Vaječná tlačenka z šesti vajec
Vaječná tlačenka budiž zmíněna jako plnohodnotný příslušník rodiny zvané velikonoční recepty. Má rovnou dvě důležitá poslání: zapózovat jako studené pohoštění koledníkům, případně se postarat o zbytky vařených vajec následující dny po pomlázce.
Záleží pochopitelně na tom, zda u vás v rámci velikonočních svátků převládá vaječný příliv nebo odliv.
Recepty, které jsem doposud potkala, se tvářily, že kromě vajec budu na veječnou tlačenku potřebovat ještě další dvě zásadní věci: kupovanou sterilovanou zeleninovou směs a želatinu určenou přímo na vaječnou tlačenku. Tak přesně takový recept tu nenajdete.
Velikonoční jidáše, u kterých je mazání medu kolem pusy povoleno
Velikonoční jidáše s sebou nesou spoustu příběhů. Ten hlavní z nich, totiž že jidáše symbolizují provaz, na kterém se oběsil proradný a zrádný Jidáš, určitě znáte.
Ale protože jsou Velikonoce zároveň svátky jara, symbolizují konec zimy a začátek nového života, prolíná se jimi i pohanská tradice a tak můžou mít taky symboliku ptáčků, raků, šneků, housátek, hadů, ježků a třeba i želviček. Záleží na tom, k jakému zvěřinci inklinujete.
Podle tradice se jidáše potírají medem a jedí se na Zelnený čtvrtek dopoledne, lépe ráno, ještě lépe před východem slunce. Má to zajistit nejen pevné zdraví, ale i ochranu před nebezpečím typu uštknutí hadem a píchnutí vosou. Určitě je vám jasné, že jakmile kouzlo tohoto ranního okamžiku pomine, budete po jidáších přibírat a bude vám stoupat hladina cukru v krvi jako u kteréhokoli jiného sladkého pečiva.
Velikonoční vajíčka aneb dejte vejce malovaný
Průmyslové barvy na velikonoční vajíčka jsou jedním z vynálezů, bez kterých by se lidstvo bez problémů obešlo. Vajíčka jimi obarvená jsou nesmírně pestrá a barevná, asi tak jako moje vzpomínky na hrátky s nimi v dětství. Máma vzala několik zavařovaček, nalila do nich horkou vodu, přidala ocet a rozpustila pytlíkové barvy. Ve žluté to vajíčkům trvalo vždy dlouho, červená fungovala spolehlivě, brčálově zelenou jsme neměli rádi a modrá byla flekatá.
Zdobení velikonočních vajec jsme pokaždé završili jedněmi a těmi samými vodovými nálepkami, jejichž design se neměnil po celá desetiletí. Vrcholem našich kreací bylo zdobení pomocí gumiček nebo vosku. Jak se uvolňovalo politické povědomí, společenská morálka i mravy výrobců, objevily se postupně také oranžové a fialové prášky, nové samolepky, a nakonec kdosi na trh přispěchal s plastovými rukávy, které se prostě jen navléknou na vajíčko, ponoří do horké vody a nechají smrsknout. Zatímco doba potřebná pro rozveselení vaječné velikonoční skořápky se zkrátila na pár vteřin, doba potřebná pro oloupání takového vajíčka nehorázně roste. Nemluvě o ztracené estetice i úctě k vítání probouzející se přírody.
Před lety jsem se rozhodla, že na rozdíl od učitelek své děti do něčeho podobného zatáhnout nehodlám. Hledala jsem ve starých kuchařkách, ve kterých ale o babičkovském způsobu barvení vajíček nebyla ani zmínka. Byla jsem si ovšem zcela jistá, že v původním starém postupu na barvení nádherných malovaných kraslic průmyslová chemie žádnou roli nehrála, a tak jsem ještě trochu zabrousila i do národopisu. Vždyť naše země je jednou z mála, která se může tradičními kraslicemi pochlubit, navíc v takovém množství druhů – zdobené slámou nebo jezerní sítinou, batikované, leptané, vyškrabované, voskované…
Boží milosti
K velikonočním svátkům patří obřadní pečivo všech možných tvarů: nejen bochánek čili mazanec, ale též beránci, zajíčci, ptáčci, holubičky, ráčci, žáby, hadi a podobná havěť. Do škatulky roztodivných tvarů se dají uklidit i boží milosti. Každý je může mít podle svého nejlepšího receptu, vědomí a výtvarného přesvědčení.
