Kuřecí játra bez bázně a strachu
Pokud si teprve hledáte cestu k vnitřnostem (na talíři i při vaření), nejlepší východisko vám poskytnou kuřecí játra: levná, dostupná, snadná a rychlá na přípravu.
Jak ušetřit při nákupu masa
Zatímco dřív bylo jídlo s masem vzácností hodnou svátečního stolu, dnes se situace otočila a mezi vyhledávané pokrmy patří nesladká jídla bez masa. Podle hesla, že co je vzácné, to musí být logicky dobré pro tělo, se maso dostalo do jídel všedního dne, aniž by to mělo nějaké opodstatnění ve výživě kancelářsky nebo lehce pracujících lidí.
Takže pokud nepočítám těžce pracující a děti v rychlém vývinu, maso jednou za týden bohatě stačí. Moderní populace trpí přebytkem všeho: nejen sacharidů a tuků, ale taky bílkovin. Jenomže i přes doporučovanou frekvenci jednou týdně jsou tací, kterým je každý druh masa v obchodě příliš drahý a peníze na maso nemají. Ne každý je schopen, ochoten nebo připraven platit jednou týdně poměrně vysokou cenu za kvalitní druhy masa.
Existuje vůbec nějaká jiná možnost, jak neutrácet za prvotřídní maso a nekupovat přitom šizené suroviny? Jistě. Vždycky se dají pořídit méně žádané kousky masa s nižší cenou. A pokud i tam je cena stále vysoká, jsou v nabídce ještě vnitřnosti. Těch je přebytek, leckdy si je řezníci ani neberou z jatek. A najíte se z nich stejně dobře jako z masa, pokud víte, jak na ně.
Cesta k vnitřnostem sice začíná kuřecími játry, jak už jsem v úvodu naznačila, ale i tak může být dlouhá, spletitá, s mnoha ostrými zatáčkami připomínajícími leckdy spíš zpátečku. Chcete-li v kuchyni pořádnou výzvu, tahle kategorie masa vám ji poskytne na mnoho dalších let. Až vyzkoušíte běžné kousky jako játra a žaludky a ledvinky a bude chtít pokračovat dál, stačí se zeptat řezníka. Uvidíte, že vám rád a za pár peněz sežene i méně běžné záležitosti.
Baby špenát – ani syrový, ani vařený
Víte, proč je pro mě baby špenát symbolem jara na talíři? Protože je zelený a protože je mladý, sotva v rozpuku. A nepochybně taky proto, že je hotový za deset vteřin, což mi dává víc času, abych mohla být konečně venku.
Každý milovník špenátu ví, že křehký a mladý jarní baby špenát patří spíš zasyrova do salátu, zatímco tužší dospělá letní verze špenátových listů se hodí hlavně na tepelnou úpravu.
S ohledem na datum v kalendáři vám proto ukážu, jak si užít tu mladší verzi špenátu a jak ji nenechat sedět v koutě (protože bejby, jak známo, nemá v koutě co dělat). Když vám slíbím, že přidám i kousek masa, třeba si tím zajistím audienci taky u vyznavačů jiného než zeleninového směru.
Vaječná tlačenka z šesti vajec
Vaječná tlačenka budiž zmíněna jako plnohodnotný příslušník rodiny zvané velikonoční recepty. Má rovnou dvě důležitá poslání: zapózovat jako studené pohoštění koledníkům, případně se postarat o zbytky vařených vajec následující dny po pomlázce.
Záleží pochopitelně na tom, zda u vás v rámci velikonočních svátků převládá vaječný příliv nebo odliv.
Recepty, které jsem doposud potkala, se tvářily, že kromě vajec budu na veječnou tlačenku potřebovat ještě další dvě zásadní věci: kupovanou sterilovanou zeleninovou směs a želatinu určenou přímo na vaječnou tlačenku. Tak přesně takový recept tu nenajdete.
Mrkvový koláč alias nejzdravější dezert na světě
Co myslíte, dá se mrkvový koláč považovat za zdravé pečení? Vždyť obsahuje mrkvev, docela hodně mrkve, tedy zeleninu, tedy spoustu vlákniny, dokonce se do něj dají přidat ořechy, rozinky, může se potřít krémem z čerstvého sýra. To zní jako ten nejzdravější koláč na světě.
