Baby špenát – ani syrový, ani vařený
Víte, proč je pro mě baby špenát symbolem jara na talíři? Protože je zelený a protože je mladý, sotva v rozpuku. A nepochybně taky proto, že je hotový za deset vteřin, což mi dává víc času, abych mohla být konečně venku.
Každý milovník špenátu ví, že křehký a mladý jarní baby špenát patří spíš zasyrova do salátu, zatímco tužší dospělá letní verze špenátových listů se hodí hlavně na tepelnou úpravu.
S ohledem na datum v kalendáři vám proto ukážu, jak si užít tu mladší verzi špenátu a jak ji nenechat sedět v koutě (protože bejby, jak známo, nemá v koutě co dělat). Když vám slíbím, že přidám i kousek masa, třeba si tím zajistím audienci taky u vyznavačů jiného než zeleninového směru.
Teplý čočkový salát s pečenou dýní
Čím blíž jsou Vánoce, tím míň je času na večerní vaření, protože přichází období večerního pečení. Nabízí se proto otázka, co vařit, když pečete cukroví.
S plechem plným půvabně zakroucených rohlíčků v jedné ruce a kolečkem na vykrajování lineckých slepovaných nádher v ruce druhé se běžná domácí večeře vaří velmi těžko. Ale i přesto, že máte pusu slepenou od neustálého kontrolního uždibování a žaludek zaplácaný skládačkou všeho, co se k večeru objevilo ve vaší kuchyni – včetně povinných kyselých okurek a pár skleniček vína – se dá na večerní kuchařskou povinnost vyzrát.
Chce to jen pár věcí:
- Jídla z druhého konce stupnice chutí – kyselejší, ostřejší a lehčí;
- Jídla, která se nebudou muset dělit s cukrovím o prostor v troubě;
- Jídla, u kterých jsou vám kuchařské zákonitosti jednotlivých surovin i použitých technik natolik známé, že nebudete muset stále koukat do receptu.
U mě vyhrávají ryby a drůbež, zvolna dušené na plotýnce; pošírovaná kuřecí prsa nebo teplé zimní saláty. Pomalé vaření či dušení, které nepotřebuje dohled, je značka ideál.
Salát dakos, kterým si přivodíte léto kdykoli
Z prázdninových cest by si měl člověk přivézt aspoň jeden suvenýr na památku, že? Nevím přesně, kdy se mi to stalo, ale od jisté doby si místo levných slunečních brýlí, magnetů na lednici, tetování hennou a šatů z vlající pestrobarevné látky vozím domů recepty.
A tak jsem před třemi lety přivezla domů z Kréty salát jménem dakos. Fascinující na něm je, že dovede geniálně spoijit běžně známé a dostupné suroviny, které by mě dát dohromady nenapadlo, takže může chutnat stejně tak dobře ve sluncem zalitém místě svého původu jako uprostřed Evropy. Od té doby se s ním prsím každé léto.
Špičaté zelí jako salát
Špičaté zelí se od září do prosince dá sem tam potkat u českých farmářů a obchodníků se zeleninou. Tahle hlávka zelí je skvostně tvarovaná do špičky a právem se v kuchyni projevuje špičkově. Hned vám ukážu, jak a proč.
Špičaté zelí je mnohem šťavnatější, sladší a jemnější než klasická hlávka bílého zelí. Dá se bez problému jíst zasyrova v podobě salátu, ale sluší mu i tepelná úprava. Přirovnala bych to k situaci, kdy se žena chystá na ples. Jen místo obvyklé věty plné obdivného úžasu „Jsi to opravdu ty, miláčku?“ si dosaďte: „Chceš říct, že tohle jsi udělala ze zelí?“
Jenomže na rozdíl od chystání na ples je příprava špičatého zelí velmi krátká, hbitá a bezproblémová. Stačí, když listy v teple trochu zavadnou a ztratí část svého objemu; v tu chvíli je hotovo. Malý kulinářský zázrak vzniká přesně na pomezí mezi syrově křupavými a doměkka podušenými listy.
Červená řepa: snadné recepty, které potěší
Když se mi do kuchyně dostane červená řepa, recepty skoro nepotřebuju Je to tak inspirativní surovina, že se s ní vaří skoro samo. Ale to neznamená, že pro vás pár nápadů nemám.