Ale abych vysvětlila, proč řadím boží milosti spíš na Velikonoce: líbí se mi rozmanitost několika druhů těst, které se postupně objeví na našem stole. Na Zelený čtvrtek jemné kynuté medové jidášky, na Bílou sobotu beránek z třeného těsta, na Velikonoční neděli mazanec z těžšího nebo tvarohového kynutého těsta a nádivka zpracovaná jako nákyp, a konečně na pondělí smažené boží milosti.
Kam pro tradiční recept na boží milosti
Ideální je, když máte v rodině tradiční, prastarý recept po babičce, které ho dala zase její babička. Takovým božím milostem nemohu se svým receptem konkurovat a rovnou se vám k tomu přiznám. Jestliže máte na jazyku chutě dětství, je dost možné, že se vám do nich dnes netrefím, protože vám je koření vzpomínky a ty jsou nenahraditelné.
Protože i já se ráda dívám do minulosti, vyšla jsem při hledání dnešního receptu z mé oblíbené staré kuchařky nazvané Kuchařská škola od Marie B. Svobodové. Marie u každého receptu usilovala o nejlepší možnou verzi, takže se mi její odkaz tehdejším mladým kuchařkám značně líbí a rozhodla jsem se ji poslechnout i pro tentokrát. Trochu jsem si pohrála s poměry surovin, aby recept fungoval i v dnešní době, ale zadařilo se.
Velikonoční beránek z mandlového třeného těsta
Nejlepší beránci z těch, co se nepasou na louce, nýbrž pečou ve formě, mají původ v třeném těstě. Je to jako s bábovkami. Existuje na ně bezpočet receptů, piškotové, rychlé, šlehačkové, tvarohové, čokoládové, každý přísahá na ten svůj, ale skutečné dokonalosti dosáhnete pouze ruční prací, bez použití kypřícího prášku.
Velikonoční beránek z třeného těsta
Velikonoční beránek z třeného těsta se pyšní pouze maličkatými, drobnými bublinkami, takže se nerozpadá a tolik mu nehrozí, že se poláme při vyndávání z formy. A hlavně: jako ozdoba stolu by měl aspoň chvíli vydržet. Ideálně do druhého dne, než se ho všichni napasou obdivnými pohledy. Právě třené těsto poskytuje výborný základ, protože na druhý den chutná lépe než po upečení. Zvláční, zjemní a vystupňuje očekávání. To rychlá těsta s kypřícím práškem nedovedou, protože ihned po upečení začnou stárnout a už se nikdy nedostanou do lepší kondice.
Velikonoční mazanec zvláčněný tvarohem
Však víte, jak se to říká v té známé koledě:
Hody, hody, doprovody
dejte vejce malovaný…
Když se nad tím zamyslíte, hody jsou jasné, v neděli se hodovalo, a co dál? Zdálo by se, že někdo někoho někam doprovází. Ale ono houby.
Správně by se totiž říkanka měla psát takhle:
Hody, hody, do Provody,
dejte vejce malovaný…
A Provoda, prosím pěkně, je starý název pro Velikonoční neděli. Neděli, kdy se poprvé po dlouhé době zase mohlo pořádně jíst, kdy po půstu přichází hodování, kdy si konečně do kuchyně můžeme pustit spoustu vajec.
Takže se nelze divit, že i těsto na mazanec mělo být pro takový hodovací den bohaté, plné žloutků a smetany. Baculatý symbol konce odříkání a radosti z nového života. Žloutky samozřejmě dodávají krásnou barvu a křížek na bochánku symbolizuje ukřižování.
Tvarohové těsto na velikonoční mazanec
Tento článek bych mohla v klidu skončit s tím, že mazancové těsto si uděláte stejně jako vánočku, kterou už jsem vám podrobně představila koncem loňského roku. Ale to bych nesměla najít v literatuře zmínku, že kdysi se do těsta na mazance přidával i tvaroh, aby byly mazance kypřejší a vláčnější.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
