Šunkofleky, které ohromí i návštěvu
Šunkofleky došly takového zjednodušení, že už snad ani víc zjednodušit nejdou. Tak víte co? Já jim tentokrát vrátím trochu složitosti, protože si myslím, že se s nimi klidně můžete vytáhnout před návštěvou.
Dovedete si to představit? Nemyslím ten nepředstavitelný nápad, že návštěvu uctíte něčím tak obyčejným, jako jsou šunkofleky. Myslím celou tu situaci, která kolem toho vznikne. Udivená návštěva, udiveně ochutnávající a pak ještě udiveně žádající o recept. Škemrající o vaše tajemství. Proč? Protože takhle dobré šunkofleky ještě nejedla.
Dál vám mohu slíbit, že návštěva bude udivená ještě jednou, neboť podle seznamu surovin to bude vypadat, že se váš recept nijak zvlášť neliší od těch ostatních.
Těstoviny Alfredo, které jsou dílem okamžiku
Těstoviny Alfredo stvořil Ital Alfredo di Lelio. K vaření se vyučil v restauraci své matky Angeliny a těstoviny přivedl na svět, když přišel na svět jeho prvorozený syn Armando.
V roce 1950 si Alfredo otevřel restauraci na náměstí císaře Augusta v Římě.
Tento podnik existuje dodnes a láká hosty na jediné pravé těstoviny Alfredo.
Říká se, že tyhle těstoviny potřebují jen tři suroviny: vařené fettuccine (dlouhé nudle), máslo a parmazán. Krémově hebká, sametová omáčka vznikne šikovným a trpělivým mícháním uvařených těstovin s máslem a sýrem.
Piccata – rychlé kuřecí plátky v letním stylu
Je piccata název omáčky, anebo rychlý způsob úpravy libového bílého masa? Říká vám vůbec něco slovo piccata?
Než se rozmyslíte a něco řeknete, řeknu vám, co říká Wikipedie. Ta má vysvětlení, že roztomilé italské slovo piccata, použije-li se při vaření, znamená maso pokrájené na tenké plátky, zprudka opečené a podávané v rychlé omáčce obsahující citron a máslo. Dále pak třeba ještě šalotku, česnek a kapary.
Už jen představa těchto chutí vyvolává jinou představu; totiž představu lehkého, snadného letního jídla, vytvořeného dílem okamžiku, aby pobyt v kuchyni nebyl zbytečně prodlužován a vyhřátá místnost aby nebyla zbytečně rozpalována dalším teplem z vaření.
Noky nebo těstoviny s krevetami a k nim trochu zeleniny
Na tomto bleskovém receptu na těstoviny s krevetami – anebo noky s krevetami – bych vám chtěla ukázat, jak funguje jeden naprosto nekompromisní a naprosto zásadní kuchařský trojúhelník.
Tenhle trojúhelník říká, že není možné mít všechno. Že i v kuchyni je něco za něco. Že je jenom na vás, pro co se rozhodnete, ale že když už se rozhodnete, budete se muset něčeho jiného vzdát.
Ostatně v každém oboru lidské činnosti nějaký podobně chytrý, vtipný a nesmlouvavý trojúhelník je, tak proč ho nemít taky ve vaření.
Masové kuličky v rajčatové omáčce
Masové kuličky na sebe mohou vzít spoustu podob, chutí a příchutí, a vždycky dosáhnou vřelého přijetí u stolu. Zejména tyto, které plavou v rajčatové omáčce a nejčastěji jsou k vidění ve společnosti špaget nebo jiných protáhlých těstovin.
Masové kuličky požívají tak velké obliby u dospělých i dětí, že se radost z jídla vrátí jako bumerang tomu, kdo je pro tuto příležitost připravoval. Příště je bude chtít mít ještě lepší, voňavější, měkčí, připravené s ještě vroucnější láskou.
Lasagne pro obětavé
Navrhovala bych všechny domácí recepty rozdělit do tří škatulek nazvaných snadné, těžké a lasagne. Neznám totiž žádné jiné jídlo, při jehož přípravě se zašpiní tolik nádobí a u kterého výroba trvá tak dlouho, jako u lasagní.
Tím nechci ani špetku naznačit, že výrobu lasagní zvládne jedině velmi pokročilá kuchařka, která má všechny základy v malíku. Lasagne zvládne i začátečník. Oběma to přitom bude trvat asi tak stejně dlouho.
