Slanorožec – 5 snadných receptů na první seznámení
Slanorožec je velmi zvláštní slaná rostlinka. Pokud se občas necháte unést novinkou na talíři a nebojíte se vyzkoušet něco netradičního, tak si na dnešním článku s chutí smlsnete. Slanorožec se právě začíná objevovat na českém trhu a přichází jeho sezóna.
Já jsem tu od toho, aby se vám takové první seznámení povedlo.
Zatímco v přímořských státech Evropy je slanorožec (taky se mu říká salicorne, mořský chřest, mořská fazole či slanomil) vcelku oblíbenou letní rostlinkou, kterou pořídíte na farmářském trhu, u nás se teprve dostává do obchodů, takže je možné, že vám ještě nepřišel do cesty.
Tak tedy zbystřete, protože je o co stát.
Co to je slanorožec
Slanorožec roste ve slaných pobřežních půdách na samém kraji moře, obvykle v deltách řek. Na rozdíl od jiných rostlin mu nevadí, když půdu zaplaví mořská voda, zvykl si na to a je takové zálivce odolný. Díky tomu má pochopitelně slanou chuť.
Možná překvapivou, ale jakmile si na ni jednou zvyknete, jakmile víte, že při ukousnutí křupne jako čerstvý chřest a po ústech se vám zaplaví podobně slaná chuť jako s kaviárem, jste ztraceni.
Kaspressknödel nejen do polívky
Kaspressknödel je placatý sýrový knedlík původem z alpské kuchyně, který vám dnes představím, protože prostě musím. Vezmu vás na výlet do mého milovaného Rakouska a ukážu vám něco velmi užitečného pro moji i vaši kuchyni.
Vůbec po vás nebudu chtít exotické suroviny, naopak se vás pokusím inspirovat, jak si jedním zahraničním nápadem snadno ozvláštnit domácí vaření pomocí pár surovin a v každé roční době.
Každý rok trávím v Rakousku několik týdnů na horách. V zimě i v létě, Alpy mě magneticky přitahují svým majestátem, pohostinností, upřímností a hlavně nekomplikovanou kuchyní. Díky tomu tam pokaždé dobrovolně sním několik kilo velmi zvláštních, placatých knedlíků se sýrem, podávaných v horkém hovězím vývaru. Tolik, kolik mi pásek na kalhotách dovolí. Cestuju mezi horskými chatami všeho druhu a hledám ten nejlepší. Pravda, taky hledám nejlepší svařák, nejlepší hruškovici, nejlepší jablečný štrúdl s vanilkovou omáčkou, nejlepší Schiwasser (malinovou šťávu s citronem, lyžařský nápoj číslo 1), nejlepší chleba se špekem a s křenem, nejlepší maliny v malinovici a nejlepší kynutý knedlík s povidly, ale to sem teď vůbec nepatří a mohlo by se to tu pěkně zvrhnout.
Jak na bramborový salát: recept do kuchařských začátků
Základní vánoční zaklínadlo na bramborový salát by se dalo letecky popsat asi takhle: včas nakup brambory varného typu A (čili salátové), den předem je vyndej ze sklepa a uvař je tak akorát. Přidej vařenou zeleninu, vajíčka, sterilované okurky, zálivku (nebo libovolnou kombinaci téhož), možná i šunku, tak akorát promíchej a nech do druhého dne odležet. Odháněj nedočkavé ochutnavače a dokud se nepřiblíží ta správná chvíle, tak se zásadně k míse odpočívajícího salátu nepřibližuj se lžící v ruce.
To však není jediný předvánoční rituál. Touhle roční dobou dělají lidé ještě další zvláštní věci. Tak například si dávají do pokoje uříznutý stromeček, věší na něj hromady ozdob a signalizační světelná zařízení, aby do něj nenarazili, až se budou v noci potmě štrachat vlastním bytem. Pak k němu navíc ještě vzhlížejí s posvátnou úctou a snaží se jeho pomocí přivolat tajnou návštěvu malého dítěte s tak velkou hromadou dárků v náručí, že je nutné věřit v nadpřirozeno, protože i přes pokrok ve fyzikálním výzkumu se zatím nepodařilo vysvětlit, jak je možné, že jezulátko zůstane nerozmáčknuto.