Určitě ji znáte, tuhle znovu uznávanou celebritu. Objevuje se s velkou slávou v televizi, dost se o ní poslední dobou mluví, potkáte ji tam, kde byste ji dřív nečekali – v sendvičích, salátech, hamburgerech, v těstovinách, ba i ve sladkém pečivu. Ano, opravdu jde o červenou řepu.
Kdyby sterilovaná, kyselá červená řepa byla jediná podoba červené řepy, kterou jste kdy ochutnali, o mnoho přijdete. S řepou se dá provádět ledacos, však dnes můžete posoudit sami. I to nakládání do kyselého nálevu lze udělat podstatně lépe, než to umí v konzervárnách.
Co s červenou řepou v kuchyni
Pokud je řepa syrová, je velmi tvrdá. Takže když už ji chcete nutně sníst zasyrova, buď ji musíte nastrouhat velmi najemno, nakrájet velmi natenko anebo odšťavnit.
V ostatních případech chce řepa tepelnou úpravu a žadoní přitom o spoustu času.
Fazolkový salát: letní, křupavý, šťavnatý a překvapivě sytý
Tento můj dnešní fazolkový salát je ten nejlepší důkaz, že když máte v malíčku základní kuchařské techniky, zvládnete udělat skvostné jídlo za deset minut a bez receptu.
Navíc je to malá ochutnávka z mé nové kuchařky o rychlých a snadných večeřích, ale o tom se víc rozepíšu až příště, ať se máte na co těšit.
V tomto salátu se ukázkově sešlo několik věcí najednou:
- Umění uvařit zeleninu tak, aby se nerozblemcala. Zejména u zelených druhů je třeba mít se na pozoru, neboť po pár minutách v teple šednou, měknou a blemcají se. Pardon za ten výraz. Zelené fazolky do této kategorie zcela jasně spadají.
- Umění uvařit vejce tak, aby se zůstalo tekuté uvnitř a pevné po okrajích. A samozřejmě taky vědět, jak ho v tomto ne zcela pevném stavu dostat v jednom kuse ven ze skořápky. Takové vejce nesmí vytéct dřív, než do něj zakrojí hladoví strávníci.
- Umění opéct slaninu dokřupava. Pěkně pomalu, trpělivě, sotva na středním plameni, aby dostala šanci pustit tuk, pak se v něm opéct. Nakonec slanina musí malou chvíli vychladnout na papírové kuchyňské utěrce, načež je dokonalá a nechá se rozdrobit nejen na fazolkový salát.
- Všechno to smíchat a spojit základní salátovou zálivkou dohromady, aby jídlo bylo dobře ochucené a přitom se zálivka nenaředila špatně okapanou vodou ze zeleniny.
Slanorožec – 5 snadných receptů na první seznámení
Slanorožec je velmi zvláštní slaná rostlinka. Pokud se občas necháte unést novinkou na talíři a nebojíte se vyzkoušet něco netradičního, tak si na dnešním článku s chutí smlsnete. Slanorožec se právě začíná objevovat na českém trhu a přichází jeho sezóna.
Já jsem tu od toho, aby se vám takové první seznámení povedlo.
Zatímco v přímořských státech Evropy je slanorožec (taky se mu říká salicorne, mořský chřest, mořská fazole či slanomil) vcelku oblíbenou letní rostlinkou, kterou pořídíte na farmářském trhu, u nás se teprve dostává do obchodů, takže je možné, že vám ještě nepřišel do cesty.
Tak tedy zbystřete, protože je o co stát.
Co to je slanorožec
Slanorožec roste ve slaných pobřežních půdách na samém kraji moře, obvykle v deltách řek. Na rozdíl od jiných rostlin mu nevadí, když půdu zaplaví mořská voda, zvykl si na to a je takové zálivce odolný. Díky tomu má pochopitelně slanou chuť.
Možná překvapivou, ale jakmile si na ni jednou zvyknete, jakmile víte, že při ukousnutí křupne jako čerstvý chřest a po ústech se vám zaplaví podobně slaná chuť jako s kaviárem, jste ztraceni.
Kaspressknödel nejen do polívky
Kaspressknödel je placatý sýrový knedlík původem z alpské kuchyně, který vám dnes představím, protože prostě musím. Vezmu vás na výlet do mého milovaného Rakouska a ukážu vám něco velmi užitečného pro moji i vaši kuchyni.
