Přítomní pánové snad odpustí, když je tentokrát nepotěším. Vymyslela jsem si recept, který jsem nazvala libozrnný salát a který dnes věnuju všem ženám. Jde totiž o jídlo zdravé skrz naskrz. Za dveřmi je svátek všech žen celého světa a navíc už začal půst, takže spěchám se svým dárkem, který by tuto důležitou polovinu lidstva potěšil.

Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že libozrnný salát je sice z výživového hlediska vyvážený, z genderového však vůbec. Ale jaký by to byl dárek k svátku, kdyby z něj tu největší radost neměl právě obdarovaný?

Myslím, že nemá smysl si před přírodou nalhávat, že ženy jsou stejné jako muži. Prostě nejsou. Ženy jsou slabší, citlivější, křehčí, jejich těla umí vyrobit jiná těla – sice menší, ale neméně opravdová. Tak proč si taky nepřipustit, že ženy mají i jiné chutě?

Doufám tedy, že tento recept přispěje k rovnoprávnosti chutí v rodinách.

Jakkoli přitažený za vlasy se vám tento úvod může zdát, věřte mi, že vím, o čem píšu. Čtu to ve svých emailech dnes a denně a je mi z toho smutno. Píší mi ženy, skutečné, plnohodnotné, svéprávné bytosti, že některé jídlo doma uvařit nemůžou, i když by na něj měly velkou chuť. Buď by jim to doma nikdo nejedl, anebo by se dokonce zbytek rodiny nahlas zlobil. A že pokud si něco takového uvaří, tak až ostatní nebudou doma, aby o tom nikdo nevěděl. Jako kdyby chutě ostatních rodinných příslušníků byly mnohem důležitější a nadřezenější. Nejsou! Všechny jsou přece důležité stejně. A pokud si někdo myslí, že jeho chutě mají mít neustále přednost, klidně ho odkažte na kus chleba v chlebníku, až si jednoho dne uvaříte něco podle sebe a uslyšíte protesty.

Pardon, muselo to ze mě ven. Takže teď už jen k vaření :-)
Pokračovat ve čtení