Při čekání si lidé krátí dlouhou chvíli louskáním oříšků, pečením drobného obřadního pečiva nejroztodivnějších tvarů, chutí, velikostí a neuvěřitelných počtů, vzdycháním, jak jsou uběhaní, uštvaní, naštvaní, unavení a přejedení, a neustálým povídáním o vánočním bramborovém salátu.
Kupodivu už i děti mají na Ježíška vysoké požadavky, totiž aby jim přinesl jeden nebo více dárků, které se jinak nevejdou do rodinného rozpočtu nebo by si je ani při trošce dobré vůle vůbec nezasloužily. Rodiče se zase snaží, aby tyhle Vánoce už konečně byly ty perfektní, pohodové, milé a klidné, prostě jak se píše na pohlednicích, hlavně ale ne takové, jako loni, předloni nebo při prvním pokusu.
Každopádně bramborový salát hraje v téhle vizi dokonalých Vánoc jednu z hlavních rolí, tak vám o něm dnes něco povím. Ukážu vám, co je pro něj důležité a jak to zařídit, aby se vám povedl.
Caesar salát a jiné salátové dresinky aneb sbírka salátových zálivek, které byste rozhodně měli umět
Loni jsem napsala dost zásadní, oči i pusu otvírající článek o základní salátové zálivce. A dnes bych vám chtěla ukázat nejen zálivku na Caesar salát, ale hlavně bych původní článek chtěla trochu rozšířit, protože všichni tu vespolek víme, že něco jako nadbytek salátů a salátových zálivek neexistuje.
Pokud jste článek nečetli, rozhodně se k němu vraťte, protože je o salátové zálivce zvané vinaigrette a jmenuje se Sedmero salátové bohyně.
Píšu v něm, že veškeré kouzlo salátu vůbec nespočívá v receptu na zálivku, ale jen a pouze v tom, jak zálivku dostanete na salátové listy. I úplně obyčejná zálivka z oleje a octa může chutnat neskutečně dobře, když ji pečlivě smícháte se salátovými listy.
A pak taky píšu,
- jak umývat salátové listy proč byste to neměli dělat pod tekoucí vodou,
- jak je správně osušit pomocí odstředivky a proč je tak strašně důležité, aby listy byly zcela suché,
- jak salátové listy smíchat se zálivkou v co největší míse a teprve potom je rozdělit na talíř a proč byste nikdy neměli zálivku nalívat na salátové listy, které už na talíři leží.
Dnes bych tohle téma chtěla ještě víc posunout a ukázat vám ještě další velmi důležitá a stejně tak mocná salátová kouzla.
Tabbouleh — bylinkový salát, bez kterého se neobejdete
Tabbouleh je proslulý bylinkový salát, který má původ v horkých zemích vycházejícího slunce. A protože naše slunce už letos pomalu dosahuje vrcholu na své pouti oblohou, je na čase vám ho představit, abyste si jím vylepšili dny, kdy je vám horko — ve městě, doma nebo u grilu.
Slovo tabbouleh čtěte a vyslovujte přibližně jako tabúle a podávejte pouze opravdovým milovníkům bylinek, protože jich obsahuje velké množství. Pro dvě osoby spotřebujete svazek petrželky a máty, a to se bavíme o celkem umírněné verzi. Na léto perfektně osvěží, po zbytek roku se překvapivě hodí i k výraznému dušenému hovězímu nebo jehněčímu.
Suroviny na tabbouleh
Ač má orientální původ, nemusíte se bát, že bych vás hnala na nákup do obchodu s exotickým zbožím. Vystačíme si s obyčejnou českou produkcí a běžnými supermarkety. Tři základní suroviny, bez kterých tabbouleh neuděláte, jsou bulgur, rajčata a hladkolistá petrželka. A v závěsu za nimi ještě máta, olivový olej, citron a případně trocha koření jako je skořice, pepř a nové koření. Surovin je málo, vaření skoro žádné, takže si dejte pozor, co si v obchodě vyberete. Kvalita surovin dělá tenhle salát.
