Sýrová omáčka, která táhne, i když se netáhne
Krémová a hebká sýrová omáčka, sametová, svůdná, konejšivá a dokonalá… Koho by nechala chladným, dokud je horká? Já se roztékám blahem jako nahřátý sýr, sotva na ni pomyslím.
Když dovolíte, ráda bych s ní udělala pomyšlení i vám. Ona taková sýrová omáčka dovede u stolu kouzlit. Snadno dá zapomenout, že se pod ní skrývá vařená brokolice nebo jiný odmítaný zdroj živin zelené či jinak pochybné barvy.
S rozpuštěným sýrem je prostě všechno lepší a radostnější.
Teď už jen zbývá dodat, jak ji uvařit, aby nebyla plná sražených cucků sýra a s louží tuku na povrchu.
Okurková omáčka nejen pro okurkovou sezónu
Protože je okurková sezóna, vzala bych vás dnes ráda na Znojemsko a ukázala vám jednu velmi snadnou, avšak tradiční a chutnou omáčku. Konkrétně okurkovou omáčku z kyselých znojemských okurek.
Začnu trochu oklikou od lesa.
Nejrůznější omáčky jsou doslova náš národní kulinární poklad, ke kterému bychom měli přistupovat s tou největší kuchařskou úctou. Bránit je, hýčkat si je, odmítat všechny verze z polotovarů. Rajská, křenová, koprová, švestková, houbová, smetanová, pažitková, cibulová, okurková, játrová, česneková… ty všechny máme nejspíš zakódovány v DNA a chováme k nim patřičnou chuťovou náklonnost. I v dobové literatuře jsou o omáčkách půvabné zmínky, dozvíte se tak například, že Jan Neruda se netajil svou láskou k bramborám s majoránkovou omáčkou.
Tyhle omáčky se tradičně podávaly k vařenému masu, obvykle hovězímu, a připravovaly se zvlášť v samostatném kastrůlku. Použil se na ně vývar z jmenovaného masa. V žádné jiné světové kuchyni nic takového není. Takže pokud máme světu co nabídnout, je to právě talíř s omáčkou. Platí to pro rodinné, společenské i státní návštěvy.
Rychlé omáčky k minutkovému masu: jak na ně vyzrát během pár okamžiků
Připravili jste si v pánvi skvělé maso, ale chybí vám k němu omáčka? Pokud možno rychlá, aby maso nemuselo dlouho čekat, než ji vyrobíte? Žádný problém. Dnes vám ukážu, jak na rychlé omáčky jednou a provždy vyzrát.
Určitě znáte ty situace, kdy jen tak rychle opečete kus kuřecího plátku, uvaříte brambory a chcete podávat, načež zjisíte, že to sice vypadá krásně, ale přesto je to nějaké neúplné. Tak neúplné, že to ani okurkový salát nezachrání.
Chce se vám nad omáčkou mávnout rukou a obejít se bez ní? Nedělejte to. Bez omáčky není jídlo nikdy kompletní. Stejně jako salát potřebuje zálivku, stejně jako smažený sýr potřebuje tatarku, tak i maso na talíři přímo žadoní o omáčku, se kterou mu to líp klouže do krku.
Abychom si ujasnili startovní pozici: rychlé omáčky se týkají všech případů, kdy jste sice rychle přivedli na svět maso opečené v pánvi, ale nějak mu chybí šťáva. Ano, bavíme se tu o minutkách. O všech těch biftecích, steacích, nudličkách, medailoncích a plátcích, které jdou do pánve nebo na gril nasucho a odcházejí z ní stále nasucho. Zní to podobně jako řeči o tom, že se člověk rodí nahý, ale nenechte se tím příliš unést. Některé odvážné asociace by mohly vést až ke rčení prach jsi a v prach se obrátíš, což u nedělního obědového masa není úplně vhodný výběr a příměr.
Jíška – všechno, co jste o ní chtěli vědět, ale báli jste se zeptat
Jíška vypadá jako kuchařský úkrok stranou. Když chcete něco zahustit jíškou, musíte vytáhnout čistý kastrůlek, nechat do něj vklouznout trochu másla, zpěnit v něm mouku a teprve když vznikne jíška, můžete ji použít do vaší hlavní kuchařské tvorby.
Takže se logicky nabízí otázka, jestli by to nešlo nějak jednodušeji. Bez míchání, hlídání, zašpiněného kastrůlku a metličky.
Už se objevilo mnoho zlepšováků, jak dostat mouku do jídla jinak. Jenomže všechny tyhle zlepšováky jídlo spíš kazí a následně vyvolávají dojem, že zahuštění moukou je něco nedobrého, špuntózního, nežádoucího a nedietního.
Dnes vám proto řeknu úplně všechno, co o jíšce vím, a věřím, že ji nejenže vezmete na milost, ale dokonce se před ní začnete sklánět v hluboké kuchařské úctě. Jíška totiž opravdu není bezduché přidávání kalorií, tuku a bílé mouky do jídla.