Takže zpátky na zem. Zní to zdravě, ale jako každý jiný sladký dezert, i tenhle je lepší jíst asi tak jednou týdně ve svátek, pokud možno raději dopoledne nebo kolem oběda, doplnit pohybem a nepřehánět to s velikostí porce. Sacharidy spořádané dopoledne se dají ještě vypotit a vyběhat, ty odpolední už hrozí, že je tělo nespálí a bude muset odložit na věčné časy. Ostatně na tomto principu je založená moje dopolední i odpolední kuchařka (Snídaně u Florentýny a Večeře u Florentýny, souhrnně u nás doma nazývané jako polopenze).
Dýňové bagety se sýrem
Nelekněte se prosím názvu dýňové bagety. Moje rodina tvrdí, že to jsou ty nejlepší bagety, které doma pečeme. Já jim to nevymlouvám a o dýni se nijak zvlášť nezmiňuju a neupozorňuji na ni, protože když se tak nad tím zamyslím, jsou to vlastně jediné bagety, které dělám.
Důvod to má jednoduchý. Vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou doma asi tak polovinu dní v roce, zatímco zbytek mi vždycky nějak záhadně vyjde na cestování, ještě jsem nenašla to správné tempo na laškování s chlebovým kváskem, domácím chlebem a celkově domácím pečivem. Jediné, s čím můžu počítat, pokud se mi náhodou zachce péct, je droždí. To se v lednici nebo v mrazáku najde vždycky.
Karamelová omáčka
Karamelová omáčka kolem sebe šíří auru pokročilého cukrářského tajemna, přitom obsahuje jen pár obyčejných surovin a její výroba čítá jeden kastrůlek a deset až patnáct minut času. A když to dobře dopadne, obejde se to i bez spálenin.
O domácím karamelu už jsem tu jednou psala, a to v článku na téma svařák. Do svařeného vína totiž zásadně přidávám karamelový sirup ochucený a ovoněný kořením.
V případě karamelové omáčky je cílem vyrobit něco poněkud hustší konzistence než sirup. Něco, co může královsky ozdobit zmrzlinový pohár, kousek domácího zákusku nebo klidně i snídaňovou kaši. Něco, co okamžitě zvýší úvoveň přitažlivosti už tak dobré dobroty. Něco, co v lednici půvabně ztuhne a dá se následně loupežit lžičkou.
Měla bych vás předem varovat, že množství, které podle mého receptu vyrobíte, se dá nenápadnými kontrolními přepadovkami v lednici sníst během jednoho jediného dne, takže si prosím nejprve ujasněte, nakolik máte silnou vůli a kdo vám případně pomůže udržet karamelovou omáčku dostatečně daleko od těla (pak už ji ovšem nikdy neuvidíte, ale to je asi jasné).
Lasagne pro obětavé
Navrhovala bych všechny domácí recepty rozdělit do tří škatulek nazvaných snadné, těžké a lasagne. Neznám totiž žádné jiné jídlo, při jehož přípravě se zašpiní tolik nádobí a u kterého výroba trvá tak dlouho, jako u lasagní.
Tím nechci ani špetku naznačit, že výrobu lasagní zvládne jedině velmi pokročilá kuchařka, která má všechny základy v malíku. Lasagne zvládne i začátečník. Oběma to přitom bude trvat asi tak stejně dlouho.
To, co z jmenovaného jídla dělá kategorii samu o sobě, jsou dvě samostatné omáčky, které je potřeba uvařit ze všeho nejdřív, posléze trocha kuchyňského lega, kdy se to všechno společně s těstovinami musí pečlivě poskládat do pekáčku, a nakonec ještě hodinové pečení a zapékání v troubě.
Máme tu tedy tři fáze receptu, z nichž by každá vydala na přípravu samostatného jídla, máme tu hromadu špinavého nádobí a navíc to všechno zabere spoustu času.
Z toho vyplývá jediné: pokud nemáte obě dvě omáčky uvařené den dopředu a pokud nepřijdete asi tak o hodinu dřív z práce domů, nemá smysl se o domácí lasagne pokoušet ve všední den na večeři. Nechte si to na víkend, až bude venku ošklivo a přijde vám jako dobrý nápad zavřít se na půl dne do kuchyně a udělat svým blízkým pořádně velkou radost.
Zeleninový flan, kterým překvapíte nejen sebe
Název zeleninový flan jsem si pro tento recept dovolila nepřekládat, neboť to jednak dost dobře nejde a jednak by zeleninový pudink vařený v páře nejspíš neznělo tak přitažlivě. Možná ještě tak vegetariánská paštika (neplést si prosím s veganskou, na tu nemůže aspirovat). Titulky prodávají a tak mi tedy odpusťte. Pokusím se vás uchlácholit víc než uspokojivým receptem.
