Grilovaný sýrový sendvič
Nejlepší grilovaný sýrový sendvič na světě umí nějakou šikovnou shodou okolností jedna z mých dcer, takže já už ho vlastně ani umět nemusím.
Dcera ho mistrně vystřihne na grilovací pánvi v jakékoli roční době. Což se ukazuje jako ne zcela zanedbatelný problém v okamžiku, kdy jsem na něj dostala chuť a kdy jediná kuchyň, kterou vlastním, je totálně vybouraná.
Nemluvě o tom, že zmiňovaná pánev tiše odpočívá hluboce pohřbena v některé z krabic v garáži. Na sendvič se mi sice sbíhaly hodně velké chutě, ale zas ne takové, abych kvůli tomu přeskládala garáž a z krabic si dělala horolezeckou stěnu či překážkovou dráhu.
Jak zvýraznit chuť aneb maso dušené v nepříznivých podmínkách
Malý kastrůlek nebo malý žár plotýnky nebo ještě hůř obojí najednou vedou k malému kuchařskému problému: jak dát jídlu pořádnou chuť, když není možnost maso nebo jiné suroviny před dušením pořádně osmahnout na tuku?
V malém přeplněném kastrůlku pustí maso rychle šťávu, takže se neopeče, a na slabém plameni se stane totéž.
Podobně to funguje i se zeleninou, pokud ji chcete zprudka opéct do polévky, aby získala lepší chuť, nebo do zeleninového ragú.
Opečení masa v první fázi dušení je důležité, protože dodává jídlu chuťovou hloubku, takže není potřeba na samý závěr vaření složitě dochucovat jídlo jen proto, že chutná planě a nevýrazně. Osmahnutí masa prostě znamená, že není třeba čarovat ani dochucovadly, ani kořením. Víc o principech dušení píšu v samostatném článku: Dušení – tepelná úprava.
A teď si vezměte situaci, že jste někde v maličké kuchyni s maličkým sporákem s maličkým proviantem a máte chuť na pořádné dušené maso, které vás v chladný povečer zasytí a zahřeje. Zdá se, že bez kupovaných bujónů nebo dochucovadel to nejde, ale to není pravda.
Gruzínská sladká rýže jako překvapení z cest
Dušená rýže se dá udělat na mnoho způsobů a v podstatě celý svět to dokazuje. I když si ji každý národ nakonec vaří po svém, hlavní principy zůstávají stejné. Mění se chuť, barva i přidané suroviny, ale načechranost a nadýchanost překračují hranice.
A tak ochucený rýžový pilaf figuruje mimo jiné i v gruzínské národní kuchyni. Přijde mi skoro nepatřičné říct, že jsem ho potkala na poznávací cestě kolem Baltu, protože zas tak špatná jsem v zeměpisu nebyla, přísahám. Nicméně stalo se.
Jahelné rizoto
Tohle jahelné rizoto je první zhmotněné předsevzetí, že se vás pokusím i nadále každý čtvrtek zásobovat novými recepty, byť jsem na čtvrt roku bez vlastní kuchyně.
Momentálně vařím někde na polsko-běloruském pomezí a zdárně se s vypůjčenou kuchyní na čtyřech kolech posunuju ještě dál na sever. Jelikož nikdy nevím, kde budeme v noci spát a zda bude vůbec možné v Bělověžském pralese dokoupit čerstvé suroviny, mám s sebou malou zásobu trvanlivých potravin, které přežijí všechno.
Ostatně stejně mi zbyly, když jsem likvidovala starou kuchyň, tak co už s nimi jiného, než je strčit do krabice a následně do karavanu.
Mimo jiné s námi jedou i sáček jahel a zbytek sušených hub od babičky. Tedy vlastně až do včerejška jely.
Jak na snadné vaření o prázdninách a jak si zabalit jídlo na cesty
Naše letní i zimní dovolené mívají podobný scénář: vybereme místo, zjistíme, jak se tam dostaneme, a nakonec hledáme ubytování i s vlastní kuchyní. Vaření o prázdninách je velká součást nadcházejícího dobrodružství.
Ne, že bych vaření během roku neměla dost a že bych si za řádnou péči o domácí krb nezasloužila pohledného barmana s podnosem plným drinků někde na kraji moře. Troufám si říct, že zasloužila, a myslím, že kdybych dostatečně dupala nožkou do podlahy a kroutila očima (nebo zadkem?) na všechny strany, tak bych ho nakonec měla.
Problém je, že už kdysi dávno jsme se vespolek doma shodli, že pokud se na dovolené nenecháme zavřít kamsi do rezortu a zůstaneme odkázáni na to, jaké jídlo si koupíme nebo uvaříme, tak se mnohem líp poznáme s místními lidmi, místní kulturou a místními zvyklostmi. A navíc, co si budeme povídat: najít někdy restauraci, která nezneužívá dav turistů na jedno použití a zároveň si neúčtuje nesmyslné ceny, je často samo o sobě dost velké dobrodružství, na které mám vyčleněno hned několik aplikací ve svém mobilu.
Takže abych to shrnula: až na pár víkendových výletů se mi obvykle při dovolených stává, že vařím. Občas se mi dokonce přihodí, že strávníků je víc než deset a že je na pořadu dne víc než jeden chod. Přesto se na vaření na dovolené nijak extra nepřipravuju a nezavařuju maso do sklenic. Beru si s sebou jen to nejnutnější a myslím, že i to by se ještě dalo seškrtat na polovinu a vyházet z kufru.
Tady je můj sedmibodový seznam, jak si i vaření o prázdninách užít a nezbláznit se z toho.
