Domácí veka nejen pro silvestrovskou oslavu
Domácí veka se mi do kuchyně nastěhovala až letos. Doposud začínala moje cesta za slavnostními obloženými chlebíčky běháním po pekárnách a sháněním dobré veky.
Před čtyřmi roky jsem tu napsala, že domácí rohlíky jsou hračka. A víte, co vám povím o vece? Domácí veka je ještě větší hračka. Těsto na veku má skoro stejné složení jako rohlíky, jenom odpadá práce se zamotáváním housek a rohlíků. Uděláte dva bochánky a hotovo.
Florentýnky neboli marokánky
Nebylo by zvláštní, kdybych já, Florentýna, neměla recept na florentýnky? A nebylo by zvláštní, kdyby tento recept nebyl něčím zvláštní?
Samozřejmě, že vím o receptu spřízněného jména a samozřejmě, že ho bezmezně miluju. Nemůžete po mně chtít nic víc ani nic míň.
Ani já od florentýnek nechci míň. Chci jich raději víc. Nejvíc. Jenomže pro florentýnky (nebo též marokánky) je při pečení typické, že se jedna lžička těsta rozteče na placku velikosti dlaně, takže se jich na plech najednou moc nevejde.
Na tenhle zádrhel mám dvě různá řešení. Jedno vám ukážu letos, a to druhé zase až za rok.
Kavárenský pomeranč
Kavárenský pomeranč je takový napůl kandovaný plátek pomeranče namočený v čokoládě. Co vám mám povídat, je úchvatný na pohled, krásně voní a ještě líp chutná.
Před lety jsem si recept musela poskládat dohromady sama, protože moje účty za podobnou lahůdku z kaváren a cukráren povážlivě rostly, až bylo jasné, že pokud se mám i nadále tvářit jako vcelku finančně gramotný člověk, budu muset zjednat nápravu. Pojmenovala jsem si ho ovšem kavárenský pomeranč, abych nikdy nezapomněla na ten okamžik, kdy jsem ho poprvé spatřila za vitrínou v jedné cukrárně na Letné.
Popraskané sušenky čili crinkles
Úmyslně popraskané sušenky jako cíl vánočního pečení? No jasně. Vždyť je to několik let docela slušný hit.
Když něco pečete a popraská to, je to obvykle k vzteku. Ledaže… ledaže byste si přesně tohle dali za cíl, popraskání zvýraznili a použili coby estetický prvek.
Tyto popraskané sušenky splňují mnoho kritérií úspěchu: vypadají neodolatelně a chuť vás dostane do kolen. Klečet budou i vaši drazí, až budou škemrat o další dávku (tahle věta vytržená z kontextu zní dost pochybně, uznávám), případně vaši kolegové, sousedi a známí, až budou chtít recept.
Čokoládové křupinky na poslední chvíli
Moje čokoládové křupinky vznikly někdy na přelomu tisíciletí a vznikly ze zoufalství.
Bylo 24. prosince ráno a měla jsem poprvé v životě na starost svou vlastní domácnost. Žádné Vánoce u maminky, která se o upečené cukroví postará. Měla jsem se postarat já sama a protože jsem nevěděla jak, odkládala jsem to do poslední možné chvíle. Jenomže dál už výrobu cukroví odkládat nešlo.
A tak jsem na poslední chvíli rozpustila tabulku čokolády a zamíchala do ní, co bylo po ruce. Následně jsem tvořila hromádky, které jsem po ztuhnutí prohlásila za naše vlastní a jediné cukroví. Já vím, hrůza. Asi jsem chtěla z lásky vytvořit něco jako Studentskou pečeť, protože tu měl můj tehdejší vyvolený rád.
Možná jsem se tou dobou vyznala v pracovních věcech, ale Vánoce ve vlastní kuchyni mi moc nešly. Ony mi tam vlastně nešly ani ty obyčejnější dny v roce.