Vůbec po vás nebudu chtít exotické suroviny, naopak se vás pokusím inspirovat, jak si jedním zahraničním nápadem snadno ozvláštnit domácí vaření pomocí pár surovin a v každé roční době.
Každý rok trávím v Rakousku několik týdnů na horách. V zimě i v létě, Alpy mě magneticky přitahují svým majestátem, pohostinností, upřímností a hlavně nekomplikovanou kuchyní. Díky tomu tam pokaždé dobrovolně sním několik kilo velmi zvláštních, placatých knedlíků se sýrem, podávaných v horkém hovězím vývaru. Tolik, kolik mi pásek na kalhotách dovolí. Cestuju mezi horskými chatami všeho druhu a hledám ten nejlepší. Pravda, taky hledám nejlepší svařák, nejlepší hruškovici, nejlepší jablečný štrúdl s vanilkovou omáčkou, nejlepší Schiwasser (malinovou šťávu s citronem, lyžařský nápoj číslo 1), nejlepší chleba se špekem a s křenem, nejlepší maliny v malinovici a nejlepší kynutý knedlík s povidly, ale to sem teď vůbec nepatří a mohlo by se to tu pěkně zvrhnout.
Jak na bramborový salát: recept do kuchařských začátků
Základní vánoční zaklínadlo na bramborový salát by se dalo letecky popsat asi takhle: včas nakup brambory varného typu A (čili salátové), den předem je vyndej ze sklepa a uvař je tak akorát. Přidej vařenou zeleninu, vajíčka, sterilované okurky, zálivku (nebo libovolnou kombinaci téhož), možná i šunku, tak akorát promíchej a nech do druhého dne odležet. Odháněj nedočkavé ochutnavače a dokud se nepřiblíží ta správná chvíle, tak se zásadně k míse odpočívajícího salátu nepřibližuj se lžící v ruce.
To však není jediný předvánoční rituál. Touhle roční dobou dělají lidé ještě další zvláštní věci. Tak například si dávají do pokoje uříznutý stromeček, věší na něj hromady ozdob a signalizační světelná zařízení, aby do něj nenarazili, až se budou v noci potmě štrachat vlastním bytem. Pak k němu navíc ještě vzhlížejí s posvátnou úctou a snaží se jeho pomocí přivolat tajnou návštěvu malého dítěte s tak velkou hromadou dárků v náručí, že je nutné věřit v nadpřirozeno, protože i přes pokrok ve fyzikálním výzkumu se zatím nepodařilo vysvětlit, jak je možné, že jezulátko zůstane nerozmáčknuto.
Při čekání si lidé krátí dlouhou chvíli louskáním oříšků, pečením drobného obřadního pečiva nejroztodivnějších tvarů, chutí, velikostí a neuvěřitelných počtů, vzdycháním, jak jsou uběhaní, uštvaní, naštvaní, unavení a přejedení, a neustálým povídáním o vánočním bramborovém salátu.
Kupodivu už i děti mají na Ježíška vysoké požadavky, totiž aby jim přinesl jeden nebo více dárků, které se jinak nevejdou do rodinného rozpočtu nebo by si je ani při trošce dobré vůle vůbec nezasloužily. Rodiče se zase snaží, aby tyhle Vánoce už konečně byly ty perfektní, pohodové, milé a klidné, prostě jak se píše na pohlednicích, hlavně ale ne takové, jako loni, předloni nebo při prvním pokusu.
Každopádně bramborový salát hraje v téhle vizi dokonalých Vánoc jednu z hlavních rolí, tak vám o něm dnes něco povím. Ukážu vám, co je pro něj důležité a jak to zařídit, aby se vám povedl.
Caesar salát a jiné salátové dresinky aneb sbírka salátových zálivek, které byste rozhodně měli umět
Loni jsem napsala dost zásadní, oči i pusu otvírající článek o základní salátové zálivce. A dnes bych vám chtěla ukázat nejen zálivku na Caesar salát, ale hlavně bych původní článek chtěla trochu rozšířit, protože všichni tu vespolek víme, že něco jako nadbytek salátů a salátových zálivek neexistuje.
Pokud jste článek nečetli, rozhodně se k němu vraťte, protože je o salátové zálivce zvané vinaigrette a jmenuje se Sedmero salátové bohyně.
