Sekaný salát nejen na zimu
Když se řekne sekaný salát, mám tím na mysli přesně to, co anglosaský svět zná jako chopped salad. Název sekaný salát se mi nelíbí, ale nepřišla jsem na lepší, tak máte máte moji plnou důvěru a podporu najít lepší překlad.
Ostatně až ochutnáte, věřím, že vám stejně bude jedno, jak sekaný salát přeložit nějak líp a zda by pomohlo nazývat ho třeba nasekaný nebo rozsekaný. Bude vám hezky na duši, tak odpustíte případné nelibozvučnosti v názvu.
Moravské zelí, které nezná hranic
Zdálo by se, že moravské zelí je jednou z mnoha podob dušeného zelí. Ale zdání klame. Moravské zelí si zaslouží úplně samostatné vysvětlení.
Co se týká tradičního dušeného zelí, pojďme si shrnout fakta, co všechno o něm víme.
Může být bílé i červené.
Může být kysané, sterilované i čerstvé.
Může být zahuštěné i bez zahuštění.
Může být na cibulce, na slanině i na víně.
Může obsahovat jablko, brusinky i bramboru.
Na všechny tyto možnosti se však dá aplikovat stále jeden a ten samý postup přípravy.
Krémová zelňačka – polévka nejen na neděli
Tahle krémová zelňačka, jejíž příprava zabere 30 minut, sice může posloužit jako všednodenní snadná večeře, ale mnohem víc jí bude slušet role nedělní polévky. Aniž by přesun na neděli jakkoli zvýšil její pracnost.
Nedělní polévku z ní dělá jen a pouze to, že jinak obyčejná polévka typu zelňačka nabere během vaření trochu jinou, nezvyklou podobu.
Určitě si říkáte, jak se to stane, že se obyčejná zelňačka na talíři takhle zvrtne. Stane se to tak, že si občas zajdete do restaurace pro nové zážitky, které vás pak v kuchyni přivedou k novým nápadům. Tahle proměna se tedy nemusí týkat jen zelňačky, ale taky dalších běžných polévek a jídel.
Boršč, který zahřeje
Boršč dokáže vyvolat hodně silné emoce. Svou barvou, přítomností řepy, dlouhým vařením, nezaměnitelnou chutí a taky původem.
Kvůli boršči revoltovali nejen námořníci bitevníku Potěmkin. Vzpoura snadno propukne i doma, neboť polévka obsahuje podezřelé suroviny s řepou a koprem v čele a kromě nich i takovou hromadu další zeleniny, že si jí nejde nepovšimnout, natož zamaskovat pod kousky vařeného masa.
Polévka je to tedy svérázná. Každý si ji zařadí k ruské kuchyni, nikdo nebude překvapen, když se s ní potká v Polsku a pobaltských zemích, patří do Rumunska stejně jako do Moldavska, ale obliba ji stejně nakonec rozšířila po celém světě.
Dušené zelí na několik způsobů
Jaké dušené zelí máte nejraději? Bílé, nebo červené? Kysané, sterilované, nebo čerstvé? Zahušťované, nebo bez zahuštění? České, anebo moravské? Na cibulce? Na slanině? Na víně? S jablkem? S bramborou? S brusinkami? A není to náhodou příliš mnoho otázek na jednu snadnou přílohu?
Co se dá dělat; nabídnu vám několik různých pohledů na dušené zelí a vezmu v úvahu všechny zmíněné možnosti. Ale nenechte se vyvést z rovnováhy, pokud po jejich pečlivém prostudování dospějete nakonec k názoru, že se jedná o různá provedení jednoho a toho samého receptu.
Coleslaw – zelný salát
Za louží velkou tak, že se dá přeplout zaoceánskou lodí, a dost možná ještě dál, je v oblibě zelný salát Coleslaw. Podle seznamu surovin je docela obyčejný, ale sotva ho postavíte na stůl vedle grilovaného nebo pomalu dušeného masa, začnou se dít podivuhodné věci.
Jako každý rok ve stejnou dobu, i tentokrát už začala sezóna čerstvého zelí. A jelikož jedna pořádná hlávka se jen těžko dá sníst na posezení, ledaže by u stolu sedělo čtyřicet loupežníků, každý další recept na zpracování této zeleniny se hodí.
Třeba vám i tenhle zelný Coleslaw přijde vhod. V nejprostší podstatě na něj stačí smíchat nakrájené zelí a majonézu ochucenou octem, cukrem a solí ve vhodném poměru, aby výsledná chuť byla dost výrazná.
U většiny receptů však platí, že dobré jídlo se od vynikajícího obvykle odlišuje množstvím času a práce, které mu člověk poskytne. Ani zde tomu není jinak.
Plněné zelné listy: spařené a pařené
Když se řekne plněné zelné listy, člověka hned napadnou dvě věci: spousta času a spousta práce. Dovolím si to s tímto receptem trochu napravit: není to až taková spousta času a není to až taková spousta práce. Pochopitelně snědené je to za chvíli a v podstatě bez pracného pobízení.
Plněným zelným listům nesmírně sluší náplň z mletého vepřového masa. Ono to dává logiku, nepřekonatelná kombinace vepřo-knedlo-zelo se po vyjmutí knedlíku změní právě na vepřo a zelo. Tím se dá utnout jakákoli diskuze na téma, zda by jiné maso nebylo přece jenom lepší. Nebylo.
Mleté vepřové maso má ještě jednu výhodu. I když ho naplníte dovnitř zelných listů, tak je tepelně upravené, měkké a připravené k podávání velmi rychle, srovnatelně s kdejakou minutkou z pánve. V mém receptu stačí k uvaření plněných zelných listů asi tak 12 minut.
Zelňáky, zelníky a zelné placky
Taky patříte mezi tu větší skupinu lidí, kteří milují zelné placky, zelňáky a zelníky ve všech podobách? Ani mé city nebyly této náklonnosti ušetřeny. Co se dá dělat; takovému nutkání je třeba občas podlehnout, stoupnout si do kuchyně a příslušnou vášeň náležitě zkonzumovat.
Možná si říkáte, proč píšu o zelí už teď, když je na krouhání a nakládání ještě čas. Inu, jak se to vezme. Pozdnější odrůdy zelí jsou skutečně lepší na kysání, neboť neobsahují tolik vody, jako odrůdy letní. A proto je lepší si čerstvé zelí na talíři užít už nyní, zatímco pozdější sklizeň přijde naložit do soli, kmínu a kameninového hrnce nebo soudku, aby bylo přes zimu dostatek vitamínů.
Špičaté zelí jako salát
Špičaté zelí se od září do prosince dá sem tam potkat u českých farmářů a obchodníků se zeleninou. Tahle hlávka zelí je skvostně tvarovaná do špičky a právem se v kuchyni projevuje špičkově. Hned vám ukážu, jak a proč.
Špičaté zelí je mnohem šťavnatější, sladší a jemnější než klasická hlávka bílého zelí. Dá se bez problému jíst zasyrova v podobě salátu, ale sluší mu i tepelná úprava. Přirovnala bych to k situaci, kdy se žena chystá na ples. Jen místo obvyklé věty plné obdivného úžasu „Jsi to opravdu ty, miláčku?“ si dosaďte: „Chceš říct, že tohle jsi udělala ze zelí?“
Jenomže na rozdíl od chystání na ples je příprava špičatého zelí velmi krátká, hbitá a bezproblémová. Stačí, když listy v teple trochu zavadnou a ztratí část svého objemu; v tu chvíli je hotovo. Malý kulinářský zázrak vzniká přesně na pomezí mezi syrově křupavými a doměkka podušenými listy.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
