Plněný bůček, kterým překvapíte nejen sebe
Plněný bůček? Kde by bez něj byla česká kuchyně? Ani si to nechci představit. Tak si to nebudu představovat. Místo toho si se mnou představte, že máte tuhle krásu na stole.
Anebo ještě jinak: představte si, že máte tuhle krásu na stole a v podstatě vás to nestálo skoro žádnou námahu. Plněný bůček vypadá jako něco složitého, a přitom na něm vůbec nic není.
Zkusím vás přesvědčit ještě takto: proč má vlastně smysl nadívat bůček? Proč do tak nereprezentativního masa vkládat naději i nádivku? Protože se tím toto maso značně vylepší a odlehčí. A zkrásní. Nestojí to ani moc peněz, ani moc námahy. Zabodujete na všech stranách.
Fazolová polévka, za dva dny hotová
Dnešní fazolová polévka začíná včerejším namočením fazolí. To je nejen předpoklad dobré chuti, ale taky kuchařský důkaz, že svou budoucnost si každý ovlivňuje sám.
Ať už vezmete fazole bílé nebo tmavé, jednobarevné či strakaté, malé nebo velké, na fazolovou polévku budete muset pěkně pomalu. Fazolová polévka vás přiměje se na chvíli zastavit a zůstat s ní v kuchyni. Pokud vám z toho v hlavě straší otázka, kdo pak zůstane s vámi v jedné místnosti, až tu polévku sníte, tak ji prosím hned zažeňte, nebo se nikam nedostaneme.
Hovězí po burgundsku – aneb maso i pravda na víně
Hovězí po burgundsku získalo svou nadpozemskou auru mimo jiné i díky filmu Julie a Julia. Ve filmu se prolíná příběh Julie Childové, autorky slavné americké kuchařky Umění francouzské kuchyně, a Julie Powellové, která píše blog o tom, jak všech 542 receptů z této knihy uvaří během jednoho roku.
Mezi všemi hvězdnými jídly, která se ve filmu vaří, je hovězí po burgundsku nejčastěji zmiňované. Krom toho přijde nezapomenutelná scéna, jak Julie peče hovězí po burgundsku a nechá ho spálit v troubě, protože zaspí okamžik, kdy je potřeba rendlík vyndat ven. Mám takové podezření, že jakmile se film dostal do v roce 2009 do české distribuce, bylo díky němu hovězí po burgundsku nejčastěji vyhledávaným a vařeným jídlem.
Best of 2020
Když přijde období mezi Štědrým dnem a Novým rokem, ten jeden týden, kdy se pro mě všechno zastaví a já taky, ty dny, kdy se můžu předávkovat cukrem, bramborovým salátem a televizními pohádkami, ty kouzelné pomalé večery prozářené rozsvíceným vánočním stromečkem, dny, kdy netuším, co je vlastně za den v týdnu a vůbec nikomu to nevadí, znovu a znovu si opakuju, že to je to ono.
To je ten týden, ke kterému všechno dlouho směřovalo a který završí celý rok. To jsou ty dny, o kterých se tak dlouho předem mluví a tak málo se doopravdy prožívají. A hned se mi vybaví citát, který jsem kdysi potkala a od té doby se mi zabydlel v hlavě:
Všichni si dávají záležet na tom, co budou jíst mezi Štědrým dnem a Novým rokem, ale přitom by se měli raději zamyslet, co budou jíst mezi Novým rokem a Štědrým dnem.
V uplynulém roce se toho z hlediska domácí stravy stalo hodně. Díky covidu se vařilo víc než kdy dřív. V mnoha domácnostech se vylepšil jídelníček a celkově se zlepšila úroveň jídla. Přesně o tohle se sice na blogu celou dobu snažím, ale pak si přijde jedna celosvětová schovávaná před virem a všichni hned začnou vařit.
Jak to vím? Inu, koncem každého roku koukám do statistik návštěvnosti tohoto blogu, abych se podívala, zda práce, kterou jsem za posledních 12 měsíců předvedla, dává smysl. Když se letos ohlédnu zpět, vidím značně zvýšený zájem o recepty a vaření právě v dobách nouzového stavu na jaře i na podzim.