To, co z jmenovaného jídla dělá kategorii samu o sobě, jsou dvě samostatné omáčky, které je potřeba uvařit ze všeho nejdřív, posléze trocha kuchyňského lega, kdy se to všechno společně s těstovinami musí pečlivě poskládat do pekáčku, a nakonec ještě hodinové pečení a zapékání v troubě.
Máme tu tedy tři fáze receptu, z nichž by každá vydala na přípravu samostatného jídla, máme tu hromadu špinavého nádobí a navíc to všechno zabere spoustu času.
Z toho vyplývá jediné: pokud nemáte obě dvě omáčky uvařené den dopředu a pokud nepřijdete asi tak o hodinu dřív z práce domů, nemá smysl se o domácí lasagne pokoušet ve všední den na večeři. Nechte si to na víkend, až bude venku ošklivo a přijde vám jako dobrý nápad zavřít se na půl dne do kuchyně a udělat svým blízkým pořádně velkou radost.
Univerzální recept na báječný těstovinový salát
Těstovinový salát se na letní párty hodí z mnoha důvodů: je krásný na pohled, je ho plná mísa za pár peněz a každý ho rád ochutná. Dalo by se říct, že to je takový levný, vítaný, neškodný letní společník.
Ovšem jen do té doby, než ochutnáte: Často při prvním soustu zjistíte, že to, co ještě před pár hodinami byla chlouba kuchyně, je najednou cosi rozblemcaného, s mdlou a nevýraznou chutí. Jako by se během přepravy nebo čekání vytratilo jeho kouzlo. Jakoby byl tenhle šarmantní společník ve skutečnosti zbabělý podpantoflák, se kterým žádná legrace nebude.
Pokud se hodláte postavit většímu davu a výzvě zvané těstovinový salát, pak pro vás mám univerzální návod, díky kterému budete rozdávat recept se slovy: ale to jsem jen tak něco rychle smíchala v míse.
Vlastně jsem tenhle návod sepsala jako 7 rad, díky kterým budete společně s těstovinovým salátem za hvězdu jakéhokoli večírku.
Hráškové pesto a podobné vylomeniny
Znáte někoho, kdo používá hráškové pesto? Jistě už jste potkali pesto bazalkové, pesto ze sušených rajčat nebo pesto z medvědího česneku. Rozmixovat do podoby pesta se však dá téměř vše – třeba i škvarky nebo mák. Proč tedy nezkusit i hrášek? Teď v předjaří se zelená barva na talíři hodí víc než kdy jindy.
Předpokládám, že by bylo zcela zbytečné vyzdvihovat výživné přednosti zeleného, právě vyloupaného hrášku, zmiňovat vitamíny v něm zastoupené – od K, C, A až po jedince ze skupiny B – a ukazovat cenné účinky na lidský organismus, neboť jste to už všechno někde dávno četli a krom toho se takto zázračně stejně chová i jakákoli jiná čerstvá zelenina. Tak to příroda chtěla. Jenomže sezóna hrášku je proklatě krátká.
Špagety carbonara, nad kterými budete vzdychat (z mnoha důvodů)
Chcete vzdychací recept na špagety carbonara? Recept, který trvá směšně krátkou dobu, zhruba tak dlouho, než se uvaří těstoviny? Recept, který vede k hříšně krémové, hebké, sametové omáčce, jež konejšivě objímá dlouhé provazce špaget na talíři? Recept, který potřebuje pouhé čtyři suroviny plus pepř a sůl? A nejdůležitější otázka: recept, kterým šmahem popřete poslední měsíc novoročního hladovění, odříkání a zdravé odlehčené zeleninové stravy? (Poradím vám: zasloužíte si ho.)
Pokud jste ochotni na všechny výše položené otázky odpovědět ano!, ano!, ano!, čtěte dál. Pokud vám uklouzlo byť jen jedno jediné ne, pak pokračování ve čtení je jen a pouze na vaše riziko.
Ani Italům není původ špaget alla carbonara docela jasný. Objevily se nejspíš někde v kopcích poblíž Říma. Objevily se v devatenáctém století, anebo až během druhé světové války. Můžou mít souvislost s uhlíři, s pastýři, ale i se šlechtou.
