Co k večeři: jeden recept na tisíc různých jídel
Neznám člověka, který by si nikdy nepoložil otázku: co mám zase dělat k večeři? Kde mám pořád brát inspiraci, aby to bylo zdravé, rychlé a všem to chutnalo?
Čím víc večeří jsem připravila, tím víc si myslím, že na to znám odpověď. I když za vás ve vaší kuchyni neuvařím, můžu vám pomoct dát si dohromady základní souvislosti a vybavit vás pár užitečnými radami, abyste už nikdy s prvním úderem večerního klekání nepropadali panice, že nemáte vymyšleno, co k večeři.
Rada číslo jedna:
Už ráno byste měli vědět, co uvaříte k večeři.
Jestli něco usnadňuje večerní život v kuchyni, pak je to ranní rozhodnutí, co se večer bude vařit.
Díky tomu pak nepřistupujete k ledničce napjatí, co z ní vypadne a čím vás v časové tísni inspiruje. Učiňte rozhodnutí včas, s čerstvou hlavou, třeba u hrnku ranní kávy.
Má to ještě jednu výhodu: po cestě z práce můžete dokoupit, co vám k večeři chybí.
Rada číslo dvě:
Každá zdravá večeře má stejný scénář.
Chtěla bych použít slovo algoritmus, ale nerada bych vás vylekala.
Jednou o večeřích a o tom, jak si je usnadnit a jak je pochopit napíšu celou knihu, ale na tu si ještě musíte chvíli počkat.
Teď je podstatné, abyste si uvědomili, že v každé zdravé večeři najdete tři složky: sacharidy, bílkoviny a zeleninu.
Vtip je v tom, jak vyberete konkrétní potraviny do těchto tří skupin.
Zadání totiž vyhovuje nejen vepřo-knedlo-zelo, ale taky Caesar salát.
Nicméně co se týká předjaří, tady je pár mých doporučení, jak to tedy udělat, aby večeře byla zdravá, rychlá a odpovídala uvedenému třídílnému vzorci.
Pučálka neboli pálenec
Pučálka, naklíčený a opečený hrách, je věc natolik tradiční, postní, výživná a zajímavá, že jí věnuju spoustu dnešních řádek.
Až budete hledat něco k večernímu křoupání u televize, vzpomeňte si, že už je tu doba postní, doba odříkání, že se sluší něčeho se vzdát a uvolnit tím místo něčemu dost možná mnohem hodnotnějšímu.
Začnu sentimentálně.
Pučala má milá pučálku,
nesla ji milému na šálku:
„Od lesa k lesu
pučálku nesu,
pu – pu – pu – pu – pu – pu – pučálku,
nesu ji milému na šálku.“Karel Jaromír Erben, Prostonárodní české písně a říkadla (vydáno r. 1864, str. 428)
Trocha historie
(a národní gastronomické hrdosti)
nikoho nezabije
Rituály a tradice dělají náš život jistějším a pevnějším. Těžko se proto dá věřit tomu, kolik síly se skrývá v pár zrnkách naklíčeného hrachu. Je to skoro neuvěřitelné, co všechno pučálka dokáže.
Sacher dort – recept pro všechny zamilované dny
Když se řekne Sacher dort, každý se chce dostat co nejblíž originálnímu receptu.
I já.
Když jsem ještě bydlela ve Vídni, kavárna hotelu Sacher na rohu u Opery byla mou oblíbenou destinací. Kafe tam stojí tolik, co kdekoli jinde ve Vídni, a můžete si odtud odnést nejen celý dort v půvabné dřevěné krabičce v několika velikostech podle vašich choutek, ale taky si na místě můžete dopřát jednu porci Sacher dortu se šlehačkou, tak jak to má být.
Balený celý dort leze do peněz, za průměrnou velikost dortu zaplatíte v přepočtu kolem 1000 Kč, takže jsem si celkem brzy pořídila i Sachrovu kuchařku plnou zajímavých receptů, včetně receptu na Sacher dort. Ostatně kdo má ty krásné dřevěné krabičky od dortu pořád někde skladovat, protože vyhodit se pro svůj půvab nedají, že.
V knize se píše, že recept, který v ní zveřejňují, je tak blízko originálu, co to jen jde, aby si ještě jedno malé tajemství ponechali pouze pro sebe. Údajně to skryté tajemství spočívá v potírání rozkrojeného upečeného korpusu meruňkovicí nebo jakýmsi sirupem, říkají zasvědcené hlasy, které však v Sachrově velkovýrobně nejspíš nikdy nebyly.
Blíží se vrchol masopustu a taky máme za pár dní na krku svátek svatého Valentýna, patrona všech zamilovaných, milujících, vášni oddaných lidí. Ať už ho slavíte jen jednou za rok nebo máte doma Valentýna každý den, upečení čokoládového dortu je snad tím nejzásadnějším projevem lásky, hned po žehlení spodků a píglování koupelny.
Takže si myslím, že se vám takový čokoládový recept může hodit. Akutně i do zásoby.
Masopustní koblihy — recept do každé rodiny
Když se přiblíží konec masopustního období, německé i rakouské pekárny a obchody s potravinami zaplaví koblihy. Velké, zcela nepřehlédnutelné množství koblih. Jsou to koblihy nadýchané jako vánek a když se do nich pořádně zakousnete, můžete se spolehnout, že vám na tváři skončí poprašek vanilkového cukru.
Koblihy a masopust
Trochu mě mrzí, že v Česku tohle koblihové veselí tak trochu chybí. Koblihy si můžeme kdekoli koupit celý rok a jejich masopustní kampaň vlastně neexistuje. Přitom koblihy dřív patřily k masopustu stejně jako koláče k posvícení, tak moc, že se — jak píše Marie Úlehlová-Tilschová — masopustu přezdívalo karneval z Koblihovic a slovo kobližný znamenalo labužnický až prostopášný. Včetně kobližné ženy.
A tak si říkám: pojďte se mnou obsadit aspoň kousek Česka masopustními koblihami. Vím, že vás sem chodí strašně moc (občas sleduji statistiky návštěvnosti, takže se přede mnou neschováte) a že to vydá na hodně koblih, když se do nich pustíme. Pojďme společně masopustu vrátit koblihy. Zaplavme své blízké a známé touhle sladkou dobrotou a ukažme zbývajícímu světu, který se už nevejde k našim stolům, aspoň fotku.
Stačí k tomu půl kila mouky, tři vajíčka, trocha droždí a několik málo dalších surovin. Můžete si u toho notovat Já koblížek, koblížek, na másle smažený, protože potom kynuté těsto podstatně lépe kyne.
Jak udělat dobré koblihy
Dobrá kobliha by měla být nadýchaná jako pírko, zlatá na povrchu a se světlým kroužkem kolem dokola, sladká a třeba i naplněná zavařeninou. Aby to nebyly jen čáry máry, abyste se nemuseli spoléhat na správnou fázi měsíce a na básničku o koblížku, ukážu vám, jak na koblihy, aby se zaručeně povedly kdykoliv.