Buřty na pivu do každého počasí
Buřty na pivu se prý v kuchyni přihodí, když nevyjde počasí na tábornický oheň, načež po původní myšlence zbude nezapálená hranice a nakoupené špekáčky.
Ano, je to důstojná změna kuchařského záměru; krom buřtů je tou dobou jistě po ruce i pivo. O to je to tedy změna snazší a proveditelnější.
Já osobně na špatné počasí nečekám; jednou za čas mě chuť na buřty na pivu popadne tak jako tak. Obvykle se mi to stane u pultu s uzeninami a tomu, co přijde pak, se už moc zabránit nedá.
Kyselka – polévka z brambor a mléka
Netuším, kde všude se pro tuto polévku vžil název kyselka. Já ji tak znám odmala. Ale klidně by se mohla jmenovat koprovka. Svou povahou má dokonce blízko ke kulajdě – jenom v ní nejsou houby.
Takže když nemáte houby, uvařte si kyselku. Určitě už tušíte, že se jedná o polévku jednoduchou až prostou, s chutí všedních dní i surovin. Především s chutí brambor, mléka a jemné navinulosti.
Přírodní kuřecí plátky – z prsou i ze stehen
Přírodní kuřecí plátky jsou takový malý pilíř domácího vaření. Vynikají malou pracností, příjemnou chutí, rychle dosažitelnou měkkostí a možností dochutit je na všechny myslitelné způsoby.
No a taky se na nich dá poznat, jak vládce kuchyně vládne základním kuchařským technikám. Ne těm pokročilým. Docela a dočista základním.
Přejme si tedy pro tentokrát zlatavé (nikoli bledé) kuřecí plátky s příjemně výraznou (nikoli mdlou) chutí, měkké a šťavnaté (nikoli tuhé a suché), doprovázené sympaticky zhoustlou šťávou (nikoli vodnatou a nikoli klihovatou), to vše v příjemném množství a bez použití jakýchkoli dochucovadel.
Sicilské fazole – recept nejen pro dny mezi létem a podzimem
Věřím, že si tyhle sicilské fazole, krátce dušené a pak ještě zapečené pod grilem, zamilujete stejně rychle jako já. Byla jsem okouzlená už prvním soustem a u těch dalších (a ještě dalších) jsem váhala, kolik porcí rodině vlastně přiznám.
Sicilské fazole je název, který jsem si vymyslela, protože jsem nepřišla na nic lepšího. Vlastně se jedná o fazole z pánve, zahalené v surovinách pomezních dnů léta a podzimu. Mají chuť rajčat, paprik, fazolí. Chleba, česneku a bylinek. Dvojí tepelná úprava to všechno tak nějak povyšuje na malý zázrak, aniž by tohle jídlo obsahovalo maso.
Sicilské fazole si tedy notují s českými chutěmi, byť inspiraci jihem nezapřou. Na talíři to vypadá sofistikovaně, ale přitom se jedná o předem uvařené (nebo klidně konzervované) fazole v rychlé a snadné omáčce, okořeněné letními vzpomínkami na horkem rozteklý grilovaný sýr.
Krupicové flameri – noblesní dezert na lžičku
Krupicové flameri bude u stolu dosahovat – nedělám si o tom žádné iluze – podobné obliby jako krupicová kaše. Co na tom, že kaše se připravuje z dětské krupičky, zatímco flameri z krupice, která je o něco hrubší. Obojí dovede rozdělit publikum na dva vzájemně si nerozumící tábory.
Krupicové flameri je i přes podobnost s kaší velmi noblesní dezert na lžičku. Připomíná třeba pudink. Nebo panna cottu či termix. Základem flameri je kaše uvařená z krupice a mléka, doplněná něčím hebkým a našlehaným.
Právě to hebké a nadýchané udělá z tuctové kaše dezertní zázrak. A udělá ho v podstatě na počkání, nikoli do tří dnů. Nanejvýš budete čekat do druhého dne, než to všechno zatuhne.
Ratatouille – všechna letní zelenina na jednom talíři
Ratatouille má v rodném listě v kolonce místo narození uvedeno Nice, Provensálsko a nechává se vyslovovat jako ratatuj, proneseno pochopitelně s francouzským šarmem.
Vlastně je to taková středomořská verze našeho leča. Přestože se recepty na ratatouille v mnohém liší, v surovinách se obvykle shodnou. Do ratatouille patří rajčata, papriky, cibule (tedy základ na lečo), a dále taky cuketa, lilek, česnek a bylinky jako bobkový list a tymián. Díky filmu Ratatouille tohle všechno už asi stejně dávno víte.
Cuketové čtverečky
Tyto cuketové čtverečky vám nabízím jako další recept do vaší rodinné cuketové kuchařky. Udělají vám radost teplé, vlažné i studené a poslouží jako příjemná letní svačinka.
Každý ví, že ty malé zelené protáhlé potvory je třeba sklízet a likvidovat, dokud jsou mladé. I přes veškerou snahu a pravidelné obhlídky záhonu stejně občas přes noc vyroste stvůra obřích rozměrů. Když ne na vlastní zahradě, tak na cizí, načež se do kuchyně záludně dostane jako dar.