Jediné, co je jasné, je kvalita surovin, na které stojí a padá výsledek vaření. V každém receptu s malým počtem ingrediencí platí, že čím jich je méně, tím lepší musí být a tím důležitější je také postup, kterým je spojíte dohromady.
Slanorožec – 5 snadných receptů na první seznámení
Slanorožec je velmi zvláštní slaná rostlinka. Pokud se občas necháte unést novinkou na talíři a nebojíte se vyzkoušet něco netradičního, tak si na dnešním článku s chutí smlsnete. Slanorožec se právě začíná objevovat na českém trhu a přichází jeho sezóna.
Já jsem tu od toho, aby se vám takové první seznámení povedlo.
Zatímco v přímořských státech Evropy je slanorožec (taky se mu říká salicorne, mořský chřest, mořská fazole či slanomil) vcelku oblíbenou letní rostlinkou, kterou pořídíte na farmářském trhu, u nás se teprve dostává do obchodů, takže je možné, že vám ještě nepřišel do cesty.
Tak tedy zbystřete, protože je o co stát.
Co to je slanorožec
Slanorožec roste ve slaných pobřežních půdách na samém kraji moře, obvykle v deltách řek. Na rozdíl od jiných rostlin mu nevadí, když půdu zaplaví mořská voda, zvykl si na to a je takové zálivce odolný. Díky tomu má pochopitelně slanou chuť.
Možná překvapivou, ale jakmile si na ni jednou zvyknete, jakmile víte, že při ukousnutí křupne jako čerstvý chřest a po ústech se vám zaplaví podobně slaná chuť jako s kaviárem, jste ztraceni.
Která boloňská omáčka je ta jediná správná?
Zeptejte se stovky kuchařů, šéfkuchařů, hospodyněk a labužníků, a dostanete sto různých receptů s názvem boloňská omáčka. Takže kdykoli se někde nějaký můj takový recept objeví, dostane se mi nejen chvály, jak je to dobré, ale zároveň i upozornění, jaká že jsem ostuda, protože takhle se teda boloňská fakt nedělá a měla bych se jít stydět.
Nemám ráda, když moje recepty někdo odsoudí dřív, než je vůbec vyzkouší nebo se nad nimi aspoň zamyslí. Proto jsem se zeptala dvou znalých šéfkuchařů, jak to tedy s tou boloňskou je a jak moc se veřejně znemožňuju.
Fakt 1: boloňská omáčka nemá zas tak pohnutou historii.
Nejjednodušší na boloňské je odtušit její původ: ano, má své kořeny v bohatém regionu severní poloviny Itálie, kde na svět přichází parmazán, parmská šunka i Lamborghini.
Jenomže jakmile se začnete ptát na detaily téhle omáčky, rázem se dostanete do vášnivé debaty o tom, co do ní zásadně patří, co do ní zasadně nepatří a s čím se zásadně podává. Pokud toužíte po faktech, musíte se spokojit hlavně s tím, že ragú alla Bolognese si dělá každý po svém. Richard Fuchs, geniální šéfkuchař restaurace Cottocrudo v pražském hotelu Four Seasons, říká, že první zmínka o boloňském ragú pochází z roku 1891 ze severoitalského města Imola, a obsahuje i takové věci, jako kuřecí játra nebo lanýže.
Od té doby tahle omáčka doznala ještě mnoho změn a především místních odchylek. A tak se ho pro tuhle velkou rozmanitost v roce 1982 rozhodla Accademia della Cucina Italiana ustanovit ve standardizované podobě pro profesionální kuchaře.
Fakt 2: boloňská omáčka patří do každé rodiny.
Když s autentičností bojují i sami Italové v Bologni, bod pro mě. Koneckonců, stejně je pro mě důležitější poslat zítra do školy děti šťastné, čisté, připravené a nakrmené, takže jaképak cavyky s omáčkou. Všechno musí v kuchyni vzniknout tak nějak samo a přestože omáčka vyžaduje dlouhé, několikahodinové dušení, zas tak moc práce a pozornosti to z mé strany neobnáší. Žádné cizokrajné ingredience nepotřebuju, kromě mletého masa si na svoji verzi beru na pomoc už jen rajčatový protlak a trochu zeleniny. Takže když na to přijde, zvládnu udělat boloňskou i ve všední dny k večeři.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