Jíška posune vaše vaření na úroveň, kdy budete vědět, že to, co dáváte na talíř, je dokonalé a žádá si velmi hlasitou pochvalu.
Koprová omáčka krok za krokem
Je mi jasné, že tahle koprová omáčka strhne vlnu příznivců i vlnu odpůrců. Nejen, že recept obsahuje kopr, bylinku, ke které se někdy dost těžko hledá vztah. Navíc se dostávám do kategorie omáček, což prý není dobré pro tělesnou linii.
„Nechci vařit těžkou českou kuchyni, chci vařit jinak, moderněji,“ slyším kolem sebe stále dokola. Je to taková odrhovačka, nad kterou se už nikdo nepozastaví. Ale přitom je to vlastně na pováženou. Když jako národ říkáme, že nemáme rádi národní kuchyni, tak tu něco nesedí.
Zásadně s takovým názorem nesouhlasím. Vždyť přece česká kuchyně není nic podřadného. Je to ta nejlepší kuchyně na světě, protože je naše.
Především typické české omáčky k masu jsou velmi snadným terčem zastánců zdravé výživy. A víte proč? Nesprávným postupem se z nich opravdu často stává lepidlo do žaludku, příčina funění a důvod rozeptutých knoflíků u kalhot na vyvaleném pupku.
Ale když víte, co v kuchyni děláte, není na jediné české omáčce vůbec nic špatného. Omáčky mohou být lehké, svůdné, hebké a jistojistě ne těžkopádné.
Věřím, že jedna dobře uvařená omáčka dovede napravit reputaci mnoha jiným. Takže dnes to zkusím na téma koprová omáčka a vezmu to pěkně krok za krokem.
Holandská omáčka krok za krokem
Holandská omáčka je ta nejkrásnější a nejjemnější teplá omáčka, kterou ve své kuchyni můžete naservírovat na talíř. Nic ji nepřekoná a nic se jí nevyrovná. A protože na ni budete potřebovat jen trochu másla a pár žloutků, dá se zde mluvit o kuchařském zázraku té nejvyšší kategorie. Chcete recept? Vsadím se, že ano.
Dokonce i pro některé mistry kuchařského řemesla je holandská omáčka tak obávaná, že raději sáhnou po hotovém polotovaru. Zbytečně. Všechny obavy plynou jen z toho, že se při přípravě nesmí žloutky srazit a že se omáčka nedá ohřívat. Pevně věřím, že se ve své kuchyni odhodláte a můj recept vyzkoušíte.
A pak znovu a znovu. A ještě jednou. Protože s holandskou se nedá jen tak přestat.
Omáčky k masu aneb jak zachránit náš národní kulinární poklad
Omáčky k hovězímu masu patří do základní kuchařské výbavy, ať se vám to líbí, nebo ne. Pokud se v omáčkách nevyznáte, bojíte se jich, cítíte se v nich nejistě, jste houby kuchař(ka). Rajská omáčka, křenová omáčka, koprová omáčka, houbová omáčka světlá i tmavá, česneková omáčka, švestková omáčka, majoránková omáčka a spol. by měli být vaši milí a vyhledávaní společníci, nikoli obávané noční můry.
Jak se vyznat v omáčkách
Dnes vám otevřu dveře do zázračného omáčkového světa. Dám vám k němu mapu a základní pokyny, jak se v něm pohybovat. Je jen na vás, co v něm objevíte, jaké omáčky vyzkoušíte, jak si je podle sebe upravíte a jaké pak ještě sami vymyslíte.
Po dnešku můžete mít pocit zásadního procitnutí. Upozorňuju, že se vám při čtení může stát, že začnete děsit své okolí hlasitým vykřikováním slov jako aha!, heuréka!, halelujá! nebo kde je ten papír do tiskárny?, ale stejně tak si můžete zoufat, že jste pořád ztraceni. Pak vám doporučuju začít číst znovu a pozorněji, protože podrobněji už vám to nikdo nenapíše (kdo by se s tím taky dělal, že).
Možná si říkáte, co mě to napadlo, vždyť je jaro, všude se to zelená, tak proč raději nepřijdu s nějakou elegantní a výživnou špenátovou polívkou? Ono se to má s omáčkami tak, že jsou nadčasové. Na jaře si klidně uvařte pažitkovou omáčku, v létě rajskou omáčku z čerstvých rajčat, na podzim si udělejte omáčku hříbkovou a v zimě třeba křenovou. Zjistíte, že na ně používáte pořád stejná pravidla, postupuje stále stejným směrem, jen si libovolně volíte chuť podle toho, co vám roste v květináči či na záhoně nebo co jste si vyprosili na půlnočním zasedání dvanácti měsíčků nebo u Pauluse v Lidlu.
Takže se na ta omáčková pravidla pojďme podívat, ať můžete konečně začít vykřikovat a vařit.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