Možná jsou tím ovlivněné i nejnavštěvovanější a nejčtenější články a recepty tohoto roku. Je to už letitá tradice, že na přelomu dvou letopočtů pokaždé zveřejňuju přehled nejčtenějších receptů za uplynulý rok, takže si ji nenechám ujít ani letos. Nechte si chutnat a třeba se taky inspirujte, pokud vám něco z toho uteklo.
Do nového roku vám všem přeju nadějnější (nejen kuchařské) kuchařské vyhlídky a hlavně velkou spoustu zdraví.
Domácí veka nejen pro silvestrovskou oslavu
Domácí veka se mi do kuchyně nastěhovala až letos. Doposud začínala moje cesta za slavnostními obloženými chlebíčky běháním po pekárnách a sháněním dobré veky.
Před čtyřmi roky jsem tu napsala, že domácí rohlíky jsou hračka. A víte, co vám povím o vece? Domácí veka je ještě větší hračka. Těsto na veku má skoro stejné složení jako rohlíky, jenom odpadá práce se zamotáváním housek a rohlíků. Uděláte dva bochánky a hotovo.
Florentýnky neboli marokánky
Nebylo by zvláštní, kdybych já, Florentýna, neměla recept na florentýnky? A nebylo by zvláštní, kdyby tento recept nebyl něčím zvláštní?
Samozřejmě, že vím o receptu spřízněného jména a samozřejmě, že ho bezmezně miluju. Nemůžete po mně chtít nic víc ani nic míň.
Ani já od florentýnek nechci míň. Chci jich raději víc. Nejvíc. Jenomže pro florentýnky (nebo též marokánky) je při pečení typické, že se jedna lžička těsta rozteče na placku velikosti dlaně, takže se jich na plech najednou moc nevejde.
Na tenhle zádrhel mám dvě různá řešení. Jedno vám ukážu letos, a to druhé zase až za rok.
Ovesné cukroví hopsa, plné kokosu a ovsa
Dovolila jsem si pojmenovat tento vánoční pamlsek jako cukroví hopsa. I malým dětem jest známo, že když vraným koňům dáte ovsa, budou skákat hopsa. A toto cukroví obsahuje ovsa opravdu hodně. Tak hodně, že už nepotřebuje žádnou jinou mouku.
Ptáte se mě, proč jsem to udělala? Tak trochu tím chci dokázat, že vánoční cukroví, po kterém nepřiberete, neexistuje. Leda byste za cukroví vydávali kolečka syrové mrkve, umně prokládané okurkou a bílou ředkví, aby tahle barevná kombinace aspoň v něčem připomínala Vánoce.
Ať už při pečení cukroví vyměníte pšeničnou mouku za jinou, ať už vyměníte bílý rafinovaný cukr za něco s lepší pověstí, vždycky z toho zase vznikne cukroví, tedy něco, co je v lidské stravě zbytné, co obsahuje různě složité až sofistikované sacharidy a k tomu navrch taky tuky a co se tedy musí vyvážit pohybem. Hopsa hejsa.
Cukroví není základ stravy. Ani zdravé cukroví není základ stravy. A už vůbec se zdravé cukroví nemůže považovat za základ zdravé stravy.
Domácí marshmallows (čili žužu)
Je jim úplně jedno, jestli je budete nazývat marshmallows, maršmelouny nebo žužu. Budou naprosto fantastické bez ohledu na název. Budou vaše domácí. Budou návykové. Budou nekonečně trvanlivé (to je samozřejmě velký omyl zakládající se na předpokladu, že neochutnáte ani jeden kousek). Budete se znovu a znovu omlouvat, že za to nemůžete (další velký omyl, způsobený ochutnáním prvního kousku).
Nevím, proč jsem na domácí marshmallows přikývla až letos, ale teď už vám můžu ze své čerstvé zkušenosti říct – dejte si pozor. Dejte si sakra velký pozor. Jak se do nich jednou pustíte, už nepřestanete.
Domácí marshmallows jsou zcela nenáročné na suroviny a tedy levné, nenáročné na práci a tedy snadné, a jedinou vzácnější ingrediencí je důslednost v dodržení postupu. Pokud ji ze sebe dokážete vydolovat, budete se nad výsledkem rozplývat stejně, jako se jednotlivé kousky marshmallows rozplynou v hrnku horké čokolády.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, pěti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každá se můžeme naučit vařit dobře, ráda a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
