Velikonoční vajíčka aneb dejte vejce malovaný
Průmyslové barvy na velikonoční vajíčka jsou jedním z vynálezů, bez kterých by se lidstvo bez problémů obešlo. Vajíčka jimi obarvená jsou nesmírně pestrá a barevná, asi tak jako moje vzpomínky na hrátky s nimi v dětství. Máma vzala několik zavařovaček, nalila do nich horkou vodu, přidala ocet a rozpustila pytlíkové barvy. Ve žluté to vajíčkům trvalo vždy dlouho, červená fungovala spolehlivě, brčálově zelenou jsme neměli rádi a modrá byla flekatá.
Zdobení velikonočních vajec jsme pokaždé završili jedněmi a těmi samými vodovými nálepkami, jejichž design se neměnil po celá desetiletí. Vrcholem našich kreací bylo zdobení pomocí gumiček nebo vosku. Jak se uvolňovalo politické povědomí, společenská morálka i mravy výrobců, objevily se postupně také oranžové a fialové prášky, nové samolepky, a nakonec kdosi na trh přispěchal s plastovými rukávy, které se prostě jen navléknou na vajíčko, ponoří do horké vody a nechají smrsknout. Zatímco doba potřebná pro rozveselení vaječné velikonoční skořápky se zkrátila na pár vteřin, doba potřebná pro oloupání takového vajíčka nehorázně roste. Nemluvě o ztracené estetice i úctě k vítání probouzející se přírody.
Před lety jsem se rozhodla, že na rozdíl od učitelek své děti do něčeho podobného zatáhnout nehodlám. Hledala jsem ve starých kuchařkách, ve kterých ale o babičkovském způsobu barvení vajíček nebyla ani zmínka. Byla jsem si ovšem zcela jistá, že v původním starém postupu na barvení nádherných malovaných kraslic průmyslová chemie žádnou roli nehrála, a tak jsem ještě trochu zabrousila i do národopisu. Vždyť naše země je jednou z mála, která se může tradičními kraslicemi pochlubit, navíc v takovém množství druhů – zdobené slámou nebo jezerní sítinou, batikované, leptané, vyškrabované, voskované…
Recept na filé v mléčném pórku
Všichni víme, jak je důležité na jídelníček zařazovat ryby, a všichni hřešíme na to, že si je dáme někde mimo domov, protože kdo se s nimi má v první řadě shánět, že. Neznám příliš mnoho obchodů v mém okolí, kde by se dala sehnat čerstvá sladkovodní nebo mořská ryba. Obvykle to skončí u mraženého filé.
Velkou naději upínám k nově vznikajícím rybárnám, ale přesto je nabídka ryb podle mého názoru poměrně tristní. Losos za poslední dva roky mimořádně stoupnul na ceně a stal se tak v podstatě nedostupný, sladkovodní ryby aby pohledal a mořské se dají najít a sehnat především mražené.
Na téma mražené ryby v kuchyni jsem už tady na blogu jednou psala. Rozhodně nemá smysl je zatracovat a rozhodně se dají použít i bez předchozího rozmražení, čímž šetří cenný čas na přípravu večeře. A to ani nemluvím o tom, že člověk na dnešní večeři nemusí myslet už včera.
Jakmile vyzkoušíte pár značek, časem snadno přijdete na to, která vám vyhovuje, která nepouští víc vody než je váha rybího masa a která nepřipomíná slisované piliny. I když se to v dnešní době zdá skoro nemožné, v mrazicích pultech se dají najít opravdové poklady a stojí za to si je občas pustit na talíř.
Hráškové pesto a podobné vylomeniny
Znáte někoho, kdo používá hráškové pesto? Jistě už jste potkali pesto bazalkové, pesto ze sušených rajčat nebo pesto z medvědího česneku. Rozmixovat do podoby pesta se však dá téměř vše – třeba i škvarky nebo mák. Proč tedy nezkusit i hrášek? Teď v předjaří se zelená barva na talíři hodí víc než kdy jindy.
Předpokládám, že by bylo zcela zbytečné vyzdvihovat výživné přednosti zeleného, právě vyloupaného hrášku, zmiňovat vitamíny v něm zastoupené – od K, C, A až po jedince ze skupiny B – a ukazovat cenné účinky na lidský organismus, neboť jste to už všechno někde dávno četli a krom toho se takto zázračně stejně chová i jakákoli jiná čerstvá zelenina. Tak to příroda chtěla. Jenomže sezóna hrášku je proklatě krátká.
Čočka na kyselo – fantastický výsledek zaručen
Čočka na kyselo je jídlo tak primitivní a prosté, že se na něj často pod dojmem moderních receptů zapomíná. Přitom je krásným zpestřením doby postní, tedy období protknutého odříkáním. Ovšem vůbec nemám na mysli odříkání ve smyslu odstrčeného talíře doprovozeného slovy “tohle já jíst nebudu.” O tuhle čočku budou vaši blízcí škemrat.
Recept na čočku na kyselo má dvě jednoduché fáze. V první uvaříte čočku doměkka, v té druhé ji zahustíte jíškou a dokyselíte octem.
Pravdou je, že i v tak jednoduché posloupnosti kuchařských činností se mohou vyskytnout neuvážené chyby, které vedou k neblahým vzpomínkám na školní, závodní nebo i maminčinu jídelnu. Dokonce si myslím, že šedivé čočkové cosi by mohlo být dokonalým symbolem vězeňské stravy. Případně by taková nevydařená čočka na kyselo mohla být použita při stavbě babylonské věže místo malty, jak je zmíněno v jedné staré povídce.
Pokud jste po všech těch nezdarech zatoužili po jídle, které má živou barvu, chutná nerozvařeně a čistě, tak čtěte dál. Jinak si na čočku skočte tam, co obvykle.
Deset otázek, které byste si měli položit, než se pustíte do experimentování v kuchyni
Žádná kuchyně se neobejde bez občasného zkoušení nových receptů a jídel. Pokud se do vaření sem tam nevetře nový element a neodehraje se experimentování v kuchyni, začnou se osvědčená jídla opakovat stále dokola a to zavání nudou a fádností.
Jenomže když přijde na zkoušení nových věcí, nabízí se logicky otázka: jak se pojistit proti případnému neúspěchu? Jak to zařídit, aby vše klaplo? Jak nepokazit dobré suroviny a jak si zbytečně nesnížit sebevědomí v kuchyni?