Jak vařit rychleji aneb Pomoc, jsem nešikovná!

Ptáte se, jak vařit rychleji? Jak to udělat, aby vám v kuchyni všechno nepadalo z rukou a neztráceli jste čas ani koncentraci?

Začnu jedním čtenářským povzdechem (díky za inspiraci, Alice).

Vidím sama sebe, jak zručně a rychle krájím, jak s lehkostí házím suroviny na pánev, jak jimi prohazuji, jak je podlévám vínem a elegantně servíruji na talíř. Když ale vařím doopravdy, začnu propadat panice. Jak to, že mi všechno tak dlouho trvá? Proč jsem tak neohrabaná? Nechci strávit v kuchyni věčnost, ale často to tak dopadá. Jak dlouho mi bude trvat, než se z fáze začátečník dostanu aspoň na úroveň středně pokročilý? A kde se ty chybějící dovednosti naučím?

Tak za prvé. Žádný hotový zručný kuchař z nebe ještě nespadl. Ti, které vídáte v televizi (a z nich jen ti, kteří opravdu umí vařit, což jsou ti, kterým vidíte na ruce, především můžete sledovat, jak krájí, jak pracují s masem, jak se opravdu před kamerou dotýkají surovin i jinak než vařečkou), strávili ve své kuchyni dvacet let, den za dnem, přičemž denně servírovali nejmíň dvě stě jídel. Jestli dobře počítám, je to něco málo přes milion porcí. Jestli si myslíte, že za dva týdny usilovného domácího tréninku zvládnete totéž, proberte se. Je to jako věřit tomu, že váš sexuální život by měl odpovídat porno filmům.

Ale nepropadejte panice, samozřejmě se s tím vaším pižláním a nemotorností něco dělat dá. I já jsem si tím prošla, i já jsem se to dokázala naučit, takže to zvládnete taky. Přestala jsem si myslet, že dokážu jen upéct moučník (protože naučit se míchat vařečkou zvládne každý docela rychle), a začala jsem postupně věřit tomu, že ovládnu i maso, polévky, omáčky, rozmanité úpravy zeleniny, rychlé večeře v tisíci variantách.

Tyhle tři věci vám ze začátku celkem vydatně pomůžou.

Pokračovat ve čtení

Smělá otázka, vím.

Když si vybavím své kuchařské začátky, vidím kuchyň plnou odložených, použitých, zašpiněných věcí, které jsem v tom svém usilovném kuchařském soustředění prostě nestačila umýt, srovnat do dřezu, nastrkat do myčky (počkat – tu jsem vlastně neměla!), prostě je nějak důstojně zkrotit. Jak si udržet pořádek při vaření mi vůbec nepřicházelo na rozum. Použité věci jsem odkládala tam, kde jsem je přestala potřebovat: na linku, na prázdnou plotýnku sporáku, do dřezu, na přilehlé skříně, na kuchyňský stůl. V pozdějších fázích vaření, když už se jídlo chýlilo k dohotovení, jsem musela uvést do pohotovosti specializované mozkové buňky, které měly za úkol lokalizovat dostupná volná odkládací místa, případně zajistit optimalizaci obsazených ploch. Když dám tyhle dvě špinavé mísy do sebe, můžu na uvolněné místo položit použitý ponorný mixér, ne? nebo kam jinam s ním? Kdybych to měla vystihnout dvěma slovy, byly by to zcela jistě tyhle: nepořádek a katastrofa.

Doufám, že aspoň některá z vás se mnou soucítí. Já to dokážu doteď. Kdykoli si vzpomenu na své minulé, nezkušené kuchařské já, je mi ho líto, chtěla bych ho obejmout, podpořit a nabídnout mu radu. Řekla bych mu asi tohle.

Pokračovat ve čtení

Co myslíte, jsou bujony v kostce, vegeta, kunovjanka, vorčestr a grilovací koření opravdu v kuchyni potřeba? Nedalo by se jim vyhnout?

Jak dochutit jídlo bez nich?

I když jste toho třeba v životě moc neuvařili, od teď až navždy si zapamatujte tohle:

veškerá dochucovadla maskují nedostatky vaší kuchařské dovednosti.

Možná jste už slyšeli, že dochucovadla maskují hlavně přirozenou chuť potravin a že pak všechno chutná stejně. Ano, to je pravda. Když budete do všech polívek sypat vegetu, budou vaše polívky prostě vegetové. Ale to není to hlavní.

Podstatné je, že tím vysíláte do světa zprávu, že neumíte vařit a že tyhle věci prostě potřebujete, aby jídlo vůbec nějak chutnalo.

Zajímavá chuť se opravdu dá vykouzlit i bez těchto výmyslů chemických inženýrů. Ptáte se, jak? Jak dochutit jídlo bez těchto pomůcek?
Pokračovat ve čtení