Vepřové rillettes z trouby
Když se řekne vepřové rillettes (a řekne se to s výslovností ri-jet), co se vám vybaví jako první? Výlet do Francie a svačina v malém šarmantním bistru? Hmm. Já zůstanu v myšlenkách doma za pecí, protože si vzpomenu na vepřové ve vlastní šťávě, zavařené ve sklenici.
Tohle jídlo, kterým budete chtít hostit pouze významné hosty – tedy pokud na ně něco zbude – snad ani žádný český název nemá, a tak jsem mu nechala ten původní.
Šoulet aneb pomalu pečené kroupy, fazole a maso
Šoulet, tohle jídlo židovské kuchyně, které se dá připravit předem a od pátečního večera udržovat teplé, aby se pak jedlo jako slavnostní oběd o šabatu, si parádně notuje s českými chutěmi. A vzhledem k uvedenému slibuje velkou míru bezpracnosti a bezstarostnosti.
Ze všech různých zmínek, vzpomínek a receptů na židovský šoulet (někdy jen šoule) si můžeme vytvořit představu jídla, které se o sebe mnoho a mnoho hodin postará v troubě úplně samo. Spojuje v sobě tři základní suroviny: kroupy, luštěniny – nejčastěji fazole či hrách – a také maso. Takové maso, kterému sluší dlouhý pobyt v teple. Třeba kachnu či husu. Nadívané husí krky. Tučnější hovězí.
To vše je doprovázeno cibulí, česnekem a kořením, takže se toto tradiční židovské jídlo nemělo problém usadit v české kuchyni. Tím získalo mnoho dalších podob, které už nemusí být nezbytně košer, proto se dá vypátrat například i recept na šoulet s klobásou. Na jednu ze zevšednělých podob šouletu si moc dobře pamatuji z dob své povinné školní jídelní docházky a není to vzpomínka nepříjemná.
Pomalu pečený losos = rychlá rybí volba
Pomalu pečený losos je recept pro všechny, kdo chtějí mít na talíři rybu šťavnatou, měkkou, nevysušenou a kdo zároveň nechtějí v ruce při vaření držet stopky.
Jak známo, každé rybí maso je maso minutkové a proto bude chutnat jako drcené piliny, pokud mu prodloužíte pobyt v teple příliš dlouho. Ryba chce šetrné zacházení a správné načasování, aby zůstala šťavnatá a měkká.
Přesně tenhle stres a nejistotu z přepečení z vás sejme pomalé pečení, kde na nějaké minutě opravdu nezáleží, neboť prohřívání ryby je velmi pozvolné.
Recept na pomalu pečeného lososa se už pár let pohybuje po internetu a stačil už mnohokrát prokázat, že opravdu stojí za vyzkoušení, takže přišel čas, aby se objevil i zde.
Vepřové výpečky, nad kterými se budete rozplývat
Asi se shodneme, že vepřové výpečky by měly být řádně vypečené a řádně ochucené. Kdyby se prodávaly někde na rohu, dle mého skromného mínění by se na ně stály fronty, ale zřejmě ještě nikdo s podobným podnikatelským záměrem nepřišel. Vééépřovééé výpečkýýý! Úplně to slyším.
Nehledě na to, že kdyby se mezi státní symboly mohlo počítat i maso, Česko by zcela jistě dostalo přiděleno vepřové.
V zásadě těžko hledat na vepřových výpečcích nějaké kuchařské těžkosti a záludnosti, vždyť jde jen o maso nakrájené na kostičky, ochucené cibulí, česnekem a pepřem a pečené v troubě tak dlouho, až to s okolo přihlížejícími není k vydržení. Proto se s vámi ráda podělím o jednoduchý a spolehlivý recept (pokud byste ho snad hodlali zpeněžit v podobě výše uvedeného námětu, budu první zákazník a pevně věřím, že budete nabízet i věrnostní program).
Varování: Nadměrná konzumace vepřových výpečků vám může způsobit pocit přejedení.
Porchetta – pečené vepřové maso inspirované Itálií
Kus voňavého, šťavnatého a měkkého pečeného vepřového masa by měl být pevnou součástí repertoáru každého kuchaře, který to s domácím vařením myslí vážně. Skvělou inspiraci v tomto směru poskytuje italská porchetta, která se vyslovuje porket-ta a do které se, jako do každé šarmantní Italky, kterýkoli strávník snadno a bezhlavě zamiluje. V tomto případě ovšem nutno počítat s tím, že láska to nebude nevinná a platonická, nýbrž že společné štěstí bude vášnivě zkonzumováno.
Myslím tedy, že takové záležitosti je třeba se blíž podívat na zoubek. Tím spíš, když jsme jako Češi národ milovníků vepřového masa. A ještě tím spíš, když je momentálně období domácích zabíjaček, takže s umaštěnou pusou si na ulici netrhnete ostudu. Proto dovolte, abych vás seznámila.
Porchetta je šťavnatá, aromatická vepřová pečínka s dobrým rodokmenem a původem ve střední Itálii. Na její chuti se podílí především česnek, rozmarýn a fenykl. Přivonění a ochutnávání se obvykle děje v měkké italské housce, aby to nebránilo romantickým procházkám městem za doprovodu libých slov a slastných vzdychů.
Pečená kachna — pomalu upečená a přesto křupavá
Pečená kachna nebo husa nás na talíři doprovází hlavně ve druhé polovině roku, a v listopadu a prosinci obzvlášť. Zejména na Martina a na Štěpána se dost vykrmených opeřenců ocitne na pekáči a je vydáno na pospas společnému hodování.
Jenomže s čerty a s kachnou nejsou žerty.
Proč? Připomenu fakt, který tu zmiňuju zas a znovu. Každé zvíře má dva druhy masa, jeden minutkový a jeden vhodný na pomalejší a delší úpravu.
Minutkové maso potřebuje jen krátké propečení, aby zůstalo měkké a šťavnaté. Ten druhý typ masa potřebuje delší a pomalejší měknutí, aby vůbec začalo být měkké a šťavnaté.
Platí, že čím větší zvíře, tím větší rozdíl ve vlastnostech obou druhů mas. U kachny už je tento rozdíl znát dost.
Kachní prsa jsou minutková, kachní stehna potřebují delší přípravu. Když celou kachnu najednou zavřete do trouby a tohle předem nevíte, můžete si snadno vyrobit pečínku, která už je na jednom konci vysušená jako piliny a na druhém konci se ještě nedá pořádně rozkousat.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Zatloukalová a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.