Píšu v něm, že veškeré kouzlo salátu vůbec nespočívá v receptu na zálivku, ale jen a pouze v tom, jak zálivku dostanete na salátové listy. I úplně obyčejná zálivka z oleje a octa může chutnat neskutečně dobře, když ji pečlivě smícháte se salátovými listy.
A pak taky píšu,
- jak umývat salátové listy proč byste to neměli dělat pod tekoucí vodou,
- jak je správně osušit pomocí odstředivky a proč je tak strašně důležité, aby listy byly zcela suché,
- jak salátové listy smíchat se zálivkou v co největší míse a teprve potom je rozdělit na talíř a proč byste nikdy neměli zálivku nalívat na salátové listy, které už na talíři leží.
Dnes bych tohle téma chtěla ještě víc posunout a ukázat vám ještě další velmi důležitá a stejně tak mocná salátová kouzla.
Tabbouleh — bylinkový salát, bez kterého se neobejdete
Tabbouleh je proslulý bylinkový salát, který má původ v horkých zemích vycházejícího slunce. A protože naše slunce už letos pomalu dosahuje vrcholu na své pouti oblohou, je na čase vám ho představit, abyste si jím vylepšili dny, kdy je vám horko — ve městě, doma nebo u grilu.
Slovo tabbouleh čtěte a vyslovujte přibližně jako tabúle a podávejte pouze opravdovým milovníkům bylinek, protože jich obsahuje velké množství. Pro dvě osoby spotřebujete svazek petrželky a máty, a to se bavíme o celkem umírněné verzi. Na léto perfektně osvěží, po zbytek roku se překvapivě hodí i k výraznému dušenému hovězímu nebo jehněčímu.
Suroviny na tabbouleh
Ač má orientální původ, nemusíte se bát, že bych vás hnala na nákup do obchodu s exotickým zbožím. Vystačíme si s obyčejnou českou produkcí a běžnými supermarkety. Tři základní suroviny, bez kterých tabbouleh neuděláte, jsou bulgur, rajčata a hladkolistá petrželka. A v závěsu za nimi ještě máta, olivový olej, citron a případně trocha koření jako je skořice, pepř a nové koření. Surovin je málo, vaření skoro žádné, takže si dejte pozor, co si v obchodě vyberete. Kvalita surovin dělá tenhle salát.
Hlávkový salát v deseti kuchyňských podobách
Hlávkový salát mě dovede postrašit dvakrát. Poprvé ve vzpomínkách na školní jídelnu, kde byl ponořen do oslazené octové vody. Kožovité a hořké listy hlávkového salátu se nedaly důstojně rozkousat, zálivka pálila v krku a vylívala se na podnos, protože v ní kousky listů prostě plavaly. A podruhé, když se ho urodí hodně najednou. Co s těmi všemi šťavnatými, velkými, zelenými hlávkami najednou udělat?
Až nyní, prostřednictvím zmínek v mnoha starých kuchařkách, se dozvídám, jak všestranná zelenina takový hlávkový salát je a jak vznešeně může působit na talíři.
Stačí k tomu málo: zbavit hlávkový salát tmavých a tužších vnějších listů a použít jen vnitřek. Když ho pak rozkrojíte na čtvrtky, rozložíte na talíř a přelijete zálivkou, pochutnáte si na něm mnohem víc.
A pozor, ačkoli se salát vyznačuje velkou křehkostí, nikdo vám nenařizuje ponechat si listí jen do křupavých salátů. Naopak, tepelná úprava mu také svědčí a leckdy vás překvapí svými možnostmi. I obyčejný hlávkový salát lze připravit dušením stejně jako špenát. Anebo si z něj můžete uvařit polévku či omáčku. A hlavně, takhle upotřebíte ty tužší listy, které se pro nedostatek křehkosti a jemnosti už nedostaly do salátu.
Nepovažujte to za výkřik moderní gastronomie, která se do vaší kuchyně snaží vpašovat kuriózní postupy, tohle totiž uměly už naše babičky.
Tahle rostlina s botanickým názvem locika setá je prostě zdroj mnoha a mnoha rychlých večeří. Dnes vám nabízím deset možností, jak ji zapojit do dění v kuchyni, a pevně věřím tomu, že na dalších deset pak už přijdete sami. Držte se přitom toho, co jsem právě doporučila: za studena podávejte především křehký vnitřek, pro tepelnou úpravu ho klidně použijte celý.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
