Nahrávání…
Navigace
Archiv štítků pro

boloňská omáčka

lasagne recept

Lasagne pro obětavé

Navrhovala bych všechny domácí recepty rozdělit do tří škatulek nazvaných snadné, těžké a lasagne. Neznám totiž žádné jiné jídlo, při jehož přípravě se zašpiní tolik nádobí a u kterého výroba trvá tak dlouho, jako u lasagní.

Tím nechci ani špetku naznačit, že výrobu lasagní zvládne jedině velmi pokročilá kuchařka, která má všechny základy v malíku. Lasagne zvládne i začátečník. Oběma to přitom bude trvat asi tak stejně dlouho.

To, co z jmenovaného jídla dělá kategorii samu o sobě, jsou dvě samostatné omáčky, které je potřeba uvařit ze všeho nejdřív, posléze trocha kuchyňského lega, kdy se to všechno společně s těstovinami musí pečlivě poskládat do pekáčku, a nakonec ještě hodinové pečení a zapékání v troubě.

Máme tu tedy tři fáze receptu, z nichž by každá vydala na přípravu samostatného jídla, máme tu hromadu špinavého nádobí a navíc to všechno zabere spoustu času.

Z toho vyplývá jediné: pokud nemáte obě dvě omáčky uvařené den dopředu a pokud nepřijdete asi tak o hodinu dřív z práce domů, nemá smysl se o domácí lasagne pokoušet ve všední den na večeři. Nechte si to na víkend, až bude venku ošklivo a přijde vám jako dobrý nápad zavřít se na půl dne do kuchyně a udělat svým blízkým pořádně velkou radost.
Pokračovat ve čtení

červená čočka recept

Červená čočka na talíři: návod, jak se jí nebát a jak ji zařadit do jídelníčku

Červená čočka sice patří do šuplíčku s ostatními luštěninami, ale potřebuje samostatné zacházení a trochu jiný přístup k vaření. Luštěninová pravidla pro ni přestávají platit hned za pokladnou supermarketu, kde ji snadno pořídíte.

Jak se červená čočka liší?

Tady je pět hlavních rozdílů.

1. Červená čočka nemá slupku jako jiné luštěniny

Jak asi víte, slupka u luštěnin je problematická a způsobuje nadýmání. Přestože nadýmání má též půvabný název meteorismus, ve skutečnosti na něm nic půvabného není, jak se můžete přesvědčit krátkodobým pobytem s meteorickou osobou v jedné místnosti. Červená čočka už je ale vyloupaná a proto nadýmá podstatně méně.

2. Červenou čočku nemusíte předem namáčet

Kde není slupka, není ani důvod luštěniny předem namáčet ve studené vodě. Namáčení se děje proto, aby slupka změkla a umožnila postupný průchod vody dovnitř, takže luštěniny pak při vaření měknou rovnoměrněji, rychleji a nepopraskají.

3. Červená čočka se rozváří a je to tak správně

Měkká červená čočka nenápadně připomíná kaši. Nezabráníte tomu. Pokud se ji budete snažit vařit šetrně, zvolna, a jen tak akorát, stejně se částečně rozpadne. Nechte tomu raději volný průchod a využijte toho. Rozhodně se nesnažte uvařit ji jako fazole do salátu, ale spíš ji použijte do polévek, do omáček, do příloh s kašovitější konzistencí, po vychladnutí ji můžete propašovat i do pomazánek.

4. Červenou čočku nenaklíčíte

Pochopitelně. Už to není celé semeno. Celý hrášek klíčit můžete, loupaný a půlený nikoli. Tohle je stejná analogie.

5. Když červenou čočku rozmixujete, nemusíte ji pasírovat

Zkoušeli jste někdy udělat hebké pyré ze zeleného hrášku? Nestačí jen uvařit hrášek a rozmixovat ho. Aby pyré bylo skvělé, musí ještě projít přes cedník a zbavit se tak slupek. Je to pracné, spotřebuje se na to dvojnásobné množství hrášku, než by jeden čekal, ale teprve potom to má úroveň. U červené čočky se ničeho takového nemusíte obávat, protože neobsahuje nic tuhého, co by se muselo zachytit na cedníku.

