Houbové ragú s výraznou chutí hub
Houbové ragú, které staví pouze na chuti hub a které přesto bude chutnat výrazně a dobře? Ano, jde to, ale je to celkem napínavý zážitek.
Vydržet všechno to čekání v kuchyni, zatímco vůně hub každou další minutou houstne ve vzduchu, až se v rendlíku konečně zrodí hustá, houbová omáčka, to chce pevnou vůli.
Houbové ragú by se podle mě klidně dalo jíst jen tak. Nic dalšího bych k němu snad ani nepotřebovala. Ale aby to nevypadalo tak prvoplánově, samozřejmě si k houbovému ragú něco na talíř přidám.
Domácí instantní vývar – poklad ve spíži
Domácí, nebo instantní vývar? Znáte to. Čtete recept, oči vám sklouznou na seznam surovin a tam se v celé své parádě skví položka VÝVAR.
No jo, ale kdo má stále po ruce domácí vývar? Přiznejte se, protože bych vás chtěla poznat osobně.
S vývarem se samozřejmě vaří úplně jinak, lépe, chutněji a rozmanitěji, bez něj některá jídla vůbec nefungují, ale to neznamená, že se za všech okolností a každý den dá najít pár deci v lednici.
Těstoviny Alfredo, které jsou dílem okamžiku
Těstoviny Alfredo stvořil Ital Alfredo di Lelio. K vaření se vyučil v restauraci své matky Angeliny a těstoviny přivedl na svět, když přišel na svět jeho prvorozený syn Armando.
V roce 1950 si Alfredo otevřel restauraci na náměstí císaře Augusta v Římě.
Tento podnik existuje dodnes a láká hosty na jediné pravé těstoviny Alfredo.
Říká se, že tyhle těstoviny potřebují jen tři suroviny: vařené fettuccine (dlouhé nudle), máslo a parmazán. Krémově hebká, sametová omáčka vznikne šikovným a trpělivým mícháním uvařených těstovin s máslem a sýrem.
Pečené vepřové maso – třeba na houbách, hlavně však rychlé a jednoduché
Toto pečené vepřové maso na houbách by se klidně mohlo jmenovat rychlé, snadné a přesto sváteční pečené vepřové maso na houbách.
Konec konců, houby nejsou v receptu až tak zásadní. Klidně si je vyměňte za slaninu. Za kapary. Za ančovičky. Za hrubozrnnou hořčici. Za cibuli. Za česnek. Za pórek. Za cuketu. Za pastinák. Za kakao z Tuzexu. I když…
Rychlost a snadnost se u tohoto receptu zakládá na výhradním použití vepřové pečeně. Ano, přesně toho kousku masa, který každý druhý řezník označí za zcela nevhodný k pečení. Nenechte se tím nikterak rozhodit.
Houbová omáčka ve třech různých podobách
Houbová omáčka je věc, která nejdřív vzniká v lese a potom v kuchyni v úplně samostatném kastrůlku.
Určitě si řeknete, proč nepřidat houby rovnou pod maso a dusit je s ním, případně je s masem péct. Samozřejmě, že to jde taky. Když se ale budu držet kuchařské terminologie, nevznikne pak maso s houbovou omáčkou, ale maso s houbovou šťávou, maso na houbách, houbové masové ragú nebo houbový masový guláš.
Omáčka prostě vzniká samostatně a pro houbovou to platí taky. (Jediná výjimka je svíčková omáčka, která se technicky vzato vůbec omáčka jmenovat nemá, ale s tím už se těžko něco nadělá.) Psala jsem o tom podrobněji tady: Omáčky k masu.
Díky své samostatnosti můžete houbovou omáčku přidat k čemukoli: k vařenému i pečenému masu, k rychlým plátkům masa z pánve, které nemají svou vlastní šťávu, ale klidně i k vařeným vajíčkům nebo k volským okům.
Houbový kuba
Houbový kuba, anebo též černý kuba, je velmi dobré a velmi prosté jídlo, které si klade nemalý cíl: zasytit na Štědrý den, ať už k obědu, anebo ke slavnostní večeři.
Houbový kuba, i přes tajemný název, obnáší jen uvařené kroupy a namočené, uvařené nebo podušené houby. Hodně hub. Bez jediného mrknutí klidně řeknu, že houby v tomhle jídle hrají hlavní roli. Nesnažte se je omezovat nebo je použít jen jako doplňující surovinu. Do vedlejších rolí radši obsaďte česnek, tedy mnoho česneku, a majoránku, opět velmi mnoho majoránky. Kmín a pepř tyhle zážitky ještě umocní. Všechny suroviny pak spolu usmiřte štědrou dávkou sádla a zapečte v troubě do dokonalého celku.
Černou barvu houbový kuba získá použitím podzimní houby zvané stroček trubkovitý, který vypadá skoro jako lišky, jen je tmavý, téměř černý. Pokud ji máte doma v zásobě nasušenou nebo zmraženou, zajásejte, v opačném případě zachovejte klid a použijte jiné sušené houby.
Finská lišková polévka
Když se řekne lišková polévka, opravdu tím nemyslím vývar z malých zrzavých psovitých šelem, nýbrž z hub. V českých lesích už letos rostou a až do září jich obvykle i na trzích bývá k vidění dost (opět myslím hub).
Recept pochází z Finska, kde takovou polévku údajně vaří v každé rodině. Tím spíš vás možná překvapí, že se v polévce vyskytuje něco jako tavený sýr. Můžu vás ale ubezpečit, že se nejedná o příspěvek do taveňákové receptové hitparády.
Trocha pravdy
Ahoj! Jmenuju se Jana Florentýna Pišová (dříve Zatloukalová) a jsem matka čtyř dětí, šesti kuchařských knih a tohoto blogu. Srdečně vás tu vítám. Jsem tu od toho, abych vám ukázala, že každý se může naučit vařit dobře, rád a s láskou. Provedu vás všemi zákoutími i záludnostmi kuchyně a naučím vás všechna důležitá jídla.
Trocha inspirace
Baví vás moje články? Moje knížky vás budou bavit ještě víc.
Kuchařka pro dceru
Kuchařka pro všechny, kdo zatím v kuchyni tápou a hledají sebevědomí, povzbuzení a vysvětlení. Obsahuje všechny důležité recepty do začátku domácí kuchařské kariéry.
Snídaně u Florentýny
Naučí vás zdravě snídat, rozmanitě svačit a dělat výborné obědy do krabičky. Má pro vás recepty na celé dopoledne, u kterých nebudete muset počítat kalorie.
Večeře u Florentýny
Novinka roku 2016! Odpoví vám na otázku: Co bude dnes k večeři? Ne jednou, ale víc než stokrát. A postará se, aby vás inspirace na zdravé, rychlé a levné večeře už nikdy neopustila.
Hovory s řezníkem
Pokládáte maso za příliš velkou kuchařskou výzvu? Máte problémy při nákupu i v kuchyni? S touhle knížkou se z vás stane sebevědomý přeborník na všechny úpravy masa.