Každému při převzetí takové milé pozornosti dojdou slova, a tak se žádný dárce nikdy nedozví, co tím napáchal. Proto se nebojte přerůstající cukety darovat. Nic se vám ani cuketě nestane. Do kuchyně si následně pusťte jenom ty malé, šťavnaté a jedlé.
Játra na cibulce v deseti minutách
Játra na cibulce jsou nejspíš jediné jídlo, u kterého může rychlost kuchaře překonat rychlost strávníka. A vůbec přitom nemám na mysli opatrný odstup, který si někteří jedinci drží od jater a podobných vnitřností. Pro tuto chvíli a pro tento recept se budu tvářit, že něco takového vůbec neexistuje.
Tak tedy: Játra na cibulce budete mít hotová do deseti minut; využít zde můžete skutečnosti, že játra některých zvířat mají minutkovou povahu a nepotřebují se dlouho dusit doměkka. Taková játra jsou doslova křehká, i když jim uvnitř nezůstane ani náznak růžové barvy.
O svou křehkost přijdou ve chvíli, kdy se budou v pánvi dusit příliš dlouho, anebo pokud vychladnou a pokusíte se je znovu ohřát.
Langoše – letní jídlo do ruky
Langoše na svačinu? Ano, hlavně teď v létě. Langoš na koupališti je lákavá (a občas i jediná možná) svačina; ještě lákavější je však jeho domácí verze.
Tohle maďarské jídlo z rychlého občerstvení se hodí k jídlu za běhu. Jediný háček tkví v tom, že vy ho v běhu nevyrobíte. Ale za ty blažené úsměvy trocha postávání u sporáku stojí.
Dalo by se totiž říct, že langoš je variací na koblihy – a jak známo, koblihám odolá málokdo. Historie si to ale s langoši pamatuje trochu jinak a má k tomu dobré argumenty: maďarské slovo láng znamená plamen. Pečivo podobné dnešním langošům se dříve peklo na kraji pece na chleba podobně jako naše tuzemské podplamenice.
Dnes se pro nedostatek kamenných pecí v domácnostech langoše smaží v olejové lázni. A jsou v téhle podobě rozšířeny do všech zemí, které sousedí s Maďarskem, a dále pak i do zemí, které sousedí s těmito zeměmi.
Gazpacho pro celé léto
Gazpacho se označuje jako studená polévka. A v tom je celý problém. Slovní spojení studená polévka z něj dělá něco ne příliš žádaného. Dokonce odrazujícího. Kdo by jedl vystydlou polévku? Kdo by to vůbec ochutnával?
Pokud zažíváte stejné pocity, je čas se jich zbavit. Pevně věřím, že malá změna vnímání názvu a k tomu tenhle recept na milované andaluské gazpacho vám dovedou společně poskytnout významnou terapeutickou pomoc. Třeba se nakonec do téhle kategorie jídel bezhlavě zamilujete. O hezké zážitky byste se přece neměli ochudit jenom kvůli tomu, že se objekt zájmu divně jmenuje.
Abych nekázala vodu a nepila dobře vychlazeného radlera, přiznávám, že i já jsem na studené polévky koukala s opovržením. I já jsem patřila mezi ty, pro které bylo ochutnání takového jídla něco nepředstavitelného. Dokud jsem si nezakázala říkat tomu polévka, nic jsem na svém názoru nezměnila.
Drobenkový koláč s tvarohem a ovocem
Chtěli byste další drobenkový koláč do sbírky? Takový, jaký ještě nemáte? I já jsem ho chtěla. Hodně jsem ho chtěla.
Čím víc začaly letos dozrávat jahody, o to víc jsem ho chtěla. Protože když dozrávají jahody, tak taky dozrávají třešně a brzy nato budou následovat meruňky, rybíz a maliny. Časem i ryngle, blumy a švestky. A jablka. A hrušky.
Na tohle všechno jsem chtěla mít recept na drobenkový koláč s tvarohem, který by byl za pět minut v troubě. Tedy koláč, který by nepotřeboval kynuté ani třené ani křehké těsto. Ale zároveň jsem si moc přála, aby to byl koláč, který se obejde bez prášku do pečiva. A trochu jsem se bála, že jsem si vysnila něco, co možná neexistuje.
Hrstková polévka s rozumem v hrsti
Hrstková polévka i přes svůj název nepatří k jídlům, do kterých naberete suroviny plnými hrstmi a budete doufat v dobrý výsledek. Naopak. Do hrsti nejdřív vezmete rozum.
O dobrý výsledek se budete muset zasloužit vhodným výběrem surovin. A samozřejmě také vhodnou péčí o suroviny v hrnci, ale ta je velmi jednoduchá, řekněme až začátečnická.
Hrstková polévka k těm jednodušším polévkám zcela zaslouženě patří, protože luštěniny, které do ní dáte, se postarají o velkou část chuti. Polévkou se zavděčíte víceméně všem, ale ze všeho nejvíc své spíži. Pokud vám v ní přebývá hrst toho a hrst onoho, polévka vám od všeho ráda pomůže.