Abych k vám byla hned zpočátku upřímná, pojmenování zeleninový flan zní sice honosně, skoro jako by vypadl z jídelního lísku těch nejlepších restaurací, ale ve skutečnosti na něj stačí pouhé dvě suroviny – kousek zeleniny a pár kousků vajec.
Prostě suroviny rozhodně luxusní nejsou, takže pokud z obyčejných záležitostí chcete udělat něco extra, budete k tomu muset přidat trochu práce a kuchařských vědomostí.
Vepřový guláš se slaninou
Vepřový guláš s trochou slaniny je vlastně taková vylepšená verze dobře známého prázdninového buřtguláše. Stačí jen několik surovin, trochu vyhrnuté rukávy a za těch pár chvil v kuchyni se vám dostane mnohonásobně víc ohlasů, dost možná i děkovačky ve stoje.
Věc se má takhle: vepřový guláš dostanete prostým následováním receptu na hovězí guláš, s pouhou záměnou hovězího masa za vepřové. Zkrátí se zároveň čas potřebný na udušení doměkka, což je sice takové zaklínadlo stručně psaných receptů, ale pokud mu zatím nerozumíte, nepanikařte, ráda vám ho předvedu v praxi.
Pomalu pečený losos = rychlá rybí volba
Pomalu pečený losos je recept pro všechny, kdo chtějí mít na talíři rybu šťavnatou, měkkou, nevysušenou a kdo zároveň nechtějí v ruce při vaření držet stopky.
Jak známo, každé rybí maso je maso minutkové a proto bude chutnat jako drcené piliny, pokud mu prodloužíte pobyt v teple příliš dlouho. Ryba chce šetrné zacházení a správné načasování, aby zůstala šťavnatá a měkká.
Přesně tenhle stres a nejistotu z přepečení z vás sejme pomalé pečení, kde na nějaké minutě opravdu nezáleží, neboť prohřívání ryby je velmi pozvolné.
Recept na pomalu pečeného lososa se už pár let pohybuje po internetu a stačil už mnohokrát prokázat, že opravdu stojí za vyzkoušení, takže přišel čas, aby se objevil i zde.
Slavnostní menu – jak si s ním poradit se ctí
Když se řekne slavnostní menu, okamžitě si vybavím jeden silvestrovský večer před mnoha a mnoha lety, kdy jsem si naplánovala ambiciozní devítichodový kuchařský maraton, pozvala přátele a neobtěžovala se vzít v potaz, že jsem skoro žádné z chystaných jídel nikdy nevařila a že jedním z členů naší domácnosti je celkem malé miminko.
Věřila jsem si a věřila jsem kuchařkám s krásnými obrázky.
Můžu vám odpřísáhnout na vařečku mojí babičky, že už to nikdy neudělám. Zřejmě jsem měla štěstí začátečníka, takže se žádná katastrofa nekonala a ani jsem nepředvedla žádné šťavnaté nervové zhroucení. Jedno však od té doby vím jistě: nestojí to za to.
Bohužel mi to tehdy nikdo neřekl – anebo jsem to jen nechtěla slyšet.
Pro všechny případy, kdy se chystáte vytáhnout před návštěvou, jsem napsala tento článek. Pomůže vám slavnostní menu sestavit, naplánovat i uvařit. Tak, abyste i vy mohli posléze říct, že jste si návštěvu užili. Že to možná stálo trochu práce, ale obešlo se to bez stresu.
A abyste neřekli, že jsem v tomhle článku skoupá na recepty, připravila jsem vám spoustu plánovacích seznamů ke stažení.
Hrachová polévka pro chvíle pohody
Hrachová polévka patří k těm jídlům, kterými za málo peněz zasytíte davy. Vlastně by se to dalo vztáhnout na spoustu dalších luštěninových jídel. Teď však ode mě neočekávejte recept na tradiční hladkou pasírovanou hrachovku, ale něco trochu zajímavějšího na talíři, barevnějšího a se svou vlastní strukturou.
Luštěninové polévky mají obrovskou výhodu: díky zajímavé chuti luštěnin nemusíte pro výraznou chuť hotového jídla používat žádný předem uvařený a pečlivě uschovaný vývar. Vystačíte si s obyčejnou vodou, případně pár dalšími surovinami.
Když navíc uvážíte, že volbou luštěnin loupaných a půlených nebudete muset den předem nic namáčet a nečeká vás ani několikahodinové vaření, máte zaděláno na fajn zimní rychlou a přitom sytou večeři. Ona tedy v loupané a půlené podobě existuje jen červená čočka a žlutý nebo zelený hrách, ale to nevadí, tenhle recept funguje úplně stejně na obě zmíněné suroviny.