Houbový kuba
Houbový kuba, anebo též černý kuba, je velmi dobré a velmi prosté jídlo, které si klade nemalý cíl: zasytit na Štědrý den, ať už k obědu, anebo ke slavnostní večeři.
Houbový kuba, i přes tajemný název, obnáší jen uvařené kroupy a namočené, uvařené nebo podušené houby. Hodně hub. Bez jediného mrknutí klidně řeknu, že houby v tomhle jídle hrají hlavní roli. Nesnažte se je omezovat nebo je použít jen jako doplňující surovinu. Do vedlejších rolí radši obsaďte česnek, tedy mnoho česneku, a majoránku, opět velmi mnoho majoránky. Kmín a pepř tyhle zážitky ještě umocní. Všechny suroviny pak spolu usmiřte štědrou dávkou sádla a zapečte v troubě do dokonalého celku.
Černou barvu houbový kuba získá použitím podzimní houby zvané stroček trubkovitý, který vypadá skoro jako lišky, jen je tmavý, téměř černý. Pokud ji máte doma v zásobě nasušenou nebo zmraženou, zajásejte, v opačném případě zachovejte klid a použijte jiné sušené houby.
Kuličky Rafaelo – recept na vánoční cukroví, které zvládne i dítě
Domácí kuličky Rafaelo patří k těm druhům cukroví, které se dělají na poslední chvíli, protože jsou nepečené a tedy rychle podléhají zkáze i nájezdům nenechavců.
Jak známo, co je nepečené, to je šťavnaté, oblíbené a skvěle kontrastuje s pečenými druhy křehkého cukroví.
Tyhle moje kuličky Rafaelo mají s opravdovými kuličkami stejně znějícího, jen trochu jinak psaného jména Raffaello společnou pouze kokosovou příchuť a závěrečný kabátek z kokosu. Zkoušela jsem mnoho variant, například jsem třela máslo do pěny, zašlehávala do něj kondenzované slazené mléko a kokos, ale tahle zvítězila mezi vším publikem. A je to i můj favorit, protože postup je až nehorázně jednoduchý a svede ho i dítě.
Vanilkové rohlíčky, které voní láskou
Pokud bych měla o Vánocích péct jediné cukroví, pak by to vyhrály vanilkové rohlíčky. Ne proto, že bych se po nich mohla utlouct, jako spíš kvůli tomu, že tyhle svátky by bez nich byly neúplné.
Když nevíte, jak konverzačně rozproudit nudící se společnost, zeptejte se jich na vanilkové rohlíčky, budete mít o zábavu i o sbírku příslušných receptů postaráno. Každý má ty svoje jediné a bude je argumenty bránit až do časných ranních hodin.
Vanilkové rohlíčky voní nejen vanilkou, ale hlavně láskou. Čím jiným by totiž mohl být záchvat pozdně večerního až nočního pečení, naordinovaný po běžné pracovní době a nezbytném nekonečném čekání u pokladny při návštěvě potravin, než projevem buď čirého šílenství, anebo lásky?
Na domácí, tradiční vanilkové rohlíčky si žádná, ani začínající hospodyňka, žádnou instantní pomoc v sáčku nepořídí. Raději bude druhý den ráno pracně make-upem zakrývat kruhy pod očima a očními kapkami rozkapávat červené bělmo, než aby přetrpěla Vánoce bez vlastnoručně připravených rohlíčků, zkolaudovaných bandou kolegyň.
Pokud už taková žena vůbec podlehne nějakému reklamnímu sdělení, pak nanejvýš co do použitého margarínu, ovšem i toho pouze dočasu. Napřesrok už se vědoucně zasměje a koupí si raději opravdové máslo (mám-li pokračovat v této dějové linii dál, pak jen krátce – o dalších dvanáct měsíců později se bude smát naivkám, které týden před Vánocemi shání v obchodě pravé máslo, zatímco ona má pořádné zásoby od babího léta dobře ukryté v mrazáku).
Tak silné je kouzlo vanilkových rohlíčků, které, obávám se, už se z generace na generaci pár století předává coby dominantně dědičný znak.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