Hlávkový salát v deseti kuchyňských podobách
Hlávkový salát mě dovede postrašit dvakrát. Poprvé ve vzpomínkách na školní jídelnu, kde byl ponořen do oslazené octové vody. Kožovité a hořké listy hlávkového salátu se nedaly důstojně rozkousat, zálivka pálila v krku a vylívala se na podnos, protože v ní kousky listů prostě plavaly. A podruhé, když se ho urodí hodně najednou. Co s těmi všemi šťavnatými, velkými, zelenými hlávkami najednou udělat?
Až nyní, prostřednictvím zmínek v mnoha starých kuchařkách, se dozvídám, jak všestranná zelenina takový hlávkový salát je a jak vznešeně může působit na talíři.
Stačí k tomu málo: zbavit hlávkový salát tmavých a tužších vnějších listů a použít jen vnitřek. Když ho pak rozkrojíte na čtvrtky, rozložíte na talíř a přelijete zálivkou, pochutnáte si na něm mnohem víc.
A pozor, ačkoli se salát vyznačuje velkou křehkostí, nikdo vám nenařizuje ponechat si listí jen do křupavých salátů. Naopak, tepelná úprava mu také svědčí a leckdy vás překvapí svými možnostmi. I obyčejný hlávkový salát lze připravit dušením stejně jako špenát. Anebo si z něj můžete uvařit polévku či omáčku. A hlavně, takhle upotřebíte ty tužší listy, které se pro nedostatek křehkosti a jemnosti už nedostaly do salátu.
Nepovažujte to za výkřik moderní gastronomie, která se do vaší kuchyně snaží vpašovat kuriózní postupy, tohle totiž uměly už naše babičky.
Tahle rostlina s botanickým názvem locika setá je prostě zdroj mnoha a mnoha rychlých večeří. Dnes vám nabízím deset možností, jak ji zapojit do dění v kuchyni, a pevně věřím tomu, že na dalších deset pak už přijdete sami. Držte se přitom toho, co jsem právě doporučila: za studena podávejte především křehký vnitřek, pro tepelnou úpravu ho klidně použijte celý.
Sedmero salátové bohyně
Poradíte? Zajímala by mě nějaká dobrá zálivka na salát. Dělám si pořád stejnou a chtělo by to změnu, zeptala se mě nedávno jedna čtenářka. Jenomže když se mě někdo zeptá na jídlo nebo na recept, tak se neznám.
Každé roční období má svou barvu, svou průměrnou teplotu a svůj salát. Léto rajčatové a okurkové, podzim masové a sýrové, zima bramborové a těstovinové. K jaru patří zelené listové, protože cokoli, co je zelené, se s velkou slávou na talíři vítá.
V restauraci si ovšem takový salát můžete objednat kdykoli, ať už za okny zuří sněhová vánice nebo teploměr indikuje tropické podnebí. Je častou volbou nás, žen a úplně ho vidím před očima: krásný rozložitý talíř s pokrývkou zkadeřených zelených listů, nahoře několik osminek rajčat, umně naaranžované plátky voňavého grilovaného kuřecího masa a nakonec něco husté zálivky průmyslové výroby, která to celé nevyzdvihne do nebes, ale pokazí. Cokoli bylo v minulosti na talíři úspěšné, to převzal a taky trochu znehodnotil potravinářský průmysl. Lečo, nudličková polévka od babičky, těstoviny ve smetanové omáčce, majonéza, zálivka na salát – vzpomínejte dál, je toho hodně.
Když pak máte někde šanci ochutnat originál, skončíte s úžasem na rtech a slastným pocitem v ústech. Člověk by měl vědět, jak skvěle můžou chutnat obyčejné salátové listy, když je obléknete do perfektně padnoucí, průsvitné a sotva zahalující zálivky. Z tuctové záležitosti uděláte díky pár tahům metličkou luxusní jídlo, tak jemné a žádoucí, že vaši hosté vám budou klečet u nohou a žádat o ruku s receptem. Nemluvím o žádném zázraku, ale o zálivce, které se říká vinaigrette a která se už hodně dávno stala součástí klasické kuchyně. Pozor, umícháním zálivky to nekončí. Když nevíte, jak ji na salát nalít, bude vám připadat stejně tuctová jako rohlík ze supermarketu.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
