tajemství?

Recepty na kokosky si obvykle vystačí s pouhými třemi surovinami: s bílky, cukrem a kokosem. Takže je víc než jasné, že hlavní roli bude hrát způsob, jak se to všechno smíchá a zpracuje dohromady.

Spousta návodů tvrdí, že stačí vyšlehat bílky na sníh, zašlehat cukr a nakonec vmíchat kokos. Z této hmoty se pak lžičkou odkrajují kousky a kladou se na plech.

Můžete si být jisti, že tahle cesta mojí babičce nestačila. Takto připravené kokosky mají tendenci špatně držet tvar, roztékat se, mokvat. Jsou dobré, ale ne dokonalé. Vlastně jsou to takové rychlé sněhové pusinky s velkorysou dávkou kokosu.

Babička si postup komplikovala a sníh s cukrem pečlivě šlehala v páře. Nutno dodat, že jedinou dostupnou mechanizací v babiččině kuchyni byl děda, jehož silné ruce ušlehaly, utřely, uhnětly nebo oškrábaly vše, co bylo potřeba. Vždycky jel na maximální výkon a nikdy se nemusel opravovat, složitě po použití umývat nebo odkládat pod postel.

I přes skromný kuchyňský inventář se kokosky začínaly připravovat tím, že se dala vařit voda, aby byla nachystaná vodní lázeň. A pak už se jen poctivě ručně šlehalo a šlehalo.
Pokračovat ve čtení


Trocha pravdy
Jana Florentýna Zatloukalová

Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.


Trocha inspirace

Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru obálka 5. vydání
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.

Snídaně u Florentýny

Snídaně u Florentýny obálka
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.

Večeře u Florentýny

Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.

Hovory s řezníkem

Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.

Kuchárka pre dcéru

Zpět na horu