Trhané hovězí maso na grilu – recept i pro méně pohodlné podmínky
Trhané hovězí maso na grilu může klidně vypadat jako vyšší dívčí či chlapecká, ale ve skutečnosti jde o naprosto jednoduché jídlo, u kterého se větší část přípravy odehraje potichu v kuchyni. Teprve ta efektní část nastane venku před grilovacím publikem, které následně nemá daleko k potlesku, k přípitkům na adresu grilmajstra a všemožným dalším projevům pochval.
Aby se maso dalo roztrhat po vláknech a udělalo příslušný vizuální efekt, je k tomu potřeba zakoupit lehce prorostlý kus hovězího. Jenomže prorostlé maso se griluje podstatně hůř než maso libové. Hodně dlouho mu trvá, než dostatečně změkne, nejde o minuty, nýbrž o hodiny.
Pečený bůček, na který lze pět ódy
Tenhle pečený bůček je čistý minimalismus. Vždycky mě znovu a znovu přivede k údivu, jaké skvělé věci se můžou v kuchyni zrodit z pouhých dvou surovin – kousku masa a trošky soli.
Jak už to tak bývá, jediné tajemství křupavé kůže, měkkého masa a sytě zlaté barvy se skrývá ve způsobu, jak se maso peče. Peču ho položené na jeho vlastních kostech, které jsem mu předtím uzmula pár tahy ostrým nožem, a peču ho nezakryté.
Vyladěné chřestové rizoto krok za krokem
Chřestové rizoto si podle mě zaslouží poklonu každému kuchaři, který ho přivede na svět, protože v sobě snoubí dvě dovednosti najednou: připravení krémového rizota a správné zacházení se zeleným chřestem.
Pokud se pokusíte touhle lahůdkou ohromit rodinu, drahou polovičku nebo jen sami sebe, budu vám držet palce – a aby mě v chřestové sezóně moc nebolely a trochu jsem si usnadnila práci, zde máte k dobrému úmyslu i podrobný návod krok za krokem.
Cizrnový salát pro spoustu hladových situací
Cizrnový salát oceníte hlavně jako záložní vyprošťovák. Což znamená, že na vás ochotně počká třeba i několik dní v lednici, abyste do něj mohli zabořit vidličku, kdykoli vás přepadne hlad, aniž by se zároveň dostavila chuť vařit. A je dokonce připraven posloužit i v časovém presu, stresu a nepohodě.
Teplé salátové zálivky mají podle mne své důležité místo v kuchyni a zároveň i jisté kouzlo. Na křehké salátové listy, které by neměly zavadnout, se samozřejmě nehodí, ale na baby špenát, který trochu tepla nejen snese, ale dokonce uvítá, se přilnou náramně. Druhý takový skvělý případ jsou vařené luštěniny, i když jsou už dávno vychladlé.
Kedlubna na chlebu, kedlubnové zelí a podobné jarní zázraky
Čerstvá kedlubna je plná kontrastů. Na svou zelenou barvu je sladká až příliš, v jednom exempláři se často najde cosi heboučce křehkého i suše dřevnatého, a kromě máslové konejšivosti z ní čiší i špetka překvapivé pikantnosti. A pak je taky nenáviděnou i zbožňovanou zeleninou mého dětství (čímž se jen potvrzuje, jak blízko má láska k opačnému citu).
Milovala jsem čerstvý chléb s máslem a kedlubnou, ideálně konzumovaný při dětské honičce nebo při vášnivé diskusi o včerejším večerníčku. Nenáviděla jsem kedlubnové polévky a kedlubnové zelí a zvláštní strach jsem měla z podzimních gigantů, obřích verzí kedluben, které dokázaly na záhoně přečkat i první mráz a pak se záhadně dostat až na můj talíř s večeří.
Zatímco chutí se kedlubna blíží spíš k zelí nebo košťálu květáku, vzezřením připomíná řepu. Za peprností až kořenitostí prý stojí síra a dusík a do salátu se kvůli obsahu vápníku a vitamínu C hodí více mladé listy kedlubny než bulva samotná. Pomáhá při neprůchodnosti střev a neudělá dobře při podrážděném žaludku a dvanáctníku. Zlepšuje kvalitu pokožky a vlasů, podpoří imunitní systém a dokonce obsahuje protisklerotický inositol.
Květákový bulgur
Květákový bulgur oceníte tím víc, čím výš stoupá venku teplota. Jde o rychlou přílohu nebo dokonce samostatné jídlo, které snese podávání za tepla i za studena a které je lehké do žaludku. A navíc to vypadá na talíři hezky a vyvolá u vás doma pocit, že jdete s dobou.
Na květákový bulgur budete potřebovat necelou hlávku květáku, který se letos už začíná objevovat na pultech v dobré kvalitě a parádní bělostné podobě, a pochopitelně taky trochu bulguru. Chuť vytvoří trocha koření a másla a celé se to odehraje pouze v jednom hrnci a s minimem práce. Dokonce i míchání najdete v receptu jen poskrovnu.
Grilovaná vepřová panenka na ten nejjednodušší způsob
Zajímala by vás grilovaná vepřová panenka, se kterou není skoro žádná práce? Pokud vám nějaká dobrá duše připraví gril, vynese ho ze sklepa nebo z garáže nebo z kůlny, omete z něj pavučiny, vysmýčí rošt a zahřeje ho na provozní teplotu, pak se od vás v kuchyni čekají pouze dvě naprosto snadné věci: očistit maso a osolit ho. A přesto budete za hvězdu vy, nikdo jiný.
Vepřová panenka, a grilovaná obzvlášť, je tak neuvěřitelně jednoduchá, až to vysvětluje její cenu v obchodech – žádný kus vepřového masa už není ani dražší, ani lepší. Proto s ní dosáhnete užaslých pohledů svých blízkých klidně jen pomocí těch nejprimitivnějších úskoků.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