Jak vám určitě neušlo, ze všech luštěnin má červená čočka nejblíž k loupanému a půlenému hrachu. Dokonce i podobně chutná.

A teď tedy konkrétní rady do vaření

Ze všeho nejdřív si uvědomte, že červená čočka funguje na talíři stejně jako maso. Jedná se o bílkovinu, nikoli o zeleninu. Tuhle větu bych klidně zvýraznila červeným písmem, desetkrát podtrhla a umístila do blikajícího rámečku, kdyby mi k tomu dalo souhlas to nepatrné estetické cítění, které snad mám.
Pokračovat ve čtení

Bolonska omacka

Která boloňská omáčka je ta jediná správná?

Zeptejte se stovky kuchařů, šéfkuchařů, hospodyněk a labužníků, a dostanete sto různých receptů s názvem boloňská omáčka. Takže kdykoli se někde nějaký můj takový recept objeví, dostane se mi nejen chvály, jak je to dobré, ale zároveň i upozornění, jaká že jsem ostuda, protože takhle se teda boloňská fakt nedělá a měla bych se jít stydět.

Nemám ráda, když moje recepty někdo odsoudí dřív, než je vůbec vyzkouší nebo se nad nimi aspoň zamyslí. Proto jsem se zeptala dvou znalých šéfkuchařů, jak to tedy s tou boloňskou je a jak moc se veřejně znemožňuju.

Fakt 1: boloňská omáčka nemá zas tak pohnutou historii.

Nejjednodušší na boloňské je odtušit její původ: ano, má své kořeny v bohatém regionu severní poloviny Itálie, kde na svět přichází parmazán, parmská šunka i Lamborghini.

Jenomže jakmile se začnete ptát na detaily téhle omáčky, rázem se dostanete do vášnivé debaty o tom, co do ní zásadně patří, co do ní zasadně nepatří a s čím se zásadně podává. Pokud toužíte po faktech, musíte se spokojit hlavně s tím, že ragú alla Bolognese si dělá každý po svém. Richard Fuchs, geniální šéfkuchař restaurace Cottocrudo v pražském hotelu Four Seasons, říká, že první zmínka o boloňském ragú pochází z roku 1891 ze severoitalského města Imola, a obsahuje i takové věci, jako kuřecí játra nebo lanýže.

Od té doby tahle omáčka doznala ještě mnoho změn a především místních odchylek. A tak se ho pro tuhle velkou rozmanitost v roce 1982 rozhodla Accademia della Cucina Italiana ustanovit ve standardizované podobě pro profesionální kuchaře.

Fakt 2: boloňská omáčka patří do každé rodiny.

Když s autentičností bojují i sami Italové v Bologni, bod pro mě. Koneckonců, stejně je pro mě důležitější poslat zítra do školy děti šťastné, čisté, připravené a nakrmené, takže jaképak cavyky s omáčkou. Všechno musí v kuchyni vzniknout tak nějak samo a přestože omáčka vyžaduje dlouhé, několikahodinové dušení, zas tak moc práce a pozornosti to z mé strany neobnáší. Žádné cizokrajné ingredience nepotřebuju, kromě mletého masa si na svoji verzi beru na pomoc už jen rajčatový protlak a trochu zeleniny. Takže když na to přijde, zvládnu udělat boloňskou i ve všední dny k večeři.
Pokračovat ve čtení


Trocha pravdy
Jana Florentýna Zatloukalová

Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.

Kuchárka pre dcéru


Trocha inspirace

Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.

Kuchařka pro dceru

Kuchařka pro dceru obálka 5. vydání
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.

Snídaně u Florentýny

Snídaně u Florentýny obálka
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.

Večeře u Florentýny

Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.

Hovory s řezníkem

Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.

Zpět na horu